(navigation image)
Home American Libraries | Canadian Libraries | Universal Library | Community Texts | Project Gutenberg | Biodiversity Heritage Library | Children's Library | Additional Collections
Search: Advanced Search
Anonymous User (login or join us)
Upload
See other formats

Full text of "Karla Havlíka Borovského politické spisy : k vydání upravil Zdenk V. Tobolka"

niikUdem 3ana EaicMcra 
na Hr. Uinohradcch- 1900. 
lltkm Dra €d. 6ri8ra. 



Karla RavUćha 

6orov9kćbo 

PoUtick^ 
\ \ Spisy 



pofada Dr. Zdcnik Y. Cobolka. 



Cena K- 4.— 



/^ 



KARLA HAYLICKA 

BOROVSKEHO 

POLITICKE SPISY, 



K WDANI UPRAYIL 

Dr. ZDENEK V. TOBOŁKA. 



DIL I. 

»PRAŻSKE NOVINY«. 

(1846-1 848.) 



Y PRAZK 

M/t,, .^gj^ Jaxa Laichtera na Kral. Vinohradech. 



:181 

^39A25 
1900 
DIL 1 

cl 
ROBA 



1900. 




(Veskera prćivfi vvhrazena.) 



Tiskem Dra Kdv. Gr.gra v Praze 



tIVOD. 



Politicke stati v tomto svazku otiśtene jsou prace 
K. Havlićka z doby jeho redaktorstvi pri Praźskych 
Novinach. 

K. Havlićek redaktorem novin tech stal se dne 
1. ledna r. 1846. Byl tehdy teprve dvacetipetilety (narodil 
se 31. fijna r. 1821), avśak nebj^l pro redigovani novin 
nepriprayen. Havlićek prośel stredni śkoly a sebevzde- 
lanim doplnil a poopravil sve nazory śkolske. Znal la- 
tinslą^ umel nemeck}^, v recich slovanskych yyznal se 
dokonale, cestami rozsliil svuj obzor dusevni. R. 1842 
procestoval svoji vlast, videl Polsko a Rusko. Od roku 
1845 byl ćinny literarne s takovym uspechem, ze jej 
za redaktora »Praźskych Novin« nakladateli K. V. Ale- 
dauovi doporuoil sam Frant. Palacky. 

Haylióek ujimal se redaktorstvi » Praźskych Novin« 
a jejich prilohy »Ceske Vćely« se vśl vaźnosti poctiveho, 
svedomiteho, pilneho a snaźiveho ćloveka. Nebyl z tech- 
kdo osobuji si neomylnost, byl vedom si svych nedo 
dostatku, ale prinaśel si vuli pokud możno nejvice ne- 
statku tech se zbaviti. Havlićek v novinach svych 
chtel co nejvice piispeti »k zvelebeni vlasti sve, a k po- 



V7 Uvod. 

ućeni i k vyrazeni svych krajanu«. A o novinach svych 
si prał, aby b\"ly »jako pamatnikem, Jennikem źiv"Ota 
narodu, vernym a pokud można uplnym ohlasem vseho 
duleźiteho, co se deje«. » Dobre zrizene noviny, psal 
Havlićek, maji kaźdeho jednotlivce zpraviti a poućiti 
o vsem, co se na jinych mistech znameniteho pfiho- 
dilo, aby tak udrźeno było spojeni jakesi mezi rozlić- 
nymi zememi a mezi jednotlivci każde zeme, jimź na 
stavu zeme vubec a na pokroku neco zaleźi.« 

Vytknutemu ukolu svych novin Havlićek hledel 
ćiniti co nejvice zadost. V rubrice »Domćici zaleźitosti« 
sdeloval ćtenarum a posuzoval vśe, co se duleźiteho 
stało V zemicli ćeskycli zvlaśte a v iisi vubec, v ru- 
brice »Zahiranićne zpravy« zaznamenaval vse, co pameti 
liodnełio udało se mimo ilsi rakouskou, v »Smisenycli 
zpravachi« pojednaval o nepołitickych pametiłiodnostech 
cizicli, V »Praźskem denniku* zabyval se referovanim 
o praźskycłi załeźitostech vyznamu mistniłio, v »Dopi- 
sovateli« pfehłiźel ćinnost v jednotłivycli mistech će- 
skych, V »Żertovnych Novinkach« vtipne tepał i bavił 
sve ćtenaie, v »Novych knihach« zaznamenaval krat- 
kymi poznamkami zjevy nove na poli łiterarnim a ve 
velkych ćłancich pod ćarou nebo v uvode łistu pri- 
naśel jak sam si napsal »theoreticky poućeni a povzbu- 
zeni« o vsech duleźitejśich otazkach zajimajicich ve- 
rejnost. 

A V każde z techto rubrik, treba ze cela nepochazela 
z pera Havłićkova, było videti vźdy Havlićka celeho, 
smeiujiciho pevne k jednomu ciii, rozhodneho, radiciho, 
poućujiciho, nekolisajiciho a s davem łcompromissu ne- 
ćiniciho. Havlióek vytykal vśe, co videł u nas spatneho 
a volal po naprave, a kde musil miti ohledu na censuru, 



lJvod. Vii 

dosti prisnou za doby absolutismu, lam Havlicek uka- 
zoval na podobne pomery jinde a konstatovanim pro- 
stym nebo proloźenym pismem naznaćoval, co nemohl 
rici oteyfene. 

Noviny Havlićkovy były vecne, usecne psane, mene 
pusobih' na cit, vice na rozum. Jen v chvilich plnych 
rozechveni, pfi zvlaśt' velkych udalostech (jako prohla- 
śeni ustavnosti v breznu r. 1848) Havlićek psal ćlanky 
jako by svolaval a ze sna budil opozdile a spici. Jinak 
ćlank}^ Havl{ćkov}' jsou vice poućne neźli rozćilujici 
A Haylicek poućoval rad a v listę svem odpovidal na 
vśe, co zodpovedeti si prali zvedavi a po pouceni pra- 
hnouci ćtenari. 

Zaćalo-li se mluviti v politice o Helgolandu, Ha- 
ylicek uverejńoval ćlanek o Helgolandu, mluvilo-li se 
o vetroplavbe, tiskl Havlicek ćlanek >>Plavba povetrna«, 
upoutal-li na sebe pozornost anglicky parlament, ziskal 
si ćlanek »Znzeni anglickeho parlamentu*, vystoupity-li 
do popredi politickeho źivota pomery francouzske, shle- 
dali jste se v Praźskych Novinach s ćlanky »0 ustave 
ve Francii« a »Francouzske komor}'*, kazily-li se treba 
na polich bramboiy, zjednał si Havlićek od zkuśenych 
lidi stat' »Nakaza bramboru« atd. atd. Kratce Havlićek 
byl vźdy na svem miste a pouźival każde nalady ve 
vei'ejnosti, aby poućil. 

Vśechno, co Havlićek psa,val v Praźskych Novinach, 
była pripraya ćtenai-stva pro dobu, kdy prestał b}^ abso- 
lutism a kdy nasi lide dostali by se do prakticke poli- 
tiky. A pro tu chyili — nastała poprye dne 15. brezna 
roku 1848 — chiteł Haylicek nase lidi miti poućeny 
o ysech nejduleźitejsicti otazkach yerejnych. Kriticłv3' 
probrał r. 1846 proto ćeske nazory o yzajemnosti sio- 



VIII Uvod. 

vanske a proti v^efejnemu mlneni prohlasil zasad}', ze 
Slovane nejsou jeden naród, nybrź ćtyr}' samostatne a 
mezi sebou nespojene narody, ze każdy z narodu slo- 
vanskych sam pro sebe stoji, a jeden za druhj^ ani 
V dobrem, ani ve ziem neodpovida, ze pro velikou po- 
dobu jaz3'ku slovansk3^ch uźitećno a potrebno jest ka- 
żdemu narodu slovanskemu literdrne co można nejvice 
ostatnich si vśima'j, a z jejich literatur a jazyku a nd- 
rodnostl pro sebe koiistiti, że jen mezi ćeskymi a jiź- 
nimi Slovan3' mohou byti yetśi sympathie mimo sj'm- 
pathii literarnich, że jest vec nemożna, ab}' nekdy Slo- 
vane vsiciini jedineho jazyka v literaturę mohli użiyati, 
a konećne napsal, co r. 1848 stało se heslem ćeske 
politiky: »Alocnai-st\"i rakouske jest nejlepśl garantie na 
zachovani nasi a liirske narodnosti, a cim vyse vzroste 
moc cfsarstYi rakouskeho, tim jisteji stoji naśe narod- 
nosti.* 

Pfed r. 1848. Havlićek upozorrio\'al vei'ejnost na 
likoly obci a piał si, aby obec poskytovala obćanum 
svym co można nejv'ice bezpećnosti prod Yselikemu jim 
hrozicimu zlu, co można nejrice a nej snadnej sich pro- 
stredku ke yselikemu polvroku v dobrem, neobmezujic 
vsak pi-i tom bez nevyhnute!ne potreb}' jejich svobody ; 
pfi pfileżitosti vydani knihy Dra F. A. Braunera: »Bohmi- 
sche Bauernzustande« projevil Havlićek sve nazor}^ 
o otazce robot}', volaje po yykoupeni z ni a pobizel, 
aby se pro zvelebeni rolnictvi v pomeru zvlaśte k prii- 
myslu vice delalo, a uvadeje, jak rolnictvo »se i piń 
nynejśich pomerech svych dle możnosti ve vsem zve- 
lebovati a tak k lepśimu a dustojnejśimu postaveni« 
pi-ivadeno byti muże; chteje ulaizati, jak si ma vesti 
mały naród v boji svem za samostatnost, napsal Ha- 



Uvod. IX 

vlićek staf »Daniel 0'Conell« a zdurazńoval v nem tu 
pravdu, ze naród ztrativ narodnost svou kiesa vźdy vice 
V bidu a opovrźeni. 

A V jinych ćlanclch źadal Havlićek za zrizoyani 
śkol, żylaste odbornych, prumysloyych i hospodarskych, 
uprayeni financnlch pomeru ućitelstya a zlepśeni ućitel- 
skeho yzdelani, ćine ysechny tyto poźadayky z toho 
yedomi, ze politicke uspechy podminuje yzdelanost lidu, 
jeho zdatnost a yniti^ni silą. Haylićek ćeskou politiku 
zakładał na śiroke podstati Imlturni. — — — 



»Praźske Noyiny« yychazely dyakrat y ty dnu s pri- 
lohou »Ćeska Vćela« v r. 1846 a 1847 ye formatu fol., 
r. 1848 ye formatu yelke fol. a jiź y prosinci r. 1846 
były na tehdejśi dobu dosti rozsii-en}^; melyf k 600 od- 
beratelu. Roku 1846 redakci »Praźskych Noyin» yedl 
K. Haylićek sam, od noyeho roku 1847 pfibyli mu jako 
sali spolupracoynici professor Jan Prayoslay Koubek 
(1805-1854) (yiz str. 154), Frantiśek Klacel (1808-1882) 
a Yaclay Bolemir Nebesky (1818-1882) (yiz str. 155). 
Redakce uźiyala k prąci sve jako pramenu yedle jineho 
cele rady noyin. Były to predeyśim : Oest. Beobachter, 
Augsburger Allgemeine Zeitung, Wiener Zeitung, Bo- 
hemia, Morayia, Prager Zeitung, Mahrisch-Standische 
Briinner Zeitung, Illustrirte Zeitung, Gegenwart, Agramer 
Zeitung, Kólnische Zeirung, Oest Blatter ftir Litteratur 
und Kunst, Fliegende Blatter, Casopis Ceskeho Musea, 
Kyet}', Tydennik, Praźsky Poseł, Poutnik, Listy zabayne 
a ponaucne pro rolnika a remesłnika, Pfitel mladeźe, 
Casopis pro katolicko duchoyenstyo, Tatransky orel. 
Gazeta Lwowska, Narodne noyine, Zora dalmat., Danica, 



Uvod. 



Kmetijske in rekodelske novice a j. a j., ktereźto ćaso- 
pisy redakce bud" sama mela nebo ktere redaktoH 
>^Praźskych Novin« ćitali v pekne ćitarne praźske Me- 
śfanske Besed3^ (Praźske NoYinj' r. 1847. S. 38.) 

Prvni ćisla Praźskych Novin za redakce K. Havlićka 
yychazela tistena tim zpusobem, ze uźivano było »\v« 
a misto pozdejśiho »ou« »au«, od 14. kvetna r. 1846 
tiśteny byl}'' Praźske Noviny uplne pravopisem Ceske 
Matice (sr. str. 117). 

Redaktorem Praźskych Novin i Vćely prestal byti 
K. Haylicek dne 4. dubna r. 1848. Vzdal se redakce 
proto, ponevadź za slibu konstituce (15. bfezna r. 1848) 
Praźske Noviny mety byti k tomu ustanoyenj^ aby ve 
smyslu vlady »psaly a ji zastavaly«. K. Havlićek po- 
zoroval, źe nazory vlady nekryji se s nazorj' jeho, a 
proto nejen se redakce vzdal, ale starał se i o założeni 
dustojnelio ćeskeho narodu ćasopisu. Novy tento ćasopis 
nazyyal se Narodni Noyiny, a prvni jehio ćisło yyśło za 
redakce K. Havlićka dne 5. dubna 1843. 



Co y tomto dilu Politickydi spisu K. Havlićka- 
Boroyskeho se podava, było yesmes otisteno v Praź- 
skych Noyinach. Yj^daya se tu yse, co K. Hayłlćek 
jako sye znaćkami H. B., Redaktor, H. Boroysky, oznaćil 
anebo co dle yniti"ni praydepodobnosti nebo slohu, ti'eba 
nebylo oznaćeno za prąci K. Havlićl<a se muźe poya- 
źoyati. Yjmechany były jen rubriky »Zahranićne zprayy« 
r. 1846 ty ćasti, ktere zredukoyati se daji na sye ćaso- 
pisecke prameny, yyśe uyedene. 

Chifry K. Havlićka ponechany jsou u ćłanku, abj'- 



Uvod. XI 

ćtenar poznał, co jiste pochazi z pera K. HavHćka nebo 
co jen die soudu vydavatele jest Havlićkovo. Nazvy 
ćlanku zustaly tak, jak Havllćek je iivedl. Kde ćlanek 
nazvu nemel , byl od V3'davatele prićinen. V tisku 
oznaceno jest to tim zpusobem, ze nazev olanku, vy- 
davatelem dany, jest v kulatych za,vorkach. Pravopis 
ćlanku K. Havlićka neb^.i prejat do tohoto vydani, nybrź 
uźito toho zpusobu psani, jakeho nyni se uźiva. Po 
strance S3'ntakticke neb3'lo na slohu Havlićkove niceho 
meneno. 

K vydani pfipojeny jsou V3^davatelem uvody a vy- 
svetlivk}', a to proto, ponevadź po spisech K. Havlićka 
sahne jiste i mnohy, jemuź yyśśiho vzdelani se nedo- 
stava. Tfeba ovśem pripamatoyati, ze i pri poznamkach 
było tfeba śetriti jiste miry. 

Pfi tisku tohoto yydani było uźito nekolikero druliu 
pisma. Pismem velikym (garmond) tiśteny jsou prace 
Havlićkovy, pismem prostrednim (borgis) uvody yj^da- 
yatełoyy a ty ćasti y ćlancicłi K. Hayłićka, ktere po- 
cłiazeji ze spisoyatełu jinj^cłi, pismem nejmenśim (petit) 
poznamky pofadateloyy. Poznamky pod ćarou drobnym 
pismem tiśtene a zayorkami opati^ene, poctiazeji primo 
od K. Hayłićka. Rejstfik z duvodu praktickych pfipojen 
budę aź k posłednimu dilu. 

Na konec budiź mi doyołeno s ydeł<em yzpome- 
nouti pfitełe p. Karła Noyaćka, ktery mi pfi pfipraynycłi 
pracecłi k tomuto diłu był napomocen. 

V Praze, 14. zaH 1900. 

Dr. Zd. V. Tobołka. 



o B S A H. 



Stranka 

Uvod V 

DELŚi ĆLANKY: 

1. K ctenarum. (1. ledna r. 1846.) 1 

2. Potrebnost prumyslove skoly ceske. (1. a 4. ledna r. 1846.) 3 

3. Neco pro ućitele a o ucitelich. (29. ledna, 1., 5. aS. unora 

r. 1846.) 13 

4. Slovan a Cech. (15., 19., 22., 26. unora, 1., 5., 8., 12. 
brezna, 3., 17. a 21. kvetna r. 1846.) 28 

5. Hlasove o potfebe jednoty spisovneho jazyka pro Cechy, 
Moravany a Slovaky. (10. a 14. kvetna r. 1846.) .... 103 

6. O dopisech z venkova. (24. a 28. kvetna r. 1846.) ... 119 

7. Cojestobec? (5., 8., 19. 22. listopadu, 13., 17., 20., 24., 

27. a 31. prosince r. 1846.) 126 

8. (Pozvan{ k predplaceni.) (20. prosince r. 1846.) .... 153 

9. (K ctenarum.) (3. ledna r. 1847.) 156 

10. Spis Dra. Braunera o nasich selskych zaleźitostech. (21. 
ledna, 4., 14., 10., 18., 21. a 25. linora r. 1847.) .... 157 

11. Zrizeni ćeske jednoty prumyslove. (9. a 13. kvetna r. 1847.) 185 

12. Daniel 0'Conell. (13., 17., 20., 24. a 27. ćervna r. 1847 ) 194 

13. Nas pokrok v roku 1848. (19. prosince r. 1847.) .... 216 

14. Uvod novinarsky. (2. a 6. ledna r. 1848.) 222 

15. Pi^ehled n3mejśich zaleźitosti evropejskych. (9. a 13. ledna 

r. 1848.) 229 

16. (Prohlaseni ustavnosti.) (19. a 23. brezna r. 1848.) . . 235 

17. Korouhev nase. (19. a 23. brezna r. 1848.) 238 

18. Slovo k ctenarstYU. (4. dubna r. 1848.) 247 



MENŚi CLANKY: Stranka 

19. Domaci zaleźitosti 250 

20. Zahranićne zpravy 309 

21. Prazsky dennik 319 

22. Dopisovatel 342 

23. Zertovne novinky 357 

24. (Poznamky redakce) 362 



OPRAW: 

Str. 15. pośledni' radek vynech pfi slove korun »r. c.« 

Str. 15. 4. fadek z dola. Misto 8 ćti 6. 

Str. 22. pośledni fadek vynech pfi slove korun »r. ć.« 

Str. 28. 9. fadek z dola. Cti verschiedenen misto yerschieden. 

Str. 89. Poznamku 1. poloź do zavorek. 

Menśi chyb}' tisku opravi si jiste ćteniif sam. 



Rok 1846. 



1. K CTENARUM. 

(Praźske Noviny. 1. ledna 1846. Ć. 1. S. 1.) 

K. Havlićek stal se dnem 1. ledna r. 1846 redakto- 
rem >Praźskych Novin« a jejich pfflohy »Ceske Vćely«. 
Stało se tak na doporućeni Fr. Palackeho nakladateli K. V. 
MedauoYi. Havlićek, ać tehdy byl teprve petadvacetilety 
(* 31. fijna 1821), nepfichazel nepfipraven pro svuj ukoi. 
Prosel stfedni śkoly, melt' stati se knezem, a kdyź z toho 
seślo, professorem, a sdm vlastni pili rozśifil vedomosti 
sve, jichź ve śkole nabył. Znal nejen latinu, nemćinu, 
nybrź i dokonale feći slovanske. Tez cestamł doplnil svuj 
duseynf obzor. R. 1842 dal se na cesty po sve vlasti a 
navśtivil Polsku a Rusko. Az do roku 1844 był vycho- 
vatelem. Kdyź stal se Havlićek redaktorem »Praźskych 
Novin<; a >Ćeske Vćely«, nebyl v literarnim svetś ćeskem 
osobou neznamou. Od r. 1845 pusobil jako literat otiskuje 
sve prace v Ćasopisu Musea Ćeskeho a v Ceske Vćele. 
(Tuma K. : Kareł Havlićek Borovsky. Nejslavnejśi publi- 
cista ćeskelio naroda. V Hofe Kutne 1885.) Jako redaktor 
)Praźskycli Novin'< pfedstavil se Havlićek ćtendfstvu 
takto : 

Vźdy byvala nejvrelejśi moje touhia, abychi co 
spisovatel prispeti molił ponekud k zvelebeni vlasti 

Havlićek: Politicke spisy. 1 



2 Kareł Havlićek: K ćtendrum. 

sve, a k poućeni i k vyraźeni svych krajanu. \'śechno 
jine zamestnani stranou nechavaje, vynaloźil jsem 
YŚechnu prąci, abych se k duleźitemu stavu spisovatele, 
pokud mi sil staći, schopnym ućinil. A nyni, dHve 
neź jsem se nadal, yyplnila se nejmilejsi moje źadost: 
svereny jsou memu vedeni d\^a ćasopisy,') a s tim 
pfileźitost, pusobiti ve vlasti sve tak, jak si pfeji. \'e- 
rejne zde pfed celou zemi ćinim slib, ze vśemoźne 
k dobremu prospechu slouźiti a svedomite tento 
oufad svuj zastavati chci. Dobre nahliźeje duleźitost 
tohoto povGlani, yj^stnhati se budu vśelike lehkovaż- 
nosti. 

Odjakźiva jsem byl nepntelem marneho narikani 
a kvileni, presvedćen jsa, ze jenom pilna prace a sna- 
źeni k predu pomuźe. Kdyby jen każdy jednotli\'y 
ćlovek na tom miste, kde stoji, k dobremu se snażil : 
zajiste by se i cela zeme śfastneho stavu neminula. 
Proćeź take myslim, aby każdy radeji małe nedustatk}'' 
około sebe, ku kterych zdvihnuti moc jeho staci, na- 
pravoval, misto planeho stesku na YŚeobecne velike 
nedustatky, ktere jeden napraviti nemuże. Tak bychom 
se zajiste dnve velikeho rozkvetu vlasti sve doćkali. 
PredkoYŚ nasi yymyslili pfekrasne pnslovi : P o r u ć, 
a udelej sam; a dobre by było, kdybychom se 
vśichni dle nełio vżdy a ouplne ndili. 

K prospechu svemu pnpominam Yaźenemu Cte- 
nafstvu jeśte jine pfislovf, totiź: że jest każdy za- 
ćatek teżky; proćeż aspoń z poćatku zadam o la- 
skave shoveni, pozdeji at' jiż nastoupi prisnost. 

Redaktor. 

') Praźske Xoviny a Ćcska Yćela. 



2. POTREBNOST PRUMYSLOVE SKOLY 
ĆESKE. 

(Praźske Noviny. 1. a 4. ledna 1846. Ć. 1. a 2. S. 1—2. 5—6. 

Myslenka organisace prumysloveho vyućovani statem 
zrodila se kołem 17. stoi. vlivem merkantilniho systemu 
nejprve ve Francii. V Rakousku jiź za INIarie Teresie vy- 
skytuji se nesoustayne pokusy poskytovati jednotlivym od- 
vetvim prumyslovym vzdelaai odborne. V Praze r. 1767 
była zfizena krajkafska skola. Od polovice 18 st. ćetne 
jsou zakładany v Ćecłiacłi prumyslove śkoly pro pfadldky 
a tkalce. R. 1787 v Ceclidch było jiź pres 100 prumysło- 
yycli śkoł, a to śkoł pfadlackycli, śicicłi, płetafskych a śkol 
pro pestem' łiedvabnictvi. Śkoły pfadłacke pozdeji upadały 
a r. 1840 zanikły docela. Ku konci 18 st. probośt Kinder- 
mann zabyvał se v Cecliacłi myslenkou spojiti śkoły obecne 
s prumysłoYou. R. 1773. v Kapłici zavedł prvnf femeslnou 
diłnu. R. 1790 było skoł podobnycłi jiź 232. R; 1804 
dvorni komise studijni vypracovała płan pro zfizeni a sprayu 
śkolstvi, V nemź ućinen pokus spojiti jakysi drułi realnycłi 
śkoł se śkołami obecnymi, a v połitickem zfizeni śł<^oł 
obecnycłi z 11. srpna 1805 ułoźeno było znova ućitełum 
a ducłiovni'm, aby konałi opakovaci vyućovani, ktere było 
pozdeji zase prołiłaśeno zavaznym pro veskeru młddeź do 
15, roku a pro ućne do yyućeni. Ku Iconci let ćtyficatycłi 
było V zemicłi rakouskycti 7 t. zv. śkol reślnych. (V zemicłi 
ćeskycli : V Praze, Brnę, Rakovnice a Liberci.) 

R. 1802 23. srpna usnesłi se stavove ćeśti zfiditi 
•y Praze svym nakładem technickou śkołu s oddełenim me- 



4 Kareł Havlićek : 

chanickym, stavebnim a chemickym. Podnet k provedenE 
dal ncjv. purkrabi kralovstvf Ćeskeho hr. J. R. Chotek^ 
intelektuelnim puvodcem v§ak celć vźci byl Gerstner, jenź 
touźil po założeni vysoke skoly pro veśkerd umśni tech- 
nickś V Rakousku po vzoru pafiźske »ćcole polytechnique«. 
Siły ućitelskć a sbirky na techniku praźskou były pfejaty 
z byvale śkoly inźenyrske, ktera jiź r. 1718 stavy ćeskymi 
byia zaloźena jako ustav vojensko-§lechticky. R. 1833 sta- 
vove pfipojili k technice v Praze jako ustav pfipravny 
redlni śkolu, prvni to śkolu realnou v Cechach. R. 1834- 
obdrźel redlku Rakovnik, r. 1837 Liberec. R. 1829 zalo- 
źena była V Praze Prumysłova Jednota. Spolek ten hned 
od sveho vzniku starał se, aby se dostało potfebneho po- 
Yzneseni technickeho hlavne femeslnictvu, vetsinou nałeźe- 
jicimu ćeske narodnosti. R. 1835 ćłen generałnfho fiditeł- 
stvi Jednoty, kniźe Friedrich Óttingen zfidił na svuj ndkład 
nedelni śkolu prumyslovou na Zbrasłavi. R. 1837 zaloźil 
kniźe Kareł Egon Fiirstenberg ćeskou skolu prumyslovou 
na Kfivoklatś a tehoź roku Prumysłova Jednota v Praze 
zaloźila oboujazyćnou śkolu nedślni pro źivnostniky. Mimo 
kreśleni ućiło se na śkołe te strojnictvi, łućbć a techno- 
logii. Po zfizenf denni ćeske śkoly prumyslove v Praze 
touźil V schuzi Jednoty dne 2. prosince 1845 JUC. Prav. 
Trojan; ućinil tehdy navrh, aby zfizena była ćcska denni 
skola prumysłovd v Praze nakładem Jednoty s ućitełi trvale 
zfizenymi, zpusobilymi a zejm. ćeskeho jazyka znalymi. 
Tento navrh TrojanuY stał se podnetem Havłićkovi k se 
psani ćlśnku o potfebnosti prumyslovć skoly ćeske. (Gruber J.^ 
K dejindm vyvoje prumysloveho śkolstvi v Ćecliach. Obzor 
narodohospoddfsky 1898. 227 ad.) 

Mnohy snad pousmeje se nade mnou, feknuli,. 
ze jsou śkoly proto, aby se v nich deti nećemu na- 
ućiły! »Tys nam neco pekne noveho povedel ! a tojeśte 
V Novinach ! Tof se vi, ze se ve śkolach deti nećemu 
naućf, proto mi rikajf pana ućitel!« — doloźi snad 
mnohy pan, majici sobe sverene vychovani mladeźe. 



Potfebnost prum\'slove śkoly ćeske. 5 

Ja ale, nedbaje nic na takove reći, jako nevenci 
feknu V duchu svem »Hm ! nevini ! nevfm ! uvidime 
jeśte!« — Prvni clovek, jenź śkolu zavedl (skoda, ze 
jmeno jeho nevime, abychom si je s vdećnosti pri- 
pominati mohli !) ućinil to zajiste jen proto, aby svou 
zkuśenost, sve umeni jinym sdeliti, aby jim cestu 
k moudrosti, kterou sam obtiźne vykonal, ulehćiti a 
•zkratiti mohl. Ale tak to chce tento svet ! Z poćatku 
uźiva se każde znova vymyślene uźitećne veci s roz- 
umem a proto i s prospechem, pak ale kdyź ovśedni, 
a lide ji privyknou, odbyva se jiź ledabylo, bez ohledu 
na ućel, ku kteremu by vlastne dle urćeni sveho vesti 
mela. 

Za naśich ćasu posilajf se jiź deti ze zvyku do 
śkol ; jako se każde dite napred chovati, pak voditi 
musf, jako każde k zubum stona, rovneź tak, kdyź 
urćita doba nastanę, do śkoly se posila. Proc '? to za- 
ćaste ani rodićum, ani ućitelum — a snad take di- 
teti nenapadne. Nasi otcove a dedove chodivali do 
śkoly, a proto i my tam chodime, oni se ućili napred 
pismenky, pak slabikovat, pak cist, Einmaleins, pak 
psat, poćitat a mezi tim nazpamet katechismus, a 
my rovneż tak po nich ćiniti musime. I vyśśi śkoly 
jsou YŚeobecne v te povesti, że se v nich mlady lid 
velmi mało pro żivot naući, a proto take każdy zkon- 
ćivśi śkolni leta, teprv se nećemu veru użitećnemu 
ućiti poćina. Nelze zapnti, że se śkoly docela od 
ostatniho źivota oddelily, że samy pro sebe stoji, ne- 
dbajice na ostatni beh sveta : ony nas neući te mou- 
drosti a opatrnosti, kterou na cestach żivotem potre- 
bujeme, nybrż nećemu zcela jinemu, co se tam ve 



6 Kareł Havlicek: 

śkolach sice moudrosti jmenuje, ve svete vśak jenom 
nebernym jest penizem. Że każdy ze śkol zkusenejśim 
yystoupi, neź tam vstoupil : jest mnohem vice zasluha 
mimośkolni zkusenosti, nabyte za ten ćas. neź śkoly 
same. 

Timto neduhem postonava za naśich ćasu vetsi 
ćast skol u vśech narodu: zaroven vśak nalezen jest 
jiź lik urćeny k tomu, aby dosavadni nesro\malost 
mezi śkolou a źivotem odstranil, a ućinil ze śkoly 
opravdovy źivot, jako jest źivot opravdivou śkolou. 
Tento lik jsou : opatrovny małych ditek, realni, pru- 
myslove śkoly, techniky atd. 

Małe peti- neb śestilete dite pośle se do śkoly, 
prvni co tam uslyśi je : aa, b b atd. aniź ubohe 
decko VI, k ćemu budou tyto podivne kliky, ući se 
nejvic slabikovat, cist a psćit, aniź nahlizi, k jakemu 
ućelu neb prospechu ; nebylo by ted}^ divu, pakli by 
se zhola nevśimave a roztrźite chovalo k veci, ktera 
je dokonce vabiti nemuźe. Dle pravidla chodi dite do 
trivialni') śkoly 6 let, a naući se za ten ćas krome 
naboźenstvi jenom cist, psat a pocftat, a aby se mohla 
fici, ze dukladne, to se nemuźe. — Dejme tomu, źe 
by se dite prvni tri leta ve śkole ani slabikovat ani 
cist neućilo. 

»Pro Boha! a ćemu se tedy ma ty tri leta ućit?« 

') Trivialni śkola była niźśi śkola obecna, jiź v\Mneiena b\']a 
tato prace: aby żaci zjevene nabozenstvi' Kristovo dobre a dokonała 
umeli, o vecech, ktere kołem sebe maji a o pomerecli żivota sveh0' 
aby spravne soudili a źili, jak mravouka kfestanska pfcdpisuje. 
A vedle nabozenstvi meli se nauciti ćisti, psati, pocitati a osvojiti 
si zrucnost slohovou. (Śafranek J.: YjH-oj soustavy obecneho śkol- 
stvi V kralovstvi Ćeskem od roku 1769—1895. V Prazc 1897. 47.) 



Potrebnost prum\'slovć śkol}- ceske. 7 

Naboźenstvi — pane ućiteli ! — historii, pnrodo- 
pisu, zemepisu a vśemu, co pochopiti muźe, a co 
rozum otevira, vźdyf pai^ ćteni a psani jeśte neni 
veśkera moudrost! Dite je zvedave (diky Bohu za tu 
dobrou vlastnost !) rado neco noveho uslyśi, uvidi, 
nechf se mu tedy o vśelićems moudre povida ! Co si dobre 
predstaviti a pomysliti nemuźe, af se mu ukaże bud 
samo aneb v obrazku. Cim vice ćlovek vidf a slyśf, 
tim jest zkuśenejśi a moudrejsi: nebot nenabyvame 
zkuśenosti toliko stafim, nybrź pohybovanim se ve 
svete. Mlady ćlovek jest zkuśenejśi a moudrejsi neź 
stary, jestli vi'c videl, slyśel a zkusil neź onen. Af si 
jiź to pak ćlovek slyśi a vidi kdekoli, tfeba ve śkole, 
jenom kdyź jsou to veci zdrave, pravdive a uźitećne. 
Takovych tedy veci bych diteti prvni tri leta povidal 
a ukazoval, tim bych zostril jeśte vice jeho zvedavost; 
povedel bych, ze se o tom i o vice jinem v knihach 
doćisti muźe, zbudil bych v nem napfed touhu po 
ćteni a psani, pripravil k tomu jeho outly rozum, a 
vsazim se, źe by se pak za pośledni tri leta prece 
jeśte lepe psati a ćisti naućilo, neź nyni za śest. 

K tomu se ućinil prvni krok zrizenim^) opatro- 
V e n, kterych ovśem posud jenom v skrovnem poćtu 
ve vlasti marne, dobre vśak by było, aby se zaćatećni 
leta vśech trivialnich śkol stalą opatrovnami. V techto 



1) Prvni ceska opatrovna vziiikla r. 1832 v Praze na Hradku ; 
zalożena była nejvysśim purkrabim hrabetem Karlem Chotkem 
z Chotkova a Yojnina. R. 1837 vznikla z dobrovoInych pn'spevku 
V Praze na Małe Strane druha opatrovna. (Safranek J.: Rozvoj ces- 
keho śkolstYi. V Pamatniku na osIavu padesatileteho pan. jubilea 
J. V. cisafe a krale Franliska Josefa I. V Praze 1898. S. 5.) 



8 Kareł Havlićek: 

se totiź asi dle podobnych, jak jsem prave reki, pra- 
videl s detmi zachazi, a vzdelany ućitel trivialni' skolj' 
mohl by zajiste zpusob ten i ve sve śkole luesti. 
Ovśem se rozumf, ze deti dle predpisu svych ćisti a 
psati ućit musi; smysl vśak me feći byl jenom ten, 
ze se krome ćteni a psani mnohemu jinemu vyućovati 
ma, co duleźitejśf jest neź ono. Sice by mnohemu 
linemu takovou radou dobre poslouźeno było, i tecT 
dle stareho zpusobu neući jen psat a cist, a pak by 
dle noveho ani tomu jiź neućil. To by pak bjio po- 
sviceni, byt ućitelem ! — 

Yznikly za nynejśich ćasu duch fabrićni, prumy- 
slny Yzbudil tez śkoly realni, prumyslove, techniky, 
ktere jsou vśude preplneny źaky. Zda se, ze cely nas 
ćas k tomu smefuje, aby velikou mezeru v dustojnosti, 
ktera aź posud mezi remeslnikem, rolnikem s jedne, 
a tak nazvanym studovanym ćlovekem s druhe strany 
panovala, vyrovnal. Stavy ufednikuv, ućencu, dustoj- 
niku atd. tak jsou za naśich ćasu preplneny, tak 
teźka, skrovna v nich poćina byt vyźiva; s druhe 
vśak strany fabriky, femesla jista tak brzy, a hojne 
se yyplaceji, plodiny zemske v tak vysoke vźdj' cenę 
stoji: ze se jiź brzy jedni druhym vyrovnati, ba tito 
nad ony vyvyśiti moci budou. Poradny, vycvićeny 
remeslnik brzy se jiź uplne i duchody i pak vaźnosti 
vyrovna urednikovi a ućenci : aby se to vśak stati 
mohlo, hlavne dopomohou prumj^sloYÓ skoly. Ony 
budou moci i^emeslnika postavit na takoV'y stupeń 
YŚeobecneho vzdelani, aby se jinym stavum, pokud 
zapotrebi, vyrovnal. 

Aby vśak tyto śkoly prumyslove takovy, jakjsme 



Potfebnost prumyslovć śkoly ceske. 9 

pravili, mohly miti uzitek, zvlaśte pro naród nas, za 
potfebi predevśim jedne uhlavni zmeny, ktere 
se ćasem svym nejen prumyslove śkoly a techniky, 
nybrź i ostatni śkoly vyśśi a niźśi doćkaji a dockati 
museji. 

Krome vśech ostatnich jiź drive vypsanych ne- 
dustatku, na ktere śkoly vśech narodu postonavaji, 
maji naśe śkoly jeśte jeden hlavni samy pro sebe. 
Jest to ten, ze se neući v jazyku narodnim. Jazyk 
nemecky jest u nas posud nevyhnutelny most, pres 
ktery każdy Cech donucen jest kraćeti do chramu 
osvety ; kdo nemecky neumf, nemuźe se skoro posud 
nićemu naućiti, aspoń ne verejne, a kdo nedbaje na 
onen most, pfece nejak na svou pest v jazyku ćeskem 
vycvićiti se chce, nemuźe to jinak uciniti neź s veli- 
kymi obetmi, a s mnohym protivenstvfm. 

Casteji se jiź po radne rozloźilo, jak velika 
skoda pro vzdelani vubec, a zvlaśte niźśich trid na- 
rodu naśeho z takoveho odstrćeni jazyka ćeskeho vy- 
plyva. Povaźme jen ku pfikladu, kdyby nejaky zed- 
nicky tovaryś, nerozumejici nemecky, zdokonaliti se 
chtel take v stavitelstvi'. Nepochybne, źe by se vśemu, 
co k tomu nevyhnutelne zapotfebi, bystra hlava za 
rok vyućila, a na technice Panu Stavu Ceskych ućf 
se opravdu dosti zednickych tovaryśu. Ale — aby jen 
tomu, ćemu se na technice za rok naućiti muźe, 
rozum el, musi se napi^ed 2 neb 3 leta nemecky 
ućiti. Taźi se nyni, v jakem jest spojeni nemćina 
s maltou a s uhelnici? budę polir jiź lepe staveti, 
proto, źe se naućil nemecky? Nikoli, ba na- 
opak, kdyby se misto toho ćasu, ktery s nemeckou 



10 Kareł Hariićek: 

mluvnici travil, radeji tim vice ve svem umeni stavi- 
telskem b}^ cvićil, lepe by sve veci rozumel. 

A tak jest to ve vśech femeslech, a vaibec ve 
vsem umeni. Vetśi ćast naśich deti, ani jeste poradne 
nerozumi nemecky, a pfece se jim jenom v teto feći 
vśechno vyklada, neni tedy divu, ze ućiteli a profe- 
sorum jenom na polo rozumeji, a tak probehnou skoly 
jako olej vodu, to jest, nic se na ne neprilipne. 

V gymnasiich a yyśśich śkolach jeśte by to proślo^ 
bez nemeckeho jazyka ovśem se universita neobejde, 
a proto se jedenkrat nemecky naućiti museji oudove 
jeji. Tu se jen muźe pfidat : bliźsif kośile neż kiibat, 
anebo jinak : dobre umeti nemecky, ale nevyhnu- 
t e 1 n e umet ćesk}^, a proto i na vyśsich śkolach 
jazyk a literatura domaci zaslouźeneho mista miti ma,, 
a brzy snad miti budę. 

Ale V prumyslovych a v podobnych praktickych 
śkolach, tam jest nemcina jenom zdrźovani żaku, 
prekaźka fadneho vecnateho vzdelani, a pro docileni 
pokroku V teto veci nevyhnutelne zapotfebi, ab}' se co 
nejdi-iv odstranila. Kdyby se mne nekdo tazal, kudy 
je cesta do Prahy, a ja misto rychle odpovedi v ja- 
zyku tom, ktery on rozumf, teprv jej poćal ućiti jiny^ 
ponevadź mu z lvrdohlavosti jenom prave v tom od- 
povediti chci : zajiste by se tak promeśkal, ze b}'' jiź 
pozde na sve misto dośel, a hrube by mizatakdrahe 
a obtiźne poućeni nedekoval. 

V takovem stavu jsou ted" vśichni lide v Cechach, 
hodlajicf se v prumyslu zdokonalit, a divfm se velice, 
ze takovy nedustatek posud jeśte odstranen neni, pi^i 
te horlivosti, s jakou se vśemoźne prumysl, remesla 



Potfebnost prumyslove skoly ceskś. II 

zdokonaliti hledf. Jaka to jest duslednost podporovati 
z jedne strany prumysl, a s druhe neodstraniti hlavni 
pfekaźku ! 

Nase Prum3^slova Jednota, od ktere se arci vśim 
pravem v teto veci nejlepśfho nahlidnuti oćekavati 
dało, ućinila prvni rozhodny krok. Uzavrela jiź zalo- 
źiti V Praze śkolu prumyslovou, v ktere se vśechny 
k yzdelanf dobrych prumj^slniku, femeslniku, kupcu 
i — rolniku (doufam, ze każdy nahlfźf, ze nas rolnik 
jeśte zbytećne vzdelan neni) potfebne veci ućiti budou 
V jazyku ćeskem. Kdyby jen hodne brzy jiź opravdu 
stalą! Ba, kdyby jich radeji stało misto jedne v Praze, 
po jedne aspoń v kaźdem kraji na ]\Iorave i v Ce- 
chach ! 

Prumyslova jednota jest spolećnost majici duchody 
sve z prispeyku oudu : kdo se roćne 10 zl. stf.^) pla- 
titi uvołuje, stanę se oudem jednoty a ma hlas na 
shromaźdeni. Keź by tedy spanilomyslni podporovatele 
narodniho błaha hojnym pnstupovanim do Prumyslove 
jednoty jeji peneźite siły zvetśiti pomohli, aby tim 
vetśi sumu k takovemu spasitelnemu ućełu obetovati 
mohla! 

Krome toho nadejeme se take od Panu Stavu 
kraIovstvi Ceskeho, ze na ustave technickem, jenź pod 
jejich rizenim stoji, take ćeskemu jazyku misto dati 
raci. Horlivost Panu Stavu Ceskych pro vśechno dobre 
vlasti jiź od starodavna v dejinach nasi zeme dobre 
zapsana jest, a nynejsi Pani Stavove jiste v nićem. 
dobrem od pfedku svych se oddalovati nebudou. Po- 



•■) 10 zl. str. = 21 korun. 



12 Kareł Havli'cek; Potrebnost prumyslove śkoly ceske. 

trebf jenom, aby se o to, jak naleźi, zadało, a k tomu 
by snad meśt'anstvo prażske nejlepe pfikroćiti mohlo. 
Lina usta hole neśtesti: chceme-li neco, poźadejme 
o to sluśne, a budę nam dano. 

Musi se vubec fici, ze si sice ćasto na mnohe 
nedustatky zteźujeme, ale potfebne a prave kroky 
k odstraneni jich ućiniti ani nam nenapada, Kdo u pf. 
strany śkol źadost podał, tam, kde by potrebi było, 
totiź k Milostive Vlade? Znamo jest, ze narodum svym 
V nićem, co veru k blahu vede, nepfekażf, ba naopak 
rada dobre podporuje. Avśak musime dnve uprimne 
povediti, co nam cłiybi, aby se nam pomoci mołilo. 
Uvedenim jaz3'ka ćeskeho v śkolach zvedne se zna- 
menite prave vzdelani, a prave vzdelani jest prospecli 
cele zeme, vlady i narodu. Jednou se ten krok ućini, 
ale dej Buh, ab}^ to co nejdnve było. 

H. B o r o V s k y. 



3. NECO PRO UCITELE A O UCITELICH. 

Od H. BoroYskeho. 

(Prazske Noviny 29. ledna, 1. 5. a 8. linora 1846 ć. 9. aź 12. S. 33. 
37—38. 41. 45—46.) 

Stav ućitelstva v Rakousku v prvni polovici tohoto 
stoleti nebyl nijak uteśeny. Ućitelstvo należało se v bide 
hmotne a nedochazelo dostatećneho vzdelani pro povo- 
lani sve. 

»Dle ustanoveni z r. 1785. (§ 167.) mel ućitel na 
venku roćniho płatu ncjmene 130 zlatych, pomocnik 70 zla- 
tych; pozdeji mel ućitel 150 zl, pomocnik 80 zl. Do teto 
vymery sluźneho zapoćitalo se, co mel ućitel prfjmu za 
sluźbu kostelnickou, z nadaci a ze skolneho. Dvornim de- 
kretem ze dne 16. kvetna 1816 ćis. 8799. było nafizeno, 
by ućitelum śkol trivialnich, ktefi meli jen sluźne, placena- 
bylo 250 zl. roćne. Za ćiśteni svetnice, v niź pres 50 dftek 
było vyućovano, bral ućitel 12 zl. roćne, za svetnici mensf 
10 zlatych. Śkolne urćeno było dle mistnich pomeru ; vy- 
biral si je ućitel ; pfi yymefe vynosu skolneho poćitan był 
śkołni rok na 47 tydnu ; ze 100 ditek śkolou povinnych 
odpoćetlo se 10, o nichź se myslilo, ze do §koly pro nemoc 
nebo jine pfekaźky neprijdou a tudiź skolneho nezaplati. 
(28. kvetna 1836 ćis. 3213.) Zanedbani śkoly pokutovano 
dvojnasobnym obnosem tydenniho skolneho. Chudi byli od 
placem' skolneho osvobozeni ; tez rodiće, ktefi za tri ditky 
soućasne śkolne jiź platili. O vśech yypoćitateln^ch davkach 



u Kareł Haylicek: 

pro ućitele, o naturaliifch, jemu pfisluśicich dotacich, zdelana 
była śkolni fasse.« (Śafranek, J. Vyvoj soustavy obecneho 
śkolstvi V kralovstvf Ćeskem od roku 1769 — 1895. V Praze 
1897. 54.) 

Aby dostało se śkolam zpusobilych katechetu a ućitelu, 
była vydana tato nafizeni : Z kandidatu theologie nikdo 
nesmel byti vysvecen na kneze, kdo se nevykazal dobrym 
vysvedćenim o zkouśce z katechetiky, pfedmśtu to posled- 
niłio roku studii theologickycłi a paedagogiky. Yyjimku zde 
ćinili jen klerikove radu Piaristu, ktefi v noviciate sveho 
klastera nabyvaii podobneho vzdelani. »Za ućitele trojtfid- 
nich śkol hlavnich vzdelali se mladici v fadnem, śestime- 
sićnim kursu paedagogickem ph vzorni śkole hlavni ; kdo 
chtel vyućovati na hlavni śkole ve tfide ćtvrte, tomu było 
zvla.śtni konkursni zkousku podniknouti (dvor. dekr. 16. srpna 
1823 cis. 5450.). Kdo chtel byti ućitelem na śkole realni, 
tomu było prokazati, ze sam śkolu realni navśtevoval, ze 
kurs na vzorni ślcole hlavni s prospechem vełnii dobrym 
yykonal a zkou-skou konkursni osvedćil, ze s potfebami 
źcikuY i s methodou na śkole realni obvykłou, dokonale 
jest seznamen. Pro hodnost ućitele na śkolach trivialnich 
dostaćoval kurs tfimesićni, yykonany na nćktere śkole hlavni 
s prospechem dobrym, kdyź kandidat u pfitomnosti śkolniho 
dozorcę okresniho zkouskou theoretickou i praktickou ve- 
domosti sve osvedćił a na vysvedćeni pećeti a podpisem 
feditele te ktere śkoly hlavni opatfenem, mel od okresniho 
dozorcę pfipsanou klausuli : »kann ais Gehiilfe gebraucht 
werden«. Ktery kandidat pri zkousce se neosvedćil, neob- 
drźel vysvedćeni. Dvorskyni dekretem ze dne 7. dubna 1822 
ćis. 1430. było pro kralovstvi Ćeskć a markrabstvi Morav- 
ske nafizeno, aby kandidati vśech praeparandii yykonali 
zkouśku pfijimaci, na jejimź vysledku było zavisle pfijeti 
jejich do kursu ; ku zkouśce tć pak pf ipuśteni toliko kan- 
didati, ktefi 3. tfidu śkoly łilavni s prospechem dobrym 
yychodili. Doba kursu i pro śkoly trividlni prodłouzena była 
na śest mćsicu. S!ouźił-li kandidat nejmene rok jako po- 
mocnik a dosdhl-łi stafi nejmenś dvaceti let, smel se 



Neco pro ućitele a o ućitelich. 15 

u sveho okresnfho dozorcę skolniho uchazeti, by vysvśdćeni 
jeho pro ufad ućitele było adjustovano. O kandidatech ta- 
kovych opatfoval si pfislusny dozorcę śkolni zevrubne 
zpravy a to ve pfićine didakticke dovednosti od ućitele, 
kteremu pomocnik byl pfikazan, ve pfićine kdznś skolni od 
mistniho duchovniho, ve pfićine pak mravn{ zachovalosti od 
ufadu obecniho a mistniho skolniho dozorcę. U ktereho 
kandidata shledana była souhlasna vysvedćeni doporućujici, 
toho si okresni dozorcę skolni pfisne pfezkouśel a shledal-li, 
ze by vysvedćeni ućitelskeho byl hoden, navrhl konsistofi, 
aby V nejbliźe pfistim obdobi jej k pisemni i ustni zkousce 
poYolala. A na zaklade tom dostało se mu pak od yrchniho 
dozorcę skolniho fadneho vysvedćen{ za ućitele formułi : 
»kann ais Lehrer in Yorschlag gebracht werden*. (Tamteź 
51-52.) 

Casto se u nas naskytne ćloyeku pfileźitost, 
mluviti o bidnem stavu venkovskycłi vesnickych ući- 
telu, a coź dim vesnickycłi, fekneme zrovna śmaliem 
vśech ućitelu trivialni'chM i farnfcli-) śkol. Tu ma ne- 
ktary chudas 100 zl. v. ć.^) na rok, a za tecłi 100 zl. 
ma mil vice rozumu, neź cela ves dohromady ; mnohy 
musi s trakafem do lesa na dnvi jezdit, a rozumi se, 
ze kdyby tu nejakou souśi zadarmo a pro Boha ne- 
dostal, prinucen by byl ohrivati se jenom takovym 
teplem, ktere mu Buh jiź do krve vloźil. Jisto jest, 
ze mnohy obecni pastyf lepsi sluźbu ma, neź nektefi 
ubozi ućiteloYÓ, aćkoli tito ditky a onino jenom dobytek 
opatruj i. 

Pfi takovem stavu jsem si jiź kolikrat pomyslil, 



•) Viz poznamku na str. 8. 

'-) Farni śkoly były ty śkoly trivialni, ktere se należały v miste 
farnim. 

^) 100 zl. stribra — 210 korun t. ć. 



16 Kareł Havlićek: 

źe by snad mnohy takovou źebrackou sluźbou na- 
dany ućitel lepe udelal, aby obci sve aneb patronu 
jiź dokonce tu chatrnou sluźbu odpustil, a radej ji za- 
darmo zastaval ; aspoń si tak liplne zaślub}^ ziska pra 
onen svet, a na tomto svete bez toho jiź se mu 
mnohem huf vesti nemuźe. Divme se pak tomu, źe 
si YŚelijakym, nekdy dosti nećistym zpusobem k ne- 
jakemu źivobytićku domoci hledi! Hlad je teźka vec ! 

Vśechno aź posud fećene była zajiste voda na 
młyn vśech panu ućitelu, ted ale pustime take trochu 
vody na młyny panu patronu a obci. Takove dovo- 
lene chytrosti jiź davno uźivame, źe se każdemu,, 
komu neco nemileho fici chceme, napred neco pnje- 
mneho pod vousy povi, aby tak tu horkou pilulku 
V sladkosti obalenou polknul a dobre zaźil. Po pfe- 
ćtenf tohoto zaćatku jiste reki każdy pan ućitel »Ten 
ma pravdu!« a ted, kdyź tu prvni prijemnou pravdu 
uznał, nesmi se druhe neprijemne tak urputne pro- 
tiviti. 

A ta neprfjemna pravda, s kterou tak dłouho na 
svetło vyjiti neclici, neni jina, neź źe vetśi ćast 
triviałnich ućitelu dłe schopnosti s\^ych 
źadny lepsi płat nezasluhuje. To je pravda, 
ostra jako papryka a peprnejśf neź hofćice, nlcmene 
vśak pfesvedćen jsem, źe mi każdy pravy ućitel, ktery 
takove ćestne jmeno vśim pravem zasluhuje, a svatou 
povinnost sveho stavu svedomite vykonavati chce a 
dovede, jiste pnsvedći'. Yśeobecne jsou ty dve nemile 
pravdy u nas uznany, źe jsou płaty ućitelstv^a trivial- 
niho tuze chatrne, a źe vzdełani a schopnosti tehoź 
ućitełstva jeśte nestojf na tom stupni, aby se z nich. 



Neco pro ucitele a o ucitchch. 17 

praveho błaha pro zem nasi oćekavati dało. Oba tyto 
boiestne nedustatky nasi vlasti jsou v tesnem spojeni, 
jeden zvetśuje druhy! 

Neradno, ba naprosto zle by było, jenom jeden 
z nicłi v3-zdvihnouti, ponevadź by se tak cela vec 
spis zhorśila neź napravila. Kdyby se piaty ućitelu 
pri nynejśfm stavu jejich vzdelani znamenite zvyśily, 
melo by to ten nasledek, ze by tim buf sluźbu svou 
zasiavali, ponevadź ćlovek nevzdelany, ćim lepe se 
mu vede, tim vice zlenośi a zbujni. A kdyby se zas 
naopak, co nejvice o vzdelani a vycvićeni ućitelu tri- 
vialnich peće vedla, kdoź by se odvaźil po velkem 
namahani a po pracnych priprayach takovou bidu sna- 
śeti, jako posavad nejvetśi ćast ućitelstva naśeho trpi? 
Schopnosti dobre a vzdelani otevfelo by mu vśude 
jinde cestu k lepśimu śtesti neź je ućitelstvi. 

Musi se tedy zaroveń i piaty ućitelu zlepśovati 
a o lepsi V3'cvićeni a pripravu k takovemu pro celou 
zem nejduleżitejśimu stavu peće vesti. 

Poćnu-li mluviti o nejakem lepśim yzdelani, kte- 
reho by lid nas vesnicky i mestsky potreboval, jiź 
napred vim, ze se mnohym tuze nezavdećim. K velike 
mrzutosti sve musel jsem jiź mnohokrate ośklive reći 
o tom poslouchati, jak vycvićenost pfi sprostem 
lidu jenom na śkodu jest, ze se pak stavaji nepo- 
sluśni, ze nemaji ve vaźnosti sve predstavene atd. 

Ćujem ale dobre, odkud ten smradlavy vitr veje. 
To vy byste, mili pani, nejradeji, abyste jenom vy 
sami byli chytfi, a ostatni lide aby zustali necvićenci, 
chytry pak mnohem snadneji hloupeho k svemu pro- 
spechu pouźiti muźe ! Vlk by si take prał, aby jenom 

Havlićek : Politicke spisy. 2 



IS Karci Harlićek : 

on sam mel ostre zuby ! Ovsem by lid. kdybj' dusta- 
tećne vycvićen byl, vśechny nepoctive praktiky, kterymi 
si mnozi radi nedovolenym spusobem na utraty pod- 
danych kapsy nabijeji, dovedl od sebe odvra.titi ; a pak 
by arci mnohy, majici jen nekolik set poctivych pnjmu 
nemohl prostopaśne tisice vyhazovati a utraceti. 

A kdo se boji, ze by vaźnost svou u lidu ztratil, 
kdyby lid lepe vycvićen bj^-l : ó uboźatko ! ten jiste 
vaźnosti nezasluhuje! Poctivy a vzdelany muz ale tim 
vice ve vaźnosti budę, ćim vice se mezi lidem lepsi 
vzdelani rozśifi, ponevadź teprv pak lidi jeho zasluhy 
dobre nahliźeti a oceniti dovedou. Lecjakys ale kara- 
baĆnik, ktery sam nic neumi, neź lidi śidit, arci se 
musf bat, aby se lidi nevycvićili, proto ze by byli hned 
moudfejśf neź on sam, a on by skrze osvetu o vaźnost 
a o vydelek prisel. Nase milostiva vlada vźdy se o zve- 
lebeni śkol stara, a prave nyni mnohem vi'ce zretel 
jeji k teto veci obracen jest. Vlada naśe chce, aby lid 
byl vzdelan a vycvicen, proto ze vycvićeny ćlovek 
umi dobre umysły zemskeho znzenf oceniti, a neda se 
hned od rozlićnych zlomyslnych lidi popouzeti. Jenom 
sovy se svetla boji, nas ale orel muźe smele do slunce 
hledeti. 

Tak odpovidame vśem zlomyslnym odpurcum vśe- 
obecne vzdelanosti. Jsou vśak i jini dobromyslni, kteri 
proti lepśimu vzdelani lidu z dobreho srdce a z uprimne 
peće o śtesti krajanu svych namitaji, ze skrze vetśi 
cvićenost lid take vetśi potreby miti, hrdeji si poćinati, 
ve vydani V3^śśim stavum se vyrovnati, marnosti v odevu 
atd. se naući. 

Nemużeme upfiti, ze opravdu polovićni nynejśi 



Neco pro ucitele a o ucitelich. 19 

yzdelani takove zle nasledky miva, jak toho patrne du- 
kazy vidime na leckterem panu pisariku, na nekolik mil 
zvandrovanem femeslniku, na mnohych panech ka- 
pralich atd., na rozlićnych panech syncich, probehlych 
skrze nekolik gymnasialnich klasu a jinych podobnych. 
S dobrym vśak rozmysłem prayili jsme p o 1 o \' i ć n i 
Yzdelani, proto ze by, kdyby trochu dukladneji byli 
vycvićeni, prestala sama ta nićemna marnost a pul- 
panoYitost, ktera jest podilem jenom osób pfićuch- 
nuYŚfch trochu k yzdelani. 

Prave to jest kletba a neśtesti naśich casu, ze 
mnozf jenom povrchni vlastnosti Yzdelanejśich lidi na 
sobe miti se staraji, a vnitrne tak pri tom necvićeni 
zustavaji, jak byli od jakźiva. Muźe se rici, ze od ta- 
kovych lidi skoro vśechno zle pochazi, na ktere si 
nynf nejyfce stezujeme : oni YŚichni temef nićim jinym 
yzdelanost svou ukazati nehledi a nedovedou, leda 
yetsim vydanim neź pnjmy doYoluji. A zrovna tato 
zahuba, ktera se za naśich ćasu vźdy vice śifi, a ne- 
śtestim hrozi, mela by byt silnejśi pohnutkou, abychom 
prave, vnitfni, dukladne yzdelani rozśiriti se starali, 
co jediny płatny prostredek proti vśelikemu vetro- 
plaśstvi a nemotorne prostopaśne nadutosti. Kdo du- 
leźitost, zasluhy a yzdelani sve v hlave ma, nepotrebuje 
ho kabatem, utratou a pychou ukazovati a Ihati. 

Zname sami nekolik rolniku, kieh jsouce jiste ve 
vsem., co ćloveku yedeti potrebno a uźitećno, vycvićeni, 
hojne sbirky kneh pro sebe a pro jine maji, avśak 
ylastnorućne orati a hospodarstvi sve jak naleźite YÓsti 
se nestydi. Jeden z nich jiź take do techto noYin *) 

•) Rozumej : Praźsk3''ch Novin. 



20 Kareł Havlićek: 

pnspevky podał. Opravdu vzdelany clovek nikdy se 
nebude marne na svuj stav yypinati ; znaje svou du- 
leżitost, jakoż i to, ze si pfed Bohem vśichni lide 
fovni jsme, vzdavati pfece budę vźdy ćest tomu, komu 
naleźi ; pfesvedćen, ze poradek bez predstavenych byti 
nemuże, posluśen budę pfedstavenemu, nezadavaje nic 
pravu svemu a vaźnosti. 

TakoYi vśak opravdu Yzdelanf lide nemohou po- 
vstatijinak, neż z dobre znzenych śkol, a dobre znzena 
śkola jest ta, v ktere je pravy vzdelany ućitel. Jiź dnve 
jsem V ćlanku svem o potrebnosti prumyslove śkoly 
ćeske ') v kratkosti o tom promluvil, ze veci ty, ktere 
se aź posud ve skolach venkovskych ući, velmi mało 
poti-ebneho vzdelani podati mohou, zde to jiź opa- 
kovati nebudu. Zde jenom tolik jeśte pfisadim, ze 
vetśi poćet naśich ućitelu ani tolik schopnosti nemajf,. 
aby tern chatrnym vecem, jako ćteni, psani, poćitani, 
dukladne a lehce vyućovati dovedli. 

Nepostaćuje, aby kdo jineho ćteni naućiti chce, 
sam jenom ćisti umel : neco jineho jest sam umeti, 
neco jineho vyućovati. Vedomosti, ktere potfebne jsou, 
aby ućitel duse svych żaku k umeni a cnosti priyedl, 
nejsou tak skrovne a lehke, aby se jim każdy kloućek, 
sotva vystoupivsi z tretiho normalniho klasu, za pul 
leta neb za rok v preparande ") naućil. 

*) Viz V tomto vydani' clanek 2. Str. 3. 

^ Praeparandie bylj' śkoly pri normalnich skolach ziizene a 
k vychove kandidatu ućitelstri urćene. V praeparandii ucili se kan- 
didati naboźenstvi s biblickou dejepravou, niethodice cteni, psani a 
poćitanf ; pozdeji pribrano uceni mluvnici a pravopisu, vyjadrem' 
myślenek, pfehled zemepisu a dejepisu, pHrodopisu a pnrodozpytu. 
(Śafranek J., O. c. 22.) 



Neco pro ucitele a o ucitelich. 21 

Ku podivu jest, jaka v tom ohiedu jeste panuje 
ve svete prevracenost. Lekar, dnve neź nam smi prede- 
psat prasek pro uvolneni bricha, projiti musi gj^mna- 
sium a vysoke śkoty : a ućitel, ktery z nas teprv lidi 
utvoriti ma, kteremu s\'erena jest nase duśe prave 

V tu dobu, kde se naśemu budoucfmu vzdelani, nasi 
cnosti zakład poloźiti ma a muźe, tento ućitel nepo- 
trebuje nic, neź z pastvy jiti do preparandy ! Pravnici, 
soudcove atd. take dvanacte let studujf, aby pre naśe 
rozsuzovati mohli : kdyby vśak ucitele tolik let stu- 
dovali, nepochybne by se lid tak vzdelati m.ohl, ze 
by vetśi ćast procesu a prf ani nepovstala. Prave ta- 
kove Yzdelani, jake kneźstvo naśe dostava, melo by 
se i vśem ućitelum podavati : nebof kneźi jsou take 
ucitele a hlavne proto studuji, aby vyućovati mohli, 
k pouhe moci cirkevni, jakou hodnost a posveceni 
kneźske sebou nesou, totiź udileni svatosti atd , jiste 
takovych studii zapotfebf neni (vyjimaje dogmatiku a 
cirkevni vedy), ponevadź tato moc beztoho nadpfi- 
rozena jest. Jak podivno, kdyź v jednom miste jeden 
ućitel (duchovni) tolik let se cvićiti musil, a druhy 
śkolni ućitel za rok vśechno odbyti dovedl ! A k tomu 
je cyićeni ditek mnohem teźśi neź cvićeni yyrostlych : 
krome toho duchovni hlavne jen v naboźenstvi yyućuje, 
a ućitel i v naboźenstvi i v ostatnim vśem ! Jaka ne- 
srovnalost ! 

Predkove nasi v tom ohiedu jiź na lepsi stopę 
byli. Jak nam p. Tomek v lońskem Musejniku *), 

V ćlanku svem o Bachaćkovi dokazal, hledel tento 

') Tomek, V. V. : Pameli o skolach ceskych z rektorskj-ch let 
M. Martina Bachacka (1598—1612). ĆĆM. 1845. 370—397, 604—640. 



22 Kareł Havlicek: 

znamenity Rektor Ućenf Praźskeho hlavne na to, aby 
se za ućitele do niżśfch venkovskych śkol jenom takovi 
brali, kteri vysoke śkoly Praźske byli prosli, a protiviI 
se vśemoźne pnjimanf lecjakychs necvićenych kantoru. 
Tenkrate velika ćast mladych ućenych lidi po skon- 
ćenem studium na yysokych śkolach nekolik let zasta- 
vali sluźby ućitelske v niźśich śkolach, aź pak se jinych 
ufadu neb żivnosti uchytili. Povaźovalo se to take 
pri ućenem ćloveku za spasitelnou praxi, aby se po 
nekolik let vyućovani mladeźe venoval. Nasi predkove 
byli jiste moudre hlavy ! 

Yśeobecne jest za naśich ćasu zteźovani, ze je 
śtudovanych lidi jako na pouśti kobyłek, jedna na 
druhou seda, a vespolek se poźiraji, nevi se, kam 
s nimi, każdy rok aby se yymyślel novy kanał, kterym 
by se tato zatopa ućenych lidi nękam odvadela. Buh 
vi, jakych ufadu by se musilo navymyślet, jen aby 
se vetśi cast podelila. Zda se vśak, ze tato vec pro 
vlast, pro vladu a pro vśeobecnost nema dobrych na- 
sledku. Prave mlady ćlovek jest ve svem uradu horli- 
vejśi, neunaveny, neziśtny, obetavy: a dopusti-li se 
ćasem nejake zbrklosti, vśak to jiste mnohonasobne 
jinak vynahradi. A pfi takove jako je nyni vśude pre- 
plnenosti, nedojde nikdo leć nahodou a vyjimkou 
V mladi uradu. Studovanych lidi mamę tedy dost a 
prece se na dobre svedomi rici nemuźe, ze by vetśi 
ćast pp. ućitelu byli śtudovani lide! A proc by se ti 
zbytećni vyśtudovanci nemohli stati ućiteli v trivialnich 
śkolach ? Proto, ze trivialnf ućitel nema aspoń 200 neb 
300 zl. str. roćniho płatu.') Jen o tech 200 neb 300 

') 200 zl. str. = 420 korun r. c.; 300 zl. str. = 630 kor. r. c. 



Neco pro ucitele a o ucitelfch. 23 

se jedna, a mohli bysme byti hned tak daleko, jako 
byli predkove nasi pred 200 lety, totiź mfti na małych 
śkolach ucitele skonćivśi beh vysokych śkol. V takovem 
padu by jiste veliky poćet nejschopnejśich mladiku, 
kten prave pri nynejśfm stavu veci ani nevedi, do 
ktereho stavu se pustiti majf, bez rozmyśleni volili 
ućitelstvi. Nebof vyućovani jinych, buc! si to oustne 
nebo pisemne, pracovani ve skvele riśi osvety, zustane 
vźdy prvni a nejkrasnejśi veci na svete, ktere se take 
skoro każdy jasnejśi duch velmi rad uchyti, nehlede 
pfi tom tuze ouzkostlive na pfiyeśeny obrok. Ubezpećen 
jsem, ze by każdy radnejśi mladik radeji za tento prece 
jen skroyny płatek o duśevni zvelebeni cele obce pra- 
coval, neż by se jinde za dobrou mzdu na pouhou 
maśinu sniźil. — Velke obeti, jake duchovni stav od 
privtelencu svych żąda, zastraśuji mnoheho, ktery by 
jinak k stavu tomu duśe vzdelavajicimu nejlepśi na- 
klonnost mel : profesur ale jest v pomeru tak mały 
poćet, że jen vżdy z nekolika jeden sluśnou nadeji 
miti muże. Kdo tedy domacim vychovatelem neb spi- 
sovatelem byti nechce, nuceń jest voliti si stav, ku 
kteremu ani trochu naklonnosti, ba ani potfebne vlast- 
nosti nema a stati se jen pro zaopatfeni sve lekarem, 
neb lirednikem nejvice obyćejnym, a ćasto śpatnym. 
A vśechno by było jinak, było by dobre, kdyby jen 
ucitele tak praspatne duchody nemeli : tu by se ote- 
vrelo takove mnożstvi primefenych mist, że by ani 
jeden pofadny żak vysokych śkol ani chviłi po vy- 
śtudovani na ufad, na slużbu ćekati nemuseł. Ze by 
pak za nekolik desitiletf vlast naśe jinak yypadala, ne- 
potrebuji ani dołożiti. 



24 Kareł Havlicek: 

Odkud ale vezmeme tech zazraćnych 200 neb 
300 zl. stf. pro kaźdeho ucitele ? — Milostiva vlada 
jiź pred nekolika letj' nandila ') śkolnim dozorcum a 
krajskym uradum, aby se vśemoźne duchody ućitelstva 
zvelebiti starali zpusobem, jakym se kde nejlepe hodf, 
jenom ze ovśem tak vysoko nebyly naznaceny. Pfi 
vśi horlivosti pro tuto potrebnou vec nemaji zemske 
duchody naśe tolik peneźite sily, aby tak ohromne 
yydani, jako by była tato vetśi dotaci ućitelst\-a, pod- 
niknouti mohly, zda se vśak jiny snadnejśi a take 
primerenejśi spusob, jakym by se ta vec poznenahla 
ale jiste dokazati mohla. 

Skoro V każde obci jest nejake obecni jmeni, nej- 
vice polnosti, take jine duchody, a na mnohych mistech 
jest dosti patrne. Nevim ovśem, nać se v rozlićnych 
osadach yynaklada; tolik ale vim, że se na nic du- 
stojnejśiho, na nic uźitećnejśiho vynalożiti nemuże, 
neż jsou śkoly. Nedime ani o tom, że takove obecni 
jmeni v małych mistech, ve vesnicich ćasteji dost zby- 
tećne a mizerne se rozbehne a nekdy i propije, 
ponevadż u nas jeste nevznikl pravy obćansky 
duch, aby se totiż każdy o vśeobecne dobre starał, 
tak jako o sve. Każdy jenom dba o sebe a co sam, 
jenom sam nemuże użiti, o to jiż velikou starost 
nema. Nenaućili jsme se jeśte rozumet jak należf 
tomu, co spojene sily mohou a jak prospeśno jest ka- 
żdemu starati se o YŚechn}'' sve krajany. 

Strany śkol mużeme prave nejlepe ukazati śkod- 

') Myslfm, że zde H. narazi na dekret z 21. ćervna 1S42 
ć. 31.302. ProTinzial-Gesetzsammlung des Kónigreichs Bohmen fiir 
das Jahr 1842. Prag 1843. 409—410. Ć. 179. 



Neco pro ucitele a o ućitelich. 25 

livost takoYŚho nelaskaveho sobeckeho smyśleni. Byf 
by si śkola v obci (ve meste neb yesnici) sebe huf 
znzena była, nenapadne prec żadnemu, ze sveho nećim 
na ni pfispeti. Ze ale to, co pak na necvićene a za- 
nedbane deti sve jinde yynaloźiti musi, aby se pak 
s yelikou ztratou ćasu a penez jenom drobatko zase 
napravilo, co se z mladi promeśkalo, co se tak snadne 
miti mohlo : na to nemj-sli źadny. Kdyby se v leckterem 
meste od nekoho mały prispevek na śkolu źadal, ne- 
melo by hubovani ani końce : ze by ale jeho deti 
mnohonactekrat tolik vyzi'skati mohli v budoucim źi- 
vote, kdyby z mladi' neco radneho zvedeli, nenapadne 
żadnemu. 

Jenom poćitejme to, co każdy za psani rozlićnych 
pisemnosti vyda, ktere by si sam sestaviti mohl, a oć 
pro nevedomost svou od rozlićnych małych i yelkych, 
urozenych a neurozenych śejdiru pnpraven byva ! 
A toho by nikdy zapotrebi nebylo pri dobre zrizenych 
skolach. Nesmime si arci m3'sliti, że je śkola jen proto, 
aby tam kłuci metłou dostavałi, pak kłećeli, pod ko- 
minem stali atd. 

Patrne je to na każde osadę znati, kde je moudry 
a vycvićeny ućitel, a doufam, że mi v tom każdy, 
kdo mel pnleżitost bydleti v osadach s dobrou a śpatnou 
śkoiou, pfisYedći. Cele pokoleni ma z toho nejkrasnejśf 
pamatku, pośtestilo-li 'se mu choditi do śkoly za ćasu 
dobreho ucitele. Jiż z toho take nasledky blahodejneho 
pusobeni cvićeneho ucitele vidime, że z jeho osady, 
byf by dost nepatrna bj-la, vżdy nektere deti na studie 
prichazeji, a potom do yyśśich stavu pnstupu najdou, 
z ćeho pro osadu takovou nejen ćest, nybrż i ćasteji 



26 Karci Ha\iicek: 

znamenity użitek yyplyne. Deti, ktere skrze dobre 
vedeni ve śkole jiź nejakou zvedavost a vśimavost, a 
touhu po dalśim vycvićeni pfijali, take v remesle 
vźdy dale dojdou, neź jine zanedbane. Takovy bystry 
mladik, vyućiv se nejakemu femeslu, nespokoji se pri 
cestovani na zkuśenou jenom tremi milemi za pec 
(jak nkame), nybrź nabyv jak v remesle svem tak 
V ostatnim źivobyti, a v spusobech naleźite zkuśe- 
nosti, proYozuje umeni a żivnost svou s nejiepśim 
prospechem, a do takoveho mfsta, kde radni re:r.eslnici 
usedli jsou, vźdy se i mnoho prace i penez tahne. 
Mohl bych zde na vystrahu jedno kralovske svo- 
bodne mesto uvesti, ktere mi vśak prave śetrnost vy- 
sIoviti nedoYoIuje. Stav śkoly normalni v nem jiź po 
dlouhy ćas byl nizko pod kritikou, pćini ućitelove by 
każdy jiny ourad, pri kterem by źadneho rozumu za- 
potrebi nebylo, lepe zastali neź prave ućitelsky : ajake 
nasledky z toho pro mesto ? Obchód a femesla usta- 
vićne klesaji pro neumelost mestskych synku, kten 
mimo to, źe se nic neućili, take jeśte dale z mesta 
nebyli, neź źe nekdy za humny na treśne vylezli: 
żadna prace odjinud do mesta nejde, ba jeśte z mesta 
ven i prace i penize od blizkeho vetśiho mesta se za- 
naśeji. V zaleźitostech obecnich a mestskych mało 
kdo moudre slovo promluviti dovede, z ćeho pak mnoho 
jinych smutnych nasledku vzrusta. 

Zkratka neni nic v obci tak duleźiteho, pro vśechny 
zaroveń tak uźitećneho, jako dobra śkola, a proto 
myslim, źe se obecni jmeni lepe vynaloźiti nemuźe, 
neź na zvyśeni płatu ućitelskych, to jest na zlepśeni 
śkoly. Ovśem se rozumi, źe se pak, kdyź sluśny piat 
yykazan budę, pri obsazovani mista ućitelskeho na to 



Neco pro uciteie a o ucitelich. 27 

dbati nesmi, ći strejcek jest, ćf dceru atd si vezme, 
zdali śumariti umi, a (Boże, odpust hfichy !) kolik sudu 
piva panum sousedum a kolatorum propiti da! To 
Ysechno nejsou hlavni dobre vlastnosti na uciteli, nybrź 
vzdelanost, hodnost, pilnost a jine jim podobne, ći'm 
vic tim lip. 

Take se rozumf, ze cele obce nejsou na takovem 
stupni Yzdelani, aby potfebnost śkol dobrych nahliźely, 
a jiź dokonce ne, aby samy z obecniho jmeni neco 
na piat ućitelsky pridati chtel}^ nybrź ze by radeji 
mnoha obec a mnohy kolator vefejnou licitaci drżeli, 
kdo miń vezme : tolik vśak nadeje ve vlast nasi marne, 
ze se skoro v każde obci naleza jeden neb vice ta- 
kovych mużu, kteri i to nahlidnuti a zaroveń tolik 
podnikavosti a moci na ostatni maji, aby je k tomu 
pi^emluvili. Znamo jest, że jeden ćinny a rozumny sto 
ostatnich za sebou tahne. 

Na jednu vec jeśte ku konci, neź o tak krasne 
veci jako jest zvelebeni śkol, mluviti prestanem, po- 
zornost ćtenaru obratit musime : aby povażili, że jest 
zvyśeni płatu nejhlavnejśi potreba k zvelebeni śkol, 
ponevadż pak o schopne lidi nouze nebude. Cokoli 
se tecf jenom pro pouhe lepsi vzdelani ućitelu stava 
a jeśte stanę, zustane vżdy jen marnym prostredkem. 
Opakujeme jeśte naposled : Stav ućitelsky musi 
i ve płatu, ivevażnosti, i vevzdelanosti 
znamenite povyśen a s jinymi stavy mene 
neż onjestduleżitymi na stejny stu pen 
hodnosti pfiveden byt i, ma-li prave vzdelani a 
śtesti narodu naśeho pevny zakład dostati a statećne vy- 
kvesti. Blaze vśem, kteri k tomu nećim pfispeti mohou ! 



4. SLOVAN A CECH. 

Od H. Borovskeho. 

<Praźske novin\' 15. 19. 22. 26. unora, 1. 5. 8. 12. brezna 1846. 

Ć. 14. aź 21. S. 53—54. 59—60. 63—64. 67—68, 71—72. 75—77. 

81—82, 85—86. 

V druhe polovici 18. stoi. poćina se proces obrozeni 
Tińrodu evropskych. I narodove slovansti podlehli tomuto 
proudu, a podlehnuti to znamena pro ne novy źivot. Znovu- 
zrozeni narodu slovanskych stało se ve znaku znameni 
Yzajemnosti slovanske. Jednotlivi narodove sIovanśti v po- 
meru proti narodum jinym, zvldśte Nemcum, citili se sła- 
bymi, a slabosti te uniknouti hledeli spojenim Slovanu, slo- 
vanstvim. Myślenka yzajemnosti slovanske zvldstś u Cechu 
nasla pudy. Ćechove take dali narodum slovanskym muźe, 
ktery myślźnku yzajemnosti slovanske uvedl v soustayu. Byl 
to Jan Kollar (1793— 1852) peyec »Sldvy Dcery«. R. 1837 
yydal samostatnś spis: »Ueber die literarische Wechselseitig- 
keit zwischen den yerschieden Stammen und Mundarten der 
slawischen Nation* a v nśm obsirne yyloźil, o ćem pfed 
tim iiryvkovite psal : co jest yzajemnost slovanska. Kolla- 
rova myślenka yzajemnosti yytryskla z uyedomeni, ze 
jednotliye yetve sloyanskć jsou maić. Malosti unikał sdru- 
źenim. Kmeny sloyanske pry mely tYofiti jeden naród, roz- 
lićnd jich ndfeći mela byti pokładana za jednu feć. Sloyane 
poćali se sdruźoyati y jeden syazek pres to, źe jsou pn- 
sluśniky ruznych ffsi. Svazku jich nepfekdźi ani mofe ani 



SIovan a Cech. 29 

zeme a to proto, ponevadź snaha jich neni snaha po sdru- 
źeni politickem, nybrź je to jen spojeni literarne duchovni, 
je to literami vzajemnost. Ta spoćiva v tom, by vśecky 
narodni vetve spolećnou mely ćast duchovych ploduv sveho 
naroda, by vzajemne kupovaly, ćetly ve vśech slovanskych 
ndfećich vydane spisy a knihy. Każde nafeći aby novy 
źivot z druheho ćerpalo, aby se omIazovalo, obohacovalo 
a vzdelavalo, a pfece na druhe nesahalo, aniź na sebe sa- 
hati davalo, nybrź aby vedle vśech ostatnich na sve vlastni 
pude dale stało. Pfi vzajemnosti zfistdvaji vśechny kmeny a 
nafeći nezviklane na svem starem miste, pomdhaji vsak vza- 
jemne spojenym pusobenim a zavodenim vykvetu spolećne 
literatury narodni : vzajemnost neni zde kvetinou, nybrź 
bohyni kvetin, ktera rozmanite kvetiny sije, sazi, pestuje, 
zaliva a och^ańuje, a jich pyl k nove spanile smesi porada. 
Literami vzajemnost nedotyka se ani utvaru statnich ani 
zfizeni cirkevnich, neni to take snaha po splynuti vśech 
dialektu slovanskych v jednu hlavni feć a v jeden spisovny 
jazyk. Yzajemnost literami zada, aby SIovan stojici na 
prvnim stupni vzdelanosti a osvety znal ćtyfi nafeći slo- 
vanska : rusky, illyrsky, polsky a ćeskoslovensky, Slovan 
druhe tfidy pfiući se i mensim nafećim a podnafećim, 
Slovan tfidy pośledni, tfeti, musi znati vśechna nafeći slo- 
vanska bez vyjimky, af jsou źivouci nebo vymfela. Znalost 
ve vsech pfipadech musi byti aspoń gramaticko-lexikalni. 
Potfeba Yzajemnosti nejvice citila se u toho kmene slovan- 
skeho, ktery nemel v literatufe temef nic sveho, było to 
u słabych Slovaku. Słovaci jsou pravym otcem yzajemnosti. 
Yzajemnost literami ma chraniti od toho zla, do nehoź by 
mohły upadnouti slovanske kmeny a nafeći, jeź majf vlastni 
Yolnou nezavislou vlast, ma je chraniti, aby vice patriotismem 
se nezabyvali, neźłi narodnosti a aby nezapominali na sve 
nesYobodne a słabe społubratry. Yzdelanost u samostatnych 
kmenu słovanskych nesmi se sesłabiti, nesmf se stati jedno- 
strannou a partiellni. Słabe kmeny slovanske maji ve yza- 
jemnosti hledati a najiti utechu ; ztratily sice vlast, neź te 
mohou opet nabyti; chovaji jako drahy pokład narodnost 



30 Kareł Hav!{cek: 

a feć, ktere, kdyby ji ztratily. vice nabyti by nemohly. 
Jednotlive kmeny slovanske nesmeji oddati se separatismu, 
nebof ćloYĆk, kmen a lid, ktery mimo sebe nićeho nemi- 
luje, nemuze miIovati ani sebe sam. Ve yzajemnosti musi 
vidśti Slovane svoji spasu. Yzajemnost ukazuje jim velikosti 
jich posiani v fadś narodu. Jich ukoi je smifiti dobu 
starou s novou, vesti od antiky k romantickemu a odtud 
k principu humanity. Tak Slovane maji vyplniti sve boźskś 
posiani, tak maji pracovati pro većnost. Slovane maji pravo 
na probuzeni, svobodu a vzdelani, tfeba ze mnozi z nich 
iiji pod cizim jhem a byli do te doby vzdaleni od źivota 
kulturniho. Slovane vystupuji sice pozdeji na jeviśte dejin 
Evetovych, ale maji za to pfed sebou budoucnost. Yzajemnost 
pfinaśi mnohonasobny prospech. Ji rozsifuje se obzor du- 
śevni, ponevadź stoupenci yzajemnosti vice 4^1 literarnich 
je pfistupno, ona podporuje prodej knih. chrani jazyk od 
cizich slov a frazi a ćinf tim nafeći slovanśtejsimi, zabra- 
ńuje pokusum o jakekoliv jine spojeni Slovanu neź-li lite- 
rdrnf a zaźehnavd nesvary mezi Slovany. Yzajemnost muźe 
kvesti, podafi-li se Slovanam odvratiti nenavist cizincfi a 
uklidniti ynitfnf spory sloyanske. Aby dokonale Kollar yy- 
loźil, co yzajemnosti mini, uyddel i prostfedky, o nichź 
myslil, ze se jimi yzajemnost literdrnf da uskutećniti. Źadal 
za zfizeni sloyanskych knihkupectvi ye ysech hlavnich me- 
stech sloyanskych kmenu, navrhoval yymenu knih mezi 
spisoyateli rozlićnych kmenu, pfal si założeni ućitelskych 
stolic a śkolnich katheder sloyanskych ndfeći, »kde by źaci 
a mladf Sloyane aspoń zaćatkum se ućiti a povzbuzeni 
k dalsim pokrokum nabyti mohli,« touźil po yydayani vśe- 
obecneho, ysenafećneho, slovanskeho literarniho ćasopisu, 
pfimlouyal se za zafizeni yefejnych a soukromych knihoyen, 
y nichź by >knihy yśech ndfeći se nalózaly a ku ćteni 
propujćoyaly*, domlouyal, aby se yydśyaly sroynśyaci mluy- 
nice a sloynfky yśech nafeći, pisnś lidoye a pfisloyf. Nd- 
vrhy sye zakonćil Kollar pfdnim po odstranśni cizonarod- 
nlch sloy a forem, a touhou po i)fijimani slov prayych a 
ćistś sloyanskych. A tim źddal »podmfnśne pfibUźoydni se 



SloYcin a Cech. 31 

k ideału vśesIovanskeho jazyka t. j. feći, jiź by każdy 
Slovan kterśhokoliy kmene snadno rozumel*. Sjednoceni 
Slovanii mel podporovati jednostajny, filosoficky, v duchu 
slovanske feći zaloźeny pravopis, na nemź by se smluvili 
Yśichni Slovane nebo aspoń ti, ktefi uźivaji »jednostejnych 
pismen lacinskych a kyrilskych-r. 

Nazory KoIIarovy o Yzajemnosti slovanske dosly roz- 
śifeni u vsech Slovanu, Slovaci postavili se pod prapor 
myślenek Kollarovych, Srbove luźićti pf ijimali ućenf KolIarovo 
za sve, na jihu slovanskem Koliara povaźovaIi za sveho ućitele. 
Hrvat L. Gaj hlasil se tam k myślence Kollarovy Hterdrni 
Yzajemnosti. Gaj stal se otcem ućeni zvaneho »illyrism«, a 
otcem tim stal se ne bez vlivu Kollarova. Illyrism vytryskl 
take z poznani slabosti a malosti naroda, opiral se o ideu 
vseslovanstvi, jenźe chtel, aby dfive pusobilo se k sjedno- 
ceni Hrvatu s nejbliźśimi druhy sIovanskymi. Velka Illyrie 
mela obsahovati cele Jihoslovanstvo, k Illyrum meli patfiti 
Slovinci, Hrvati, Slavonci, Dalmatinci, Bosńaci, Ćernohorci, 
Srbove i Bulhafi, jich jazykem mśl byti pisemni jazyk 
hrvatsky, slity s jazykem nove srbske literatury. V Halići 
Lvov hlasil se k nazorum Kollarovym, na Ukrajine v Char- 
kove byli stoupenci Kollarovi atd atd. Kollar stal se, jak 
sam o sobt napsal, vskutku velikym knezem Slavy. 

Nazory Kollarovy nebyly ve vśem spravne. Były mdło 
realni a svadely k povrchnosti. A proto od tech, kdo videli a 
dobre poznili svet slovansky, proti nazorum KoUarem hld- 
sanym vznikal odpór. Yefejne tomuto odporu pruchod dal 
K. Haylfćek jiź r. 1843 baśni »Tys bratr na3« (Basnicke 
spisy Karla Havlićka. Pofadal Ladislay Quis. V Praze 1897. 
10.) a r. 1846 ćlankem »Slovan aĆech«. (nuniiH^ A. : RaH- 

CJiaBHSMt Bt npOLUirOMT. H HaCTOHlUeM-b B-BCTHIIK^B Eb- 

ponLi 1878. XI. V. 312. ad. — Tyź: JTiiTepaTypHUii naH- 
cjiaBiiSMt. Tamteź 1879. XI. III, 591 ad. — Perwolf, J. 
Slovanskd yzajemnost. Panslavismus. Riegruv Slovnik naućny 
heslo "Slo-vane«.— PlBaHOBt I. : CJiaBHHCKaTa BsaiiMHOCTb 
B-L óopóiiTe H CT>6opiiTe. Bij.irapcKH riperjieflii, Toji. V. 
Co<i>iiHl899. KHHraV.VII. — Jan Kollar 1793 — 1852 Sbornik 



32 Kareł Havlicek: 

stati O źivotś, pusobeni a literami ćinnosti pevce ^-Slayy 
Dcery*. Ve Vidni 1893 — Ky.iaKOBCKin, n : IIJiJiiipii3M-Ł. 
BapmaBa 1894.) 

Zaroveń s probuzenim narodniho ducha a nejake 
vyśśi ćinnosti ve vlasti nasi pristehovala se i myślenka 
Slovanstva, aneb radeji procitla opet, jenom ze 
s vetśi silou a s vetśi nadeji neź drive za starodavna. 
Jak obyćejne na svete byva, stalą se i tato myślenka 
Slovanstva, jako vśechny jine velke a nove myslenky 
m ó d o u u nas, także pf ed nekolika lety każdy skoro 
sebe jmenoval Slovanem, styde se jaksi za tak małe 
jmeno, jako naśe Cech, Moravan, Slezan, Slovak: 
każdy drive neż se poćal ućit mluvnici ćeske, pfebehl 
rusky, polsky aj. jazyky, mnoho o nich sice nevedel, 
ale pfece s ućenou tvan knihy a ćasopisy v rozma- 
nitych jinosIovanskych jazycich ćital, a z nich mnoho,. 
ćasem nesmyslne, do ćeśtiny prekladal. Rus}', Polaky 
Ilirj'' a jine Slovany jmenoval każdy sve bratiy, stara! 
se o jejich prospech. ne-li vice aspoń tak jako o vznik 
sveho narodu : a ti, kteri nejpraktićnejśi byli, kojili 
V srdci svem pevne presvedćenl, że ćasem svym YŚech 
80 milionu Slovanu (i s temi miliony, co jich zatim 
priroste) jeden jazyk pisemni, jedny sympathie a vśechny 
jine veci, ktere jmenovati nesluśno a nedovoleno jest, 
dohromady miti budou ; zkratka, że z nich ze vśech 
budę jediny naród v takovem smyslu, jako jsou Fran- 
couzi atd. jednim narodem. 

To YŚechno dohromady nazvali Nemci P a n- 
slavismus, a vyśnonvśe ho jeśte mnohymi zviaśte 
pfimyślenymi nemotornostmi, vzali (jen na papire) 
troubu valećnf do zubu a troubili proti Panslavismu 
a Slovanum : „Mordelement!" 



Slovan a Cech. 33 

Zkratka o tom Panslavismu nadelalo se po mnoho 
let hluku, kriku a povyku, napred u nas v Cechach 
(pfi ćemź si jeśte dovoluji prąci pp. Hurbana a Śtura') 
ignorovati a mile Slovensko k naśemu kmenu pri- 
poćisti), pak V Ilirsku, hned na to v Nemcich, potom 

V Rusfch na to i ve Francouzsku, odkud se potom ta 
idea bezpochyby nahodou v nejakem novem fraku 
i do Polska prestehovala a majic jiź jako z Francouz 
pfichazejicf dustatećneho kreditu take vśem Pola kum 
k bratrstvi s nami srdce roztahnula ! 

Prosim zatim nehorśiti se nic pro tu ironii, s kterou 
jsem se o tak svate veci psati osmelil : małe strpeni 
a doćteni tohoto ćlanku aź ku konci, a pak doufam 
smifiti kaźdeho s nahledy svymi. Ubezpećiti mohu, 
że na sobe nikdy nevynucuji aniź vynutiti mohu ironii, 
mluve o vecech zdravych, pravdivych, uźitećnych a 
rozumnych. 

Nejvetśi rozsahlosti a opravdoveho vniknuti do 

') LudoYit Stur (1815 — 1856), literat slovensky stal se otcem 
myślence: lid slovensky probuditi jeho rodnym jazykem a sjednotiti 
intelligenci slovenskou, rozdvojenou v stranu katolickou a evange- 
lickou. centralni slorencinou. Stur r. 1845 uskutecnil myślenku svoji 
a zacal vydavati politicke »Slovenskje narodnie noviny« s beletri- 
stickou prilohou >Orol tatransky«, psane slovenćinou. R. 1846 vyśel 
jeho spis »Narecia slovenskó alebo potreba pisania v torato na,reci«, 
kde se oduvodńuje, proc Slovaci zakladaji svoji vlastni literaturu. 
Zavedeni slovenciny jako jazyka spisovneho stało se pfedmetem 
velike polemiky. Proti kroku Sturoru postavili se zvlaśte spisovatele 

V Praze spisem »Hlasove o poti^ebe jednoty spisovneho jazyka pro 
Cechy, Moravany a Slovaky« (r. 1846). Stoupencem myślenky Stii- 
rovy, zastancem jeho nazoru a bojovnikem v polemice byl Slovak 
Josef L'udovit Hurban (1817—1888). (Vlcek Jar.: Dejiny literatury 
slovenskej. V Turc sv. Martine. 1890. 68 ad.) 

Havlićek: Politicke spisy I. o 



34 Karci Havlićek : 

źivota doćkala se tato idea Slovanstva u nas a v Ilirsku, 
a nam i Ilirum take nejyfce prospeśnou se stalą. Prave 
vśak proto, ze u nas takove popularnosti, takoveho 
rozrifeni dośla, zanechala nam take mnoho zbytecnosti, 
prehnanosti a śkodnych nasledku, ktere na tomto svete 
vźdy co trusky k nejuźitećnejśimu primiseny byvaji. 

Mnozi u nas nerozumejfce, oć se tu jedna, uchytili 
se slova a pfijali na sebe vśechny nepotrebne fanta- 
sticke yysledky myślenky Slovanstva, z pravych vśak 
a uźitećnych vyhod, jejich źadnou neokusili. A konećne 
se ze vśeho udelala takova matenice, że vetśi ćast 
z tech, kten sebe Slovany nazyvali, ani sami nevedeli 
nac, proc a zać, kam to vede, co to je atd. Takove 
n a h 1 e d y o Slovanstvu panuji jeśte dilem nynf v małych 
mestech naśich. Tyto bludne myślenky co można 
V m3'slich krajanu porovnati, śkodne odstraniti a uźi- 
tecne tim vfce vśtipiti a vubec yśechny dobre stranky 
myślenky Slovanstva schvaliti a na śkodne poukazati 
jest oućelem tohoto ćlanku. Nahliźim ale, ze slova 
ma, aby tim jistejśiho pruchodu naśla, jakesi garantie 
ze źivota potfebuji: chceme-li proti pfedsudkum vy- 
stoupiti, s nejlepśim prospechem to ućinime, pri- 
zname-li se sami, ze jsme kdysi v nich vezeli. Zku- 
śenemu se vźdy vice a radeji uven. ') 

Za studentskych let na universite Praźske, kdyź 
ćlov§k nejzpusobilejśi jest rozpaliti se aź nemoudre 
pro novou oblfbenou myslenku, v te dobę, kdyź se 
jedna vetśi polovice mladych lidi zamiłuje do devćat, 
a druha mensi do idei, zablysklo se mi teprv neco 

') V originalu stoji »neven«, ale je to patrna chyba misto 
>uven«. 



Slovan a Cech. 35 

O yelikem Slovanskem narodu, o bratrstvu, stejnem 
smyśleni jeho rozdflnych kmeiiu mezi sebou, o budouci 
Yzneśenosti jeho atd. ; znelky ze Slavy Dcery dekla- 
movali jsme tiśe a nahlas, tvorily se (avśak netiskly) 
take znelky, uchopili jsme se abeced a mluvnic vśe- 
likych Slovanskych nafeći, kładli si za velkou ćest 
zpivati dve polskę, jednu ruskou a dve ilirske pisne. 

V teto blaźene dobę seznav dle moźnosti z knih ja- 
zyky, deje a obyćeje kmenu Slovanskych, uminil jsem 
si pevne procestovati vśechny jejich kraje, a seznamiti 
se se vśemi bratry slovanskymi osobne v jejich kra- 
jinach. Seznal jsem Polsko, a — nezalibilo se mi, s ne- 
navisti a pohrdanim opustil jsem Sarmatske kraje, ') 
a po novem roce ") v nejtuźśich mrazich klusal jsem 
na kybitce do Moskvy, zahnvan nejyfce horkosti sve 
srdećne vśeslovanske vzajemnosti Ruskę mrazy a 
ostatni ruskę veci uhasily ve mne pośledni jiskru vśe- 
slovanske lasky ; kosmopolitismu jsem beztoho nikdy 
nemel ani za mak v tele, a tak jsem se vratil do Prahy 
Cechem, pouhym neustupnym Cechem, ba s jakousi 
tajnou kyselosti proti jmenu Slovana, ktere mi se- 
znavśfmu dostatećne Rus i Polsku jakousi ironii za- 
vanelo. — Po nejakem ćase, kdyź jsem na nemile 
dójmy ponekud byl zapomenul, umirnila se mi opet 
krev a byl jsem v stavu vśechny podivne pestre my- 
ślenk}^ nenavist a prichylnost v dusi sve porovnati a 
pfi chladne myśli vysledky na miste nabyte a mrzute 
osobni zkuśenosti s predeślou poetickou nadśenosti opet 

V soumernost uvesti. Zkratka utYofil jsem si pro sebe 

■) Sarmatskym krajem mysli se vubec kraje na yychode Evropy. 
■^ R. 1843. 



36 Kareł Havlicek: 

zasady o Slovanstvu a Ceśstvu a ty zde ćtenarum 
jen pouze k uvaźeni predloźiti hodlam. 

Pfedevśim, abj^h jak se nka, i s dvermi do domu 
vpadl, vyslovuji pevne a nevyvratne presvedćeni sve, 
ze Slovane, totiź Rusove, Połaci, Cesi, II i- 
r o V e atd. n e j s o u j e d n i m narodem. — Tata 
slova jsou jako \'2/povecf vojny, a tak rozhodna, ze 
obśimeho vysvetleni' potfebovati budou. Nechteje zde 
vśechno opakovati, co jsem najinem miste (Cizozemci 

V Rusłch V Cas. Ces. Mus.^) k urćeni toho, co naród 
jest, jiź povedel : uchopim se zde radeji prirovnanL 
Komu kdy napadło mluviti o narodu romanskem 
neb germanskem? Komu napadło jmenovati Vlacha 
bratrem Spanele a Francouze aneb Anglićana s Nemcem 
do stejneho narodu poćitati ? A zrovna tak jako Spa- 
nele, Portugezi, Francouzove, Vlaśi dohromady jsou 
R o manś ti narodove; a Nemci, Dani, S\^edi, Norvezi, 
Hollancfane Germanskymi narody slovou : zrovna tak 
jsme my. Połaci, Iłifi, Rusove atd. Słovanskymi na- 
rody, a jmeno Słovan jest a zustati ma vźdy jen 
j m e n e m zemepisnym a vedeckym, nikołi vśak jmenem 
srdećnym, jmenem sympatłiie, s jakou każdy naród 
jmeno sve vysłovuje. Tak jako nema byt ćlovek po- 
i-adny kosmopołitou (kdo pravi, że kaźdelio miłuje,, 
nemiluje źadnełio), tak jako by smeśno było, cititi 
patriotismus indoevropejsky a delati verśe o nem 

V nadśeni ; zrovna tak, jenom ovśem v menśi mire, 
nepravdive jest vlastnectvi vśesłovanske. Namitne-łi 
nekdo, ze snad mezi narody slovanskymi neni tak 

') Cizozemci v Rusich. Od H. Borovskeho. ĆĆM 1846. XX. 
95—132. 



Slovan a Cech. 37 

velika rozdilnost, jako mezi romanskymi agermanskymi: 
musime tomu naprosto odporovati. Tfeba by u pf. 
mezi jazyky rozlićnych Slovanskych narodu ani tak 
veliky rozdfl nebyl jako mezi jednotliyymi germanskymi 
a romanskymi (aćkoli u prikladu jazyk holandsky 
bliźe jest nemeckemu neź rusky ćeskemu, a mezi 
franćtinou a vlaśtinou neni vetśiho rozdflu neź mezi 
ruśtinou a ćeśtinou) nesmime pi-ece zapominat, ze 
nejen jazyk, nybrź take obyćeje, naboźenstvi, vlada, 
Yzdelanost, sympathie a j. v. dohromady narodnost a 
tedy i rozdily mezi rozlićnymi narody tvori, a bere-li 
se pfi slovanskych narodech na vśechno to naleźity 
ohled, nesmime jiź tvrditi, ze by si na pf. Rusove a 
Cesi, Połaci a Rusove, Iliri a Połaci bliźe stali, neż 
kterikoli dva narodove germanśti neb romanśti. 

Cas a okolnosti rozdelily velike mnoźstvi lidu 
Sloyanskeho puvodu jiź od davna na ćtyry podstatne 
od sebe rozdilne narody, z kter3''ch każdy (vyji- 
maje Iliry) jiź od davna jednim narodem samostatnym 
jest, a YŚechno bud mel neb ma, co zapotrebi jest, 
ma-li se o narodu mluviti. Upirati nebudeme, źe jest 
to velke śtesti, byti ćlenem velikeho, rozśireneho na- 
rodu, tak jako si mnohy mały ćlovek pfeje byt velkym, 
tak jako by snad nikdo dobre vlastnosti, moc, jmeni 
atd., kdyby je miti mohl, od sebe neodstrkoval : s druhe 
strany ale sluśne se od rozumneho ćloveka oćekava, 
aby s osudem svym spokojen byl, a s tim co ma se 
spokojiy, neźadal toho, co miti nemuźe. Slechetna 
mysi Kollarova rozhfala nas ve Slay}' Dceri nejvice 
k jakemusi neurćitemu pfatelstvi a bratrstvi se vsemi 
slovanskymi narody : zapotrebi było tak silne, żive a 



38 Kareł Havlicek: 

nove paky, aby se duśe naśe tak dlouhou necinnosti 
zmalatnele a zvśednele opet k nejakemu źivotu pro- 
braly, a take jsme opravdu z teto myślenky velmi 
mnoho dobreho pro sebe nakoristili, o ćem jeśte po- 
zdeji zminku ućinime. S druhe strany se ale prave 
timto basnickym a velmi neurćitym pfatelstvim a bratr- 
stvem, klere se ustavićne mezi pouhou literami vza- 
jemnosti (jiź to ale vlastne se vśemi narody miti marne 
a muźeme, byt by si ostatne nasi nejuhlavnejśi ne- 
pratele byli) a ostatnimi vyfknutymi a nevyfknutymi 
poźadavky panslavistickymi kolibalo, konećne tak hlavy 
pomatly, zviaśte lidem v zemepisu a historii jakoż 
i slovanskem narodopisu mene cvićenym, ze jiź sami 
nevedelł kudy ven a kudy tam s tim Slovanstvem. 
Nasledky pak z takove pomatenosti myslenek, a z ne- 
urćitosti pojmu byvaji vźdy podivne a nejvice śkodne. 

Prave toho marne ted raźny pr-fklad na Slovensku. 

Komu jen trochu povedomy jsou tamejśi pomery^ 
vedeti budę, jak tam panslavismus kraloval, jak nad- 
śene se mnozi Slovaci v myslence kochali, ze jednou 
YŚichni Slovanśti narodove jednu literaturu a Buh vi 
co jeśte dohromady miti budou, jeden jiź vydal gra- 
matiku vśeslovanskou,') t. j. utvoriti chtel vśeobecnou 
slovanskou reć : zkratka każdy vi, źe mezi Slovaky 
nejvice panovalo domneni, źe by se opravdu jeśte 
casem svym ze vśech narodu slovanskych jediny 
utYoriti mohl. Roku 1842 presvedćil jsem se sam na 
ceste sve po .Slovensku o vśem prave rećenem, ackoli 

') H. zde narazi na spis : lilementa universalis linguae slavicae 
e vivis dialectis eruta et sanis logicae principiis suffnela. Auetore 
J. Herkel. Budac 1826. 



i 



Slovan a Cech. 39 

jiź Z toho, CO pfichozi od Prahy Slovaci (a mezi nimi 
sam p. L. Stur) mluvili, dost vysvitalo. 

A kdo by si byl pomyslil, ze se 1845. p. Hurbanovi 
a Śturovi, dvema marnym, vice o slavu svou spiso- 
yatelskoLi neź o błaho narodu sveho starostlivym 
ostatne dosti nepatrnym lidem (prirovname-li je k slav- 
nym a zaslouźilym Slovakum predeśle doby) podari 
misto yelikeho spojeni vśech Slovanu odtrhnouti 
Slovensko jeśte od nas ostatnich, s kterymi opravdu 
jiź V literaturę a v narodnosti pevne spojeno było ! ! 
Nepodoba-li se to nejtrpći ironii ? Uveril-H b}' to kdo 
na pouhe slovo ? ! 

Se zylaśtni chytrosti hledi tito panove Hurban a 
Śtur, to co se jenom proti jejich osobnimu mrzkemu 
a śkodnemu poćinani piśe, jako hanu na cele Slo- 
yensko potahnouti, aby tak rozhofćeni mezi nami a 
Sloyaky, ktefi yźdy naśimi miłymi a yaźenymi bratry 
jsou a i poHurbanoysko-Śturskem apośtolstyi zustanou, 
tim yice yzrustalo, a jejich sobecky, marny zamer, 
utyofiti ze sebe malinkych ćloyfcku patriarchy, tim 
snadneji se podafil. Z toho ohledu prosime snaźne 
kaźdeho vlastimilovneho Sloyaka, ktery naśe hsty ćita, 
aby dle moźnosti yśechno to, co proti Hurbano-Stu- 
royskym novotam piśeme, mezi svymi krajany rozśiril 
a rozhlasil, tak aby se Slovaci z ćisteho pramene 
o naśem mineni dovedeli, nikoli ale z pokaleneho 
pramene Orla neb Noyin Śturoyych.') Doufame ale, 
ze każdy rozumny, o pomerech Sloyenska k Madarum 
atd. dobre zprayeny Slovak, pravdivost naśich slov 



') Viz poznamku na str. 33. 



40 Kareł Havlicek: 

uzna, a poćinani Hurbano-Stiirske, z ktereho pro cely 
nas naród jenom skoda vyplynouti muźe, tak jako 
slavny a zaslouźily nas Kollar a my vśichni zatrati. 

Neni zde mista ani potreby dlouhe yykladj' o po- 
litice drźeti, tolik ale i zkuśenost historicka i pouhy 
rozum pravi, ze mezi narody sousednimi nikdy jiste, 
pevne pfatelstvn' udrżeti se nemuźe, proto ze 
velmi mnoho pfileźitosti jest k vzniknuti sobectva, kde 
tak ćasto otazky nastanou o jmenf, o użitcich, o śko- 
lach atd. Kdoź nevi, ze se lepe cizi porovnaji, neź 
bratfi ? — 

Z nektere tedy pnbuznosti mezi naród}'' slovan- 
skymi neda se jiź oćekavati svornost mezi nimi, ba 
sousedstvi jejich pfislibuje nam vźdy hojnych nesvor- 
nosti. Berme svet tak, jaky jest, a oćekavejme tedy 
pratelstvi a svornost mezi lidmi a narody jen tenkrat, 
kdyź z toho obe strany uźitek maji, kdyź skody a 
vyhody, źely a radosti spolećne jsou, a k hadkam 
prićina vyskytnouti se nemuźe. Takovy ale pomer je 
toliko mezi narodem naśim a ilirskym ; proćeź take 
ujiśfuji, ze opravdove a trvanlive pratelstvi a bratrstvi, 
prava vice neź literami vzajemnost jenom mezi nami 
a Iliry byti muźe a take budę, jako vubec jisto jest, 
ze temto dvema narodum nejvetśi zisk z idei Slovan- 
stva yyplynul. 

Avśak prehledneme jiź vśelike nasledky, ktere 
nove vzkriśena myślenka Slovanstva u rozlićnych na- 
rodu Slovanskych zpusobila. 

Dobre marne pravo sami o sobe v tomto padu 
dnve promluviti. Jiź od starodavna u nas, bez poch3^by 
proto, źe jsme co mały naród v ustavićnych valkach 



Slovan a Cech. 41 

s yelikym Nemectvem pomoci potfebovali, povstalo 
■touźeni po spojeni ostatnich slovanskych kmenu 
V jeden celek. Husite zrovna urćite se o to uchazeli, 
nazyyajice ostatni Slovany svymi bratry. Zminky o tom 
pribuzenstve ustavićne nachazfme v rozlićnych dobach. 
Kramerius ') zrovna piśe, ze se jeho Noviny i v Polsku 
i naTureckych hranicich ćitaji, kde vśude bydh' narody 
naśeho plemene. Od Dobrovskeho -) pak, aź do teto 
doby dospela myślenka ta k nejvetśi skutećnostł 

Nehodlame a nemuźeme zapirati, ze jsme my cely 
naród ćeskoslovansky, nejyfce vśak obyvatele kralov- 
stvi Ceskeho ze vśech slovanskych narodu nejyfce 
potratiH raz syuj zylaśtni a narodnost : sotva ten jazyk 
ze jsme si zachoyali, a to jeśte ne yśichni a ne ćiste. 
Nemectyo na nas jazyk, na naśe smyśleni, na naśe 
obyćeje, zkratka na yśechno u nas yeHky a snad jiź 
nenaprayitelny yplyy proyedlo : nechceme-li tedy, aby 
se o nas rici mohlo »źe jsme take Nemci, jenom 
ze će s k y m 1 u y i c i«, musi byt hlavni naśe starost, 
yyhledayati yśemoźne yśeho, ći'm se kdysi narodnost 
naśe oznaćoyala aneb dflem jeśte podnes oznacuje. 

A tu stojime ylastne pfi nejhlaynejśim uźitku, 
ktery by nam z yzajemnosti vSloyanske yykvesti mel 
a mohl, jenom ze jsme aź posayad tuze małe peće 
o to meli. Staroźitnosti ćeske ukazuji nam ponekud, 
jaci byyali neznemćih' otcoye naśi; a kde tento slaby 
pramenek yysycha, uchytiti se muźeme sloyanskych 
staroźitnosti yubec, ponevadź si sloyanśti narodoye 

') Vaclav Rodomil Kramerius nar. 1792 f 1861. 
-) Josef DobroYsky tvurce slavistiky a buditel cesky źil v letech 
1753—1329. (Brand! V., Źivot Josefa Dobrovskeho. V Brnę 1883.) 



42 Kareł Havlicek: 

pred ćasy ve vśem mnohem jeśte podobnejśi byli; że 
vśak jinf narodove slovanśti narodnost svou aż do 
dneśka Ićpe zachovali neź my, podava nam i narodopis 
slovansky velmi hojne pomoci. Z narodopisu tedj^ a 
ze starożitnosti vśeslovanskych nejlepe se pfiućfme, 
co naśeho a co ciziho u nas jest ; tam jako v zrcadle 
nase neporuśene predky vidime. S litosti tedy pozo- 
rovali jsme, jak vetśina jenom na skorapce Yśeslo- 
vanstva lepeti ziastala, hrajic si jenom rozlićnymi 
nepatrnymi drobnostkami, jako jmeny, pisnićkami, 
pismenky atd. a mało dbajic o prave poznani' jinych 
narodu slovanskych. 

Zda se, jako bychom na Safarika ') byli vioźili 
celou peći a vśechno to nepovażivśe, co bedra jedineho 
snesti mohou, a co nikoli. V narodopisu Safankove ^) 
mamę jako vykres budoucfho velikeho staveni; ućinil 
se pofadek v ohromne prąci, urćenim hranic na zemł 
i V jazycich : zustala nam vśak ovśem jiź lehći, ale 
obśirna prace, \^yplniti celou tu osnovu, a popsati 
geograficky a ethnograficky do podrobnosti vśechny 
ty kmeny slovanske. Kdy se takoveho dila doćkame, 
kdy se doćkame cestovatelu do Ilirska, o kterem tak 
mało yfme? Ovsem jest lehćeji nazvati sebe Borivojem 
nebo nejakym X.-aslavem, neż prispeti opravdu praci 
svou k narodnimu zvelebeni'. 

Rovneź tak chatrne stojime v historii vśeslovanske: 
Safarikoyy Starożitnosti ^) jsou alfa i omega : kyż by 

') Pavel Joscf Śataiik * 1795 f 1861. Brandl V., Źivot K. J. 
Erbena v Brnę 1887. — Ylćek J., Pavel Jos. Śaiarfk. V Praze 1896. 

^) Slovansky narodopis. Sestavil P. J. Safaiik. V Praze 1842. 

•') P. J. Safarik: Slovanske starożitnosti: oddi'1 dejepisnj'. 
V Praze 1837 



Slovan a Cech. 43 

jen mravopisni dil take vyśel,') pri ćem povaźiti mu- 
sime, ze byt by i silą a vek jedineho muźe k uplnemu 
provedeni rozsahleho dila postaćovaly, prece jeśte ani 
pomucky k dilu tomuto vydany nejsou. A coź pak 
historie ruska, polska, ilirska od te doby, kde presta- 
vaji Śafarikoyy Staroźitnosti? — Napiśe se sama? 

S ohledem na jazyk je dobre znani reći slovan- 
skych hlaynim pruvodćim k poznani, co jest germa- 
nismus, aneb jina nećeskost ; z ostatnich slovanskych 
jazyku shledavati muźeme to, co jsme ztratili neb 
ćeho jeśte v feći sve nemame. Jmenovite co se vyśśi 
konversaćni reći tyce, ktera aź posavad u nas vzde- 
lana neni, podava nam ruśtina a polśtina velmi hoj- 
nych pomucek, jenom że jich mało uźivame. A kdo 
by to reki, ze my Ćechove, filologicky naród, nemame 
posavad ani jedne radne gramatiky kterehokoli slo- 
Yanskeho jazyka? Kdo by si pomyslil, ze vźdy velikou 
zachazkou pomoci ciziho nemeckeho jazyka pfibuzne 
nam feći ućiti se musime ? 

Z literatury ruskę a polskę mohli bychom s do- 
brym prospechem yaźiti nejen pfekladanim, nybrź vice 
ćtenim : nebot se mi marnotratstvim byti zda, pfekla- 
dati a vydavati v ćeśtine to, ćemu tak snadne każdy 
Yzdelany naśinec porozumeti muźe. (Popularni knihy 
se arci pfekladati mohou.) 

Totot tedy je vzajemnost slovanska, to jsou vy- 
hody, ktere z toho mamę, ze nejsme osamotneli ve 



'•) Dii tento neryśel nikdj'. Śafank nedokonal to, o ćem pra- 
coval. Ulomky mravopisni'ho dilu jsou rozlićne rozpravy, nyni spo- 
lećne tiskem vydane od J. Jirećka v »Pavla Jos. Śafarika sebrane 
spisy «. Dii III. V Praze 1865. 



44 Kareł Havlicek: 

svete, jako MaJari neb Skipitari; ze jsme Slovane! 
A pokavad nevyćerpame vśechno zde uvedene, co nej- 
vice można, af źadny nezpiva o bratrstvu mezi Slovany ! 
Nechme pianych feći a krasnych floskuh' a chopme se 
dila. »Ne ten vejde do kralovstvi nebeskeho, ktery nka : 
Pane, Pane ! ale ktery plni vuli Otce meho.« Lehko 
jest piti na zdrav{ vśech Slovanu a zpivati pisne 
o velike Slavii : ale teźko uciti se gramatiky a historie 
a ethnografie ! 

Krome tech uvedenych duśevnich vyhod muźeme 
i my Cechove mnohe jine materialni uźitky ze 
Slovanstva miti. Jak snadno jest nam pro blizkost a 
podobu jazyku vyućiti se velmi rychle kterykoli jiny 
slovansky jazyk. Ponevadź ale vśichni ostatni naro- 
dove slovanśti mnohem mene vzdelani jsou neź my, 
a zaroveń vlast naśe lidmi jiź dost naplnena jest: 
marne vźdy nejlepsi prileźitost, co vzdelanci vśelikych 
spusobu remeslnici, umelci atd. v jinoslovanskych ze- 
mich dobre obźivy najiti, radne jmeni nashromaźditi 
a pak doma ovoce sve pilnosti v pokoji ztraviti. Stesti 
a dobry byt każde zeme musi ale rusti, kdyź obćane 
jakymkoli zpusobem z jinych zemi pricinliyosti svou 
hojne jmeni do zeme sve tahnou. I teto okolnosti jsme, 
jak naleźi, nepouźili, a jenom v naśem cisafstvi co 
urednici pfichazeji Ćechove hojne do jinoslovanskych 
zemf, za hranice ale rakouskeho mocnafstvi mało kdo 
se odvaźuje. 

Tu takć na jednu okolnost pozornost svou obratiti 
musime, ze my, jakoźto naród nizkomyslny, pokaźeny 
a zmalatnely, nemajice dost narodni hrdosti, brzy mezi 
jinymi Slovany, zapomi'najice feć sv^ou. narodnost a 



Slovan a Cech. 45 

reć jinoslovanskou prijinname. Obyćejne se to delo ze 
sprostoty a bez pomyśleni, ze by to nedobre było : co 
vśak nastała myślenka vzajemnosti Slovanske, malem 
b}^ se takove podle poćinani jeśte cnosti było nazvalo. 
Ponevadź se s podivnou prevracenosti a nepraktićnosti, 
ne Ćecłiy, Morava, Slezsko, Slovensko, nybrź 
cele Slovanstvo za vlast nasi povaźovalo, myslilo se 
take, że Cech ku pr. v Rusfch a Polsku, tak dobre 
doma jest, jako v Praze ; a ze opustiti feć a narodnost 
svou a prijmouti jinou slovanskou, jest tak, jako pre- 
stehovati se z Chrudimska do Caslavska ! Prijmouti 
ku pf. profesuru v Rusfch nezdalo by se żadnemu 
z takovych Vśeslovanu naśich pocinanim nevlaste- 
neckym,*), a pracujice pro jine slovanske narody, 
minili tfm i o vlast svou Ceskou jłź dustatecne zasluhy 
miti. 

Proti takoYŚmu zahubnemu smysleni zde urćite 
vystoupiti drźime za svatou povinnost, a vyslovujeme 
zjevne, że Cech pfestoupivśi k narodnosti jinoslovanske, 
zrovna tak se proti vlasti sve prohreśuje, jako by se 
byl pretYofil ve Francouze, Nemce atd., a zrovna tak 
odrodilcem se stava. Nebof opakuji jeśte jednou 
s durazem, że vlast naśe neni SI o van s tv o, nybrż 
jen Cechy, Morava, Slovensko, Slezsko. 
Kdyby cele Slovanstvo vlasti nasi było, kdyby vśichni 
Slovane jednim narodem byli, jiź bychom byli meli 



') [Pro uvarovani vśelikych śpatm^ch vykladu, vyslovuji zde 
sve presvedćem', ze na vźdy vlast svou sice nikdo opouśteti nema; 
że vśak vźdy dovoleno a s vlasteneckym smyslenim spojitelno jest, 
na jisty cas v cizine prospechu sveho v jakemkoli povolani vyhle- 
davati.] 



46 Kareł Havlićek : 

davno prijmouti jazyk rusky, jako prevladajici, co spi- 
sovni reć, co jiste posud żadnemu motidremu z nas 
nenapadlo. V tom musi byt prvni zasada nasi narod- 
nosti, ze se jazyka sveho nikdy odrici, a jej nikdy za 
źadny sebe pribuznejśi dobrovolne vymeniti ne- 
chceme. Kdo jinak smyśli, neni s nami, nybrź proti nam. 

Jiny, aćkoli jen zdanlivy uźitek, myślenky Slo- 
vanstva bji ten, ze se nepfatele a hubitele nasi ćeske 
narodnosti odstraśiti meli tak velikym 80milionovym 
jmenem, jako jest Slovan : tak aby proti każdemu 
hodlajicimu potlaćiti nevelmi hojny naród ćesky vśichni 
ostatni Slovane co nepfatele stali. Takova politika je 
ale V każdem ohledu detinska a smeśna. Nechceme 
se ani obśirne toho dotykati, że bez toho każdy roz- 
umny a V zaleźitostech techto honeny ćlovek dobre 
vi, że V ś i c h n i S 1 o v a n e d o h r o m a d y, jako jedna 
silą vzati, skoro nic neplati, protoże vżdy jedna po- 
lovice proti druhe, jako oheń proti vode jest, a tudj' 
jedna druhou v śachu drżi a k ćinnosti nepripouśti, 
a że tedy vyhruźka s celym vSlovanstvem jenom piana 
jest a zkuśenemu jeśte smeśna byti musi. 

Ale abychom zkratka a urćite vec odbyti mohli, 
kdoź pak jsou tito nepratele nasi narodnosti, pfed kte- 
rymi tak prehrozny strach miti musime, że je touto 
80milionovou banknotou Slovanstva odstraśiti chceme ? 
Pan Śuselka, Laube atd. ? *) Ti jsou sami radi na svete 
a nedovedou zahladiti naród ćesky! A kdyby i vśichni 



') Franz Schuselka, Nemec z Cech, publicista nemecky, żil od 
roku 1811 — 1886. — Heinrich Laube, nemecky basnfk a spisovatel 
pochazel ze Slezska. Nar. 1806, f 1884. Oba tito mużi byli znami 
ćeskemu obyvatelstvu .svoji nenavisti k Slovanum. 



Slovan a Cech. 47 

Nemci dohromady o nasi zahubu stali, ackoli tomu 
tak neni, vźdyf nejsme sami Cesi proti nim ! Jsme ćast 
mohutneho mocnafstvi, a stat nas co do mocnosti vy- 
rovna se jiste celemu Nemecku. A vlada naśe na- 
rodnost nasi nikterak nepotlaćuje, ba naopak ji zvelebi, 
a V ćas potreby i zastavati budę ! 

Jediny a opravdovy nepritel nasi narodnosti — 
jsme my sami. Jenom my sami plichtime se vśude 
yefejne k narodnosti nemecke, aniź nas k tomu kdo 
nabizi neb nuti, krome nasi prevracenosti a modarske 
zastarale narodni zkaźenosti. Ackoli se jiź, chvaia Bohu, 
mnoho za nejnovejśich ćasu k lepsi strance ućinilo, 
prece jeśte posavad vetśina v zastaralem bludu a ślen- 
drianu nemeckem potopena jest. Kolik set (na tisice 
se jiste poćftati nemohou) Cechu umi posavad jazyk 
svuj pravopisne psati ? Nemecky pravopis neumeti je 
u nas pro kaźdeho, kdo vzdelanym slouti chce, velika 
hańba ! A ćesky ? — Mnozi venkovśti pani Francove za 
z\iaśtni ćest si kladou, ze ani ćesky ćisti neumeji!^) 

') [Zde nemuźeme opomenouti obratiti pozornost na to, ceho 
si, jak se nam zda, jeśte vefajne nikdo nevśimnul : źe se totiź ven- 
koYŚti vrchnostenśti ufednici patrne vyhybaji zakonu zemskemu> 
(r. 1788 było narizeno, źe pravnici pfi ufadech vrchnostenskych, 
tak zvani justiciarove, majf byti zbehlf v jazyku ceskem. Stejne na- 
fizeni było vydano pro krajske śkolni kommissary v ćeskych kra- 
jinach Solc J., Narodnost a jeji vyznam v źivote vefejnem. V Praze 
1881. S. 325.), ktery od kaźdeho v Cechach liradujiciho vysIovne 
zada liplnou znamost jazyka naseho (tedy i gramatiku a pravopis). 
Ćesky vśak jazyk neuci se nikde łec na yyśsich ustavech (jako na 
yysokych śkolach) a ponevadź vrchnostenśti pisari tak vysoko ve 
śkolach neprorażeji, nybrź obycejne jen nekolika klasy gymnasialnimi 
atd. 5ve yeśkere vzdelani ukonćf: uchazeji tim zpusobem tak jaksi 
te ćeske gramatice. Kyź by se tak mohl nejaky dobry spusob vy- 
myslit, kterak by nejak lacine lepśiho yzdelani dojiti mohli!] 



48 Kareł Havlićek : 

Kdo nam zakazuje ućit se ćesky'^ cist a psat? — 
Ba, nekteri z nas (a sice je hodne mnoho tech ne- 
kterych), kterym to vyslovne nanzeno jest od vlady^ 
YŚelijakym zpusobem ve sve necvićenosti zustati se sta- 
raji. A jsou i taci lide (sic: lide), kten pokladaji sna- 
źeni o zvelebeni jazyka naseho a narodnosti za ne- 
dovolenou vec, za jakesi rebelantstvi ! ! 

My tedy sami jsme nejyetśi nepratele narodnosti 
sve a proto zapotrebi neni v Rusich a v Polsku po- 
moci hledati, nybrź jenom zastaralou prevracenost ze 
sebe yypuditi. 

O tom, że na probuzeni narodniho smyśleni z po- 
ćatku myślenka Slovanstva velikeho a dobreho vplyvu 
mela, jiź dnve jsme zminku ućinili : zde jenom pfi- 
dame zvlaśtni jeśte spasitelny ućinek jeji ve \iasti nasi. 
Nas ćeskoslovansky naród nemel śtesti spojenu byti 
vźdy pod stejnou vladou. Tim nejvice utYorily se u nas 
rozdilnosti provincialnf, a nevyhnutelna provincialni 
zaśt, a fevnivost na śkodu celku. Hlavnf vada pri 
nas jest take to, ze spolećneho jmena narodniho jako 
Francouzi, Anglićane, Nemci, Połaci, Vlaśi atd. ne- 
mame. Naśe »Cech« znaći yyhradne obyvatele kra- 
lovstvi tohoto, a Moravan, SIovak jiź sebe nenazve 
Cechem, aniź svuj jazyk ćeskym, nybrź moravskym,. 
slovenskym. Nedustatek tento ruśici svornost a jed- 
notu celku jiź davno teźce se citil, a proto nastało 
jmeno Ćechoslovan, ktere se vśak pro Ipici na nem 
zapach ućenosti k takove potrebe nehodi. 

Coź by nikterak można nebylo provincialni smy- 
śleni blahu cele vlasti obetovati a jmena Cech (a pro 
spisovni jazyk: ćesky), ktere jiź mnoho v historii 



Slovan a Cech. 49 

na sobe nese, a i v cizine za spolećne nam vśem 
CechosIovanum prijato jest, vśude kde o celem naśem 
narodu reć jest, uźivati ? 

Połaci V tom ohledu takto se v'yhnuli zmatku : 
Obyvatele kralovstvi Polskeho naz3>vaji se koroniari, 
a Połaci jsou vśichni dohromady. I my bychom pro- 
vincii Ceskou nazyvati mohli vyhradne »kralovstvfm«, 
a Cechy by pak vśechno dohromady sloulo : pak by 
se, kde by rozdfl provincialni vytknouti zapotrebi było, 
obyvatele kralovstvi jmenovati mohli, ku pr, korunari, 
a ostatni jako posavad Moravane, Slezane, Slovaci. 
Vśichni ale jsou Ćechove, Ćechove v kralovstvi, Će- 
chove na Morave, Cechove na Slovensku. A nebo se 
snad Provensale, Vendejci, Burgundane nechteji jme- 
novati Francouzi: a Sasove, Pruśaci nenazyvaji sebe 
Nemci ? — 

S myślenkou Slovanstva vznikla touha po spojeni 
vśech Slovanu v jeden naród, s jedinym pisemnim 
jazykem;*; touha tato uskutećniti se nemuźe. Kyź by 
aspoń mezi nami Cechoslovany, co hlavnimi pestiteli 
teto krasne, velike, avśak neprakticke myślenky, za 
odmenu prava svornost ve vśem, a uplne spojeni 
V jeden naród, s jedinym pfsemnim jazykem nastały 
a vźdy trvaly, 

Nejneśfastnejśi ze vśech Slovanskych narodu bj^l 
Ilirsky. Nejen ze skoro vźdy v hrube poddanosti 



') Viz o tom ve spisę A. Budiloviće. Oómec.iaBHHCKiii hshkt. 
ET. pHjy 3.pyrnxt oómiiK-b flasHKOBt apeBHeu ii hoboh EBponbi. 
BapmaBa 1892. Uvahu obifrnou o prąci teto od Dr. F. Jokla pri- 
neslo Athenaeum X. 161 ad. Kapitola vyśe uvedena slova Havli- 
ckova v\^svetlujici vyśla v ceskem pfeklade J. Hejreta v Pisku 1895. 
Havlićek: Politicke spisy I. 4 



50 Kareł Havlicek: 

Yzdychal u Turku a Ylachu, że na mnoho małych 
nepatrnych dilcu rozdelen byl a jest, kteri mezi sebou 
źadneho nemeli spojeni', nejen ze ode vśech stran roz- 
lićne narodnosti : madarska, nemecka, turecka, recka, 
ylaska śkodny vplyv nań meli a z ćasti jej pomada- 
fili, ponemćili, poturćili, pofectili, povlaśtili; ale po- 
tkało tento naród jeśte podivnejśi a hroznejśf neśtesti 

V naboźenstvi. \''yznavaji naboźenstvi katolicko, fecke, 
unitske, mohamedanske a protestantske ! Hodna rana 
proti jednote v narodu za naśich ćasu, kde se lide 
jeste vstavu jsou pro naboźenstvf zabijeti, a z lasky 
kresfanske jeden druheho trhati a — jisti ! 

Co vśak jiż nejnesnesitelnejśi jest, i ta mizerna 
abeceda deli je na dve strany, C3Tilskou a latinskou, 
ba dnve i glagolitika pomahala vśemu dobremu do 
tfetice. A k tomu jeśte rozdeluje cyrilika a latinka 

V literaturę a v źivote naród mluYici jednim narećim, 
nebof mezi srbśtinou a ilirśtinou (jakou v Zahrebe a 

V Dalmatsku piśf) dokonce źadneho neni rozdilu, vy- 
jimaje nepatrne provincialism\^ ! Za naśich ćasu, kde 
se YŚechno sbliźuje, sestreduje, spojuje, k politovani 
jest ovśem takova malicherna rozdelenost k vuli abe- 
cede, a pokavad se nejakym zpusobem neodstrani, 
nebude naród ilirsky ve svete zaujimati takovou du- 
leźitost, jakou by dle położeni, poćtu a jarosti sve 
miti mohl. 

Slovanstvo a slovanska vzajemnost ućinilj^ v tom 
ohledu Ilirum nejduleżitejśi pomoci, skrze ni naućili 
se jiżni Slovane povażovati za jeden naród; Srbove, 
Bosńaci, Hercegovci, Ćernohorci, Dalmatinci, Chorvate, 
Hranićafi, Styrśti i krajinśti Slovenci otevfeli oći a na- 



Slovan a Cech. 51 

hlidli, Że si podobnejśi jsou neź posud myslili; pocho- 
pili, że V nićemnosti zahynou a v boji s velikymi 
silnymi narodnostmi utonou, pakli jeśte dele pestovati 
budou mnoźstvi małych literaturek, każdou s jinym 
podivnym a nemotornym pravopisem. 

I podarilo se v Zahrebe, kde vlastne nejvice na- 
rodnimu żivlu misto priznive było, utvoriti stfediśte 
jiźniłio Slovanstva nerecke viry; vzdełany jiż dosti 
jazyk starych Dubrovnickych spisovatelu a nas ćesky 
pravopis prijati jsou co blahoslavene spojidlo veśke- 
reho dolniho Slovanstva. Proti jmenu Ilir vedla se 
sice jeśte oposice/) avśak nenahhzime, proc by se 
prijmouti nemohlo ; na jmenu zajiste mało zależi, jake 
jest, ale nejake spolećne jmeno miti nevyhnutelne 
zapotrebf k udrżeni pevneho svazku a jednoty. A proto 
myslime, że by tu vśechny ućene dukazy a domnenky 
pfestati, a jenom błaho celku, budouci velikost narodu 
pred oćima byti mela, ktera, ać se to ti-eba nezda, 
prece vełmi od jmena społećneho zavisi. 

Każdemu narodu prejeme, aby se co można k nej- 
vetśimu śtesti dopracovał, a jiżnim Slovanum krome 
toho zvlaśf jeśte marne prićiny vśechno dobre pi-ati 
a jim dle możnosti pomahati, protoże mezi nami 
a jimi vełika anałogie jest, kterou każdy, kdo veci 
rozumi, sam nahłiżeti musi. Cesi a Iliri mohou byti 
pobratimci, oni mohou ukazati svetu ridky, ba ne- 
znamy posud prikład pfatełstvi dvou narodu. Vśechny 
prićiny toho a duvody nedaji se zde tak pojednou 

) Zviaśte Srbove vystupovali proti pojmenovani lUyri a na- 
-vrhovali pHjati jmeno Ji!ioslovane. (Ky.iaKOBCKiiI, 11.: II;i;iiipii3M'i.. 
EapmaBa 1894. 162.) 

4* 



52 Kareł Havlićek: 

uvesti : budeme vśak jeśte ćasteji budoucne o tak du- 
leźite veci mluviti, ktera pro oba narody velmi dule- 
źita a uźitećna jest a teprv budę. 

Opravdive tri nareći jazyka ilirskeho spojily se 
jiź V jednu literaturu, a spojeni toto vźdy upevńovati 
a śiriti se budę. Tim vice vśak litovati musime, ze 
kdyź se tato teźśi vec podarila, pfece k vuli pouhe 
literę, k vuli pouhe nekfesfanske naboźenske zaśti 
cely naród, cela sfla jeho na dve rozpoltena byti ma; 
nebof reć, jakou v Zahfebe a v Dalmatsku piśi, uplne 
jest takova jako se v Srbsku mluvi ! A neni nadeje, 
aby kdy toto rozdvojeni tak statećneho narodu pre- 
stalo, leć ze by se v Srbsku latinska litera prijala ve 
svetskych spisech, a jenom pro naboźenske cyrilica 
podrźela. Tim by (o kyź by se to nekdy podafilo 
bystrym hlavam proraziti !) nejen Srbove sami velice 
ziskali pfiytelenim se k ostatnim osvicenejśim litera- 
turam Evropejskym, tim by se emancipovali od zahub- 
neho pro samostatnost svou vplyvu rustiny, ktery aż 
posud tak veliky jest, ze snad ku pf. novinam Belo- 
hradskym Rusove lepe rozumeti mohou, neź sami 
Srbove ; tim by se teprv jak naleźi zvedla literatura 
ilirska, kdyź by cely naród każdy spis ćisti mohl ; 
a kdoź yypoćte vśechny jine blahodejne nasledky 
prijati latinskeho pisma! Vime dobre, źe se tomu 
kneźstvo srbske protivi, ale prave tim by ziskalo na- 
boźenstvi, kdyby se cyrilicy jenom jakoźto svateho 
ctihodneho pisma v naboźenskych spisech uźivalo ! — 

Latinsti Ilirove nemohou żadnym zpusobem cyri- 
licu prijmouti, ma-li se tu tedy neco pro spojeni ce- 
leho narodu stat, zavisi vec jenom od Srbu. I zde 



Slovan a Cech. 53 

doloźiti musime, ab}', kdyź se cele Slovanstvo v jeden 
naród, v jednu literaturu spojiti neda, aspoń to, co se 
stati muźe, zanedbano nebylo — spojeni ilirske lite- 
ratury a ilirskeho narodu, aby i zde ustoupila marnost 
jednotlivych prospechu vśeobecnemu. 

Bulharove posavad jeśte osameli stoji a urćiti se 
neda, budou-li sami pro sebe, nebo-li se z nich stanou 
Rusove, ci Ilirove. Rusove se o ne sice dost opatrne 
staraji, jako o tom sam osobni zkusenost mam : doufam 
vśak pevne, ze se prece z vnuknuti anjelu straźcu 
konećne k Srbum pridaji, z ćeho jedine by pro ne 
prave błaho vykvesti mohlo. — 

Jazyk ilirsky vynika nad jine slovanske bohatosti 
korenu a blahozvućnosti svou, to jakoż i mnohe 
krasne staroslovanske zvyky, ktere se v jihu zacho- 
valy, a raznost, zmuźilost, prava svobodomyslnost 
(nejen ślechticka, jako v Polsku) mohou se vśichni 
ostatni Slovane od Iliru priućiti. Zvlaśte nasi ćeske 
poesii, ktera aź posud mnoho blahozvućnosti nevy- 
plodila, nemohlo by dukladne studium jazyka narodni 
poesie ilirske na ujmu byti ; jakoż by obema nam, 
Cechum i Ilirum, dobre było, vzajemne vlastnosti sve 
trochu si vymeniti : my od nich statećnost, poctivost, 
nezkaźenost narodni, a oni od nas zas trochu industrie, 
a toho Ernstu v źivote, kteremu jsme se drobet jiź 
od Nemcu nauĆili, pro kteryź ale posud jeśte ani my, 
ani żądny jiny jazyk sIovansky slovićka nema. 

Uprfti se nemuźe, że Ilirove ze vśech ostatnich 
Slovanu nejdale v umeni, vedach a vubec ve vzdelani 
pozadu zustali ; a tu prave mohou pouźiti pfileżitosti 
a od ostatnich Slovanu, coź jim velmi snadno, i z li- 



54 Kareł Havlicek: 

teratury, i z praktickeho źivota, i z jazyku (totiź no- 
vejśi slova kultury, ktera posud jazyk jejich nema)^ 
co można nejvice kofistiti. 

Jedna vec prislibuje zvlaśte narodu Ilirskemu 
ćasem svym velikost a znamenitost v rade narodu 
Evropejskych : myslim rozmanitost ćastek, z kterych 
sestava a vplyvu, pod kterymi stojf. Jeśte vźdy se 
pozorovati mohlo, ze se ve svete rozmanitost, pakli 
V jeden celek soumerne spojena była, neminula s ve- 
likymi nasledky, a dobre położeni a rozlićne nestejne 
sousedstYO jiźniho Slovanstva rući nam za budouci 
znamenitost literatury i źivota tohoto narodu. 

Pozorna zde ćinim ćtenare na to, ze v Ilirech 
cele ostatni Slovanstvo v malem jako representovano 
jest : Slovenci korutanśti a śtyrsti jsou jako ilirśti 
Cechove, ponemćili, s pnsadou protestanstvi', nejvycvi- 
ćenejśi V i'-emeslech; Chorvati jsou ilirstf Połaci, bufići 
na snemich, horlivi katolici, ślechta vśechno a sedlak 
nic; Srbove jsou ilirstf Rusove, kupci, fecke viry s cy- 
rilicou ; Bosna je hlucha, nećinna. v otroctvi klesla 
ilirska Belorus ; a Cernohorci jsou ilirśti Kozaci. Opravdu 
jsou tyto analogie (aćkoli omnis similitudo claudicat) 
velmi napadnę jiź jen proto, ze take zrovna v tom 
poradku za sebou tyto zeme leźf. 

Pfistupuji prave k nejduleźitejśi ćasti sveho po- 
jednani, k te okolnosti, ktera vlastne rozhoduje o cele 
budoucnosti myślenky Slovanstva. Jest to pomer 
Rusu, Malorusu a Polaku mezi sebou. 
Tento pomer, jak tyto th narody slovanske dohromady 
stojf, ospravedlnf nejlepe vśechny, mnohym snad trpke 
yyroky o SIovanstvf, ktere jsem hned na poćatku 



Slovan a Cech. 55 

sveho pojednani ućinil, a — ućiniti musel. Opatrneji 
bych był mohl zanechati tyto prikre, a u nas neobvykle 
sady aź ku konci, aby se ćtenafstvu celym pojedna- 
nfm jiż ponekud oblomenemu nezdaly tak podivne 
a (jak rikame) paradoxni ; ponevadź ale v tak duleżi- 
tych vecech za potrebne uznavam, aby si hola, ne- 
zakryta pravda sama cestu prorazila, postavil jsem 
hned na cele zjevne vyznan{ sve, kam smefuji, a dou- 
fam, że se konećne nejvetśi ćast ćtenarstva s nahledy 
temito spfatelf. 

Cele Slovanstvo je \iastne na tri nestejne ćasti 
rozdeleno (rozdeleno pravim), ktere mezi sebou 
V spojeni nejsou, totiź jedna ćast zapadni Slovan- 
stvo (Cechoslovane), druha jiźni Slovanstvo (IIirove), 
a tfeti vy eh o dni Slovanstvo (Rusove, Połaci a Mało- 
rusove). 

Spojeni musi se zde arci jenom v zevrubnejsim 
a relativnim smyslu brati, nebof ze nektery Rus neb 
Polak do Cech prijede, a kdyź bohaty jest z żertu 
a k vuli demonstraci do Matice ^) vstoupi, ze nektere 
ruskę, polskę knihy ćteme atd. to se jeśte spojenim 
nazvati nemuźe. Aćkoli sic Rusove na jiźni Slovan- 
stvo ponekud vplyv maji, jako v Bulharsku, v Srbsku 
a V Cerne Horę, prece vźdy jeśte ohledem na ten 
veliky vplyv, ktery Rus, Polsko a Malorus na sebe 
Yzajemne m e 1 3^, maji a vź dy m i t i b ud ou, fici 
musime, ze nyni tyto tri ćasti, Yychodni : zapadni a 
jiźni Slovanstvo, każda pro sebe stoji a isolovany 
jsou. (Ne vźdy tomu tak było : Polsko ku pr. s Cechy 
ćasteji v takovem spojeni byli, ze stejneho pano\^nika 

) Rozumej do »Matice ceske«. 



56 Kareł Havlićek: 

mivali ; a ne vźdy tomu tak budę : Ilirsko ku pf. 
s Cechy budoucne v mnohem vetśi vzajemnosti budou 
neź posavad.) — — — 

Prehledneme v kratkosti dejiny velikeho Slovan- 
skeho yychodu, a osudy techto tfech velikych slovaii- 
skych narodu, a uvidime, jak jeden po druhem snaźił 
se o primat, o hegemonii nad ostatnimi dvema, co se 
snad z te okolnosti zemepisne ponekud vysvet!iti da, 
ze mezi temito narody od pnrody żadne hraaice ur- 
ćeny nejsou. 

Napred vladl Kijev a Malorus, tam se utYorila 
prvni mohutnost riśe, a zdało se, ze i Polsko i ostatni 
nynejśi Rus do fiśe te vtaźeny budou. Brzy vśak 
klesla velika nśe Vladimira') a s ni upadły vyhh'dky 
na samostatnost narodu Maloruskeho. — Nyni poćaly 
yznikati najednou naród polsky i velkorusky, napred, 
ponevadź stredky jejich Krakov a Moskva velmi od 
sebe Yzdaleny były, jeden o druhy nedbajice ; potom 
vśak tim vice prichazejice mezi sebou do rozlićnych 
pomeru, ćim vfce se moc obojich śirila, ćim vice se 
hranice riśi jejich vzajemne bh'źily, aź konecne społu 
bezprostredne hranićiti poćaly. 

Tak se setkali dva nad miru podobni a nad miru 
rozdiłni velikani : podobni v anarchii a nespraved- 
łivosti domaciho znzenf, rozdiłni ve vife, jeden samo- 
vladafsky, druhy aristokratsky. Brzy nastała mezi 
obema zaśf, po zaśti vojny, a z vojen utYorila se po- 
znenahla takova nenavist narodni, ze jeden o zkazu 
druheho usilovati poćał, a tak jeśte aź podnes stoji 
obe narodnosti polska i ruska, na proti sobe. — — 

') Yladimir, stolny knize kyjeysky, panoval od r. 980 do 10 ló. 



Slovan a Cech. 57 

Ovśem je lehko objimati v duchu a Ifbati veśkeren 
svet jako nemećti kosmopolitę, takova ctnost je velmi 
obroYska a pri tom nejlacinejśf ze vśech, ponevadż 
se pouhym vetrem, slovem yyplniti da. Ale pry laska 
se okazuje skutkem ! Mamę tedy milovati vśechny 
Slovany, ponevadź s nami stejneho puvodu jsou a 
podobny jazyk mluvi, mamę tedy milovati Rusy i Po- 
laky, a Rusove i Połaci maji milovati nas. A ta laska 
se ma ukazat skutkem ! — Prosim, raćte si techto 

nekolik slov premysliti. Dve strany se społu 

o źivot a o smrt potykajf, naród rusky s narodem 
polskym, kterak je możno s obema sympatisovati, 
oba stejne milovati ? Nedrźet ani sjednou ani s druhou 
stranou, zatakoYou lasku se obe strany podekuji'/) akdo 
sjednou stranou jest, musi byt nepfitelem druhe. Mohli 
jsme i sami na sobe pozorovati, k ćemu takova ne- 
prakticka, skrze moc poesie vypestovana laska a sym- 
pathie Slovanska vede. Jenom lidi papouśkujici po 
jinych myślenk}'- mohli se pri takovych pomerech 
polsko-ruskych udrźet ve slovanske vśestrannosti : 
teźko ale było postaviti se tu na prave, na pravdive 
stanoviśte. Nekteri byli nakloneni narodnosti polskę 
a nenavideli ruskou, jini naopak, a to mela byt vśe- 
sloranska yzajemnost. 

Sam o sobe mohu zde na priklad uvesti, jake 
jsem fasy prośel ve slovanske sympathii, neź jsem 
sve pomatene nahledy rozmasti a v poradek uvesti 
dovedl, Z pocatku pfal jsem Polakum nenavide Rusy, 
jakmile jsem ale opravdivy stav veci v Polsku bliże 
seznal, jakmile mi pred oćima spadla rouśka poeticky 

-) V originale stoji »nepodekuji«. 



58 Karci Havlićek : 

zakryvajici prosaickou bidnost a zkażenost narodu, to 
jest, slechty polskę : promenila se hned naklonnost 
moje V nenavist, a z jakesi psychologick}^ velmi po- 
chopitelne oposice zdali se mi Rusove lepsi byti neź 
Połaci. Dlouho vśak to netrvalo a nahlfdnul jsem, ze 
jest Petr jako Pavel, Rus jako Polsko, zmizela slovan- 
ska sympathie, naućil jsem se Rusy i Polak}' pova- 
źovati pfi vśi prfbuznosti jazyku, puvodu a obyćeju 
jako narody nam Cechum cizi: naućil jsem se nahlf- 
źeti, ze nam Cechum neni dobre jisti polivku, do 
ktere jsme nedrobili, a co Rusove a Połaci od staro- 
davna mezi sebou maji, af si to take mezi sebou 
yyjednaji. Nemoudro a nebezpećno jest pnpojovati se 
jakymkoli zpusobem k vecem tak neśtastnym a mrzutym, 
jako jest rusko-polska narodni zaśt". 

Nesmime ostatne na zaleźitosti rusko-polske tak 
zaslepenym okem hledeti, jako vetsi ćast ostatni 
Evropy a zvlaste Nemecko, nesmfme si mysliti nevin- 
neho beranka v drapech vlćich, nybrź vezme, ze se 
vlk s ylkem potykaji, a kdo viastne mezi nimi beran- 
kem jest (ze Malorus), o tom povime niźeji. Połaci 
sami dnve tak stali o zahubu Ruska, jako ted naopak ; 
nasilim, Isti, daremnymi kousky hledela republika zni- 
ćiti rfśi ruskou, jako jsou ted Rusove ve Yarśave, tak 
byli Połaci v Moskve; do chramu ruskych staveli na 
potupu a z bujnosti kone, a hanebnym zpusobem hu- 
bili zeme vełkoruske. (Jak se k Małorusum chovali, ne- 
opomineme pfidati na svem miste.) Aćkoli nemuźeme 
schvalovati jednani Rusu v novejśi'ch ćasech proti 
Polakum, pfece by nespravedlive było zamlćeti, ze 
jim nejvice jen takovou mirou odme^-uji, jakou jim 



i 



Slovan a Cech. 5S> 

davnej v ćas mohutnosti sve Połaci merili. Tu se musi' 
ffci jenom: >^Dnes mne, zejtra tobe!« a teźko 
by było urćiti, kdo vice vinen jest. 

Dobre vim, że by mi tu nekdo namitnouti mohl : 
>->V takovych tedy okolnostech jest bratrska, opravdu 
slovanska povinnost naśe starati se o smireni techto 
dvou narodu, jako pntel nedorozumeni mezi svymi 
pi^ateli narovnati hledf. Pak pfece docflime ideału 
sveho, SYornosti mezi vśemi Slovany.« K V3'vra- 
ceni teto namitky postaram se dokazati, ze se rozepfe 
a boje mezi narodem polskym a ruskym nikdy uti- 
śiti a zkonciti nemohou, a zde prichazfme na malo- 
ruske stepe. 

Malorus, Ukrajina jest ustavićna kletba, kterou 
sami nad sebou vyfkli Połaci i Rusove, jest jabłko 
nesYornosti łiozene osudem mezi tyto dva narody, 
jest pnćinou ustavićne nenavisti mezi obema, pokavad 
jeden zceła pokoren nebude. Pomer, v jaky napred 
Połsko a pak Mosł<va vstoupiły k Ukrajine a Mało- 
i Bełorusi, nikdy tomu nedovołi, aby nejak smffeny^ 
vedłe sebe stały, aby se pratełsky porovnati a vza- 
jemne łiranice mezi sebou połoźiti mohly. Tak se 
nadPolskem aRuskem msti potlaćena svoboda Ukrajiny. 

V Połsku i V Rusicłi panovała nevołe, a jenom 
na obśirnycłi stepicłi Ukrajiny projiźdel se Kozak 
vołny, jako bujny vitr : na techto stepich utvoriła 
se poznenałiła svoboda primerena łidskemu dustojen- 
stvi, jake nebyło ani v Połsce a na Rusi, r3'tirsky 
branił zde kozak vłast svou, svobodu a viru, a za- 
haneł busurmany (mohamedany). Aćkołi mezi nimi 
byłi muźove vśelikych słovansł^ycłi narodu (i vełiky- 



•60 Kareł Havlicek: 

poćet yyhnancu ćeskych) prevladal vźdy źivel malo- 
rusky, -a ponevadź vetśina narodu maloruskeho v^ pod- 
danosti u polskę ślechty była, musela vzniknouti ne- 
navist mezi temito volnymi Malorusy, kteri jenom 
jiźnejśi ćasti Ukrajiny zaujimali, a ślechtou Polskou 
(Lachy). Nastały pak jeśte horsi pnćin}'' k nenavisti 
pro naboźenstvi ; Malorusove vśichni horlive vyzna- 
vali feckou viru, a Polska ślechta s jezovity nekresfan- 
skym, nelidskym, lstivym, Bohu a Kristu nemilym 
zpusobem, usiloyala jim vnutiti katolicko nabożenstvi. 
Zuril boj Malorusu proti Polakum, v kterem se pachaly 
KJabelske ukrutnosti ; ve udatne hlave hetmana Boh- 
dana Chmelnickeho*) upevnila se myślenka osvoboditi 
dokonce naród od vplyvu Polskę ślechty a utvonti 
samostatnou maloruskou fisi ; ale okolnosti nebyly 
priznivy, a tak se musel s ćasti sveho narodu dat pod 
ochranu stejneven'ciho cara, ana ostatni vetśi ćast 
Yzdychati nepfestavala pod preteźkym jhem rozpustile 
aristokratie polskę.") Aspoń ta ćast, ktera se była 
dala ruskemu caru pod ochranu, użivala jeśte nejake 
obmezene samostatnosti ; hetman Mazepa^) chtel po- 
uźiti okolnosti a zaloźiti svobodnou, zcela samostatnou 
fisi maloruskou, ale Petr V."*) zvitezil, a Katefina^) zni- 



^) Bohdan Zinovij Chmelnickij, hetman kozacky, zenirel r. 1657. 

^ [Jak ZYifecky tenkrate ślechta v tech krajiniich s Hdem sryni 
zachazela a zvlasf polska ślechta s lidem riiskym, o tom zde ne- 
muźeme obśirne jednati.] 

^) Ivan Stetanovic Mazepa, hetman kozacky, źil v letech 
1640-1709. 

•) Petr Yeliky, car rusky, źil od r. 1672-1725. R. 1689 stal 
•se carem. 

•') Katefina U. vlddla v letech 1762-1796. 



Slovan a Cech. 61 

ćila pośledni jiskru svobody maloruske, a dala lid^ 
ktery aź posud osobni volnosti poźival, v rabstvi, a 
tak zhasl naród statećny, maje z jedne strany Polakj^, 
z druhe Moskvany za pany (za ślechtu), a poćal byti 
jenom nejniźśi luzou ve sve vlasti, chranene dlouho- 
km vlastnich predku. 

Neni nadeje, aby se kdy opet z mohyl (hrobu) 
pOYznesli vzhuru bujni oiiove ukrajinśti, jenom strasne, 
bohatyrske dumky a pisne budou većne hlasat svetu 
neśtastne osudy narodu maloruskeho, a velike mohyly, 
rozstaveni to po cele zemi straźcove minulosti, većne 
se budou zasmuśile divat na kiesie syny ukrajinske, 
nad kterymi se i zdaji kvileti hejna ćernych ptaku, 
poletujici od mohyly k mohyle. — — — 

Duch narodu maloruskeho pohfbili Połaci a Rusove, 
ale o velike telo poćali se deliti, a jak obyćejne byva 
pfi deleni, poćali se svarit a podnes se jeśte nepo- 
rovnali. Oba dva narody, Rusove i Połaci, vydavaj{ 
malorusky jazyk (kteiy ostatne i od ruśtiny i od pol- 
stiny tak vzdalen jest, jako ku pr. ćeśtina od polśtiny) 
za nareći sveho jazj^ka ; obzvlaśt Połaci snaźili se v po- 
ślednich ćasech, vidouce velikou prednost na strane 
ruskę, vśelijak i dost smeśnym spusobem lid svuj 
podmaneny malorusky jenom za zkaźene nejake Ma- 
zury, a jazyk organicky Malorusu, jenom za śpatnou 
nejakou a pokaźenou polśtinu vydavati. 

Aćkoli ostatne Malorusove i Moskala (Kacapa) 
i Polaka (Lacha) nenavidi, a od obou dle vśech svych 
vlastnosti znaćne a podstatne se lisi : pfece Rusove 
co drźitele Maloruska mnohem priznivejśi okolnosti 
na sve strane maji neź Połaci : S t e j n o s t v e v f f e 



, 



€2 Karol Havli'oek: 

(recke) anahodilastejnostnarodnihojmena, 
zvlaśte zde rozhoduji. Moskvane vzali zde zrovna ta- 
kovou politiku, jako davnej Połaci s Litvou ; jako se 
tito s ni pobratfili, aby ji pohltiti mohli a popolśtiti 
tak, ze tam jiź nyni cela ślechta je polska: zrovna 
tak delaji se nyni Moskvane bratry Malorusu, a pod 
zaminkou, jako by se za utisky uĆinene drive vire 
ruskę a narodnosti od Polaku pomstiti chteli, vydiraji 
jenom poddane Malorusy z rukou Polaku a berou si 
je sami za poddane. Tak poznenahla zacina vytiskovati 
ślechta velkoruska ze vśech byvalych yychodnich ćasti 
velike republiky Polskę ślechtu polskou. 

Tu jsme tedy videli tri velike narody Slovanskeho 
vychodu, z kterych każdy ostatni dva velBfii nenavidi ; 
a take spravedlivou pfićinu nenavisti ma. O bratrstve 
zde nemuźe byt rozumnym spusobem żadna reć. Nic 
mene jako na vzdor pfece i u techto narodu myślenka 
Vseslovanstvi pruchodu, ba obliby naśla. Zdało by se, 
że to proti mne svedći : zatim ale prave ten spusob, 
V jakem Połaci i Rusove Vśeslovanstvi rozumeli a pri- 
jali, dokaże to zas nejvice, ze nezasluhuji nasi sym- 
pathie. 

Rusove (nemluvim zde o vlade, proto że ja smy- 
sleni vlady ruskę vedeti nemohu), chopili se idei \'śe- 
slovanstva, jak fikame, zuby nehty. V celem svete, 
zvlaśt ale v Evrope jsou Rusove bud nenavideni neb 
opo\TŹeni (a to skoro na porad z dobrych prićin) : 
było jim tedy divno, ale nad miru prijemno nalezti 
prece nekde na zapade pratele. I spfatelili se hned, a 
sbratrili (se) s nami i s Iłiry, povażujice se vśak potaji 
za starsi bratry, za porućniky naśe. Ruśti panslaviste 



Slovan a Cech. 63 

totiź dle sveho pośetileho smyśleni i o nas i o Ilirech 
se domnivaji, ze bychom radi pod jejich vladou stali ! ! 
a. pevne jsou presvedćeni, ze jednou vśechny slovanske 
zeme v moci sve miti budou ! ! ! Teśf se jiź, jaka jim 
porostou V Dalmatsku vina. Tito panove poćinaji vśude 
misto rusky ffkati a psati slovansky, aby pak misto 
slovansky zas take rusky nci mohli. 

Sam osobne jsem se na Slovensku dovedel a pre- 
svedćil, ze dva ruśti profesofi B. a S.,*) cestujice Slo- 
venskem Slovaky popichovali, aby se od nas Cechu 
V literaturę odtrhli a samostatnou literaturu zaloźili, 
dokazujfce Slovakum, ze jejich jazyk jest mnohem 
lepsi a slovanśtejśf neź ćesky, ze se każdy kmen slo- 
vansky samostatne vyvinouti ma atd. To arci vśechno 
jen z bratrske slovanske lasky, a ne snad dle zasady: 
divide et impera. — Take jsem se dovedel krasnou 
anekdotu v Moskve o 10.000 rublu (asi 12.000 zl. r. ć.),^) 
kterymi Rusove (privatni lide) dovesti chteli, aby la- 
tinśti Ilirove prijali v literaturę cyrilskou abecedu. 
Yśechno jen z lasky bratrske, bez ohledu ! 

A roku 1806 vyśla v Petrohrade brośurka »Piseń 
o vysvobozeni Srbska«, v ktere se Alexandr I. jmenuje 
Yelikym Slovanskym carem, a ktera se konći tim, »źe 
cela Rusko-Slovanska sila jde vysvobodit vśechny sestry 
sve od tyranstva«. Ve zvlaśtnim poznamenani pravf se 
tam: »Sestry ty jsou: Polsko, Prusko, Miśeń Saska, 



') Myslim, ze H. narazi zde na professora slavistiky na uni- 
yersite Moskevske Osipa Maksimovlce Bodjanskeho (1808 — 1877) a 
na professora slov. filologie na univ. Charkovske Ismaila Ivanoviće 
Sreznevskeho. (1812—1881.) 

■•^) 12.000 zl. str. = 25.200 korun. 



64 Kareł Havlicek : 

Slezsko, Uhry, Cechy, Styrsko, Ilirię ciii Tirol (sic)^ 
Benatky, Korossko (Karinthia), Dalmatie, Dubravnik, 
Ćernahora, Albanie, nova Alaunie, Epirotie ciii Mała 
Rus (! !), Bosna, Bulharsko, Sedmihradsko, Multany, 
Valaśsko, stara ruska Halić, a slovem vśechna ple- 
mena a narody Slovanskeho puvodu.« Nemuźe se nci, 
że by zde byl ktery slovansk3> naród \ynechan, neni-li 
nekolik novych primyśleno a pfisloYaneno ! ! 

Nemoku zde obśirne YŚechiio vypisovati a na sve- 
dectvi uvadeti, co jsem v Rusich o Slovanstvu mluviti 
slyśel a yyrozumel : dosvedćłti vśak mohu, ze Rusove 
s ostatnimi Sloyan}^ nikoli bratrsk}'-, nybrź nepoctive 
a sobecky smyśleji. Jak smeśno, jak neprakticky było 
by tedy s tajnym nepritelem svym, ktery rouchem 
bratrskym chtivost svou jen zakryva, bratrovati se ! ! 
Pfiznayam se, ze mi Madari, co zjevni nepfatele Cechu 
i Iliru jsou milejśi neź Rusove, kten s Jidaśskym po- 
libenim prichazejf — nas vstrćit do kapsy. Cechove 
jsme a Cechove zustati hodlame na vźdy, a nechceme 
se stati ani Nem ci, ani Madary, ani Rusy, a proto bu- 
deme k Rusum chladni, nechceme je dokonce nena- 
videti. 

Ale prave tak chladni budme i k Polakum, Połaci 
jsou take Rusove, jenom ze se svazanyma ru- 
k a m a. Povedomo, ze dnve Połaci o Słovanstvu pranie 
vedeti nechteli, nazyvajice ho Rusismem, teprve kdyź 
demokrati a emigranti polśtf ve Francouzich na śfastnou 
tu myslenku pfiśli, ze by snad ostatni Slovane take 
s Połaky zaroveń łehkomyslne revołuce vyvadeti, a 
tudy Jim v jejich śpatne yypoćtenych planech po- 
słouźiti mohli : tu teprva poćali se s nami bratrovat, a 



Slovan a Cech, 65 

jiź si ve sve lehke sanguinicke myśli predstavovali, 
jak budou oni hegemonii vest mezi zapadnimi liberal- 
nimi Slovany, jak budou oni nasi vudcove, jak my 
se za ne budem s każdym biti, koho oni nenavidf ! 
Blazni byli, kordy meli ! — My zatim ale mamę chlad- 
nejsi krev a lepsi rozum. Byl take jeden Polak (ne- 
budeme ho jmenovati),^) ktery jen proto do Cech 
hojnost knih polskych posilał, ponevadź myslil, ze se 
ćasem svym popolśtime!! 

Znamenite jest konećne i to, ze Rusove i Połaci 
jedni druhe vzajemne z poćtu Slovanu yylućuji: Ruśti 
ućeni dokazovali o Polacich, ze jsou neslovanskeho 
plemene Sarmatskeho (a po tichu rećeno, polska ślechta 
sama tak smyślela, drźfc svou krev za neco lepśiho, 
neź je slovanska a rusinska -- • selska), a Połaci zas 
dokazovali o Rusich, ze jsou mongolskeho puvodu. 

Ani Rusove ani Połaci neumeli posavad z my- 
ślenky Slovanstva tak koristiti, jak by pro ne nej- 
prospesneji było. S jakousi śvihackou nadutosti hłedi 
oba narody na nas Cechy s vyśky dołu, jakoźto na 
nepatrny narodek : aćkoli se jim pfi tom zrovna tak 
deje jako vźdy ve svete, kde se naduty s prićinłivym 
skromnym ćlovekem schazeji. 

Teśi mne vełice, ze zde mohu s chloubou rici, 
kterak my Ćechove, aćkoli dle poćtu a mohutnosti 
proti Rusum, Polakum nepatrny naród, pfece u vśech 

•) Polak zde mineny jest dle vlastniho pfiznani H-ova v od- 
povedi J. Małemu Adam Junosza Rościszewski (1774 — 1844), ktery 
byl zrlaśte ve styku s V. Hankou a velike mnoźstvi knih venoval 
bibliothece musejni. (Viz: Korespondencya pana Adama Junosza 
Rościszewskiego z Wacławem Hanką. (Refleksye z czasów od- 
rodzenia) 1829—1844. Przes Edwarda Jelinka. Poznań 1894.) 
Havlićek: Politicke spisy I. 5 



66 Karę! Havlićek: 

rozumnych a vzdelanych ve vetśi vaźnosti stojime : 
jak ćestne se vśude o naśich pfedcich, o velikych 
skutcich ćeskeho narodu mluvi, jak pochvalne se naśe 
upnmne a opravdove snażeni v nejnovejśi dobę ode 
vśech ctihodnych lidi uznava! Rusove jsou vśude 

V nenavisti, Polaky jenom vśude lituji (nesnesitelny 
los pro praveho muźe litovanu byti !), ale na nas Cechj^ 
jiste se zalibenim, s uctou svet hledi, jak chladnou, 
pevnou rukou sahame do kol osudu, chtejice ho v behu 
zastaviti ; jak svymi tvrdymi, ćeskymi hlavami tak se- 
trvale bijeme do steny predsudku a protivenstvi, aż 
se shroutf! Krasne, velike to podivani na naród sta- 
tećne a muźne bojujici o sve zachovani, o svuj źivot, 
o narodnost ! A mamę se snad lekati velikych a mno- 
hych prekaźek, mamę malomyslneti pfed obtiźnou, ne- 
prfjemnou cestou, kterou kraćeti musime ? Mamę se 
snad detinsky, nemuzsky najineho spolehati? — Cech 
se prace a prekaźek neleka, Cech nezmalomyslni, Cech 
se na jineho nespoleha: Cech se pfićini, a pfemuźe 
YŚechno. 

Prave proto, ze se u nas pilneji pracuje, neni po- 
chybnosti, ze na lepśim historickem zakładu, ktery 
marne, a pri lepśich okolnostech z ohledu \^śeobec- 
neho Yzdelanf naśeho lidu, my Cechove prece jeśte 

V umeni, v literaturę a vubec v śtesti narodnfm i Rusy 
i Polaky pfedhonime. Aćkoli v poćtu mnohem slabśi 
jsme neź Połaci a Rusove, prevyśujeme pfece i na poćet 

V duśevnim ohledu aspon Polaky ; ponevadź v Rusich 
a V Polsku jenom ślechta ćfsti umi a v literaturę naród 
representuje, ostatni ale naród v duśevnim, literarnim 
źivote temef źadneho ućastenstvi nema. 



Slovan a Cech. 67 

Zde jeśte jednu okolnost pomeru narodnosti ruskę, 
polskę a maloruske vynechati nesmime : totiź vychodni 
Halic. Obyvatelstvo vychodni ćasti Haliće jsou Rusini 
(Malorusove) a dohromady s uherskymi na poćet tri 
miliony vynaśi. To jsou jedini Malorusove, nestojici 
pod vplyvem narodnosti velkoruske. Ponevadź vśak aź 
posavad vźdy od ślechty polskę v naboźenskem i poli- 
tickem ohledu utiśteni byli, a narodnost jejich nikterak 
uznavana, tim mene podporovana a vzdelavana nebyla : 
panovalo o nich vźdy domneni, ze s źadostivym okem 
do moskevske riśe hledi, kde zvlaśte naboźenstvf jejich 
slavne panuje. Znemćiti tento lid neni można, zpolśtiti 
neni radno, kdyby se ale narodnost jejich uznała, po- 
jistila a podporovala, a na zaklade historie maloruske, 
i nafećf maloruskeho vzdelavala: nejenom ze by tam 
YŚechny sympathie ruskę i polskę prestaly, ba tito 
z ohledu narodnosti svobodni a samostatni Rusinove, 
stali by se prirozenym behem hlavni antagonistę Velko- 
rusu, a naopak by i velika ćast ostatnich Malorusu 
s temito sympathisovala. — Vlada naśe ućinila sice 
jiź jeden hlavni krok tfm, ze mezi Rusiny aspoń jeden 
yyśśi Yzdelany stav utvonla. Drive totiź vśechni drobet 
yyśśi byli Połaci, a naśe vlada dotovala pofadne kneź- 
stvo fecko-unitske a postavila ho s katolickym, i ve 
Yzdelani i ve vaźnosti na stejny stupeń (dnve byli po- 
pove ruśti V Halići pouze nevzdelanci v nićem od 
ostatniho lidu se neliśice), a tim jiź dostał naród v du- 
śevnim ohledu nejakou representaci. Kdyby mu ted 
jeśte śkoly popfany były, kdyby zavazek k ślechte 
tak tuhy nebyl, a kdyby jmenovite zahubnymi normal- 
kami uśetren byti mohl : ziskal by se tak naród temef 



68 Kareł Havlicek: 

novy, zcela a uprimne vlade oddany. Do podrobnosti 
zde o tom reć śiriti nemoha, odkładam dalsi rozpravu 
o tom aź nekde k pnznivejśimu mistu. 

Konećne jeśte za dobre uznavam hlavni pnćinu 
uvesti, ktera mne pohnula, abych oduvodnene mineni 
sve o Slovanstvu verejne zde v novinach pronesl. 
Znamo jest każdemu, kterak zlomyslni lide, zvlaśf ne- 
mećti spisovatele v fisi ustavićne poctive a bezelstne 
snaźeni naśe o zvelebeni narodnosti a jazyka naśeho 
YŚelijakym podskoćnym zpusobem zle yykladajf, vinice 
nas u vlady, jako bychom zradu proti ni ve spolku 
s ostatnimi Slovany zamyśleli. Dobre zname sobecke 
prićiny, z kterych se nam tato krivda deje, ponevadź 
temto lidem, kteri by nas radi ponemćili a tak svuj 
naród nasi zahubou rozmnoźili a povznesli, nad miru 
protivne jest zvelebovani' a vzrustani narodnosti ćeske. 
A ponevadź tedy spravedlivym spusobem nic proti 
nasi narodni veci miti nemohli, hledeli nas co tajne 
pratele Rusu pfed celym svetem osoćiti. Aćkoli ne- 
pravdivost tohoto obvineni mezi nami vubec a snad 
i jinde uznana jest, uminil jsem si prece, dokazati, 
ze takove sympathie mezi nami, Polaky i Rusy ani 
byti nemohou, jakoż i o cele myslence Slovanstva 
Yubec jasne se yyjadriti, aby budoucne takovym lidem 
i ta pośledni branka, z ktere proti nam vypady ćinili, 
zayfena była. 

Z te prićiny sepsan jest tento obśirnejśi ćlanek ; 
obśirnejśi pravim jen s ohledem na misto, kde vytiśten 
jest, nebof myslim, że by se o veci pro nas tak du- 
leźite mnohem obśirneji a na mnohych mistech i sroz- 
umitelneji a s mnohymi vyklady, ktere jsem zde pro 



Slovan a Cech. 69 

kratkost dati nemohl, jednati melo. Co jsem napsal 
vyplyva z ćteni skoro vśeho, co posud o zaleźitosti 
Panslavismu psano jest, a z osobni zkuśenosti me, 
kterou jsem dilem na cestach, dilem z knih o slovan- 
skych narodech nabrał, a vśechno zde napsane jest 
liplne presvedćeni moje. Hlavni zasady celeho pojed- 
nani, ktere zde jeśte dohromad}^ sestavim, jsou tyto : 
Slovane nejsou jeden naród, nybrź ćtyry tak samo- 
statne a tak mezi sebou nespojene narody, jako ktere- 
koli jine narody evropejske. — Każdy z tech narodu 
Slovanskych sam pro sebe stoji, a jeden za druhy ani 
V dobrem, ani ve ziem neodpovida; ćest a hanbu na- 
rodni nemaji spolecne. — Pro velikou podobu jazyku 
slovanskych uźitećno a potrebno jest każdemu narodu 
slovanskemu literarne co można nejvice ostatnich si 
YŚimati, a z jejich literatur a jazyku a narodnosti pro 
sebe kofistiti. — Jenom mezi Ceskym a Ilirskym na- 
rodem mohou byt krome toho vetśi sympathie, protoże 
dle nynejśich pomeru, jeden druhemu nikoliv nebez- 
pećen, ovśem ale prospesen byti muże. — Mocnarstvi 
Rakouske jest nejlepśi garantie na zachovani nasi a 
Ilirske narodnosti, a ćim vyśe Yzroste moc cfsarstvi 
Rakouskeho, tim jisteji stoji naśe narodnosti. — Aby 
nekdy Slovane vśichni jedineho jazyka v literaturę 
użivati mohli, je vec nemożna a proto każde snażeni 
k tomu nesmyslne, a jako mareni ćasu śkodne. Nikdo 
zde nepoukazuj na Nemce, że oni jsou nyni v jedne 
literaturę spojeni, aćkoli mezi jednotlivymi nafećimi 
mnohem vetśi mezery jsou, neż mezi slovanskymi. 
Nemci byli dnve jiż politicky spojeni, a okolnosti, 
ktere u nich literaturu jednu utvonly, nejsou mezi 



70 Kareł Havlićek: Slovan a Cech. 

Slovany. Zkratka s hrdosti narodni reknu : »Ja jsem 
Cech«, ale nikdy »ja jsem Slovan«. Kdykoli se nazvu 
Slovanem, ućinfm to vźdy jenom ve smyslu ućenem, 
zeme- a narodopisnem. Slovane maji ćtyry vlasti a 
ne jednu v]ast: a patriotismus slovansky jest jenom 
o neco mene horśi neż kosmopolitismus. Lepę jest 
mene lidf ale dukladne a vrele milovati, neź kaźdeho 
trochu. 

H. Borousky. 



Ćlanek Havlićkuv »Slovan a Ćech« dal podnet k novi- 
nafske polemice. Jakub Josef Dominik Mały (1811 — 1885), 
r. 1846 skutećny redaktor ćasopisu >Kvety«, zahajil proti 
Havlićkovi boj. V Kvetech z 7. (ć. 41. 163 — 164), z 9. 
(ć. 42. 166 — 167), z 11. (ć. 43. 191-192), z 16. (ć. 45. 
178—179), z 23. (ć. 48. 191), z 28. (ć. 50. 198 — 199) 
dubna r. 1846 uvefejnen byl od J. B. Maleho polemicky 
ćlanek »Slovan a Cech* zneni nasledujiciho : 

I V tomto case povstanou prorokove faleśnf. 

Co den vic a vice mizi moc hrubeho nasili pfed sifici 
se osvetou, ustupujic moci jine, moci ćloveka dustojnejśi, 
opravdivejsi, stalejśi, kteraźto nazyvd se vefejne s my- 
śl e n f. Organem jejim jest tisk, zvlaśte tisk periodicky, 
a pestitele jsou vśichni, kteff mineni i smyśleni sve yefejne 
projevuji. V oumyslu poućovati jine, a tak usudku obe- 
censtva je podvrhujice. V c e 1 k u soudf obecenstvo vźdy 
spravedłive, a proto jakoż i, ze kdo co ućitel jinych vystu- 
puje, befe na sebe oufad svaty, vaźny a pfeduleźity, stavś 
se V celo mravniho pokroku ćlovećenstva, musi veskere 
takove vefejne vystoupeni stati se s naleźitou rozvahou, 
pfisnou vaźnosti a sluśnou śetrnosti obecenstva. To vse 
se nespatfuje v pane Borovskeho ćlanku »Slovan a 
Cech* V Praźskych Novinach, ano naopak vidime v nśm 
neodpustitelnou lehkovaźnost, drzou opovaźlivost, neve- 
domost a nesetrnost obecenstva, coź od nas nikoli jemu 
na ubliźeni ledabylo do vetru mluveno neni, an to v plnć 
mife dokazati chceme. Nemuźemet' toho trpeti, aby se litera- 



72 Kareł Havlićek: 

tura naśe, toto palladium naseho ndroda, takovymto zpu- 
sobem zlehćovalo. Jest podivu hodno, jak skladatel ćlanku 
toho s neco malem pravdy smichal tolik patrnych Iźi, tolik 
makavćho nesmyslu ! Chcemet' ho tuto stopovati po cely 
ćldnek a slova jeho, jak slusi, objasńovati. 

Hned na zaćatku pravi : »Jak obyćejne b^va, stalą se 
i tato myślenka Slovanstva, jako vśechny jinś v e 1 k e a 
nove myślenky, modou u nds, tak źe pfed nekolika lety 
kaźd^ skoro sebe jmenoval Slovanem, stydś 
sejaksiza tak małe jmćno, jako naśe Cech, 
Moravan, Slezan, Slovdk; każdy dffve neź se 
poćalućit mluvnici ćeske, pfebśhl rusky, 
polsky a j. jazyky« atd. — Pan Borovsky nazyva my- 
ślenku Slovanstva velkou ; opravdiva pak velikost nemfiźe 
obstati bez pravdy, pan Borovsky ale bojuje proti te 
myślence, tedy bojuje zoumyslnś proti pravde. 
Nova ta myślenka dokonce neni, jakoż pan Borovsky po- 
zdeji sam podotyka, źe jiź pfed stoletimi nasi pfedkove ji 
se obirali, tedy s o b ś pan Borovsk^ patrne odpo- 
ru je. Pro pouhou modu trva myślenka Slovanstva pfiJiś 
dlouho, a neni jeste pozorovat, źe by ochabovala, nybrź 
spiśe vźdy rozśifuje se a silf. Że by se byl u nas każdy 
skoro stydel za jmćno sveho narodu, to tvrditi jest ve- 
lika opovaźlivost, ktera se nićim omluviti nedd. Za jmćno 
narodu sveho stydi se jenom zpozdilec, a źe by nds kdy 
nejvetśi dil zpozdilci byvali — to si muźe troufat rici to- 
liko p. Borovsky. To vśak pravda jest, źe nejen pfed ne- 
kolika Ićty, nybrź posud każdy osviceny Cech, Moravan, 
Slovak i Slezak s hrdosti takovym se byti vyznavaje 
społu s pychou Slovanem se nazyyd. Źe każdy dr ive, 
neź se poćal ućiti mluvnici ćeskć, pfebśhl rusky, polsky 
a j. jazyky, neni pravda ; nśktefi ovśem aż posud tak 
ćini, a mezi takove należi tćź pan redaktor Praźskych 
Novin a Ćeske Vćely, jinak bychom v tech ćasopisech to 
mnoźstvi hrubych a kfiklayych gramatickych chyb nećitali. 

Dale ćteme: »a ti, ktefi nejpraktićnśjśi byli, kojili 
V srdci svćm pevnć pfesvśdćeni, źe ćasem svym vśech 



Slovan a Cech. 73 

80 milionu Slovanu (i s temi miliony, co jich zatim pfi- 
roste) jeden jazyk pisemni, jedny sympathie a vśechny jine 
veci. kterejmenovat neslusno a nedovoleno 
jest, dohromady (sic) miti budou.« — Proc pan Borovsky 
ty veci nejmenoval? ojednu neslusnost vice nebylo by tak 
złe, a beztoho povida dost veci, ktere zdravy rozum po- 
vidat nedoYoluje. 

Pan Borovsky vyznava, ze ndm a Ilirum idea Slovan- 
stva neJYice prospesnou se stalą ; on ale zasazuje 
se proli ni, tedy zasazuje sezoumyslne proti veci 
neJYice prospeśne. 

Hned na to pravi : »Mnozi u nas, nerozumejice, oć se 
tu jedna, uchytili se slova a pfijali na sebe vśechny ne- 
potfebne fantasticke vysledky myślenky SlovanstV3, z pra- 
vych vsak a uźitećnych vyhod jejich źadnou neokusili. A ko- 
nećne se ze vśeho udelala takova matenice, ze vetśi 
ćasttech, ktefi sebeSlovany nazyvali, ani 
saminevedeli, nać, proc azać, kamtovede, 
co to je« atd. — Jak jsme svrchu povedeli, kaźd^ osvi- 
ceny Cech, Moravan, Slovak a Slezan nazyva se i nazyval 
vźdy Slovanem — k nevzdelancum se idea Slovanstva ne- 
dostala — : tedy vetśi ćast naśich osvicencu jsou — ne- 
YĆdomci. Mne se zda, ze panuje matenice v hlave nekoho 
jineho, ktery nevi, kam to vede, co to je atd., co pise. 

Dale pravi pan Borovsky: »Seznal jsem Polsko a — 
nezalibilo se mi, 5 nendvisłi a s pohrddnim opustil jsem 
Sarmatskó kraje. « — Poslyste, milovnici lidu devatenacteho 
stoleti souvekeho vam spisovatele ! ! ! On nema politovani 
pro zablouzeni lidska, on nema slzy outrpnosti pro bfdu a 
snfźenost rozumneho tvora, on vychlouba se, ze cel^ 
naród nenavidi, ze celym narodem pohrda! 

Pan BoroYsky vyznava : »Kosmopolitismu jsem 
beztoho nikdy nemel ani za mak v tele,« a ćastokrate vy- 
jiźdi proti kosmopolitismu, bera toto slovo v jinem smyslu, 
neź jak je sobe rozumny, osviceny ćlovek vykladati musi. 
Pravy kosmopolitismus zaleź 1 v tom, aby 
kaźdynatommiste, na ktere ho yećndpro- 



74 Kareł Havlicek: 

zfetelnost postavila, povinnosti povoldni 
sveho verne vykondval. Celemu svetu najednou po- 
slouźiti popfano toliko mało velikym genium, ktefi obje- 
venim pravd mocne sahaji do kol duśevniho pokroku sveta. 
Ostatnim lidem vykazan vetśi menśi okres jich pńsobeni 
die schopnosti jejich, a jen yytećne hlavy rozśifuji jej na 
cely naród. Kdo nećinnost svou vymlouva tim, ze se na- 
zyva kosmopolitou, ten Iźe. Jako pfi sloźenem stroji każde 
sebe mensi kolećko k hybani se celku pfispi'va, tak sebe 
nepatrnejśi ćlovek, vyplńuje-li prospśśne misto sve, k blahu 
veśkerenstva pfispiYa ; a jako kdyby ono kolećko toćiti se 
prestalo, cely strój by se matl a v bśhu stavel, tak każdy 
jednotlivec, ktery povinnosti povoldni sveho nevyplńuje, 
pokrok veśkerenstva zdrźuje. 

Pan BoroYsky vyslovuje »pevne a nevyvratne pfesved- 
ćeni sve, ze Slovane, totiź Rusove, Połaci, Cesi, 
Ilirove atd. nejsou jednim narodem*. O neco dale do- 
klśda: »Komu kdy napadło mluviti o ndrodu romanskem 
neb germanskem? Komu napadło jmenoyati Vlacha 
bratrem Śpanele a Francouze aneb AngHćana s Nemcem 
do stejneho narodu poćitati ? A zrovna tak jako Śpanele, 
Portugezi, Francouzove, Vlaśi doliromady jsou Romansti 
nńrodoye ; a Nemci, Dani, Śvedi, Norvezi, Hollandćanć 
Germanskymi narody slovou : zrovna tak jsme my, Połaci, 
Ilifi, Rusovś atd. Slovanskymi narody a jmeno Slovan 
jest a zustati ma vźdy jen jmćnem zemepisnym a vedeckym, 
nikoli vśak jmenem srdećnym, jmenem sympatliie, s jakou 
każdy naród jmćno svć vyslovuje.« 

Że jsme panu Borovskćmu ne nadarmo nevedomost 
yyćitali, patrne tato slova jeho ukazuji. Obyćejne mluvivd 
se ne o narodu, nybrż o kmenu slovanskćm, ku kte- 
remu naleźf nńrodovć rusky, polsky, ćesky, ilirsky atd., a 
jestli i nśkde pscino neb tiśtśno : naród słovansky, 
neni to tak pffliś velika chyba, jelikoź v skutku Slovane 
V jazyku, duśevni povaze, mravich a osudech mnohem vice 
spolećneho maji, neźli ktefikoliv jini narodove jednoho 
kmene. — Mluviti o narodu aneb spiśe kmenu roman- 



Slovap. a Cech. 75- 

s k e m byl by ovśem pravy nesmysl, jelikoź każdy naród 
romansky jest smiśenina jinych pokoleni : vlasky etruskych, 
latinskych, feckych, celtickych a germanskych; śpanelsky iber- 
skych, fimskych, karthaginskych, germanskych a arabskych ; 
francouzsky celtickych, fimskych a germanskych ; valassky 
dackych, fimskych, feckych a slovanskych, proćeź i povaha 
jejich docela nestejna a mravy i zpusoby vśude jine, tak 
ze krome nahodne podobnosti jazyku, povstale z toho, ze 
vitezove nad svetovladnym Rimem civilisaci jeho, a nasle- 
dovne latinu za jazyk jednaci a ućeny pfijali, ktery pak 
s jich rozlićnymi materskymi idiomy se smichal, jine żadne 
podobnosti mezi nimi nalezti nelze. Jak pfikfe stoji naproti 
sobe narodni povaha Ylacha, Śpanele a Francouze ! Co se 
pak kmenu germanskeho tyce, coź nevi pan Borovsky, 
że Nemci dfive neźH o domnelem nejakem panslavismu 
jako straśnem bubaku kfićeti poćali,') mnohem smeśnejśi 
pangermanismus hlasaH a hlasati posavad nepfestavaji, 
ćehoź my sobe ovśem take mnohem mene YŚimali. Pan 
BoroYsky mel by lepe Augsburske yseobecne noviny a 
jine nemecke ćasopisy ćitat, jiste by naśel veci v tom 
ohledu znamenite. Nemluvice o jejich zamerech, zmocniti 
se usti Dunaje, osaditi malou Asii, ponemćiti Ameriku, 
yyhnati nas z Evropy, zdaliź nemusime se outrpnś pousmati, 
kdyź, jak ćasto se stava, germanismus s civilisaci za jedno 
kladou, ovsem do okresu jeho i Anglićany a Skandinavce 
potahujice? Onino, tak pestra smichanina rozlićnych plemen, 
jako kterykoHv naród romansky, ovsem jsou praktićnejśi 
a jenom nekdy protektorsky na chudeho yzdaleneho stryćka 
s V3'śe se podfvaji, coź toho ihned povinnym plesem na- 
plńuje ; tito naprosto nićeho s nimi miti nechti, pestujice 
svuj separativni skandinavismus. Co se vsak stejneho 
puYodu Nemcu, Holland'anu a Skandinavcu i oceneni spo- 
lećnych jejich pamatek tyka, to u vśech stejneho uznani 



1) Straśidlo toto hlavni puvod svuj ma v nepoyedomosti ne- 
mecke slovanskych veci, jakoż vubec Nemeci uvykli vźdy o to se 
starali, co vzdaIeneho jest a do ćeho jim nic neni, a to pak, co 
jim duleżiteho a blizkeho, mało dbati. 



76 Karci Havlićek : 

nalćza, a vśichni poćitaji se ku kmenu (nikoli pak narodu, 
jak se pan Borovsky vyjadfuje) germanskemu. Że by to 
tedy zrovna tak se slovanskou pfibuznosti nasi vypadlo 
jako pfi narodech romanskych, muźe jenom ten fici, kdo 
V deje- a narodopisu evropskem ouplnym cizincem jest ; 
Nemci pak, jejichź pfibuznost k HoIland'anum a Skandi- 
navcum pfibuznosti slovanskych narodu mezi sebou se 
vyrovna, pfedesli nas davno dobrym pfikladem, aćkoli naśe 
slovanskć snaźeni nikdy toho se nedopusti, aby jine na- 
rody poslovanstiti chtelo, tak jako oni o germanisovani 
żylaste Slovanu se zasazuji. Ostatne vaźe k sobe Slovany 
i jine jeśte a pfesilne pouto — pouto spolećneho 
neśtesti a spolećne ulohy. Nejenom ze vśichni 
Slovane »holubići ten naród « svou tichou a mirnou, v po- 
tfebe pak i bojovnou a vytrvalou povahou mnohem vice 
k sobś dusevne vespolek podobni jsou, neź ktenkoliv jini 
soukmenoYci ; nejenom ze stejne druhdy naboźenstvi, stejne 
mravy a obyćeje, a v nejstarśi doby zajiste jediny jazyk 
je V jeden celek spojoval, ćehoź vśeho aź posud mnohe 
stopy a pamatky se zachovaly : Slovany vaźe k sobe i po- 
dobny neśtastny osud. Yśickni Slovane zbaveni byli a dilem 
jestś jsou davne civilisaci a svobody sve zloplodnym pu- 
sobenfm cizich narodu, s jedne strany Germanove, s druhó 
zase Tatafi, Turci a Mad'afi nasilne je znićili a nohama 
ślapali, otroctYi na vymenu nesouce potlaćenym ; vsichni 
Slovane stejnou kfivdu trpeli a posud trpi od utrźek vzde- 
lanci se nazyvajicich surovcu, ktefi jim i stejnoradost se 
zapadnimi narody evropskymi upiraji, pfcdstirajice jim, ze 
ten trochu vzdelanosti, co maji, jest dav cizincu — rovnym 
prśvem mohl by se chlubiti vefejny loupeźnik, ktery mś 
nasilim z dobrćho kabAtu svlekl a za to roztrhanou kazajku 
dal, ze me odel — ; vsichni Slovane stejnou maji lilohu, 
yydobyti si, co ztratili, totiź ćestnć misto v fadś narodu 
vzdślanych, ćehoź ovśem jen spojenymi silami prostfedkem 
Yzajemnosti dusevnć, ktera posud jestć nikoli te rozsdhlosti, 
jake potfebi, nedosdhla, dosici Ize (rozumi se, ze cestou 
pfisnś zakonni); to vśe jsou pouta nad mfru tuhci, kterd 



Slovan a Cech. J7 

veśkere slovanske narody k sobe vdźou, pouta neroztrźi- 
telna, tak ze na vzdor panu Borovskemu s ouplnou pfe- 
svedćenosti vysloviti muźeme : jmeno Slovan nikoli 
neni jmeno pouze zemepisne a vedecke, 
nybrź jmeno ovśem srdećne, jmeno sympa- 
thie, jmeno bratrstva. 

Dle pana Borovskeho naleźi k narodnosti »nejen jazyk, 
nybrź take obyćeje, naboźenstvi', vlada, vzdeIano3t, 
sympathie aj. v.« Dle toho nebylo v husitskych valkach, 
V ktere pfece narodnost ćeska v nejvetśim kvetu svem 
była, źadneho ćeskeho narodu, nybrź rozlićni jini : taborsky, 
sirotći, kaliśnicky, nmsko-katolicky a jini narodove ; dle 
toho maji panove Śtiir a Hurban dobre, źe protestantske 
Slovaky k narodu ćeskemu nepoćitaji, a veru nevfme, proc 
jim pan Borovsky jejich dle jeho vlastni theorie jen chvali- 
tebne poćinani tak za zle ma ; dle toho neni źadneho na- 
roda polskeho ; dle toho — neź nać vypoćftavati vysledky, 
jichź każdy rozumny ćtenaf na sta vypravi z te tak mistrne 
a trefne definici. 

Pan BoroYsky, pfedeslay nśkolik slov o prospechu, 
ktery jsme z idey S!ovanstva, Kollarem probuzene, meli, 
dokłada na konec, źe pry se >konećne tak hlavy pomatly, 
żylaste lidem v zemepisu a historii, jakoż i v slovanskem 
narodopisu mene cvićenym, źe jiź sami nevedeli kudy ven 
a kudy tam s tim Slovanstvem«. Tato slova se patrnś na 
pana BoroYskeho sameho yztahuji, o kterćm jsme y pfede- 
slem ćisle jasne dokazali, źe se v dśje- a narodopisu 
eyropskem nezna, jakoż cele jeho pojedndnf o yelike po- 
matenosti myśli syedći a nejednou patrne yidśti jest, źe 
neyi kudy yen a kudy tam s tim Sloyanstyem. 

Na to hned z cista jasna yyjede proti Śturoyi a Hur- 
banoyj, ktefi, jak jsme syrchu ukazali, jeho ylastni theorii 
ve skutek uyesti se snaźi, a hrdinsky s nimi zapoli, ne- 
veda, źe tfm zbrań proti sobe obracuje, źe sam scbe 
porśźf. 

Pan ^BoroYsky pravi, »źe mezi narody sousednimi 
nikdy jiste, peynć pfatelstyi udrźeti se nemuźe. 



78- Kareł Haviicek: 

protoźe velmi mnoho pfileźitosti jest k vzniknuti sobectva, 
kde tak ćasto otazky nastanou o jmeni, o uźitcich, o śko- 
lach atd. kdoź nevi, ze se lepe cizi porovnaji, neźbratfi?« 
ze se sousede ćasto społu hastefi, nikoli nedokazuje, ze by 
nemohlo mezi nimi pevne pfatelstvi byti. Ci si maji spiśe 
do vlasu pfijit, jenź pro vzdalenost od sebe v żadnych 
styćnostech społu nejsou? Znamy jsou dlouhoveke valky 
Danu a Śvedu cpolu, a nyni podavaji sobe ruce k jednotd 
skandinavskć ; pfatelstvi Nemcu a Holland'anu nikdy narodni 
valkou pferuseno nebylo ; Ylachy a nśmecke Porynsko 
sympathisuji s Francouzy, a zapomnól pan Borovsky na 
sympathie stare Polsky s Uherskem ? — Bratf i, ktef i se 
społu porovnati neumeji, jsou bratfi nezdarni, a idea vza- 
jemnosti slovanske prave ten oućel ma, rodne bratry społu 
seznamovati, k sobe pfibłiźovati, to co pfedeśłi vekove 
zanedbałi, naliraditi, a tak v dusevnim smysłu z celełio 
Słovanstva ućiniti jednu rodinu narodu, jejiźto każdy jedno ■ 
tłivy oud ovsem sve vłastni liospodarstvi ma. Pan Borovslcy 
nepotfebuje nam radit, abycłiom brałi svet, jalcy jest, to 
my ćinime, tołiko s tim rozdiłem, ze pan BoroYslcy mysłi, 
ze svet musi zustati takovy, jaky jest, my pak naopak, ze 
svet musi pokraćovati a vśecky pfedsudky, cbzvłaśte 
jednolio narodu proti drułićmu, z nślio vymizeti. Ze z idey 
Słovanstva, jak ji tuto vefejnś vyznavame, aź Ysiclini slo- 
vanśti narodove v nałeźite mife k poznani jejimu pfijdou, 
vśecky strany stejnou vyliodu mfti budou, jak vśc na jevś 
leźicf, a protoź muźeme v budoucnosti s jistotou oćekńvati 
pfatelstYi a svornost mezi narody slovanskymi, coź by pan 
BoroYsky, neYim proc, tak rad upfel. 

Pan BoroYsky praYi, źe >praYa, vice neź łiterdrnf 
Yzajemnost jenom mezi nami a Iliry byti muźe«. Jemu 
neni tedy pouze literśrni, anebo jinak fećeno, duśevnf 
Yzdjemnost praYd? My o źddnć jine ncYime a nikdy ne- 
vddśłi ; jestłi pan BoroYsky jeiśte jinou na mysłi ma, ta 
pouze Y jelio lilaYŚ straśi. 

Posud pry »YŚtśina jenom na skofapce YŚesłoYanstYa 
lepćti zustala, lirajic si jenom rozłićnymi nepatrnymi drób- 



Slovan a Cech. 79 

nustkami, jako jmeny, pisnićkami, pismenky atd. a mało 
dbajfc o prave poznani jinych narodu slovanskych«. Pan 
Borovsky tedy pfipousti, ze jista ćast pesdtelu idey slo- 
vanske vzajemnosti pravou ulohu jeji nejenom poznała nybrź 
i vykonavati se snaźi, a źaluje, ze ne vśich'ii se tak za- 
zachovali. Coź mel najednou veskery naród ćesk^ sve źiv- 
nosti, obchody a femesla opustit a slovanska studia delat 
anebo ranec na rameno vzit a po Polsku a Rusku putovat 
jako pan Borovsky ? — Pan Borovsky pta se, zdali se hi- 
storie ruska, polska, ilirska od te doby, kde pfestavaji Śa- 
fafikovy staroźitnosti sama napiśe ? Dobre vime, źe se sama 
nenapiśe, a proto radeji delame neco jineho, neźli psat po- 
jednani a la Borovsk3^. 

»Z literatury ruskę a polskę, « pravi pan Borovsky, 
»mohli bychom s dobrym prospechem vaźiti nejen pfekla- 
danim, nybrź vice ć t e n i m : nebol; se mi marnotratstvim 
byti zda, pfekladati a vydavati v ćeśtine to, ćemu tak 
snadne vzdelany naśinec porozumeti muźe.« Jak se srovnava 
sada tato se smyslenim pana Borovskeho ? On nechce miti 
ideu S]ovanstva, a zada od kaźdeho vzdelaneho naśince, 
aby umel rusky a polsky ! 

»Pokavad nevyćerpame vsechno zde uvedene, at źadny 
nezpiva o bratrstvu mezi Slovany !« vola pan Borovsky. Ale, 
miły pane, coź se to samo vyćerpa ? a zdali pak to muźeme 
yyćerpati bez idey Slovanstva ? Vźdyl! to vyćerpavani prave 
jest oućel Yzajemnosti mezi Slovany. 

»I.ehko jest piti na zdravi vśech Slovanu a zpivati 
pisne o velike Slavii : ale teźko ućiti se gramatiky a historie 
a ethnografie!« konći pan Borovsky jedno ćislo sveho po- 
jednani; my to obratime takto : Lehko jest źvastati do 
v6tru a jednim trhnutim pera cele narody ze źivota vyma- 
zati, ale ovsem teźko ućiti se gramatiky a historie a ethno- 
grafie ! Neni-li pravda, pane Borovsky, ktery jste dfive 
studia delal, neź jste se spisovatelem stal, jako jste se na 
jinem miste v Praźskych Novinach chlubił ? 

Pan BoroYsky radi, abychom myslenky Slovanstva 
k tomu pouźili, k ćemuź, »ponevadź vśichni ostatni naro- 



80 Kareł Havlicek: 

dove slovansti mnohem menć vzdelani jsou neź my, a za- 
roveń vlast naśe lidmi jiź dost naplnena jest," nejlepśi 
pfileźitost marne, totiź >co vzdelanci vselikych zpusobu, fe- 
meslnici, umelci atd. v jinoslovanskych zemich dobre ob- 
źivy najiti, radne jmeni nashromaźditi a pak doma ovoce 
sve pilnosti v pokoji ztraviti«. Nebudeme na tuto radu śi- 
roce odpoYidati, my slova ta pouze vyńali na okazku, ja- 
kćho ducha pan Borovsky jest. Chvalitcbna zajiste vec, 
starati se o chleb yezdejsi, ale ćlovek nemel by zapominat, 
ze neni pouze źiv od jfdla a od piti, nybrź take od slova 
boźiho. A jak by to asi dopadało s laskou ostatnich Slo- 
vanu k nam, kdyby seznali, ze je povaźujeme za svou 
dojnou kravu ? 

Pan BoroYsky prohlaśuje nas tuto za naród vzdelanejs{ 
nad ostatni Slovany, jinde pak zas projevuje sve pfesved- 
ćeni, źe >neni pbchybnosti, ze na lepsim historickem zakładu, 
ktery marne, a pfi lepśfch okolnostech z ohledu yśeobec- 
neho Yzdślani naśeho lidu, my Ćechove pfece jeśte v umenf, 

V literaturę a vubec v stesti narodnimi Rusy i Polaky pfed- 
honimc«. Kterak se to obe srovnava? Ale takove odpory 
nejsou u pana Borovskeho nic neobyćejneho. Tak pravi, źe 
jsme „naród nizkomyslny, pokaźeny a zmalatnely«. A pfece 
vyvddime dle jeho ylastniho svśdectvi takovć kusy, nebof 

V zdvćrećnem cisie sveho pojednani pravi tato slova: »Na 
nśs Cechy jiste se zalibenim, s uctou svśt hledi, jak chladnou, 
pevnou rukou sahame do kol osudu, chtśjice ho v bśhu 
zastaviti, jak svymi tvrdymi, ćeskymi hlavami tak setrvale 
bijeme do stśny pfedsudku a protivenstvi, aź se srouti ! 
Krdsne, velikć to podivani na ndrod statećnś a muźnć bo- 
jujici o sve zachoYŚni, o svuj źivot, o ndrodnost.« Co si 
mamę myslit o takovem spisovateli ? 

Pan BoroYsky horli proti vśem, kdoź v cizine za pfi- 
ćinou sve obźivy se usadivśe tćź jinou ndrodnost na se 
berou. Co pak by asi tomu reki, kdyby nśktery Nćmec 
mezi pouhymi Cechy se usadiY neustupnć Nśmcem zfistati 
chtśl. Jisty Francouz steźoYal si, źe jest jiź 25 let v Am- 
sterodamd usedly, a ten hloupy hollandsky lid pry se od 



Slovaii a Cech. 81 

neho jestś ani tolik francouzsky nenaućil, aby mu rozumel. 
To byl pravy vlastenec a la Borovsky ! Ostatne jak snadno 
n. pf. nezapomene Cech pfi delśim pfebyvani v Polste svou 
matefskou reć pfi tak blizke jeji pfibuznosti s polskou ! a 
to beze vśeko zleho umysłu. Ja soudim, ze ta zeme jest 
na§e vla:t, ktera nńs źivi, a jestli jsme se z pfirozene sve 
vlasti do jine zeme pfesteboyali a tam usadili, tedy jsme 
se one odfekli a novou vlast zvolili. Avśak źadny pfinteho- 
vanec do zeme nevyzuje se tak hned ze vśech citu a zpo- 
minek, na pfirozenou vlast a naród jeho jej poutajicich, a 
teprva deti jeho mohou ponekud narodnost te zeme, v niź 
se narodily, na se pfijmouti. Pan Borovsky vyslovuje >sve 
pfesvedćeni', ze na vźdy vlast svou nikdo opousteti nsma*. 
Była by to hezka vec, kdyby byl ćlovek panem okolnosti, 
ale pokud toho nebude, muźe se i stat, ze leckdos v cizine 
muźe vice pro vlast Ćiniti neźli doma. 

Pan BoroYsk;^ vytyka nam, »źe jediny a opravdovy 
nepfitel naśf narodnosti jsme my sami«, jelikoź vśude jen 
k nemćine se pfihlaśujeme a ćesky ućit se nechceme. »Kdo 
nam zakazuje ućit se ćesky ćistapsat^« taźe se. — Kam 
se to skryyate, pane Borovsk^ } jak^ to śtit nastavujete > 
myslite, ze vas za nim nenajdu } Pryć s tim stitem, pojd^te 
na bozi svetIo. Vy jste mne cisty hospodar, pane BoroYsky, 
proc pak jste se jiź davno nestal milionafem ? vźdyt' vam 
nikdo nebrdnil, nikdo nezakazoval. Vy se na nine s podi- 
venim divate a rad byste se mne zeptal, zdali blaznim. 
Nikoli neblaznim, ale se vśi opravdovost{ opakuji svou 
otazku. Vy odpovidate, ze jste nemel pfileźitosti 
obohatit se. — Tedy nestaćuje pouhe nebraneni? tedy 
na tom neni dost, kdyź se dobra vec nezakazuje ? To jsme 
chteli od vds slyset ! Pravite, ze nśkten z nas (a sice je 
hodnć mnoho tech nekterych), kter^m to vyslovne nafizeno 
od vlady, vselijakym zpusobem ve sve necvićenosti zustati 
se starajf. Ja zase znal nśktere (a było hodne mnoho tśch 
nekterych), ktefi jsouce rozeni Nemci, kdyź po skonćenych 
studiich vysvedćeni z ćeśtiny od nich se źśdalo s pfipo- 
menutim, ze bez nśho nemohou se stati oufedniky v źadnem 

navlice!i: Politicke spisy I. (3 



S2 Kareł Havlićek: 

ćeskem miste, velice na to źalovali, ze aebyli k naućeni 
se jazyku ćeskćmu radne na studiich vedeni, a na kfivdu 
sobe ućinenou si steźovali, jak pry zkraceni jsou proti ro- 
zenym Ćechum, kten v celem mocnafstvi mohou do oufadu 
pfichazeti, kdeźto oni pouze na nemecke kraje jsou obme- 
zeni. Mladik studujicf sam od sebe na to nepomysli. ze 
po skonćenych studiich budę se na nem źadat vysvedćen{ 
z pfedmetu, ktery v żadne śkole obligatnim nebyl. Jest 
to nedostatek, ktery vice nemeckym naśim krajanum śkodi 
neźli rodilym Ćechum, an tito, kdyź to nevyhnutehia po- 
tfeba każe, snadno ve sve materske feći ćisti a psdti 
se naući, kdeźto naopak o rodilem Nemci plati, ze ćemu 
se Honzićek nenaućil, tomu Honza tim mćne se naući. 
Tomu by se pomohlo, kdyby se jazyk ćesky stal radnym 
pfedmetem na gymnasiich. — Pfi te pfileźitosti obracuje 
pan BoroYsky pozornost na co, »ze se venkovśti vrchno- 
stensti ouf ednici p a t r n e vyhybajf zakonu zemskemu, ktery 
od kaźdeho v Cechach ufadujiciho vyslovne zada uplnou 
znamost jazyka naseho (tedy i gramatika a pravopis). — 
Ćesky vsak jazyk neući se nikde leć na vyśśich ustavech 
(jako na yysokych śkolach) a ponevadź vrchnostensti pisafi 
tak vysoko ve śkolach neproraźeji, nybrź obyćejne jen ne- 
kolika klasy (sic) gymnasialnimi atd. sv6 veśkere vzdślani 
ukonći : uchazeji tim zpusobem tak jaksi te ćeske grama- 
tice«. Pan Borovsky je tedy toho mineni, ze fećeni pdnove 
proto univcrsitni beh nedokonćuji, aby se vyhnuli ćeskemu 
jazyku. To nam jeśte nepfipadlo, ze by vrchnostensti oufed- 
nfci tak prohnani ferinove byli a tak chytre zemskym za- 
konum se vyhybat umeli ; jsme upfimne povdśćni panu 
BoroYskemu, źe takove nedovoIenć obchdzeni zakonu ve- 
fejne odkrył. 

Pan Borovsky pravcm na to źaluje, źe naród ndś 
źadneho spolećneho jmena nemd, an »Ćech znaći yyhradnś 
obyyatele krdlovstvf tohoto, a Moravan, Slovdk jiź sebe 
nenazve Cechem, aniź svuj jazyk ćeskym, nybrź moravskym, 
slovenskym«. Ale jmćno Ćechoslovan nelibi se mu, jclikoź 
pry se »pro Ipici na nśm zdpach ućenosti k takove po- 



Slovan a Cech. 83 

tfebe nehodi*. A pfece brzy na to vyjadfuje se o jmenu 
Ilir takto : >Proti jmenu Ilir vedla se sice velika oposice, 
avśak nenahliźime (sic), proc by se pfijmouti nemohlo ; 
na jmenu zajiste mało zdleźi, jake jest, ale 
nejake spolećne jmeno miti nevyhnutelne zapotfebi k udrźeni 
pevneho svazku a jednoty.« — Pan Borovsky navrhuje, 
aby se jmeno Cech, ćesky pouze o celem naśem na- 
rode uźivalo, >provincii ćeskou* mohli bychom pry na- 
zyvati vyhradne kralovstvfm a obyvatele jeji ko ru- 
na fe za pfikladem Polaku, ktefi obyvatele kralovstvi 
Polskeho nazyvaji Koroniafe na rozdfi od oby vatelu 
ostatnich zemf polskych, vsecky pak sebe vespolek teprv 
Polaky. Radime panu Borovskemu pro budoucnost vetśi 
opatrnosti pfi voleni slov, aby se nevydaval vice v takove 
nebezpećenstyf, jako tuto ućinil, kdeźto bychom jej vśim 
pravem viniti mohli, ze ztenćuje dustojnost staro- 
slavneho kraIovstvi ćeskeho a jednotu i ve- 
lebnost ćeske koruny ruśiti obmyśli, kdybychom 
nevedeH, ze oumysl jeho takovy nebyl. My nezname jineho 
nazvu zeme ćeske, neź kralovstvi, ktereźto co pf edni a 
hlavni ćast ćeske koruny v jeden stat spój en o s korunou 
Uherskou a jinyini zememi pod slavnym domem Rakouskym. 
Korunafi pak n:kdy nemuźeme nazyvati vyhradne obyvatele 
kralovstvi ćeskeho, an by se tim V3'znam jmena »koruna 
ćeska'< tenćil a Morava i Slezsko z ni vyhraźovaly. Po- 
lakum sloul stat jejich v celosti »Rzecz pospolita*, 
a tedy dobre mohli jmenovati kralovstvi tez korunou ; u nas 
to jinak. 

Pan BoroYsky pravi dale s vlastn{ jemu lehkovaźnosti, 
źe »s myślenkou Slovanstva vznikla touha po spojeni vsech 
Slovanu v jeden naród, s jedinym pisemnim jazykem*. 
Kterak se smi opovaźit, vinit nekoho bez duvodu ? Kdy, 
kde a u koho z nas vznikla takova touha? Ci to jen Nemcum 
k vuli prohozeno, aby myslili, ze to jejich panslavisticke 
strasidlo pfece jednou kosti a maso melo ? 

Kdyź pry »nektery Rus neb Polak do Cech pfijede, 
a kdyź bohaty jest, ze źertu a k vuli demonstrćtci do Matice 



84 Kareł Havlićek : 

Ystoupi, źe nektere ruskę, polskę knihy ćteme atd., to se 
jeSte spojenim nazvati nemuźe«, pravi pan Borovsky. 
Medle, kdoź pak chce nejakeho spojeni? Nas oućet jest 
literdrni vzajemnost, a to, co vypoćital, jsou pfece alespoń 
zaćśtkove jejf. 

Lice zapas Poldku s Rusy pravi pan Borovsky : »Dve 
strany se społu o smrt a o źivot potykaji, naród rusky 
s ndrodem polskym ; kterak je możno s obema sympati- 
sovati, oba stejne milovati r Nedrźet ani s jednou ani 
s druhou stranou, za takovou lasku se obe strany po- 
dekujf, a kdo s jednou stranou jest, musi byti nepntelem 
druhe.« — Kdyź tedy nśkdo vidi dva z bratru svych do 
krve se rvdti, tedy mu nic jineho nezbyvd neźli jednomu 
z nich proti druhemu pomahati ? Ma on hned lasku svou 
k jednomu z nich v nenavist obratiti, tak jako rukavićku 
na ruby obratime ? U p. Borovskeho to ovsem neco velmi 
snadneho, nebot' brzy na to pravi : )>Zpoćatku pfal jsem 
Polakum n e n d v i d 6 Rusy, jakmile jsem ale opravdivy 
stav veci v Polsku bliźe seznal, jakmile mi pfed oćima 
padła rouska poeticky zakryvajici prosaickou bidnost a 
zkaźenost narodu, to jest ślechty polskę.- promśnila se 
hned naklonnost moje v nenavist, a z jakesi 
psjfchologicky velmi pochopitelne oposice zdali se mu Rusove 
lepSi byti neźli Połaci. '< Potom pry ale seznal, »źejestPetr 
jako Pavel, Rus jako Polsko «, ergo... a t6ź ndm radf: 
»Bud'me k Rusum chladni, nechceme-Ii je dokonce 
nendvideti.« Veru, pan Borovsky jest pravy apostoł ne- 
ndvisli ! — Co se pak svrchu uvedeneho pfikladu o sva- 
ficich se bratfich tyce : nebude-liź każdy, v kom poslednf 
jiskra bratrske Idsky neutuchla, hledśt roztrhnout a smifit 
nesYornć, ktefi oba srdci jeho stejne jsou drazi, nedoroz- 
umnćni je rozdvojuji'ci vyjasniti a znovu je spoutati k sobś 
svazkem pfedeśle, pfirozene lasky.? 

Ze »se rozepfe a boje mezi ndrodem ruskym a polskym 
nikdy utiśiti a skonćiti nemohou*, jest proroctvi, kterćmu 
my, jsouce hlasatele miru a svornosti, nevdfime. Ov§em se 
od apostola nendvisti jinćho nadfti nelze. 



Slovan a Cech. 85 

Pan BoroYsky nezda se dobre vedet, co je naród. 
Jednou je mu narodem jen ślechta polska, a podruhe vinu 
yysledku nekdejśi daremne p o 1 i t i k y, kterymi tak dobre 
rusky jak polsky naród trpi, ihned na cely naród 
uvaluje, źe polska ślechta nenavidi ruskou ślechtu i vladu, 
nema praźadne vahy, vsak se neddvno okazało, jak dalece 
muźe se ona nazy vati polskym narodem ; źe malorusoye 
jsou podrobeni zde Polakum, tamto Rusum, to neni skutek 
ani polskeho ani ruskeho narodu, nybrź nasledek politickeho 
neśtesti. Posud ani polsky ani rusky naród co takovy 
V celosti sve nevystoupil. Polskeho sedlaka odira pdn a 
źid, ruskeho sedldka duse patfi panu a telo knutu ; oba 
sobe mało odevzdaji, jeden druhemu nikdy neubliźil ; kde 
tedy podnet k nenavisti ? Źe pak i v Polsku i v Rusku 
ćasem svym pravni postaveni lidu obecneho pfimefene 
zlepśeno budę, pevne veffme v interesu ćlovśćenstva, a 
potom budę se moci v pravem smyslu mluviti o narodu 
polskem a ruskem ; ale do te doby budou pfirozenym behem 
oba narodove davno sbliźeni. — Z jednotlivych soukromych 
osób jednani pan Borovsky celemu narodu za vinu klade, 
coź prave tak jest, jako kdyby nekdo zanevfiti chtel na 
cele pokoleni lidske, ponevadź mu ten neb onen ubliźil. 

Nesmyslne broźurky u nas żadne vahy nemaji, jme- 
novite pak od pana Borovskeho uvedena nićeho pro nej 
nedokazuje. Jak to s pane Borovskeho tvrzenim, >źe Ru- 
sove s ostatnimi Sloyany nikoli bratrsky, nybrź nepoctiv6 
a sobecky smysleji«, vypada, ze svrchu povezeneho patrno. 
My umfme ćinit rozdil mezi ruskou vladou a ruskym narodem. 
S onou nićeho ćiniti nemame; naród pak neodsuzujeme. 

Pan BoroYsky na pfiklad, jak opet Połaci o nas smy- 
sleji, uvadf jisteho Polaka, jehoź jmenovati nechce, »ktery 
jen proto do Cech hojnost knih posilał, ponevadź myslił, 
źe se svym ćasem popolśtime!!* My i bez jeho jmenovani 
vime, koho pan Borovsky myslił, ale jak to asi ten samy 
Polak obmyśłeł se svymi krajany, kdyź i do polskych 
bibliotek a ustavu zase hojnost ćeskych knih kupovał ? 



86 Kra-el Havli'cek: 

Bezpochyby ze je chtel poćestit! — Jakeho nevdeku 
dopustil se tu p. B. k onomu muźi obetovnemu ! 

Że >Rusove i Połaci jedni druhe vzajemne z poćtu 
Slovanu vylućuji«, tomu, i kdyby posud tak było, vśhy 
niźadne nepfikladame ; jsoute pfiklady, ze lide sami sebe 
z ćlovećenstva vylućuji, my pak je i proti jich zfetel- 
nćmu yyfćeni pfece za lidi a sve bratry, ać zbloudile, po- 
vaźovati nepfestaneme. 

Pan BoroYsky proti tomu horli, ze »zlomyslni lide, 
zvlast nemećti spisovatele v Risi ustavićnś poctive a bezelstne 
snaźeni naśe o zvelebeni narodnosti a jazyka naseho vseli- 
jakym podskoćnym spusobem zle vykladaji, vinice nas 
u vlady, jako bychom zradu proti ni ve spolku s ostatnimi 
Slovany zamyśleli*. — Coź divu, kdyź i mezi nasinci na- 
chazeji se nerozvaźlivi spisovatel^, ktefi nepfately nase 
V takovem bludu lehkomyslne potvrzuji. Na to vsak ne- 
smime dbat, spravedlivd naśe vlada zna Cechy, vi ćim byli 
a ćim jsou, a zlomyslnćho osoćovani a prazdneho tlachanf 
sobe nevśima. 

»Lćpe jest mens lidf, ale dukladne a vfele milovati, 
neźli kaźdeho trochu, < zavira pan Borovsky svuj ćlanek. 
Dobre to povśdel, ze pfece nćkoho miłuje, my bychom 
to nebyli myslili o nem, ktery ustavićne jenom nenavist 
hlasa. 

>S hrdosti narodni,« vola, »feknu: Ja jsem Cech, 
ale nikdy: Ja jsem Slovan.« — Zdaliź nejsou slova 
tato kydani hany na svuj rod ? Ncź dosti toho, vśak ne- 
naśla nikde ohlasu. Ja zase, pokud svou osobu proti osobś 
pana Borovskeho postaviti smim — a se mnou zajistó 
każdy pravy vlastenec — s nemalou chloubou a pychou 
vyznavdm a tim se pfed celym svśtem vefejne a hlasitć 
s nasim Jablonskym honosim : 

»Źe jsem krvi, dusi Slovan, 
ze jsem srdcem, duchem Ćech!^ 



Slovan a Cech. 87 

Haylfćek odpovedel J. Małemu kratce (v Praźskych 
NoYinach z 3. kvetna 1846. Ć. 35. Str. 150.): 

Pan Jakub Mały podał ve Kvetecłi ćfs. 41, 42, 
43, 45, 48, 50 odpovecf na muj ćlaneł^ »Slovan a Cecłi* 
V łetośnfchi novinacłT. Ocel<aval jsem ovśem na tento 
ćlanek nejakou kritiku a odpór, ponevadż ceła ta du- 
łeźita vec nemuźe byt jednim razem ukonćena a vy- 
jednana : nadał jsem se vśak odpovedi te od nekotio 
rozumnejśiłio a take zdvonłejśitio neź je p. Jakub Mały, 
kterj'' mne łined z poćatku jednim douśkem »łehiko- 
vaźnycti, drzycłi, opovaźłivycłi, nevedomychi, neśetr- 
njź-cłi k obecenstYU, patrnycłi Iłiafu, apośtolu ne- 
navisti« atd. jako na ovocnim trliu yynadał. 

Nenif sice ćłanek p. Jakuba Malehio łioden odpo- 
vedi, a take każdy, kdo se v polemice zna, ty kul- 
have dukazy a mnoha pfekrucovani snadno sam bez 
mełio prićineni prołilidne, nahiliźeje, że zde nemluvi 
statny n e o d v i s ł y obhajce pravdy proti jejimu ne- 
pritełi, nybrź predpojaty panośe rozdraźdenycti Kvetu 
proti soku, Novinam a Yćele : ze mi vśak velice na 
tom załeźi, aby se poneti o Slovanstvu pfed nasim 
obecenstvem có można nejzretelneji y^^jasnilo, bodłam 
mineni sve proti vśełikym namitkam braniti, a pokud 
zapotrebi jest obśirneji yyłoźiti. Ponevadź jsem si ale 
z dobrych prićin uminił, v Novinach i ve Vćełe vśe- 
likycli łiadek obzvlaśf s Kvety se varovati : podam 
odpove(f svou co pridayek ve zvlaśtni pfiłoze k No- 
vinam, aby ji każdy, kdo takove połemił^y nepritelem 
jest, snadne zahioditi mołił, bez pohorśeni. 

H. BorovsJr'\ 



Toto oznameni pfijateho boje nasledovala odpoved' 
Havlićkova pod nazvem »Slovan a Cech. List do pamat- 
niku panu Jakubu Małemu od H. Borovskeho.« (Pfiloha 
k Praźskym Novindm ze 17. a 21. kvśtna 1846. Ć. 39 a 
40. S. 167, 168, 172). Odpovśd' ta znela : 

»Beda tomu, kdoź by po- 
horśil jednoho z malickych !« 

Predevśim poźadati musim takove pp. ćtenafe, 
kterym na veci same, t. j. pomerech slovanskych ne- 
zaleźi, a ktefi snad ani muj ćlanek »Slovan a Cech« 
V 14 — 21. ćis. Novin, ani p. Jakuba Maleho odpovecf 
na to V ĆIS. 41, 42, 43, 45, 49, 50 Kvetu pozoiiive 
neprećetli, aby take ani tento pritomny ćlanek ćisti 
neraćili, proto ze v nem dokonce żadne zabavy ne- 
naleznou, ovśem ale chladne veci same rozbirani. — 

Hodlaje Novinam naśim dati, pokud v moci me 
byti muźe, smer narodni, domacf, videl jsem brzy 
pred sebou pomer Slovanstva jakoźto duleźity predmet, 
ktery nyni vśechnu nasi pozornost zasluhuje. O tomto 
Slovanstvu psal jsem dle liplneho pfesvedćenf, prudce, 
jak jest muj spusob, nikoli vśak, jak p. Jakub Mały 
pravi, lehkovaźne, drze, opovaźlive aneb dokonce lźive, 
a bohda i ne nesmyslne. *Prava, o veci te soud svuj 
pronesti, vydobyl jsem si dost pracne, a jestli ze 



Slovan a Cech. 89 

p. Jakub Mały smelost mel, i ve vecech, ktere sam ne- 
zkusil a nevidel a nepoznal, kantorsky nadute mistro- 
vati mne, ktery jsem je zkusil, videl a poznał, snad 
by mu nektera ćast techto jmen, jakymi mne obsypał, 
s vetsim pravem prisluśela. 

V ćlanku mem musime rozeznavati vec samo u, 
a pak formu, kterou jsem ji dal dle sve osobnosti. 
Jiny by zajiste ty same pravdy mfrne, śetrne byl pro- 
nesl, tim by se ale pranie ve veci same nezmenilo. 
Tak mel p. Jakub Mały (kdyby mu na pravde a na 
veci same było zaleźeło) vice vyvracovati tilavni zasady 
meho pojednani, ktere jsem mu ku konci (N. 21, 4)^) 
pro pohodłi V kratkosti opakovał, a ktere zde pro ćte- 
nafe, jimź prave ono ćisło pri ruce neni, jeśte po- 
sadim : 

Slovane nejsou jeden naród, nybrź ćtyry tak sa- 
mostatne a tak mezi sebou nespojene narody, jako 
kterekołi jine narody evropejske. — Każdy z tech na- 
rodu Słovanskycłi sam pro sebe stoji, a jeden za drułiy 
ani V dobrem, ani ve złem neodpovida; ćest a lianbu 
narodni nemaji społećne. — Pro vełikou podobu ja- 
zyku słovanskych uźitecno a potrebno jest każdemu 
narodu słovanskemu literarne co można nejvice ostat- 
nich si YŚimati, a z jejich literatur a jazyku a narod- 
nosti pro sebe koristiti. — Jenom mezi Ceskym a 
Ilirskym narodem moliou byt krome toho vetśi sym- 
pathie, proto że dle nynejśicli pomeru, jeden druhemu 
nikoli nebezpećen, ovśem ale prospeśen byti muże. — 
Mocnarstvi Rakouske jest nejłepśi garancie na zactio- 

') Pro kratkost budeme v citaci oznacovati takto : N. = No- 
viny ; K. = Kvety, prvni' cifra znamena cislo, druha sloupec. 



90 Karol Havlicek: 

vani nasi a Ilirske narodnosti, a ćim rjź-se vzroste moc 
cisarstvi' Rakouskeho, tim jisteji stój i naśe narodnosti. 
— Aby nekdy Slovane vśichni jedineho jazyka v lite- 
raturę uźivati mohli, je yśc nemoźna, a proto każde 
snaźeni k tomu nesmyslne, a jako mareni ćasu śkodne. 
Zkratka s hrdosti narodni reknu : »Ja jsem Cech« ale 
nikd}^ ^■'Ja jsem Slovan«. Kdykoli se nazvu Slovanem, 
ućinfm to YŹdy jenom ve smyslu ućenem, zeme- a 
narodopisnem. Slovane maji ćtyry viasti, a ne jednu 
viast : a patriotismus slovansky jest jenom o neco mene 
horśi neź kosmopolitismus. 

Z tech ale p. Jakub Mały ani jedine nevyvratil, 
jak mu hned dokażeme. Jedina vec, v ktere mne 
p. J. M. pravem vinil, jest to, co jsem o kralovstvi 
Ćeskem, o korunanch navrhl (N. 17. 4.), to vśak jest 
vec jen mimotni, pouhy napad, od ktereho ja velmi 
snadne ustoupiti mohu, a take ustupuji. Dobre jsem 
vedel, ze ku korune Ceske vice neź nynejśi kralovstvi 
Ceske naleźi; a nazval-li jsem Ceske nynejśi kralovstvi 
provincii, myslil jsem tim provincii ko runy ceske, 
nebera s]ova prisne na vahu. Yśechno ale ostatni, 
co p. J. M. proti mne v odpovedł sve pronesl, ne- 
pravdive jest, a pakli bych nyni bud" z nedopatreni 
aneb pro kratkost neco vyvratiti opominul : svobodno 
budiź p. Jakubu Małemu pripomenouti mne na to, 
abych nepravdivost toho ihned dokazal. — 

Hned z poćatku postavim ty pady, v kterych 
p. J. M. slova ma patrne pfekrucuje a z nich chybne 
argumentuje: 

1. Ze pry bojuji zoumyslne proti pravde : nebof 
pry sam nazyvam Slovanstva myślenku velkou, a oprav- 



Slovan a Cech. 91 

diva velikost nemuźe obstati bez pravdy (K. 41. 1.). 
Budu take tak argumentovat : p. Mały sepsal grama- 
tiku, ś p a t n a gramatika nestoji ale za nic : tedy 
p. Maleho gramatika nestoji za nic. — A jen jsem si 
pridal to slovićko śpatna, jako p. Mały si pridal: 
opravdiva. Ostatne ale kdo pak p. Małemu zjevil, 
ze treba opravdiva velikost neni bez pravdy ? — 

2. Patrne pry sobe odporuju, jednou pravim, ze 
jiź nasi predkove Husite o Slovanstvi vedeli, a pak 
tu myślenku jmenuji novou. (K. 41. 1.) — Ten spusob 
myślenky te, jaky nyni panuje, nebyl za Husitu, a proto 
je nova : tak jako (abych popularne mluvil) delaji nove 
ćepice ze starych sosu. 

3. Ze se pry zasazuju proti veci n ej vice pro- 
speśne, nebof sam vyznavam, ze nam a Ilirum idea 
Slovanstva n e j v i c e prospeśnou se stalą (K. 41 . 2.) Ja 
vsak tam slovo nejvfce neberu vubec ; nybrźjen potaźmo, 
totiź nam a Ilirum nejvice, jinym mene była prospeśna. 
— Kdybych tak argumentoval, pfiśeł bych na nejvetśi 
absurda; ku pf. kdyby p. Jakub Mały v to same 
okamźeni nekde tfeba na moste sam jediny stał, kdj^^ź 
tam nekolik ovci pfibehne : a ja o te situaci reki: »Pan 
Jakub Mały jest na tom moste nejrozumnejśi tvor«, 
nasłeduje z toho, ze je jiź p. J. M. vubec nejroz- 
umnejśi tvor? — Hoffentłich deutlich genug ! — 

4. K. 45. 3. pripisuje mi p. M., jako b^Th byl 
reki, ze vrchnostensti ufednici jen proto do vyśśfch śkol 
nechodf, aby se ćeske gramatice ućiti nemusełi ! ! 
Słovo yyhybat, ktereho (N. 17. 3.) uźivam o tech 
lirednfcich, ma take smysl neumyslnosti v sobe, 
tak ze, kdyź ku pf. z Prahy do Vidne jedu, jiź e o 



92 Kareł Havlicek: 

ipso Draźdanum se vyhnu, aćkoli to v umysłu ani 
nemam. Tak se ti urednici, ponevadź z jinych pnćin 
do yyśśfch śkol nedojdou, eo ipso vyhnou ceske 
gramatice, ktera se jen na vyśśich ustavech prednaśf. 

Vubec si mne p. Jakub Mały jeśte na mnohych 
jinych mistech sveho pojednani predstavuje mnohem 
hloupejśiho, neź zapotrebi jest! Tak na jinem mfste 
(K. 42. 1.) s velikym, jak se zda, poteśenim o mne 
mj^^sli, ze ani nevim, co każdy parvista, totiź jak po- 
Ystali romanśti narodove, a drźi mi o tom velmi ućeny 
yyklad, ani si ve hlubokosti ućenosti sve nevśimaje, 
ze ja (N. 15. 1.) mluvim o narodech jak jsou nyni, 
tedy o resultatech bez ohledu, odkudajak ty resultaty 
poYStaly. 

5. Na to, źejsme my sami nepritelem sve narod- 
nosti, proto ze se z nerozumu sami k nemćine hla- 
sime, atd., odpovida mi p. Jakub Mały: »Kam se to 
skryyate pane Borovsky? jaky to śtit nastavujete ? 
myslite, ze vas za nim nenajdu ? Pryć s tim śtitem, 
pojdte na bozi svetlo!« Nevyfknuty smysl techto slov 
splacim jen opovrźenim ; kdybychom pod jinymi za- 
kony źivi byli, odpovedel bych na tak nizke pfed- 
huzky tim, jak ve Kvetech cinove Iźice jmenuji, kdyź 
z ruśtiny prekladaji projiźdku po Zakavkazkem kraji. 
— Ze jsme my sami opravdu nejhlavnejśi nepi^atele 
sve narodnosti, opakuji zde jeśte jednou; narodu svemu 
smim V dobrem umysłu i trpke veci do oći povidati, 
k tomu mamę każdy svate pravo. Vlade na tom za- 
ieźeti nemuże, aby narodnost naśe potlaćena zustala, 
nebof se od myslenky cisare Josefa II., aby cela riśe 
ponemćena była, jiź davno ustoupilo, a proto nepo- 



Slovan a Cech. 93 

chybuji, ze vlada jazyku naśemu ve śkolach a v ura.- 
dech takoveho mista popreje, jako si źadame: aź jen 
cely naród (t. j. vetśina) o to uprimne a opravdove 
stati budę. Ze tato vetśina bohuźel jeśte ani nevi, oć 
se jedna, kdo toho nejyfce vinen ? Myslim, ze snad 
pfece naśe zmalatnelost. Coź pak urednici, ucitele, 
profesofi nasi nejsou Cechove ? — Podivne priroynani 
s milionafstvim docela sem nepatfi. Coź pak nemame 
prileżitost ućit se ćesky ? aneb milovat narodnost svou? 
Kdo pak nam nafizuje jist, na balj^, do divadla chodit 
atd.? kdybj^chom tedy tak svuj jazyk milovali, jako 
jine chatrnejśi veci . . . Kdo pak Macfarum narizuje, 
ućit se madarskj'' a milovat jazyk a narodnost ? 

6. Na jinem miste (K. 45. 1.) nevi zas p. Mały, 
co si ma m^^slit o takovem spisovateli, ktery, jako 
jsem to ja ućinil, jednou Cechy z ohledu narodnosti 
hanf a po druhe je z toho sameho ohledu vychvaluje. 
Takove ramenafstvi ! Lehka ale vymluva p. Jakube 
Mały! Kdyź jsem hanel, myslil jsem ty, ktefi hany 
zasluhuji, a kdyź jsem chvalil, myslil jsem ty ostatni. — 
Rovneź tak i s beder svych svalfm predhuzku (K. 45. 1.), 
ze jsem jednou nazval Cechy vzdelanejśf neź ostatni 
narody slovanske a pak jsem pravi], źe p f e d h o n i m e 
prece ostatni Slovany. V ćem ale jsem pravil, źe je 
pi'edhonfme: v śtesti narodnfm, v literaturę, v umeni, 
rozumej vśude narodnim, nebof vzdelanejśi jsme jiź 
nyni, jenom źe ne narodnim spusobem. Jak pry se 
mi jmeno Ćechoslovan nelibi a zas pri jmenu Ilir 
pravim, źe na jmenu nezaleźi, jakejest. Ovśem neza- 
leżf na jmenu, jen kdyź je prakticke ; a proto radim 
p. Małemu, aby misto Cech Hkal : Beloch-Indoevropo- 



94 Kareł Havlicek: 

slovanoćech, a ja proti tomu nic nebudu mit, ale bu- 
dou-li se mu vśichni Cechove sami tez tak nazyvat, 
to je jina. — 

7. Nejvic se ale p. Jakub Mały teśi ze sve ostro- 
Ytipnosti, kdyź (K. 43, 1) napfed sam ze mne śpatnou 
definici, co je naród, utvon, a pak s velikym zalibenim 
rozlićna absurda z ni tahne. Citoval jsem (N. 15, 1) 
o tom, co je naród, ćlanek svuj z Musejnika, a tam 
1846 1. str. 95 stoji: »Narodem sluje v nejćistśim 
anejidealnejśim smysluatd.«, kdyź tedy reknu 
(N. 15, 2), że nejen jazyk, nybrź take obyćeje, na- 
boźenstvi, \iada, vzdelanost, sympathie aj.v. (ćti jinych 
vic) dohromady narodnost tvon, a pfed tim onu defi- 
nici z Musejnika cituju, nemuźe se mi bohda pripiso- 
vati, ze by za ćasu husitskych dle mych slov : taborsky 
atd. narodove v Cechach byli. K takovym zaverkam, 
jako p. Jakub Mały zde ćinf, zapotfebf jest take ma- 
leho rozumu. 

8. (K. 41, 1) mi take p. Mały ve jmenu celeho 
narodu ma za zle, że jsem reki, »że se każdy skoro 
nazyval Slovanem, styde se jaksi za tak małe jmeno, 
jako je Ćech«. SłoviĆko jaksi p. Mały chytre vynechal, 
a hned to melo V3>znam ten, że jsem nejvetśimu dilu 
celeho narodu zpozdilcu nadal. 

9. »S hrdosti narodni feknu : Ja jsem Cech, ale 
nikdy (rozumej : nereknu s hrdosti narodni) Ja jsem 
Slovan.« O tech slovech pravi p. Mały (K. 50, 3), że 
jsou kydani hany na svLij rod. Ha ha ha! Ovsem, ne- 
mohu f ici s hrdosti narodni, że jsem Slovan, ale 
proc ? Proto, że nejsou Slovane naród. Proto ale prec 
każdy Cech Slovanem jest, treba by to nemohl rici 



Slovan a Cech. 95 

s hrdosti narodni : tak jako jsme vśichni Evropćane, 
aćkoli se tak nenazyvame s hrdosti narodni. Vźdyf 
prec V pfirodopisu należime take mezi ssavce, a aćkoli 
tedy każdy Cech eo ipso ssavec jest, nebudeme pfec 
s hrdosti narodni fikati ; Ja jsem ssavec! Ostatne 
zde musim smysl tech svych sIov jeśte lepe vyloźiti : 
Naród muźe s hrdosti jmenovat jmeno sve, pakH 
opravdu s jmenem tim nejaka ćest spojena jest. Slava 
jmena narodniho jest resultat slavnych ćinu celeho 
narodu. Yśichni Slovane dohromady v historii zname 
nevystupuji, a nemuźe tedy byt slava narodni a tedy 
i hrdost spolecna, n3>brź Cechove, Rusoye, Połaci maji 
svou ylastni. Co nasi praotcove Cesi slavneho konali, 
k tomu jini Slovane nic neprićinili. Proto muźeme jen 
s hrdosti narodni f ici : »Ja jsem Cech!« — Jmenovati 
Slovany dohromady narodem, pakli by se to iirćite 
ćinilo, jest hruba chyba a śkodny nesmysl : muźe se 
mluviti o narodech slovanskych, ale ne o narodu 
s 1 o V a n s k e n\. 

Nektere podivnosti, ktere p. Małemu z pera y}'- 
klouzly, velice nas zabayi!}'- : tak ku pf. dłe jeho de- 
finice kosmopolitismu (K. 41. 2) bjd by skoro każdy 
tvor, kamen, rostlina, zvire, slunce, mesie atd. kosmo- 
polita (kdyby se misto slova ćlovek do jeho definice 
postavily), protoźe skoro vźdycky »na tom miste, na 
ktere je većna prozretelnost postavila, povinnosti po- 
volani sveho verne vykonavaji«. — Każdy pry osvi- 
ceny Cech, Moravan, Slovak, Slezan s hrdosti tako- 
vymi byti se vyznavajice s pychou Slovanem se na- 
zyvaji! (K. 41, 2) Dale doleji pravi, »że k nevzdelan- 
cum idea Sloyanstva nedośla«. Tu bychoni se p. J. M. 



96 Kareł Havli'cek: 

tazati museli, koho pocita a nepocita mezi vzdelance? 
Jsou YŚichni ćtenari ceskych ćasopisu (v kterych se 
pfec ustavićne o Slovanstvu mluvf) vzdelanci ? Nepo- 
cita z druhe strany profesory, urednfky, dustojniky, I 
slechtu atd. aspoń z vetsi ćasti mezi vzdelance? Zatim ' 
snad tech nekolik otazek postaci',') odpovedit si na 
ne muźe p. Jakub Mały sam. — Velmi naivne se mne 
p. Jakub (K, 41, 2) pta, proc pry jsem ty nesluśne a 
nedoYolene veci nejmenoval ? lnu proto, ze neni do- 
yoleno, p. Jakube Mały! — Take tak naivne mluvi 
p. Jakub Mały »o tiolubićim naród e«. (K. 42, 2) 
TakoYÓ feći hiodi se do poezie v nadśeni atd., ale ne 
do politickych ćlanku ; chce-li p. Jakub Mały byti ho- 
lubem, kdoż proti nemu ? Vźdyf i ja a każdy jiny 
SYobodu svou ma navideti a nenavideti, jak kdy za 
dobre uzna: proc by tedy jiny nemohl byt łiolubem. 
Zajic je take ticlie z\ńve. — Jeste naivneji (K. 43, 2) 
chce udełat >z cełelio Słovanstva v duśevnim smyslu 
jednu rodinu narodu«. Jen v duśevnim, hm! v du- 
śevnfm ! Neradime p. Jakubu Małemu, aby se s ćertem 
treba jen v duśevnim smysłu spojił, sice by ho pak 
i s telem i s dusi i s vousy pohltil. — Nejnaivnejśi 
je ale tvrzeni p, Jakuba Maleho (K. 42, 2 a 3), ze 
Slovany vaźe dohromady pfesilne pouto społećneho 
neśtesti a społećne lilohy, ćim mi snad pansłavismus 
dokazovati chce. Tof by ale nastały vzajemnost a 
bratrstvo mezi vśemi ślepymi, chromymi atd., proto 
że maji społećne neśtesti a vubec Śkypytafi, Baskove, 
Cikani, Małajove, divochove amerikanśti atd. atd. meli 

') \' orig. stoji »potIaći«. 



Slovan a Cech. 97 

by stejnou lilohu, stejne neśtesti a tedy vzajemnost 
atd. — 

Co se vsak literami vzajemnosti tyce t. j. aby 
jeden naród slovansky ćital knihy ostatnich, potrebnost 
a vyhody takoveto vzajemnosti, dokazal jsem ja tuśim 
jeste lepe neź p. Mały, tedy mne p. M. stare veci 
znoYU mluYiti nemel. Nechce-li nic vic, tof jsme pratele. 
Nać ale pfi tom mluviti o ceste zakonni; snad aby- 
chom knihy nepaśovali ? aneb abychom nećtli liberalni 
spisy, ktere v Rusich yychazeji ? Nać k tomu, kdyź 
ruskę knihy ćisti chci, zapotrebi jest cely rusky naród 
YŚech 50,000.000 k srdci si pnvazati ? Tof je pro sla- 
beho ballast ! »Jak pry se to muźe vyćerpati bez idey 
Slovanstva?« (K. 43. 2.) Jaf jsem z nemecke literatury 
vice se jiź naućil neź ze slovanskych, znam snad hi- 
storii, i narodopis i obyćeje nemecke a nemohl bych 
si zteźovati, ze Nemce priliś miluju! — A take to 
p. Małemu nechce do hlavy, ze prece pri vśi sve ne- 
slovanskosti zadam, aby każdy nas vzdelanec ruskj^, 
polsky a ilirsky rozumel, bez idey Slovanstva. Vźdyf 
jest to p. Mały! pro kaźdeho yzdelance naśeho velmi 
snadna vec: a jak by se musela ta idea jmenovat, dle 
ktere se onen povestny kardinal v Rime *) kolik jazyku 
naućil. Ostatne ma p. Mały nejbliźśi pnklad na mne : 
pri vśem svem nesłovanskem łotrovstvi umim pfece 
rusky, polsky i ilirsky, a to bohda lepe neź p. Mały 
i se svou ideou Slovanstva. 

Co pravi p. J. M. o mem »proroctvi« nesvornosti 
mezi Połaky a Rusy, doufam, źe jsem (N. 19. 5, a 6) 



■') Josef Mezzofanti (1774—1849). 
Havlićek : Politicke spisy 1 



98 Karci Havlicek : 

prićiny dobre vj'lozil, t}'- mel p. Mały vyvratit, a pak 
teprv svornost budouci prohlasit. Chce-li mi ale na 
YŚechny duvody odpovidatkatechysmem, jako (K. 43, 2) 
ućinil, »źe svet musf pokracovat, vśecky pfedsudky 
odloźit atd.« a podobne moralni feći vest : to ja mu 
se sve strany rovneź radim, aby ani pokój svuj ne- 
zaviral, vśemu veril, atd., ponevadź svet pokraćovati 
musi a takove chyby odloźiti. Bratrem nazyvat se a 
bratrstvo hlasat je tuze pohodlna, krasna a nic neb 
YŚechno znamenajici vec : bratri jsou synkove jednoho 
otce, pak pratele, pak znami, pak vśichni udove jed- 
noho narodu, pak vsichni stejne vericf, pak vśichni 
lide jsou bratri. Zkratka to slovo nic neznamena, a 
jest jen take opotfebovany klin te neurćite, temne, 
zmatene panslavistiky, proti ktere ja bojuji. Ze Stur a 
Hurban, jak mi p. Mały predhazuje, jenom mou theorii 
nevykonavaji, vi pan Mały lepe neź ja. Umysł muj 
je samostatnost svelio narodu zastavat, a ze mj'', Mo- 
ravane a Slovaci jeden naród jsme, nikdy jsem ne- 
pochybovał. Tomu jsem se opiral, abycliom neclitełi 
s Rusy, s Polaky v takovycłi pomerecli byti, jako 
jsme mezi sebou: a to jest hiłavni cliyba Novoslovaku, 
ze jim je Rus, Polak, Ćecłi vśeclino jedno. Proto se 
od nas mołiłi odtrłinout : vźdyf jsou i po odtrźeni 
Slovane jako diwe, a ta '>drałia mat' Slavie« jim vźdy 
zustane, tf-eba se od sveho narodu odloućili. 

Ted jeśte nekolik punktu v kratkosti : »Ze pry 
naród polsky a rusky co takovy nikdy jeśte nevy- 
stoupil.« Prosim p. Maleho, aby mi raćil jmenovat 
jediny pad v historii, kde naród ve vśi celosti sve 
vystoupil tak, aby i każdy śpendlikar pri tom byl ? 



Slovan a Cech. 99 

Naród vystupuje vźdy v representaci, af si je jaka- 
koli. — Co mi o Rościszewskym (K. 50. 2) a o ne- 
ydeku, o poćesteni Polaku pravi, musim ja, kteryjsem 
Rościszewskeho a jeno zamery osobne znal, lepe snad 
vedeti, neź to p. J. Mały pouhjTn nosem sv3>m z Prahy 
ćfti muże. — Ze nejen polska ślechta s ruskou se 
nenavidi, nybrź i naród polsky vubec Rusy v ośkli- 
Yosti nići, musim opet lepe ja vedeti neź p. Mały. Że 
vsak ja ze sve strany Rusy i Polak}^ nenayidfm, jest 
me subjektivni presvedceni, a nłkoli do celeho pojed- 
nani o Slovan3tvu nenaleźi. Clanek muj i bez te ne- 
navisti zustane tim, ćfm jest. Nenavist ma neni żądny 
dukaz proti ani pro mne. — 

O svych ch3'bach gramatickych a jinych tak dobre 
vim jako kdo jiny: presvedćen jsem, ze jeśte dost 
dlouho trvatł budę, neź si sloh zcela cisty navyknu, 
obzvlaśf pri źurnalisticke ćerstvosti, kde se veci tak 
dlouho rozvaźovat a prehliźet nemohou. Vubec jsou 
ćeśti spisovatele z ohiedu ćisteho jazyku nejvice po- 
dobni onem rimskym augurum, a jeden druhemu smati 
se musi, kdj^ź se potkaji. Odkud se ale ja mam nećemu 
lepśimu naućit, kdyź sam p. Mały tak śpatnou gramatiku 
yydal, a kdyź on sam, ktery tolik let jiź spisovatelstvi 
proYOZUJe, jeśte buf neź ja ch3'buje proti reći. Neb 
chyby me delaji se z ćerstvosti, on ale po dobrem 
rozvaźeni mne svym s i c za chyby pokłada, co dobre 
jest. — A jełikoź on, pan Jakub Mały, »v duśevnim 
smyslu« redaktorem Kvetu jest, radfm i jemu kolegi- 
alne, aby V tom ohiedu pred svymi vraty metl, ab3xh 
se ja z Kvetu aspoń dobre ćeśtine, tedy nećemu prec, 
naućiti mohl. 



100 Kareł Havlićek: 

Toteż plati o dobrem nauceni o dustojnosti ćaso- 
pisu, o jejich vaźnosti, svatosti (palladium) atd., ktere 
mi p. Jakub Mały dava. Af si jen milostive pripomene^ 
jak se co redaktor Kvetu (v dusevnim smyslu) choval, 
kdyź vyśla Tomkova kritika najeho Spravedlivou kro- 
niku,*) jak sam pod jinym jmenem sebe zastaval, a 
jeśte celou kritiku potutelne za źert pratelsky yyhlasii, 
dobre veda, ze tomu prec nekdo uven, jak se i stało, 
af si pfipomene tu krasnou deklamovanku od Trno- 
branskeho v letośnich Ryetech,*^) a nektere bujne vy- 
rustky »rytirskeho vtipu« proti mne v ćis. 36,^) pak 
pane Chocholouśkovu noveIu »Kdo s koho, ten 
toho« atd. atd. atd.,*) a pak af si vzpomene na du- 
leźitost ćasopisu, tohoto palladium atd. Duleźitost ća- 
sopisu znam ja take, a proto jsem ćasem Kvety k ćin- 
nosti popichoval, abych ale proti nekteremu z Yaśnost- 
panu celou novelu slożil, nezdal se mi nikdo tak du- 
leźity. 

Absurda a chyby, do kterych v polemice sve proti 
mne upadł, jsou ovśem jenom nasledkem rozhorće- 
nosti jeho, jakoźto redaktora (v duśevnim smyslu) 



') Maly J. B. : Prostonarodni dejepis ceske zeme. V Praze 
1844—1845. Uvaha V. V. Tomka v Ćasopisc Ces. Musea 1846. 
249—261. 

^) V. V. Trnobranskj' : Nova Arkadie. Dek!amovanka. Kvety 
z 18. dubna 1846, c. 46. S. 181 — 183. 

^) Kvety z 26. brezna r. 1846, cis. 36. S. 143—144 pfinesly 
verśovani': Ylastenci dle nejnovejśi mody, namirene proti H — ovi, 
zvlaśte proti jeho clanku: Slovan a Cech. 

■*) Prace : »Kdo s koho, ten toho.« Masopustni novela. Kvety 
z 12., 14., 17., 19. brezna r. 1846, ć. 30—33. S. 117 — 119, 121 aź 
122, 125— 126, 129—131. Jako autor podepsan X . . . sky. 



Slovan a Cech. 101 

Kvetu proti mne za rozlićne, proti Kvetum a jejich 
kratkym odpovedem atd. v Novinach a ve Vćele vy- 
strelene śipky. Nepsalf p. Jakub Mały proti »Slovanu 
a Cechu*, nybrź jen proti H. Borovskemu. 



Boj obou stran ukonćen był prohlasenim J. Maleho 

V Kvetech z 26. kvetna 1846 (ć. 62, str. 250) zaslanem 
nadepsanym »Panu Karlovi Havlićkovi, alias Borovskemu.« 
Mały tam psal : 

Rozumny a zdvofily Pane! 

Nikoli snad ze źadosti, miti pośledni slovo, o kterem 
se do Vasi aź pcsud projevovane povałiy nadeji, ze je 
sobe vziti nedate, nybrz z duleźite a vaźne pfićiny nucena 
se vidim, k Vam na zaverek naśf pfe strany ćlanku »Cech 
a Slovan« toto vefejne promlaviti. Na Vaśe kroutive vy- 
toćky a namitky, proti me odpovedi na Vas ćlanek ćelici, 
jakoż i na vybeźky proti me osobnosti odpov:dati nebylo 
by ani ćestno aniź by oućel jaky melo ; nebot' jste tim 
pfed celym obecenstvem sam nad sebou ortel vyfknul. 
Jest vśak jedna vec ve Vaśi replice, kterd se vztahuje na 
fakt u m a kde Vy se uraźlive me spisovatelske cti do- 
t^kate. Pravfte totiź v ohlaseni sve repliky v ć. 35. Praź- 
skych Novin o mne, »źe zde nemluvi statny, neodvisly 
obhajce pravdy proti jejimu nepfiteli, nybrź pfedpojaty 
panośe rozdraźdenych Kvetu proti soku, Novinam a Vćele« ; 

V zavśrce pak repliky sve obvineni toto opakujete, pravice : 
» Absurda a chyby, do kterych v polemice sve proti mne 
upadł, jsou ovsem jenom nasłedky rozhofćenosti jeho, 
jakoźto redaktora (v duśevnim smysłu) Kvetu proti mnć 
za rozlićne, proti Kvetum a jejicli kratkym odpovedem atd. 

V Novinach a ve Vćełe yystfełene śipky. Nepsalt' p. Jakub 
Mały proti Słovanu a Cechu, nybrź proti H. Borovskemu« 
— k tomu kdybych mlćel, snadno by nekdo, źe tomu tak, 
veriti mohl. Proćeź vśzte, źe Vaśe osoba mi nikdy dosti 



102 Kareł Havlićek; Slovan a Cech. 

duleźitou nebyla, abych sve pero o ni brousil. Ostatne Vy 
sam k tomu se znate, ze jste rozlićnymi vybeźky Kvety 
k boji vybizel, coź Vy jmenovati raćite »popichovanim 
k ćinnosti« (medle kdoź Vas ustanovil pohunkem nad 
Kvety ?), ale dobre vite, ze kde toho potfebi było, vźdy 
sluśnou odpoved' jste mel ; była tedy yeta za velu. Co se 
pak me odpovedi na Vaś ćlanek : »Slovan a Ćech« tyka, 
dokładam se sve po cely ćas me literami ćinnosti bez 
poskvrny zachovane spisovatelskć cti, ze jsem k sepsani 
jejimu pfikroćil teprv po mnohem svych pfatel dolehdnf, 
jmenovite pak na vicekrate opetovanou źadost skutećneho 
a opravdiveho redaktora techto listu, pana Jaroslava Po- 
spisila, ktery obzvla§te ten duvod na srdce mne kladl, ze 
kdybychom se v ćas neozvali proti Vasemu podkopavan{ 
te svate idey, ktera vśeho naseho snaźeni pevny zakład a 
prostranny podstavek jest, nemohłi bychom se z tolio pfcd 
potomstvem ospravedłniti.') Vy tedy vinite mne beze 
vsechduvodu, ze połmutka moje pfi sepsani one od- 
povedi była osobnost proti Vam, coź by ode mne była 
strannost a podlost ; a jalcoź ve zvyku mam, tolio, kdo 
krade, jmenovati złodejem, kdo ołień zakłada, źliafem, kdo 
se łoupeźe dopousti, łotrem : tim samym pravem i Vas, 
ktery mne vefejne na cti ubłiźujete, pokavad obvineni sve 
neospravedłnite, nazy vam yefejnym utrłiaćem, coź 
neni-łi Vam po łibosti, matę na vułi liłedati pravo, ł<de 
sluśi. 

S tim SC do nenavisti Vasi poroući 

predpojaty panose Kvetu aneb jak jej kc)li 

jeśtś jinak jmenovati raćite 

Jakub Mały. 



^) Oupłnou pravdu tołio dosvedćuji s tim doloźenim, 
ze p. Mały toliko po delsim se zdratiani k źadosti me se 
skłonił. Jarosłay Pospisił. 



5. HLASOYE O POTREBE JEDNOTY SPISO- 

YNEHO JAZYICA PRO CECHY, MORAYANY 

A SLOVAKY. 

(Prażske Xoviny z 10. a 14. kvetna r. 1846 cis. 37 a 38, str. 155 
aź 157, 159 aż 161.) 

Odtrzeni se S!ovaku od literami jednoty s Cechy a 
Moravany (viz pozn. na str. 33.) pfimelo »Sbor musejni 
pro feć a literaturu ćeskou« k vydani spisu: Hlasove o po- 
tfebe jednoty spisovneho jazyka pro Cechy, Moravany a 
Slovaky. V Praze 1846. Praźske Noviny pfinesly o teto 
knize referat : 

Narodnosti evropske nechaji se na tre rozdeliti : 
kvetoucf, kiesie a takove, ktere vlastne nikdy 
valneho vzniku se nedodelaly. Nynejsi vek jest vek 
Yzmahajicich se narodnosti : yśemoźne se snaźi ob- 
ZYJaśte menśi narod^^ ujiti hrozici jejich źivotu zahube, 
a protiviti se vetśim kmenum, kteri jejich źivot a reć 
znićiti, a pak tyto slabśi narody v sobe pohltiti a nimi 
se rozmnoźiti usiłuj i. 

I my Ćechove naleźime k narodum kleslym, a 
nyni se opet vzmahajici'm : starame se vśemi silami 
o to, abychom ćestne misto, ktere nasi stafi predkove 



104 Kareł Havlićek: 

ve svete drżeli, opet zaujali, a zda se, ze prićineni 
naśe, ackoli poćet horlivych, dobrovolnych delniku 
posud jen skrovny a prostfedky jen małe jsou, dobre 
poźehnani, źadouci nasledky miti budę. 

Zakład}^, na kterych śtesti a slava narodu spoleha, 
jsou hlavne : dobre zfizeni, vzdelanost, zeme 
plodonosna, telesni i duśevni schopnost 
lidu, a cetnostjeho. Prvni doufam, ze mi nikdo 
upirati nebude, a jenom proti pośledni bysnadnejaka 
pochybnost vzniknouti mohla. Mohlo by se namitnouti, 
ze i mali narodove, a prave oni, nejśfastnejśi byti 
mohou, ze take poćtem dosti nepatrne narodky nej- 
slavnejśimi se stali. I to pravda jest: avśak jiste by 
tito proslavivsi se narodove posavad kvetli, kdj^by 
ćetnejśf byli byvali, a spusobilejśi hajiti neodvislost 
svou proti narodum cizim. 

Nemoha zde vsechny vyhody ćetnosti narodu 
uvesti, podotknu jenom jednu za vsechny ostatni : 
totiź, ze se z velkeho vźdy małe, ale ne z maleho 
velke stati muźe. To jest, naród ćetny poźivaje jinak 
vsech vyhod velikosti sve, muźe vźdy ve vnitrni ad- 
ministraci, kde prehledu dobreho zapotfebi jest, na 
małe ćasti rozvrźen byti, ktere se vnitme dle svych 
mistnfch potreb spravuji. V literaturę vśak a v zahra- 
nićnich zaleźitostech a styćnostech s jinymi narody 
nemuźc byt ćetnost a mohutnost nikdy na śkodu, 
ovśem k dustojnosti a slave nejvice prićini. 

My naród ćeskoslovansky nenaleźime sice k ma- 
łym narodum, jako jsou Holłandane, Datćane, Svedi, 
Madal-i atd. ; take vśak ne do poĆtu vełilcych jako 
Francouzi, Rusove, Anglićane atd. Tim vice nam 



o potfebe jednoty spisovneho jazji^ca. 105 

vśem na tom zaleźeti musi, abychom aspoń v te sile, 
jakoLi nam okolnosti dały, zustali a svevo!ne se na 
menśi jeśte narodky nedrobili; jako to v nejnovejśi' 
dobę opet nekterym Slovakum napadło, novou sloven- 
skoii literaturu sobe zaloźiti, a s predeśleho svazku 
s nami ostatnimi se nasilne vytrhnouti. 

Sbor Matice ćeske, jehoźto hlavni povinnosti jest, 
dbati o Yznikani nasi literatury, usnesl se proti tako- 
vemu nechvalnemu a celemu naśemu narodu, nejvice 
ale Slovakum samym śkodnemu poćinani vefejne 
yystoupiti, aby mnozi mladi Slovaci, kteri zajiste jen 
z pfekvapeni veci tak zahubne se prichytili, radou 
zkuśenych a po cele vlasti na slovo vzatych muźu 
povzbuzeni, poznavśe nebezpećnost jednani sveho, 
stranu Sturovu a nezdarne jej i poćinani opustili, a na 
spolećnou drahu nasi se navratili. Z te prićiny vydany 
jsou »Hlasove«, sbirka rozlićnych, dilem jiź dfiye 
V rozlićnych okolnostech, dilem nyni zvlaśte sepsanych 
pojednani o jednote pisemneho jazyka a proti vśelikym 
nepotrebnym novotam. Spisovatele techto pojednani 
jsou nejyice rozeni Slovaci, a aćkoli vlastne cely spis 
velm.i duleźity jest, uminili jsme si, abychom pozornost 
obecenstva nań obratili, pfedbeźne zde podati yyjimky 
jenom z Kollara, ktery nejvlastneji proti nynejśimu 
poćinani Novoslovaku vystupuje a take nejvetśi zasluhy 
o vydani techto »Hlasu« ma. 

Takto piśe mezi jinym Kollar ^) za odpovecf na 



') Kollar Jan, pevec >Slavy dcery«, hlasatcl vzajemnosti slo- 
vanske narodil se 29. cervence v Mośovcich, f 24. ledna 1852 ve 
Vidni. Strućne a pekne poućenf s udanim literatury najdeś 7. pera 
Dra J. Jakubce v Ottove Slov. Naucnem XIV. 564 nd. 



106 Karci Havlićck: 

jiste hrozive psani, kteiym jej p. .Stiir odstraśiti chtel^ 
aby se novotam jeho v cestu nestavel : 



(Nikdo se vice neteśil Vasim Novinam, nikdo se ii!asove 
pro nc tolik nepotil, tolik nepracova], tolik nebśhal, '-'j— 1'-9- 
tolik sem tam nepsal, jako ja. Toto svedectvi ze sobś ja 
i pfed Bohem i pfed syetein ddti mohu, to Vam samemu, 
tusim, nejlepe znamo budę.) (Jakże bych tedy ja mohl 
proti tern Novinam brojiti a bojovati, aneb jejich j^|^g^,^. ; j-,., 
podvraceni źadati, ktere jsem z velke ćasti ja 
splodil > Vas cil a Noviny, jako takove, ja z celeko srdce 
schvaluji ; ale Vas pfevraceny prostfedek a bludnou cestu 
k tcmuto ciii sobe osklivim a naprayiti hledam. Jestli by 
Vas to ale mrzelo, ze ja sam Yasich Noviii nedrźfm a 
nećtu, tedy otevfene Vam vyznam, ze to ćinim mezi 
jinymi vaźnźjsimi narodnimi pfićinami jiź i pro osobni 
usetfcni meho zdravi, ant' mne pfi uvcdeni VaSi, duchu a 
kofenum feći nasi cele nepfimefene orthographie, oći, pfi 
slyśeni Ya.sich hrubych, surovozvukych slov uśi boleti za- 
ćinaji, anobrź sam ćich na jakousi nepfijemnou vuni upo- 
minan byva, jakova ze staji, z krćem a jinych peleśi nizkeho 
źivota zapacha a nos urśźi. To pak se stava nejen mne, 
ale i jin)'m. Steźovali sobe mnozi z pfedplatitelu na Vase 
Noviny, ze kolikratkoli tuto Vasi luzovinu ćisti zaćali, ne- 
chut' a mdloba je napadła takova, ze se jim źaludek zdviha], ') 
proćcź od toho radśji cele upustiti museli. Proćeź sśm obecny 
lidYaśe a jemu podobne nafeći nenazyva jinaćc, neź taraćka,. 
habarka, trpaćina, baćovina, ledaćina, sprostaćina.) 

Piśete mi: (»Z nśkterych mist se ,,, ,,,^ 

■ •' illasove i3Q. 

i oYaśem jistem pfedseyzcti pouću- 

jeme a zpraveni jsme o vSem, co mysi i te a co 

poćiti chcete.«) (Nu acoźejest to za jiste m,^ .^^, -j, 

pfedseyzeti? — o nśmź Yy prdvó dva- 

krate v listu svem zminku ćinite ? Jste-li upffmny, proc 

jste to pfedsevzeti nezjevil ? Nepochybne rozumite tim pfed- 

') \'ynechano vk daveni'». 



o potrebe jednoty spisovneho jazj-ka. 107 

3evzeti co do vyziskani a vydavani novych ćeskosloven- 
skych novin. K tomu jste żadnych spehćfu nepotfebovali, 
ant' to żadne skryte potajemstvi' neni; to jest zajiste nejen 
moje, ale i mnohych jinych predsevzeii, a pakliźe Vy i dale 
ve svem bludu urputne setrva.vati budete, to se i stanę a 
stati mus i, jestliźe Slovaci jeśte svć stesti miluji a radeji 
jasne, stale, sirokodaleko svitici slnnce biblićtiny nasiedo- 
vati chteji, neźH klamne blyskotky noćnich svetlonosuv do 
bahen a jezer k utonuti je nevyhnutelne zavadejicich. 

Vy pisete dale : »Źe ja pry volam: My nesvorni 
SIavove! a sam pry, jakou jen mohu, nesvor- 
nost tropim.< Vy a Yaśinci veru podivne matę my- 
ślenky o svornosti a nesvorncsti, ktcre ja aspoń v żadne 
moKŚlce nenalezam. Kdoźe zaćal ruśiti tuto syonaos;; a 
jednotu, ja ci Vy ? jęli ten nesYorny, kdo tfistoletoa cestou 
i dale v pokoji pokraćovati chce a radf, ćili ten, kdo od 
te stare cesty i sam odskakuje i jine k tomu svadi a 
tahne ?) (Leźi-li Vam śtesti a źivot naseho kmene 

4i'30ve 

na srdci : ukaźte to skutkem, laskou a syorncsti, 136—137. 
sjednocenoYanirn a shromaźd'ovanim sil, srdeć- 
nym pfipojoyanfm se k muźum takovym, ktefi neli vice 
rozumu, aspoń delsi zkusenost jiź maji neźli Vy, a ktefi 
teto roli svate ne 2 — 3 roky, ale cely svuj źivot jiź sku- 
tećne obetovali ; ukazie, ze Vam vice zivot a śtesti naseho 
km.ene, neź ctiźadost noveho reformatora ve spisovne feći 
na srdci leźi. Co nam po vsech idiotismech, provincialis- 
mech, nafećich anobrź i po vśech fećech, jestli se tim 
SYornost rusi, naród matę, a źivot nas narodni samovra- 
źedne do propaste uvaluje. Vźdyt feć neni cilem, ale jedine 
prostfedkem k ciii. Ta chvalićka a chlubićka, kterou Vy 
co kadidlem nos a ćich nektcrych słabych Slovaku lechtate : 
»Nas kmen pry budę miti vlastni źivot, 
vlastni litcraturu, vlastni pisemnou feć;« 
kadidlo tohoto chvastani neni pryskyfice indicka, ale bole- 
hlav a ćertkus kocourkovsky.) (Opravdivy źivot inasoye 
nektereho kmene zaleźi v tom, źivot tento po- i:>^— i^s. 
Y^śiti, rozsifiti a oslaviti vc svetle narodni celosti, nikoli 



103 Kareł Havli'cek: 

pak jej zouźiti, poniźiti a osamotiti, nebo toto jest jista 
smrt kmene. Co bysme myslili o takovem pfipade, kdyby 
hrstićka obyvateluv aektereho yelikeho mesta aneb ne- 
kterć obce fekla: »Bratfi ! nechejme toto mesto a vśecko 
obecenstvi s jinymi spolumeśfany, opust'me tento nam spo- 
lećny chram, vśźi, skolu, odstrańme se radeji nękam na 
pouśf ; tam budeme vesti vlastni źivot, tam o vlastni'ch 
silach vystavime sobe novy vlastni chram, novou vlastni 
veźi i śkolu, novy vlastni śpital i źalaf, nove ylastni di- 
vadla a młyny atd. ; tam sobe povolamc vlastnich kndźu 
i ućitelu, vlastniho soudce i lekare, vlastniho noćniho hlas- 
nika, ylastniho volaka, ovćaka, vlastniho 5vińaka, vlastniho 
pastyfe telat, husi atd. Ha, to budę źivot! to radost, to 
kvet nasi obce !« — Nu ale jak ze trva tento źivot, 
tato radost a tento kvet? Jak drahy to źivot, kde jeden 

V takoYÓ osamelosti tri- aź pśtkrate platiti tolik a vy- 
nakladati musi na vsecky tyto, a pfece planśf a slabśi 
veci i potfeby ? jakovato radost — takovćto filistinstvi a 
ćardarstyf ?) 

(Vy mne, ndsledovne tedy i Śafafika, anobrź Hiasov-e 
i Nedoźerina, Doleźala, Tablice, Palkoviće, Se- i39-i4i. 
beriniho, Josefiho a vśecky jine spisovatele a Slovaky, 
ktefi ćesky psali a piśi, povaźujete co ncpfately a vrahy 
źivota kmene slovenskeho : tato śkareda potYora HegeloYske 
Vdmi a Yaśinci zboźńovane filosofie nejen Va§i hlave, ale 
ani Yasemu srdci ćest nedela. Vy nesćisini zastupove ka- 
zatelu, ućitelu a spisovatelu ve Slovensku, ktefi jste ode 
tfi set let V biblicke neśturovske feći lid a źivot slo- 
vensky vzdślavali, vy vśichni jste byli jen kazikmenove, 
jen duchovni Attilove a Tąmerlanovć Slovakuv ; vy vśichni 
nyni jeśtś źijici duchovnici a kneźi, ktefi v chramcch 

V biblicke feći kaźete a katechisujete, zarmoucenych po- 
teśujete a ku smrti pracujfcich posilńujete ; vy śkolni 
ućitele, ktefi mladeź teto feći yyućujete, pohfebni yerse 

V teto feći drźite, slyśte popravny ortel svuj od pana 
Śtura : vy jste dle nśho jen pohlcoyatele a bofitele źiyota 
ylastniho kmene, vy jste y§ickni jen krvoźiznivi Herodesoye 



o potiebe jednoty spisovneho jazj'ka. 109 

vaśich vlastnich ditek, vy vśickni jste tedy dle p. Stiira 
nic jineho nezaslouźili neź meć a provaz. Ovśem cely ty 
ubohy pospolity lide, jenź nyni jeste v feći teto dema 
i ve chrame kaźdodenne pisne zpivas, a v teto reći se 
modlfs, pfi svatbach a kfestinach, v listech a dopisech, 
V obligacech a kvitancech, v testamentech a v jinych pi- 
semnostech teto feći uź{vas a nikoli krekaćske, trpaćske 
anebo jine mistni ; ach vy vśickni śkrtite ^) źivot kmene 
sIovenskeho ; vy jste samovrahove, vy politovani liodni 
slepci ; kdybyste to nećinili, tul! by jiź vas kmen mohl 
miti posavad dva, tri anobrź sta a tisice vlastnich żivotu, 
tut' by nepotfeboval Orel Tatransky sem tam poletovati. 
na vsech techto bezduśnych mrtvinach se pasti a je 
pazoury svymi drapati. — Podle tohoto noveho, neslycha- 
neho evangelium beda ! beda ! beda Vam samemu, pane 
Śture ! Vy sam jste vetev pod sebou utai, Vy sam jste hul 
nad vlastn{ hlavou zlamal, Vy vrahu vlastniho źivota sveho 
Trenćanskeho kmene a nafeći, ant' nepisete drotarćinu ani 
bernolaćinu ve svych Novinach a knihach, ale jakousi hron- 
ćinu ciii kfiyanćinu, aneb buh vi jakousi plebejćinu, kterou 
ćasto sousede nejbliźsich stolic a krajin, k. p. Turćane ne- 
rozumeji, nad jeji neokroucbanou nemotornosti, jejimi ne- 
sćislnymi strakatymi varianty v pohlavi, ve sklońovam' a 
ćasovdni, jejfmi huńat5'mi vyrazy a pnzvuky, slovem nad 
celou neumytou, neućesanou, opdpefenou a zaspinenou po- 
stavou se hnevaji a mrzeji. Proti Vam tedy musime my 
YŚickni ostatni tento źivot kmene naSeho braniti, a proto 
mejte se na pozoru, aby vas snad z Presovskeho okoli 
dzyvky prucikami, Turćanske Djouky preslicemi, Ni- 
transke d i v k y pytlikami, Beuohorśti muadenci panicami 
a yiduami, Sotaci a Śaryske valaly burkovnicami, Gemer- 
ćane śjernymi siźmami a nuaźmi, Śtavnićśti havin knourami 
a śtouchnami, Dolnozemci lapsiky a bunkovy nśkde nepo- 
padli a nevypraskali, protoźe Vy zanedbavanim jejłch na- 
feći a opovrhanim jejich kmenu o vlastni źivot jim hrcite^ 



1) V3'nechano: »a mrtvite< 



110 Kareł Umiicek. 

davajice pfednost Vasim nejoblibenejsim milaćkum hron- 
skych bravćjaru a miskdr& a jejich Vam nade vse »dra- 
hjemu, sladkjemu, zvućnjemu, dokonaljćmu, nezanovitjemu« 
krajomluYU. — O ubohy, pobożny Komensky, o krasocitny 
Palacky, o libomudrcky KlAcelu, vy vrahove źiYota morav- 
skeho, proto, źe jste knihy nepsali v hanaćinś, valasinś 
aneb v kopanićarćine moraYskć.) 

(Ba sam ty vy borny Śvabe, boźsky Śillere, ]^;"!!!"Jf 
ty uprostred Plattdeutschuv rozeny klassicky 
Goethe, veta po vasi slave, vasem spasenf, vy pohrdaći a 
uskokove a vraźedlnici svych kmenuv, nebudou-li Śtur a 
jeho apostole za vas pf ed trunem boźim orodovati 1 Herder. 
Kant a sam Hegel stojit' nyni co zradcovć a vraźedlnici svych 
knienu pfcd soudnou stolici Tatranskych Novoslovaku. Vy 
Yśecky skvele hvezdy german^ke literatury a narodnosti ! 
prohloupili a prohfeśili jste se teźce proti vlastnimu źivotu 
sveho svabskeho, śvejcarskeho, rakousk(5ho, pruskeho, bavor- 
skeho, hesskeho, hanovcrskeho, meklenburskeho, sedmi- 
hradskeho, mctzensaifakeho, handrburskeho, krikchajskćho, 
anobrź nefandum dictu ! i sameho saskeho kmene, protoźe 
jste psali ne v śaryvarech techto kmenu a nafeći, ani v na- 
feći saskem, ale jen v nafeći jednoho mśsta a okoli Mi- 
śeńskeho.) (V Italii psal Ariosto ne ve Ferrar- „, . . , , 

^ ^ ^ Hlasove .4J. 

skem, !Manzoni nyni źijici pisę ne v Medulan- 

skćm svych krajanuv ndi'eći, ale v nśfeći Toskśnskem, 

pravś tak jako Śafafik, Tablic, Tranovsky, Jakobei v će- 

skem, aniź kdo proto temto Vlach&m banditu, sve kmeny 

plenicich nadal!) (Yidite tedy) pane Sture ! (źe ma^,..,^, , ].i3 

toto me hrdni o źivot kmene sloYcnskeho nic 

jineho neni nez obłuda Vasi pomatene fantasie, ant' my 

Cechove, Moravanć a Slovdci nejen jeden ndrod a jazyk 

jsme, ale i z politickćho ohledu pod berlou jedne a sice 

otcoYske vlśdy stojime.) 

(Jd s me stranky) (pfesvćdćen jsem, ze :,i.,gpve 144 
z tohoto hrozneho Tatrami hybani, potfasani a 
burcovani konećnś nebude neź poctivy smich, źalovdni na 
zlobivost a nedbalost Slovclkuv aneb chvastavy venec do- 



o potrebe jednoty spisovneho jazyk:t. 111 

miieleho mućedlnictvi. Od Tater jako takovych nećekejte 
spasenf a slavy naśeho kmene a lidu slovenskeho, ani od 
jejich ohromnosti a nebetyćnosti, ani od jejich zdraveho 
silodarnćho povetfi a ćerstvych vod, ani od jejich plavnych 
potoku a fek, ani od jejich na zlato, stfibro a jine kovy 
bohatych doIuv a bani, ani od pasouciho se na nich stada 
a dobytka a temto podobnych veci : ony nam nespomohou, 
neli my jim, navzdor vsemu p. Hurbana a jinych Yasincti 
o tom mudrovani a prorokovani.) — (Vaśe 
boha 30 dokldda ni jest pokouśeni boha, uj^i*].)^ 
oćekavanim od neho zazraku, nejen dle pfiro- 
zeneho behu ;iaroduv nemoźneho, ale i zbytećneho a ne- 
potfebneho, ovśem śkodliyśho obema strankam, jak Slo- 
vakum, tak i Cechum a Moravanum. Co neni z Boha, to 
se rozprchne. Vase rozdvojovani nas ale neni z Bolia, nebo 
psano stoji : »Co Buh spojil, ćlovek nerozlućuj.« Krkonos 
a Tatra jsou jako manźel a manźelka, poctivym sńatkem 
manźelsky^m spojeni: z tohoto manźelstvi muźe se zroditi 
krasne, ćctne, rozśifene a silne potomstvo, kteremu nejen 
V letopisech Slavjanstva, ale i v dejinach sveta ćestne 
misto dano byti musi. Yezmeli ale pani Tatra listek pro- 
pusteni od sveho manźela, potom nebude vice ani pannou, 
ani manźelkou, ani vdovou, ani mniskou, nybrź stanę se 
neuchylne bud' kubenou Mad'aruv, bud' sluźkou Nemcu 
A jakove nasledky tento pohorslivy a svodny pfiklad roz- 
sobasoYuni za sebou tahnouti a miti budę pro jine } Po- 
śtesti-li se Slovakum tento odskok a rozdvoj dnes, 2itra 
pfiklad Slovaku nasledovati budou Slezaci, krom toho 
tśźce ziskani a jeśte jen z polovice pfivteleni ; pozejtfi 
pfiklad Slovaku a Slezanu nasledovati budou Moravane, a 
taksę z rozdvojeni stanę roztrojeni, z roztrojeni rozećtvrceni, 
a pfi teto kmenni a nafećive pytve oud za oudem od- 
padnę a cele telo i s oudy se zmafi. V kratkem ćase tedy 
pri vśech naśich tak mnohych a velikych narodu naśemu 
od boha danych silach budeme tam opet, kde jsme byli 
pfed tisiciletim, totiź nikde.) (Teprv nedavno 
psal pan Belopotocky tu źalobu proti Vam : źe 147— °48. 
pfi dani rukojemstvi ciii kaucie 4000 zl. stf. za 



1 1 2 Karci HavHćek : 

Vas a Vase Noviny skrze Vśs oklaman jest, ant' Vy 
pry tehdaź je§tś o bernolaćine aneb jine nebiblicke feći 
ani te nejmensi zminky neućinili jste. Tak i jś, p. Proko- 
pius a mnozi jinf v Pesti a Budine, ktefi na yydobyti 
novin slovenskych nejyfce pracovali a jim se pfedkem 
velice radovali, nyni tóź rovnym spusobem vefejnś na Vds 
źalovati musime, ze jste nas okłamał, ant' my ani drotarćinu 
a kopanićdrćinu, ani miskdrćinu a bravćarćinu, ani, jak 
p. superintendent Seberini mluvf, koćiśśtinu a yalaśtinu, ani, 
jak jinf fikajf, smetiśtinu a kuchynćinu nikdy od Vśs jsme ne- 
oćekdvali, a pro ni jiste ani jedinkeho kroku nebyli bysme 
ućinili. I my sobe slovenćinu każdeho kraje vaźime a ctime, 
nakolik ona krajomluvem jest a zustdva : jak mile ale ona 
z nekterćho tmaveho kouta na trun literatury se drdpe a 
kasa, zmatek v lidu a v narodu pusobf, do boje a ne- 
pfatelstYi s jinymi bliźsimi neb vzdalen^jśimi sestrami se 
pouSti : tu trati sama svou mistni cenu a ćastećnou vy- 
znamnost a stanę se pfedmetem smichu anebo prave hnćvu 
a opovrźeni. Jeste kdyź jste poslednfkrdte u mne byl, 
V mem vlastnim pfibytku vyjddfil jste se, ze aspoń do 
Orla promiscue (jsou Vaśe slova) ćldnky brati budete, 
i V biblickem i v bernolackem nafeći : proc aspoń tu slova 
svemu YŚrnym nejste?) 

(Jakou pak zkazu a nefest uvalil jste posa- Hiasove 
vad jiź na ndś kmen a naród ! Vy ten zlaty 
fetśz, ktery samojcdiny nśs a na§e pfedky ode tfi set let 
s nejbliźśi nśm krvi spojoval, otcovraźdnou rukou trhate. 
M^li jsme jedinou tśźce zaloźenou a jeste tiźeji sdrźovanou 
a proti odpurcum brdnSnou katedru a professuru naśi 
ćeskoslovenskć feći a literatury v Bfctislavi, kterou jste 
Vy lehkomyslnć ztroskotal aneb aspoń nebezpećnć pod- 
kopał. Znamef zajistć dobre i bez vyzvćdaćuv, kterak jste 
Vy co ćerv ve stromć ode ddvna na teto stolici skrytd 
hlodal a vrtal, aź tóm&f jiź i sprdchniv61a ; kterak jste ji 
se vsech stran podryvaI, aby se ćim dffve svalila a Vasi 
plebcjćinć aneb fantastićtinć ćim dfiv misto ućinila. P. Pal- 
ković, tento zaslouźily sediyec, ndramnć nad tfmto roz- 



Hlasove o potfebe jednots- spisovneho jazyka. 113 

dvojenim Vami spusobenym nafika, a jest se ćeho obavati, 
aby Vase jednani i jeho dobróćinne umysły co do poru- 
ćenstvi nezmenilo, a aby nad syny toho lidu nezoufal, 
kteremu źivot obetoval. Pomyslete sam, co jiź ode dvou 
roku, ba jen od lonska, z naseho Preśpurskeho ustavu 
byti mohlo, kdybyste Vy v duchu ctcuv a zakladateluv 
jeho byl pokraćoval a pracoval.) 

(Jak pevne a vaźne byli bysme jiz pfed Hiasoye 
celou Evropou stali, kdybyste Vy domneli tvo- ~ 

fitele Novoslovenska sve sily k posilneni, ne zemdleni sil 
nasich, ku smifenf a milovani, ne ku stvani a ozbrojova,ni 
bratru proti bratrum, synu proti otcum, mladiku proti 
starcum byli obratili. Proc vśecky naśe podniky a spolky 
posavad jako houby rostly a vadly ? Nic nebylo a neni 
ani z Fandli-Bernolakovskeho tovary§stva v Trnave, ani 
ze Zoro-Almanachovske jednoty v Budine. ani z Tablico- 
Banske spolećnosti v Hontś, ani z Bfetislavskeho ustavu, 
nic neni a nebude ani z Yaśeho Tatrinu : proc ? protoźe 
nam chybi soustfedivost a koncentrace, ze nas źene vsudy 
jen moc centrifuga, ne centripeta, ze V5udy jen pracujeme 
analytice, nikde synthetice. Każdy jednotlivec a każdy 
spółek slovensky chce se povażovat co osa, około ktere 
lukoti a bahry celeho ostatniho SIavjanstva toćiti se majf. 
Odtud tato naśe vżdy padajicf veź babylonska, odcudto 
tento zmatek a posmech ; ony jsou plod a tfest' Cecho- 
phagu, Tatrosalencu, Hronoklanitelu a jejich ouzkodusne 
Slovakomanie. 

Mam spravy a żałoby s mnohych stran, że jste v ca- 
łych słovenskych okolich jiż pfedmetem ośklivosti, ant' jste 
ruznice a roztrźitosti spusobiłi, tu mezi cirkvemi a pastyfi, 
jinde mezi kazatelem a śkolnim ućitełem, jinde, że jste 
samy svate Icnihy a naboźenstvi v lehkovśżnost u lidu uvedli, 
jinde, że jste samy służby bozi ve chrame na posmech a śkan- 
dalypromeniłi. Timtozlehćovanim zvlaśte drahe protestantum 
biblie dopoustite se svatokradeźe proti palladium nasi feći 
a naboźnosti od pfedku nam zdedenemu. Mladictvo nase 
z vełike ćastky umeli jste vśełikymi praktikami a schuz- 

Havlićek: Politicke spisj' I. o 



114 Kareł Havli'ćek: 

kami, deklamovanim a Iermovanim proti Cechum, slłbo- 
ydnim jim nesmrtedlnych jmen a zasluh o Slovensko a 
temto podobnymi mamy a titerkami svesti a aspoń na ne- 
kolik roku oslepiti. Z tohoto nakaźliveho svrabu a neduhu 
nektefi snad nikdy vice neozdraveji : jini potfebovati budou 
mśsice a roky, dokud ke stfizlivosti pfijdou a jasnou stu- 
denou rozvahou na pravou, od otcu proklestenou a od 
nich opuśtenou cestu se navrateji. Ukradli jste ndm tim 
z toho, co nam prave nyni toho veku nejdraźśi jest, totiź 
z ćasu, aspoń deset neb dvacet let, a ze sil a schopnosti 
a nadeji aspoń jedno pokoleni, a to tehdy, kdy jsme tento 
ćas a tyto sily na cele jine vaźnejśi veci potfebovali, neźli 
jsou rvaćky pro feć a nafeći. A toto vśecko udelali jste 
tomu kmenu a narodu, ktery sobe jmenovitś a obzvlaśte 
od Vas, od schopnosti Vaseho ducha a od vdećnosti Va- 
śeho srdce nekdy tak mnoho sliboval, a nyni s pfedesenim 
videti musi, źe vychoval hada v zańadfi.) 

(Nenavidim pośetile ćechafeni nekterych Hi-^^o^u loO. 
sobelibych Ćechaćku a Protislovakii, ale prave tak nena- 
yidim i blaznive slovaćen{ nekterych sobelibych Novoslo- 
vaćku a Protićechu. My jsme a musime byti jedno tślo, 
jedna duśe. 1 tu zlata prostfedni cesta nejbezpećnejsi, aniź 
potfebi hned ku pokrajnostem a konćetinam skakati. 
Osmelme se a zaćneme moudfeti. Jestli jste meli smćlost, 
odtrhnouti se od dobre veci, od syj^ch vdznj'ch pfedkuY a 
otcuY, a od svych upf imnych pfdtelia a ctitelu ; mejteź smelost 
k nim se opet pfipojiti. Tato pośledni smelost budę 
i uslechtilejśi a uźitećnćjśf, neźli onano prvni'. Nepodavajte 
uśi nekterym Slovakum, tfebas pastyfum a spravcum lidi, 
kteh' dilem ze zlerozumene naboźenske nenavisti, dilem 
z pouhć lenivosti nasi vzdślanejśi spisovne feći, nasim klassi- 
ckym mluvnicem a slovnikum, a nasemu etymologicky-analo- 
gickćmu pravopisu ućiti se nechteji, oćekavajice, aby jim 
hned vsecko bez prśce hotovć s nebe dołu padło, a ktefi 
prdve proto i Vam tak lichotive pochlebuji, nalezajice na 
Va§em ndfeći yitanou poduśku. — My lite se velice i v tom, 



HIasove o potfebe jednoty spisovneho jazyka. 115 

jestli Ysecky katolicko Slovaky za sve priznivce a za ne- 
navistniky Cechu drźfte.) 

(Pfed nekolika lety zasiał jeden katolicky Hi^soye 
knez a basnik do almanachu Zora dlouhou °^~ '^'' 
basen proti Cechum a ćestine a ke chvdle bernolaćiny : 
po pfećteni ji poYStali oudove te Zoroye Jednoty, vśickni 
osYiceni katolfci a muźove svetskeho stavu jednohlasne 
a s patrnou nevoli proti tomu płodu cteneho a milovaneho 
jinaće basnika, ustanovivse, aby se nepfijala a netiskla, 
ant' nenavist k aejblizsim nam bratrum Cechum rozsiyati 
nesluśno. Nepoćina!i-Ii sobe tito bratfi katolfci mnohem 
moudfeji a chvalitebneji , neźli Vase novoprotestantska, 
kfiźoYĆ valky proti Cechum a ćestine hlasajici a podnikajici 
sekta? Nejsou-li tito svetśti lide osvicenejśi a opravdivejśi 
kfest'ane, neźli Vasi duchovniho stavu apostole a kazatele, 
ćeske knihy na hranice odsuzujici r Ceske knihy, — tyto 
matky, ktere je prvnim nabożnym a mravnym mlekem 
kojily a vychovaly ! — Cti otce i matku, abyś dlouho źiv 
byl na zemi, synu sloyensky i kmene slovensky ! 

Navrat'te se tedy zpatkem ku prave yj^borne zaćate 
ceste, na ktere jste pfed tim tak zdafile a chvalitebne 
kraćeli; otevfeno Vam a Yasincum jeste otcovske narućf 
naśe, jako synum a bratrum milovanym. Nasledujte muj 
pfiklad, pamatujice, źe i ja v podobnem pokuseni ve mlad- 
śich mych letech jsem se należał, ać ovśem nikoli ani 
V tom spusobu^ ani v te miłe a na tom stupni ; nebo od 
bratru Cechu a Moravanu se o d t r h n o u t i, mne nikdy 
ani na myśli netanulo : ale Bohu dśkuji a dekovati budu 
aź do hrobu, źc mi jeste dosti ćasne i v tom oći otevfel. 
Ta zasada a rada: »Vśehozkuste, a co dobreho 
jest, toho se drźte« chranila mne i od klopotneho 
novotafstvi i od zatvrdileho zustavani v bludu. Nestydel 
jsem se nikdy omyl svuj yyznati a napraviti, anobrź jeste 
dśkoval sem tśm muźum, ktefi mne nań pozornym ućinili, 
a tfm i k memu vłastnimu zdokonalovani napomocni byli. 
Nśco jsem i vlastnimu soudu, ale mnoho i soudu pfdtelu 
a zkuiśenych muźu dovefovał. Tak ćińte i Vy, a poblouzeni 

8^ 



116 Kareł Havlicek: 

Vaśe nejen Slovensko, nejen Ćechie a Morava, ale celś. 
Slavie milerdda Vam promine, anobrź nove dvoj nasobni 
poźehnani vam udeli. Mśjte se blaze !) 

Preduleźita take jest odpoved Jana Kollara na do- 
mluv3'' a dopisy jinych, zvlaśte mladśicli Slovaku (XII. 
C. str. ]68.),') V ktere se zvlaśte pfedhuzky od Slovaku 
Ćechum obyćejne ćinene yj^^yracuji. Velmi radi bychom 
i z te yjHahy podali ! Jak se tam krasne jevi snaśelivy 
duch prudkeho Kollara: jak zaleźitostem vlasti obetuje 
sve ylastni libustky. Kyź by v tom vśem svym kra- 
janum a mnohym z nas ostatnich co pravy vzor usta- 
vićne pfed oćima svitil ! — Ku konci nasleduji jeśte 
yelmi mnoha jina svedectvi Slovaku a zvlaśt: duchov- 
nfch, mezi nimi i muźu velezaslouźilych, jako jsou 
Jozefi,*^) Palkovic,^) Seberini,^) kteri se vśichni proti 
novotam stavi, a k staremu biblickemu jazyku co v^erni 
synove hlasi. Naśim domacim ćeslwm zbytećnym Cy- 
rilum, abecedarskym prorokum a novotafum schvalu- 
jeme take jeśte ćlanek Safankuv^) a prejeme dobreho 



') »Odpoved' Jana Kollara na domluvy a dopisy jin3''ch. zvlaste 
mladsich Slovaku.« Hlasove 168 — 182. 

'^ XXXI. Pavel Jozefi (Slovak, nadziratel ci'rkvi okoli Tisskeho). 
V dopisu k Janovi Kollarovi dne 20. kvetna 1845. HIasove 225—229. 

^) XXVI. Jiri Palković. (Slovak, professor reći a literatur}^ ćesko- 
slovanske v Preśpurku.) V dopisu p. J. Kollarovi od 7. brezna 1846. 
Hlasove 212. 

•*) XXXII. Jan Scberini. (Slovak, nadziratel ci'rkvi' a śkol ev. 
A. V. Bańskeho okoli.) A) Pastyrsky hlas, vyznani a svedestvi. B) 
Tehoź dopisy Kollarovi ode dne 8. dubna a 5. ćervence 1845. C). 
Tehoz dopis k temuż ode 3. linora 1846. Hlasove 230—236. 

^) Hlasove 65—88. 



Hlasove o potfebe jednoty spisovneho jazyka. 117 

zaźiti a vśelikeho prospechu. Vubec se tato kniha muźe 
povaźovati co velmi duleźity krok v slovenskoćeskem 
narodnim źłvote. Nastanę rozhodna doba, rozhodnejśi 
a duieźitejśi neź mnozi mysliti dovedou. Dejź to nebe, 
aby se zaleźitost ta k naśemu prospechu slovensko- 
ćeskemu i ćeskoslovenskemu ukonćila. 

Dodatek redakce. Abychom i my aspoń nejakou 
malićkosti dokazati mohli, że tito Hlasove nejsou vola- 
jici na pouśti, a ze jsme si svou ćastećku yybrati 
umeli : upustfme od teto chvile od te małe sice avśak 
prec nejake ruznosti v pravopisu, kterou jsme se posud 
s Maticf) nesrovnavali. Od nynejśka budou yychazet 
Noviny iVćela satt a tedydokonceMatićnfm pravopisem. 

'■) Rozumej : Matici ceskou. — Ku konci 18. a na pocatku 
19. st. ozyvaly se hlasy po opraveni' chyb a neduslednosti pravopisu 
bratrskeho. Hlasy ty nezustaly bez pochopeni. Nejprve provedena 
b3'la oprava tak zv. analogicka, podle ktere pfestalo se psati y a cy 
misto i ci a psalo se po z, s tu i a tu y, jak toho zadała analogie, 
a pfestalo se psati v — misto u — u — (na zaćatku sIov) ; o opravu 
tuto nejvetśi zasluhu ma Jos. Jungmann. Pozdeji nasledovala oprava 
tak zv. składna, kterou se uvedly nynejśi litery g za byvale g, j za 
byv. g, i za byv. j a psani ej za byv. ey; teto opravy ujal se P. J. 
Safafik (r. 1842). Safarik uradil se o oprave te s J. Jungmannem a 
dne 2. cervna r. 1842 pfednesl v sezeni ćesko-filologicke sekce kral. 
ćeska Spolecnosti nauk „Slovo o ćeskem pravopisu« (Casopis ces. 
musea 1843. I. 3 ad.). K.nazorum Safarikem uvedenym pristoupil 
dne 1. fijna r. 1842 sbor musejni dokladaje, że ^ostatne niźadnych 
dalśich promen a novot ve pravopisu ćeskem, a tak ani uveden! 
navrhovaneho ou misto au a v misto w, potfebu neb użitecnost 
neuznava, aniź jim ve spisech od Matice vydavanych mista pro- 
pujćuje«. Teprve r. 1849 ujalo se ou a v za byvale au a w. (Ge- 
bauer J., Piirućni mluvnice jazyka ceskeho pro ućitele a studium 
soukrome. V Praze 1900. 448. - Pahicky Fr., Radhośt. V Praze 1873. 
III. 266 ad.) 



118 K. Havlicek: Hlasove o potrebe jednoty spisów jazyka. 

Doufame, że i ostatni redakce tak ućini, abychom si 
nezakladali vice na śkorapce neź na jadre. Pravopis 
vubec nemuze bj^ti ve vśem dusledny : dvema panum, 
etymologii a vyslovnosti zaroveń slouźiti se nemuze, 
treba se on vyslovovalo, prece analogie s jinymi slovan- 
skymi jazyky atd. ati zada. Vyslovuje se take gdy 
a prec piśeme kdy atd. A kdyby i to au docela 
chybne było, pfece radeji s Matici a ostatnimi Cechy 
pro svornost chybovati chci v nepatrne veci, neź v ta- 
kovych titerkach originalnost vyhledavati. Jiź je tu 
svrchovany ćas, abychom jednoho pravopisu uźi- 
vali : podrobme se tedy radeji Matici, neź bychom ża- 
dah, aby ona nam se podrobiła. Zvlaśte to oćekavame, 
ze ted Ysichni moudfejsf od modniho v upusti i v na- 
pisech verejnych i v pnvatnim psanf, aby jiź konećne 
pfestaly źaloby na tak rozlićne pravopisy. Ani w ani 
V samo sebou nevede k spaseni, ale jedno z nich 
kterekoli k svornosti : Staff nasi a zaslouźili spisovatele 
chteji miti n>, a kdoź z nas ostatnich budę tak sve- 
hlav, aby jim to pro jejich zasluhy bez vśelikych du- 
kazu trebas jenom k libosti neućinil ? — 



6. O DOPLSECH Z VENKOVA. 

(Prażski noyinj^ z 24. a 28. kvetna r. 1846 ć. 41. 42. s. 173. 177—178.) 

Z ohledu dopisu z venkova, drive nejvice ve Kve- 
tech, pak ve Vćele a nynf zas v techto Novinach ^) umiste- 
nych panuje nejvetśi ruznost mineni. Jsouf nekteri, 
jimź se dokonce takove (jak rfkaji obśirne, malicherne) 
dopisy o tancich, piti, zpevu a divadle protivi, a jini 
zas naopak s nejvetśi oblibou prave tyto dopisy ćftaji, 
tak ze nam i za zle vykladali, proc ve Vćele letos 
żadnych nepodavame. Pokusim se tedy o vec na prvni 
pohled sice teźkou, totiź dokazati, ze obe strany, t. j. 
pffzniyci i nepn'znivci dopisu z venkova vlastne 
stejneho smysleni jsou : po nejakem vśak veci 
te uvaźeni nahlidneme, ze zde jako vubec prećasto 
V jinych padech, lide vlastne co do veci stejne smy- 
ślejice jenom o slova se hadaji. Okaże se totiź, że 
proti dobrym dopisum z venkova żądny nic ne- 
namita, aż jenom povime, jake dopisy dobrymi na- 
zyyati se mohou. 

Hledati v ćasopisech a zvlaśt v novinach p o u z e 
vy rażeni, jest za naśich casu jiż vec, abych nej- 



') Rozumej v Prażskych Novinach. 



120 Kard Havlićek: 

mirneji reki, zastarala, a ćasopisy takove, ktere pouhou, 
jaloYOU zabavu ćtenarum svym prinaśeji, mohou se 
posavad udrźeti jenom v zemich mene osvicenych, 
pohrouźenych jeśte v starem, nepraktickem, detinskem 
stavu vefejneho smyśleni, kde każdy jen o svuj hrnec 
dbaje, nechava svet beźeti, jak beźf, a pokavad jeho 
chałupa nehori, na haśeni nepomysli. V takovych 
zemich naplneny jsou noviny a ćasopisy samymi zpra- 
vami o divadle, o herećkach, o zpevacich, o koncertech, 
o dobroćinnych sbirkach a almuźnach, o zabavach a 
hrićkach, o straśliyych mordech a neśtestich, rebusy, 
anekdotami a podobnou źurnalistickou plevou. Ta- 
kovym ale spusobem hanobi se ćasopisectvi, a narodu 
jako diteti podava se rehtaćka, hraćka do rukou, aby 
na nic duleźitejśiho nemel kdy mysliti ; veśkere zemi 
hlasa se obśirne, jakou sukni ktera herećka v kterem 
kuse na sobe mela, koHk lamp było rozsviceno: jake 
ale svetlo v zemi sviti, na to se nedba; kdyź se ktery- 
koli basista neb tenorista z mista hne, musi se to 
hned veskere riśi vśemi ćasopisy troubiti ; ale v zemi 
se mohou diti promeny nejduleźitejśi, aniź naleznou 

V ćasopisech ohlasu nejakeho neb posouzeni. 

Jestli se vsak v naśich ćeskych ćasopisech o balech, 
o koncertech a besedach, o divadle atd. ćasteji pisę, 
jest to zcela jina vec, kterći se dle svrchu uvedeneho 
źurnalistickeho nemravu posuzovati nesmi : znamo 
jest, ze my techto jinak nepatrnych veci uźivame 
jenom co nastroju k dosaźeni nećeho velikeho ba nej- 
duleźitejsiho, totiż narodnosti a jazyka. Aćkoli sice 

V zakonech narodnost ćeska a jazyk nas rovneho 
s nemeckym prava ma, prece se v praxi zcela jinak 



o dopisech z venkova. 121 

deje a nemajice jinych prostredku v rukou, musime 
besedami, koncerty, bały, divadlem lasku k jazyku a cit 
narodni vzbuzovati. Proto maji opravdu zpravy o techto 
ćeskych balech, besedach, divadlech atd. pro celou zem 
zanynejśich ćasu znamenitou duleźitost: ponevadź nam 
predevśim nejhlavneji na tom zaleźeti musi, aby nas 
jazyk vśude, kde zapotrebi, v uradech, ve śkolach, 
ve vyśśi spolećnosti, u vefejnosti naleźiteho pruchodu 
dosahl, zkratka, abychom se opet pravymi Cechy stali. 

Nikdo nemluv, ze na jazyku nic nezaleźi, jakym 
mluYime, ćeskym neb nemeckym, ze jiź nyni lepe jest 
opovrźeny a zanedbany ćesky jazyk niźsfm stavum za- 
nechati, a nemćiny k vuli vetśi kulturę se pfidrźoyati. 
To by było zrovna tak, jako by nekdo ptakovi, ktery 
maje kfidla svazana po zemi behati musi, radil, aby 
si jiź radeji neuźitećna kndla sva ustfihnouti dal a na 
veky s ćtvernohymi na dvou nohach svych poskakoval. 
Ne, većne o to dbati musi, aby svazana kridla sva, 
moźna-li, uvolnil a vzhuru vzletnul do sveho priroze- 
neho źivlu. O to take i my nyni hlavne dbati musime; 
kam a jak yysoko potom doletime, o tom prozatim. 
ani reć, napfed kndla rozvazat. 

Noviny majf byt jako pamatnikem, dennikem źi- 
vota narodu, vernym a pokud można uplnym ohlasem 
vśeho duleźiteho, co se deje. Dobre zfizene noviny 
maji kaźdeho jednotlivce zpraviti a poućiti o vśem, 
co se na jin^^ch mistech znameniteho prihodilo, aby 
tak udrźeno było spojeni jakesi mezi rozlićnymi ze- 
memi a mezi jednotlivci każde zeme, jimź na stavu 
zeme vubec a na pokroku neco zaleźi. 

Poućeni a povzbuzeni — hlavni to żiv]y novin — 



122 Kareł Havlićek: 

stavati se mohou dilem theoreticky, to jest zvlastnimi 
poućnymi ćlanky, dilem zas (a nejlepe) prakticky, uva- 
denim pnkladu, to jest jednotlivych opravdivych uda- 
losti, abychom se dle nich, kd3''ź dobre jsou, riditi, a 
jsouli chybne, jich se yystrihati mohli. 

Jiź samo sebou se rozumi, ze si domaci noviny 
pfedevśim jinym a nejvice vśimati maji vlastni zeme 
sve : smeśno jest ząjiste, dovidati se o vecech, ktere 
se u nas deji, teprv z cizfch novin a ćasopisu. 

Ćlank}' poućne, pak zahranićne zpravy z jinych 
zemi, a udalosti hIavniho mesta podavati, celym no- 
vinam jisty smer a tendenci zpusobiti a udrzeti, ma 
a muźe byt ovśem ukoi redakt.omv. Tim vśak jeśte 
nem' representovana veśkera zeme, i v ostatnich me- 
stech a krajich deji se dobre veci, ktere pochvalu, a 
tez zas chybne veci, ktere dutky zasluhuji; aby se 
ostatni kraje dle dobrych onech riditł a chybnych yy- 
strihati mohli. Maji-li tedy byt noviny pravym ohlasem 
celeho źivota vlasti nasi, nesmi v nich nikterak chy- 
beti tento pośledni źivel, ktery jest zas ukoi dopiso- 
yatelu. 

Dopisoyatel każdy ma byt yernym ohlasem sveho 
mesta neb sve krajiny, vśeho duleźiteho pilne si yśimaje, 
ma o tom ostatnim dilum ylasti potfebne zprayy po- 
dayati. Co yśak kde duleźiteho jest, neumfme poyediti : 
kdybychom o tom o vsem yedeli, nemuseli bychom na 
dopisy ćekati. Zustayeno to jiź samemu dopisovateli 
rozsouditi, kolik by se z toho, co se y jeho meste 
deje, neb nachazi, hodilo, yefejne cele yjasti oznamenu 
byti, tak aby z toho pro yśeobecnost nejaky zisk po- 
ystati mohl. Zajiste każdy kdo takoyymto spusobem 



o dopisech z venkova. 123 

k celku pfispeti chce predevśim povedom byti musi 
ponekud v cele zemi, aby posouditi mohl, co v jeho 
meste a okoli zvlaśtniho, jinde neznameho a tudfź pa- 
meti a nasledovani hodneho jest. 

Posavad byl nejvice obyćej podavati jenom zpravy 
o tom, co se narodnosti, feći tykało, tedy o besedach, 
divadlech atd. Proti takovym zpravam ovśem nic ne- 
mame, podaji-li se jenom v slusne kratkosti, a bez 
YŚelikych obyćejnych uvah a uvodu a intrad, ktere 
kdyź se neustale s małymi jen variacemi odevśad 
opakuji, neyyhnutelne omrzelymi se stavaji. Dopiso- 
vatel każdy musi na zfeteli miti, ze nepiśe jenom pro 
jedno, sve mesto, kde ovśem każda ta malićkost snad 
duleżita a zajimava byti muże, nybrź pro celou zem. 
A kam by noviny staćily, kdyby se o każde besede 
tak obśirna vedomost podavati meia. Zajiste my zde 
V Praze do roka vice besed mivame, a duleźitejśfch 
i skvelejśich neź snad kdekoli jinde a pfece se jim tolik 
mista V ćasopisech poprati nemuźe a nesmi. 

Avśak nesmime v jednom jedinem smeru jako 
zdreveneti, a jednou cestou jeden za druhym se że- 
nouce, vśeho ostatniho si nevśfmati : była b}'' to ne- 
prominutelna jednostrannost, ktera by nam ćasem svym 
velice śkodila. Aż posud były ćasopisy naśe temef 
jednostranne tołiko organy pro feć a narodnost, vśeclien 
ostatni źivot zaneclTavałi jsme jenom nemeckym ćaso- 
pisum, tak, że chteł-łi se kdo o necem, narodnosti se 
netykajicim dovedeti, k temto nemeckym łistum obratiti 
se musił. Tak jsme se jako sami z opra\^dovosti vy- 
obcovałi, żivouce ve svete budoucfm, ktery teprv ćasem 
svym utvoren byti muże. 



124 Kareł Havlićek: 

O nynejśi skutećnost opfiti musime snaźeni sve, 
V kterem se vśichni, byt' by si jinak nejruznejsiho mi- 
neni, srovnavame, totiż o pokrok a zvelebeni nasi 
otćiny. A tu podava cela statistika hojnych pnleźitosti 
ba pohnutek k dopisum. Skoro v każde krajine, v ka- 
źdem meste je neco zvlaśtniho, jinde neobyćejneho, 
co zasluhuje odjinud povśimnuti a nasledovani : bud 
nejake obyćeje pravni neb domaci, nejaky zvlaśtni 
ufad, nejaka dobra jinde nezavedena praxe : bud zas 
nejaky dobry ustav, vyućovani, zvlast dobre zfizena 
śkola atd. : bud nejaka dihia, nejaky neobyćejny pru- 
mysl, jiny druh hospodarstvi atd., co vśecko vypoći- 
tavati ani zapotrebi neni. Vubec cela statistika posky- 
tuje nejlepśi a nejuźitećnejśi zpravy: a ćasto vec, ktera 
se ćloveku nemajicimu dobry pfehled jenom nepatrnou 
byti zda, pfeduleżita jest, a muźe, kdyż se vefejne 
ohlasi, zavdati pfileźitost k źadoucim opravam jinde. 

Jiź to by pro vznik naśich nyni tak hluboce 
kleslych mest (porovname-li je s davnym skvelym 
stayem mohutnosti), velice prospeśno było, kdyby nam 
z kaźdeho nekdo dukladne popsal cely statisticky ny- 
nynejsi stav, mohutnost, jmeni obce, administraci, 
poćet ufedniku a piaty jejich, zvyky representaćni, 
pnjmy a vydani obecni, atd. Jiste se skoro v każdem 
meste nekdo nachazi, kdo by k takove (ovśem nelehke) 
prąci chuti a schopnosti mel, a tak by pak jedna obec 
dle druhych porovnavati mohla svuj ylastni stav a 
ućiniti si mnohe notabene. My zas podame ćasem svym 
popsani starodavniho znzeni obci naśich. 

Yerejnost je hlavni zakład vseho dobra v zemi, 
zachova-li se vśechno jen pod poklićkou, nepodrobeno 



o dopisech z venkova. 125 

soudu verejnemu, nemuźe se nic napraviti, a tak od- 
souzeni zustaneme vźdy k staremu ślendryanu, a ne- 
chame se ve vśem od jinych narodu predhonit. To 
nebyl zpusob naśich predku, kteri ve dobrem zrizeni 
obecnem bud jinym za pnklad slouźili, aneb aspoń 
ostatnfm se vyrovnali. 

Ze takove zpravy s mnohymi neprijemnostmi spo- 
jeny jsou, ze se tu ten, tu onen uraziti, tu pochvaIou 
neći jinych zaśti vzbuditi musi: nahlfźime dobije. Avśak 
kdo by se tomu vyhnouti chtel, musel by većne spati 
a zkameneti ; kameny se nejlepe srovnajf, protoże 
każdy tam leźeti zustane, kam ho polozime, ne tak 
iide, kteri se hybati, pokraćovati maji. Dobre svedomi 
neboji se verejnosti, a se złym se nemaji delat compH- 
menty. 

Jen kdyby nekdo odkudkoU s takovymi zpravami 
pocal, ostatni jiste nasledovati budou. Pro uvarovani 
vśak rozHcnych malomeśfackych mrzutosti a klepu, 
ubezpećujeme kaźdeho takoveho P. T. pana dopiso- 
vatele, ze se jeho jmena, pakH mu na tom zaleźi, od 
redakce nikdo nedovi. Redakci same musi se ovsem 
prave jmeno p. dopisovatele oznamiti, ponevadź za 
pravdivost takovych zprav, kdyby zapotrebi było, 
uredne stati musi. 



7. CO JEST OBEC? 

(Prażske Noviny z 5. 8. 12. 19. 22. listopada, 13. 17.20. 24. 27. 3:. 

prosince r. 1846, ć. 86 aź 88. 90. 91. 97 aż 102. s, 357. 361. 365. 

373. 377.-378. 401.— 402. 405. 409. 415. 419. 423.-424.) 



V dobę pobelohorske zfizeni obecni v zemfch ćeskych 
utvafelo se jinak v mestech a jinak v obcich vesnickych. 
V mestech kralskych vefejna sprava pozvolna se dostała 
do rukou purkmistru a zkousenych radu magistrdtnfch, do- 
sazenych zemskou vladou ve srozumśni se soudem appe- 
laćnim, ale sprava jmeni obecniho, i pokud v nśm jeśte 
2Śstupcove meśfanstva meli ućastenstvi, była ochromena 
stdlou ingerenci gubernia a ufadu podkomofskeho. Na ven- 
kov6 vliv rozhodujici na zaleźitosti obecni mely vrchnosti, 
vliv snadno vysvćtlitelny svazkem poddanskym. Yrchnosti 
vykonavajice samy moc soudni a poiitickou netoliko ze 
nebyly podrobeny moci organu obecnich, nybrź dosazujice 
rychtafe a konśely obecni spravovaIy prostfednictvim tdchto 
osób i vlastni majetek obecni. V pozdśjśich letech pfidru- 
źila se k tomu rozsahU ingerence tehdejsich lifadu kraj- 
skych. Zruśeni svazku poddanskeho (r. 1781) a spojene 
s nim sestatneni veskereho konani spravedlnosti a sprdvy 
politicke zpusobilo pfevrat v dosavddni organisaci obci. 
Podstatny rozdil mezi mesty svobodnymi a obcemi venkov- 
skymi, aź do tehdejsi doby patrny, byl śetfen. My.slenky 
pak, jeź se projevily v r. 1848, zadały yymanśni obci 
nejen z podrući vrchnostenskćho, ale i z porućnikovani 



Kareł Havli'cek: Co jest obec? 127 

moci stdtni. (Praźak J. Rakouske pravo ustavni. V Praze, 
1895. I. 47 — 48.) K. Havlićek v ćlanku niźe otistenem 
hledel ukazati, co by se z obci za stisnenych pomeru 
tehdejsich dało ućiniti, kdyby byli v obci lide opravdovi, 
ktefi by si byli vedomi lićelu obce »obyćejnejsich, vse- 
obecnejsich a duleźitejśich«. 

Kdyby tak clovek jen po nasi mile vlasti cestoval 
a YŚelika mista a mistećka navśtivil, a pak odpovediti 
mel na tuto otazku, musel by asi rici : »Obec jest 
misto płotem ohrażene , nad każdymi dvermi jest 
numero, v jednom dome bydli rychtaf, v jednom 
servus, v jednom slouha a v prostfedku je louźe.« 
Nic vic? — Nic. — A proc tedy jsou ty domy a cha- 
łupy pohromade ? — Nevim veru, leda snad proto, 
aby, kdyź jedna chytne, i ostatni lehce shoreti mohly. 

To by byl ovśem mały prospecłi obce, ale jinak 
neni. Lide jsou pohromade, bydłi jeden vedle druheho, 
V jedne obci, v jedne spolećnosti, ale nepomysli a ne- 
vedi proc a nać. Nespachame knvdu, rekneme-łi, ze 
snad z tisice jednomu z naśich krajanu nenapadlo, 
proc tak asi vedłe sebe ve spolećnosti, v obci źijeme, 
proc nesedi każdy ćlovek a każda rodina sama o sa- 
mote od ostatnfch vzdalena a oddelena. Veru bychom 
museli pochybovati o dustojnosti lidske, kdybychom 
należite a pnsne vypoćitavati a povażovati chteli, co 
ćlovek bud dela neb s sebou dełati necha, neveda 
proc a zać. 

Pouhe pohromade bytf, vedle sebe byti beze vśe- 
likeho vedomi, bez vzajemnosti neni jeśte obec, a nej- 
lepśi pnklad takove spolećnosti vidime pri stade, ktere 
hnano jsouc kamkoli od pastyre sveho, aćkoli opravdu 



128 Kareł H<iv]icek: 

ve spolecnosti źije, prece żadnych vyhod z toho ne- 
uźiva, ba naopak jeste skodu trpi, jelikoź jedno dru- 
hemu jen pastvy uźfra a prekaźf. Nemuźe se tedy 
stado nazvati obci, proto ze jeden lid druhemu nepo- 
maha, proto ze nemaji spolećneho ućele sveho. Tak 
tez b}' se obci nazyvati nemela vesnice neb mestećko, 
kde lide pouze ved]e sebe bydli, toliko sobe pfekaźe- 
jfce a śkodfce, aneb aspoń źadneho ślechetneho vyś- 
śiho spolećneho ućele nemajice. Proto jest obec, jest 
spolećnost, aby co jednotlivy sam dovesti nemuźe, 
spojene sily dokazaly : pasti se ale muźe każde zvife 
samo, k tomu nepotfebi stada. Stado jest jenom pro 
pohodli pro zisk pastyre, ale obec ma byti pro po- 
hodli, pro zisk vsech. 

Dobre prfklady obce vidime jen pfi tvorech, ktere 
nerozumnymi jmenujeme, bezpochyby proto, ze my 
jim sami nerozumfme: pri mravencich a vćelach. Tu 
nejlepe poznati muźeme uźitek prave obce, prave spo- 
lecnosti, kdyź vidfme, jak velika dila provedou tak 
malićcf tvorove spolećne. Ba jeśte v{ce tvorove tito by 
bez obecneho spolećenskeho zffzeni ani obstati ne- 
mohli, tak velice jiź do jejich pfirozenosti vloźen jest 
pud obecensky, spolećensky. \' tom ohledu tedy i sa- 
meho ćloveka prev3'-śujf, ktery ćasto dokonce osamot- 
nele źije, neznaje ani dobrodinf spolećenskych svazku. 
A kde i ćlovek opravdu zejmena v obci źije, jak ćasto- 
krate jej vidime zanedbavati bud umyślne neb z ne- 
tećnosti vśelike povinnosti a vyhody obćanske, jak 
ćasto jeste ostatnim spoluobćanum svym na zkazu a 
na prekaźku byva ? 

Na dvou velikych hląvni'ch zakladech vystaven. 



Co jest obec? 129 

jest veśkeren lidsky svet, Schiller ') jej jmenoval : 
hlad a lasku, my je pojmenujeme : naklonnost 
(ponevadź se jiź u nas laska berę jen ve smyslu se- 
xualnim) a uzi tek, a stavime naklonnost jen ho- 
noris gratia na prvni mfsto, nebof v opravdivem 
svete skoro vźdy na nem uźitek (hlad) stava. Cokoli 
ćlovek dela, ćini bud z naklonnosti neb pro uźitek 
(leda by nic nemyslil a delal vśechno neveda proc, 
mechanicky), a blaźeny ten, kdo vśechno uźitećne 
ćiniti muźe z naklonnosti, a komu vśechno, co z na- 
klonnosti ućinil, uźitećne jest. 

Zde stojime pfi zakladnim uzlu ćloveći bytosti, 
pri egoismu (pro uźitek) a pfi mravnosti (z naklon- 
nosti). Co jest ylastne egoismus (sobectvi), pfeteźke 
to urćeni, a niźadna lidska moc udati nemuźe pfi 
jednotliyych ćinech hranice mezi egoismem a mrav- 
nosti. Clovek muźe nejkrasnejśi ćiny yykonati z nej- 
spinavejśfch, z nejziśtnejśich a nejnemravnejśich po- 
hnutek, a naopak dobry limysl muźe pfed svetem 
platiti za zly! 

A proto by nebylo dobfe snovati zakłady vefej- 
. neho zfizenf obce na pouhe naklonnosti, na mravnosti, 
z te pfićiny, ze lidsky bystrozrak dobfe provedene 
pokrytstYi proniknouti nemuźe, a tedy by od sobe- 
ckych chytraku, vydavajicfch se za neziśtne obetovave 
muźe, pfećasto śizen byval. Jenom rodina, tato mała 
obec, jest vyhradne zaloźena na naklonnosti, ponevadź 
se V ni, jakoźto vźdy pohromade źijici, pokrytectvi 



') Schiller, Johann Christoph Friedrich, nemecky basnik zil 
V 1. 1759—1805. 

Havifćek: Politicke spisy I. o 



130 Karol Havlićek: 

mnohem tiź provesti da, ackoli i tu marne mnohe 
ośklive priklady. 

Każda dobre zfizena obec musi byt ale jen za- 
loźena na u ź i t k u a sice na uźitku vśeobecnem. To 
jest każdy jednotlivec musi z toho uźitek miti, że 
V obci żije, sice jest tato obec śpatna. Każda obec 
jest jakesi obmezeni svobody jednotlivcu, ćlovek prave 
tim, że do obce vstupuje, k rozlicnym povinnostem 
se zavazuje, ktere by sic jinak (jako pouhy ćlovek 
osamely aneb v rodine żivouci) nemel, a k temto po- 
yinnostem zavaziije se dobrovolne jen proto, że z toho 
spolku, od te obce za to vetśi użitek ocekava. (Nebe- 
reme zde użitek jen ve smyslu nejhrubśim.) \' obci 
platiti musi zasada: Neco za neco, nic za nic, a ćim 
vice se obec drżi te zasady, tim dokonalejsi jest. 

Aby nam nikdo zle nerozumel, musime dolożiti, 
że naklonnost, obetavost atd. (co se patriotismus zove), 
nikterak z obce nevylućujeme, tyto vżdy v obci budou 
a byti musi, ale jenom że nahodile a tak, aby obec 
sama na nich zalożena nebyla, aby nechtela obec 
stati a zkvetati patriotismem a jinymi dobrovol- 
nymi skutky obćanu. Nebof każdy nahliżeti musi, że 
by takovy zakład pfi zname povaze lidskeho ducha 
jen slaby a nejisty, ba nanejvys nebezpećny byti 
musel. 

Samo sebou se jiż rozumi, że nemuż byti żadna 
obec jenom k prospechu (pro użitek) jednoho neb ne- 
kolika mało osób, sice by pfestala byti spolećnosti. 
Kdyż se jakakoli spolećnost a k jakemukoli oućelu 
sestoupi, neni sice zapotfebi, aby każdy jednotlivy 
oud te spolećnosti stejne obtiże nesl, t. j. stejne 



I 



Co jest obec ? 131 

k spolecnemu oućelu pnspival : to vśak nevyhnutelne 
pri kaźdem spolku byti musi, aby każdy oud v tom 
pomeru uźival spolećnych vyhod a iiźitku, v jakem 
pomeru nese spolećne obtiźe, totiź aby ten, kdo vice 
pfispiya, zase vetśi podil bral z vyteźeneho, sice jest 
spolećnost zaloźena na nespravedlivosti. 

Toteż i V obci musi byti, ponevadź i obec jest 
spolećnost. I v obci tedy ma ten, kdo vice prispiva 
k obecnimu dobru, bud si to penezmi (danemi) nebo 
praci svou, aneb jinym jakymkoli spusobem, vetśi 
podil dostavati z vyhod obecnich. Aneb obracene fe- 
ćeno, kdokoli chce v obci vetśich vyhod uźivati, musi 
i vetśi obtiże nesti k obecnemu dobru. Darmo aneb 
z p o 1 o d a r m o użivati vśelikycli vyhod a użitku na 
-cizi utraty a na cizi obtiź jest nedustojno cestneho 
ćloveka, jest buci lupicstvi aneb nectne darmochIebstvi. 

Neni snad zapotrebf, abychom veci tyto śire a 
urćiteji vypisovali, udavajice rozlićne zpusoby tako- 
vych proti pravemu oućelu obce ćelicich poklesku ; 
soudny a pfemyślejici ćtenar sam si je zajiste po- 
myśli, jelikoź ne ziidka se pfihazuji. Povaźujeme vśak 
toto zde V kratkosti postavene co dostatećnou odpo- 
ved na vśechno, cokoli se o aristokratii, demokratii, 
monarchii atd. obyćejne mluviva. Każde zrizeni obce 
jest dobre, kde se nadfećeny spravedlivy pomer zasluh 
a vyhod każdeho jednotliveho ouda shledava, a oud 
pożivajici V obci vyhod vetśich, neż jsou jeho za- 
sluhy, jest nehodny oud obce, bud si on v jakemkoli 
stavu a V jakekoli dustojnosti : nebof takovy oud jest 
k obtfżnosti ostatnim, ne vsak ku prospechu jejich. 
Rozumi se samo, że nehodnost takoveho sobeckeho 

9* 



132 Kareł Havlićek: 

ouda a jeho skodlivost tim vetśi jest, Ćfm vyśe v obcr 
same stoji t. j. cim vice a ćfm vetśich \yhod uźiva 
od obce, nekonaje za ne obci pfimerene sluźby. 

Mnohem vśak horśi jeśte jest takovy oud, jenź 
nenesa pfimerene obtiznosti obecni, jeśte sam bud" cele 
obci aneb jednotliv5''m oudum obtiznosti ćini, a nepo- 
mahaje dle povinnosti sve k dosaźeni obecnfch oucelu 
jeśte jim umyślne pfekaźi. Takovy oud neb takovi 
oudove obce jsou mnohem horśi neź zjevni nepfatele 
obce. 

Ućele obce mohou bjHi velmi mnohe a rozmanite, 
a każda obec muźe si dle vśeobecne vule oudu svych 
jine oućele vytknouti : my zde jenom o obyćejnejśich,. 
YŚeobecnejśfch a duleźitejśich lićelech obce promluvfme. 

Nebylo bj^ dobre rozkładali a posuzovati zde 
rozlicne oućele obce bez ohledu na nasi skutećnost, 
nebof jsme jiź davno pfesvedćeni, ze se ma pfi kaźdem 
pfemyślenf a rozjimani vyjiti od nećeho skutećneho, 
ne pak ve vetru i de as honiti, jak pravi nas Ko- 
menskji' ^) velmi trefne v Labyrintu vS\^eta. 

Pfedevśim zde musime pozornost na jednu sice 
nahodilou, ale pfeduleźitou okolnost obratiti, a sice 
na tu, ze jsme do obce, ve ktere źijeme, dobrovolne 
a po dobrem rozvaźeni nevstoupili, nybrź se v ni 
zrodili, a tak nechtic se oudy obce stali. Kdyź ćlovek 



') Jan .'Yinos Komensky żil v 1. 1592 — 1670. Byl jeden z pred- 
nich ćlenu Jednot}' ceskych bratri a zakladatelem novovekelio śkol- 
stvi. Ze spisu jeho jest nejznamejśi': »Labyrint sveta a raj srdce, 
slozeny r. 1623 a poprve vydany r. 1631. Pekne a strucne poućeni 
z pera J. V. Novaka o Komenskem naleznes v Ottove Slovni'ku Na- 
ucnem. XI\'. (il8 ad. 



Co jest obec? 133 

sam a dobrovolne k obci pfistoupf, skoro vźdycky 
cele znzeni jejf zna, a prave proto pristupuje, ze se 
mu toto znzeni a tyto ustavy zalibily, ze souhlasi 
s jeho smyślenim. Takovy pak oud obce, znaje za- 
kony a ućele obce a nde se dle nich, jest vźdy uźi- 
tećny. Naopak ale obćane nepristoupivśi dobrovolne 
k obci, a źijice v ni jen proto, ze se tam narodili, 
neznaji obyćejne (nemyslime, ze by tak vźdy byti 
muselo) ani oućele obce sve, ani znzeni (zakony) jeji, 
a takove obćan}^ nemeli bychom ani obćany nazyvati, 
nybrź vlastne nabytkem obce. Nebot" zrovna tak, 
jako almara postavena k pohodli memu v mem po- 
koji nemuź byti nazvana obyvatelem meho pokoje, 
proto ze tam stoji nevedomky, a ne k svemu, nybrź 
pouze k memu prospechu : zrovna tak obyvatel obce, 
neznajici ućele a zfizenf jejf, a nepusobici vedome a 
samoYolne k tomuto ućeli nezasluhuje jmeno obćana, 
a neni take oud, nybrź nab3^tek obce. Toto podoben- 
stvi dale vysvetlovati nemuźeme : każdy vśak sam 
nejlepe to ućiniti dovede. 

Obćan neznajici ućele a zffzenf (zakony) obce 
sve, nevedouci, co se v ni deje, jak se ndi, nechapajici 
cele listroji jejf, nemuźe take ani dobre znati sve po- 
vinnosti, tak jako ani svych prav nezna. Takova ne- 
vedomost a ślepota obćanu jest vśak k nejvetśf śkode 
cele obce (ovśem i vśech obćanu jednotlivych). 

Każdemu z nas budou nasledky te nevedomosti 
znamy ze zkuśenosti. Jak ćasto vidfme muźe jinak 
V privatnfm źivote svedomite, ktefi by żadnym zpu- 
sobem nikoho ze sousedu svych ani o nejmenśi vec 
neosidili, proti statu jednati lstive a velmj ośemetne. 



134 Karci Havlićek : 

Patrme na vefejne stavby, na silnice, źeleznice, na 
pachty, odvody k verejnym zemskym potfebam a 
Yubec na ysechno, co obec na sve utraty kona, jake 
se tu casto deji podvody. 

Tu paśovanim, tu podvodnickym vyhybdnim se 
dani pfedepsane, tu uplacenim, tu zas pnjimanim 
uplatku, tu śpatnou praci atd. atd., nejeden dle sveho 
zpusobu śidi obec. Ba tak dalece jest v tom ohledu 
cit klesly, otupely (neb vlastne neprobuzeny), ze ta- 
kove podvody obce ani ve vefejnem mineni hanebne 
nejsou. Kdoź b}' se ku pf. stydel fici, ze koui^i paśo- 
vany tabak? 

Duch o b ć a n s k y , o b ć a n s Ic e s m y ś 1 e n i 
chybi V takovych obcich, ve kterych obćane ve sprave 
obecni źadneho podilu a hlasu nemaji, o zrizeni a 
ucelech obce nic nevedi, kde se sprava vefejne a vsem 
pfed oćima nekona. Jak3> pak div, że obćan nena- 
hh'źeje, kterak i jeho obeti k udrźeni celku nevyhnu- 
tehie zapotfebi, nevida naleźiteho spojeni mezi cbti- 
żemi, ktere pro obec nese, a uźitky, jake od ni berę, 
ponevadź vżdy jen obtiźe sve (dane a służby) patrne 
na ocich ma, prospech ale ne tak patrne: jaky div 
pravim, że se obćan takovou obec co nejakou obtiż 
povażovati naući, a potvrzen jeśte v mineni svem ne- 
vh'dnosti a nespravedlivosti oufednickou (za niż arci 
obec vżdy nemuże), konećne obec za zjevneho ne- 
pfitele sveho a śkudce drżi, a nepfatelsky proti ni 
jedna, nemoha moci, aspoń lstive a podvodne?! Tak 
se tedy v takovych obcich, ve kterych lid umyślne 
V nevedomosti obecneho zfizeni, obecnych vyloh a 
pfijmu, obecne spravy drźan jest, tentyż lid naućipo- 



Co jest obec ? 135 

vaźovati obecne jmeni co jmeni ne sve, nybrź cize a 
sice jmeni bohate osoby, ktere to, jak on ve sve 
sprostnostł myslf, mało uskodi, bude-li o neco ośizena; 
platit! dane jest mu nanejvyś obtiźno, ponevadź mysli, 
że on chudsi dava bohatśimu, jelikoź nenahliźi a na- 
hliźeti nemuźe, ze t3^to dane vlastne dava jen sam 
sobe, jako z jednć kapsy do druhe. (Tu arci mamę 
na zreteli jen spravedlive zrizeni obce, kde każdy 
takove uźitky ma, jake obtiźe nese a jake prace kona, 
Kide nejsou marni darmochlebove źijici z cizi prace, 
nebof takova nespravedliva obec jest arci śkudnice 
mnohych obćanu.) 

Avsak i vzdelanejśi oudove takove obce, kteri 
o takovychto vecech dobre nahlidnuti maji, prece 
vśak zjevne nevidi, jakou cestou prijmy obecne jdou 
na vydani, aniź pfesvedćeni jsou, ze se vśechno dobre, 
moudfe a spravedlive fidi (ponevadź fizeni tajne jest), 
i tito Yzdelanejśi obćane chovaji k obci sve vźdy ne- 
duveru. Takova obćanska nesvedomitost a netećnost 
zmocni se vśec!i stavu, każdy die postaveni sveho 
zkracuje obec a jeji jmeni, ten nesvedomitym placenim 
dane, onen podvodnickou aneb aspoń nedbalou sluźbou, 
jiny zas patrnym zlodejstvim. To vśak mało kdo po- 
vaźi, że konećne jen sebe sam a sve pfatele śidi. Nebof 
kdyż jini prijm}' obce zkracuji, vyhybajice se podskocne 
danim, clu atd., jini zas vyuani jeji zvetsuji, konajice 
ji śpatnou slużbu za dobrou mzdu, coż z toho ko- 
nećne ze vśeho pojiti muże? Jen śpatny stav obce, 
totiż że nemuże tak mnoho prospeśneho obcanum po- 
davati, jako by podavala, kdyby se vśechno svedomite 
konało a odvadelo. 



136 Kareł Havli'cek: 

A jak smeśne, jak detinskć jest pfi tom cele toto 
poćinani? Zadny nepovaźi, ze pfi vśem svem podvodu 
pfece ylastne tolik dane platf, jako by platil bez neho. 
Obec yypiśe tolik dani, kolik na V3'dani sva zapotrebi 
ma. Ośidis-li ji pfi jedne dani o nekolik zlatych roćne, 
musi ti zas jinou novou dań uloźiti, nebof bez tech 
penez, o kteres ji zkratil, byti nemuźe. A tak tedj' pro 
nepoctivost sam si dane zvetśujeś. Aneb snad mysliś, 
ze pfece ty dani ujdes, ajiny poctivejśi ji za tebe za- 
plati, a tak pfece z podskoku sveho uźitek mas? 
Ó, nevef tomu ! Tak jako se źadn^'?- ćlovek drźeti nema 
za nejdokonalejśiho a nejcnostnejsiho, tak by se rovneź 
(z pouhe skromnosti) nikdo nemel drźet za nejvetsiho 
śibala. Ośidiś-li ty obec roćne o 10 zl., povaź ze jsou 
jini, jenź ji o 1000 zl. pfivedou, a tu pak na tebe 
pfece padnę vetśi skoda, neź jsi vyhral, nebof ony tisice 
take ty nahraditi musiś. Obci penize nerostou, a co 
ma, ma od tebe a tvych spoluobćanu, co se ji uzme, 
uzme se tobe, a co se ji pfida, pfida se tobe. 

Kyź by było można, aby obec vśechno, oć do 
roka bud" nepoctivosti neb nedbalosti pfivedena byva, 
spoćitati, a pak co zvlaśtni dań, dań nepoctivosti 
na kaźdeho obćana rozvrhnouti mohla, aby se tak od- 
cizena suma navratila. Tak by se bohda brzy naućili 
patrne a pochopitelne śkodlivost jednani sveho na- 
hliźeti. 

Ale nejen timto obec takova trpi, że obćane po- 
vinnosti svenekonajf : nybrż take pro nedustatek ducha 
obćanskeho nikdo pro vśeobecnost nic nepodnikne nad 
svou povinnost. Co nezname, to milovati nemużeme, 
a co nemilujeme, kterak se budeme pro to obetovati? 



Co jest obec? 137 

Takovy nedustatek ducha obcanskeho zvlaśte vadi pri 
urednictve. Każdy dobre nahlfźi, jaky jest rozdil mezi 
pracf s hotiivosti konanou, a mezi nadenickou, otrockou. 
Jak lehko se zanedba sluźba nekonana verejne? jak 
lehce se neuchyti pri ufedniku pfevracene mineni, ze 
svuj urad ne za povinnost nybrź za odmenu svou, 
za prebendu povaźuje, a sam sebe misto za służebnika 
•obce za jejiho porućnika ! 

Tak zustava obec takova vżdy jen v zakrnelosti, 
a obćane nemajice v ni duvery, nejsou ji oddani, lehce 
se proti ni popuditi daji, a nakloneni jsou k vzboureni. 
Obec sama nikdy zkvetati nemuże, a vżdy pozadu 
zustava za jinymi, a k tomu jest vżdy v nejvetśi ne- 
bezpećnosti. 

Zcela jinak stoji obec, ve ktere obćan sam sve 
povinnosti a prava, zrizeni a spravu obce zna, kde se 
YŚechno pfede vśemi a vefejne jedna, a kde każdy sam 
V fizeni obce jiste pfimerene ma iićastenstvi. Tam 
panuje duch obcansky. Dane każdy rad plati, nahhzeje 
potrebnost jich, a jsa pfesvedćen o dobrem hospodafstvi 
s nimi, jakoż i o tom, że ćim vic dani dava, tim vetśi 
zas użitek berę. Każdy veda, że co obci należi, take 
z ćasti jeho jest, bdi horlive dle postaveni SYŚho, aby 
se ani lehkomyslnostf, ani nepoctivosti, aniż jakym 
jinym spusobem obci nikde skoda necinila, żądny 
neda si v nićem uknvditi, znaje sva prava ; a znaje 
sve povinnosti, nekrivdi jinemu, a tak obec silena ze 
YŚech stran, blahodejne na vśechny strany pusobi, a 
zas każdy nahh'żeje vyhody a użitek obce sve, naući 
se ji si vażiti, a pożivaje v ni mnohonactereho dobra, 
miłuje ji, jest ji s dusi oddań, obetuje se pro ni v ćas 



138 Kareł Havli'ćek: 

potreby, jako se obetuje pntel za pntele. To jest patrio- 
tismus, vlastenectvi. 

Tak jako vśechny ostatni veci lidske na svete ne- 
muźe byt obec żadna uplne dokonała, to jest jinymi 
a peknejśimi sIoy}' fećeno : Clovek jest ustavićneho 
zdokonalovani schopen, tak ze si vźdy, byf by v ja- 
kemkoli stave b}'!, jiny dokonalejśi a peknejśi m3'sliti 
a k nemu smefovati muźe. 

Kam ale vśelika obec smerovati ma, ktery jest 
jeji ućel, na to odpoved' vśeobecna jest velmi snadna. 
Ućel obce musi byti napomahati, by każdy jeji obćan 
skrze obec ućele sveho ćlovećenskeho snadneji a co 
można nejdokonaleji dosahnul. Obec sama, jako obec, 
nemuże mit żadneho vIastniho ućele, nybrż jenom jed- 
notlivi oudove jeji maji każdy ućel svuj, to jest, obec 
jest pro obćany, ne pak obćane pro obec. Aćkoli toto 
pośledni jiż vicekrat tvrzeno, ba v mnohych obcich 
i skutećne uvedeno było (jako ve Sparte a i nyni ve 
mnohych absolutnich zemich): pfece każdy hned lehko 
videti muźe protismyslnost takove zasady. Proc ćlovek 
do obce vstupuje neż ku prospechu svemu? sice by 
mu lepe było o samote żiti. Kdj^ż ale obec sama obćana 
pohlti, jeho jen co prostredku buhvi k jakym ućelum 
użiva, tu jest obec sama viastne jeho nepfitel, a on 
do obce vstoupiv prave tomu za obef padnę, ćemu se 
yyhnouti chtel vstupuje do obce, t. j. neżije ve svete, 
jak by mel, sam pro sebe, nybrż co niżsi tvorove źije 
pro jine. 

Ma-li se vśak zevrubneji udati oućel obce, snadno 
se ve tfech slovech zahrnouti muże, ktereż jsou j i - 
s t o t a, p o k r o k, a s v o b o d a o b ć a n u ; obec totiż 



Co jest obec? 13& 

ma posk3'tovati obćanum svym co można nejvice bez- 
pećnosti proti vśelikemu jim hrozicimu zlu (j istota), 
ma jim poskj^torati co można nejvfce a nejsnadnejśfch 
prostredku ke vśelikemu pokroku v dobrem (p o krok), 
neobmezujic vśak pri tom bez nevyhnutelne potreby 
SYobodu jejich. Cim vice podava obec obćanum 
svym j i s t o t y, pokroku a s v o b o d y, tim. dokona- 
lejśi jest, żadna vśak obec, co svet svetem budę, ne- 
poda uplnou jistotu, nejvyśśi pokrok a uplnou sYobodu. 

Zapotrebi vśak budę o każdem z techto tff licelu 
dobre obce neco obsirneji podotknouti. 

J istota. Jsouf veci na svete śkodlive a użi- 
tećne. Slova tato jsou arci każdemu pochopitelna 
a dodavame jen tolik, że je zde bei'eme v nejśirsim 
smj^slu bez ohledu na moralku t. j. mezi śkod!i\'Osti 
klademe i nemravne a zle. Skoro \'śelikemu śkodli- 
vemu na svete mużeme se bud uh n out i, aneb pakli 
se uvarovati nelze, aspoń nasledky jeho co można nej- 
vice bud z a s t a V i t i, neb u m i r n i t i aneb aspoń n a- 
h r a d i t i. 

Skoditi nam mohou bud j i ni lide, bud m}^ sami 
sobe, bud os ud. Jini lide nam śkodi bud' nasil im, 
bud 1 s t i. My sami sobe śkodime obyćejne z n e- 
rozumu a nechtic, nekdy vśak i z dobreho roz- 
vażeni a naschval. Osud nam śkodi tak zvanou 
nahodou (ku pi'-, kdyby koho nejake teleso padajic 
porouchalo, neb kdyby jmeni [penize] ztratil, prąci 
nenaśel atd.) bud n eh o do u żivelni (elementarni) 
ohnem, vodou, vojnou, zvirat3^ atd. ćasto vice neb mene 
s nejakou menśi neb vetśi vinou nasi, aneb koneĆne 
nedustatkem prirozenym ku pr, mrzactvim, 
nemoci, slabotou, starim, blbosti atd. 



140 Kareł Havlicek : 

Z toho prave rećeneho budę nyni vyplyvati vśeliky 
oućel a YŚelika povinnost obce. 

Proti yśelikym temto śkodam ma nam obec co 
można nejvice jistoty a bezpećnosti podavati : obec 
ma kaźdou śkodlivost bud nemoźnu ućiniti a zabra- 
niti, aneb aspoń dle moźnosti zastaviti, umirniti aneb 
nahraditi. K jistote v obci tedy naleźf, abychom nejen 
proti vpadu nepratelskemu odjinud silni byli, nybrź 
aby ani doma v obci nikdo silnejśi slabśiho utiskovati 
nemohl a nemel, bud si to jiź utiskovani jakekoił ; a 
proto ma byt v obci dobry rad, pofadek a dohlidka, 
proto jsou V obci ui^adove, aby chranili slabśiho proti 
silnejśfmu. Rozumi se tedy, ze tim mene ouradove 
sami koho utiskovati maji, nebot" jak pismo pravi: 
»kdyź sul nebude siana, ćimbudeme so- 
lili?* Rovneź tak ma obec i proti Istnym a podvod- 
nym śkudcum obćany sve hajiti, podvod bud jiź 
dobrym znzenim zameziti, aneb aspoń silnymi tresty 
śkudce takove ve strachu drźeti, je pilne V3^hledavati, 
k nahrade nutłti, a kdyź nahraditi nemohou, aspoń 
trest jejich tak znditi, aby ćasem svym aspoń nejakou 
nahradu bud obci za vylohy, bud tem, kterym uśko- 
dili, podati mohli. Ku pr. jisto jest, ze se pracovity ćlovek 
nejen uźiviti, nybrź i jmeni si uśetriti muźe. Budiż 
tedy śkudce tak dlouho k prąci drźan a k śetrnosti 
nuceń, aź nahradi tolłk, kolik skody spusobil atd. 

Opet se tu samo rozumf, źc tim mene obec sama 
(aneb organy jeji, urednictvo) obćan}' sve Istne śiditi, 
je bud ve jmeni neb v ćemkoli jinem zkracovati ma, 
snad zneuźivajic duchodu zemskych k jinemu neź 



Co jest obec? Ht 

k ćemu urćeny jsou aneb vselijakym jinym spusobem^ 
jak zde nesnadno jest vypoćitavati. 

Rovneź proti śkodam, ktere by si kdo sam z ne- 
rozumu, z nedostatku pfisluśnych vedomosti atd. 
sp-Lisobiti mohl, opatfiti jej ma obec, avśak aby se 
svoboda bez potreby neobmezovala, nebof ćloveku 
jinak za rozumneho a dospeleho uznanemu svobodno 
byti musi, pakliźe chce i samemu sobe uśkoditi jakym- 
koli spusobem, jenom kdyź vyslovne povinnosti sve 
tim neruśi a jinym zaroveń tim proti jejich vuli ne- 
śkodi. 

Bezpećnost ta a jistota proti vśelikym śkodam, 
ktere od jinych lidi v obci nasili neb Isti nam hrozi, 
poskytuji obyćejne obce nejstarostliveji, a zvlaśtni 
uradove ustanoveni byvaji verejne bezpećnosti, aćkoli 
tu jeśte i v nejlepe znzenych obcich velmi mało pro- 
spechu nalezame. Jiź ale obrana proti cizincum, aćkoli 
velmi draże prijde obćanum (udrźovani vojska) byva 
obyćejne mało płatna, tak ze by snad źadny nepntel 
obćanum tak neuśkodil, jak jim śkodi vylohy tak 
velikych vojsk. V ostatnich ale ohledech obyćejne 
velmi mało obce obćanum svym prosp{vajf. 

Zv]aśte proti vśelikym nehodam osudu nepoda- 
vaji obce obćanum svym praźadne jistoty, a podavaji-li 
nekde nejake, deje se to vźdy jenom mimoradne a 
jako yyjimkou. Tak ale prave nejkrasnejśi stranka 
obćanske vzajemnosti zanedbana jest. Povaźujeme to, 
a snad vśim pravem, za nejpfednejśi a nejpeknejśi 
vlastnost ćloveka, ze horę sve a radost, zle i dobre 
s jinymi sdileti, a tak sam sobe i jinym neśtesti ule- 
viti, a śtesti rozmnoźiti muźe. Vźdyf i na nekterych 



142 KariJl HarKcek: 

zvifatech vidime, ze słabsi od silnejśich podporovany 
byvaji. A ćlovek, jenź rozumem svym urćen jest, osud 
svuj (aspoń z ćasti) ffditi, nemel by pojistiti sebe a 
jine na vśelijake rany nahody ? Cim mene ćlovek za- 
visi od nahod}' (tak zvaneho osudu), ćim vice sam 
panem jest osudu sveho : tim skveleji objevuje se ve 
sve dustojnosti. A prave obec, co ^elika spolećnost, 
nejyfce schopna jest ućiniti ćloveka neodvislym od 
nahody; nebof kde ovśem nepostaći sily jedineho 
ć!oveka, dustatećna jest sila mnoha lidi spojenych. 
Prace, pod kterouź by każdy jednotlivy klesi, jest 
spojene sile mnohych jenom snadnou hraćkou, a śkodu, 
kteraź by kaźdeho jednotIiveho zahubila, ani neuciti 
mnozf, kdyź ji vśichni spolećne ponesou. 

Divno jest veru, ze prave tato stranka v obci aź 
posud temef zcela zanedbana była. Skoro każdy 
jednotlivy obćan citi outrpnost pfi nehode jineho ćlo- 
veka, berę v ni ućastenstvi', pomahii mu, ale obec 
(vśichni dohromady) neciti prażadne utrpnosti, chladne 
vłdi obćany sve hynout, v neśtesti padat, aniż jim 
ku pomoci pnspiva!? Jest to veru podivne zablouzeni 
ducha lidskeho. 

Ani o chude, o mrzćiky, nemocne atd. nepećuje 
obec (stat) a cokoli se pro ne v obci deje, ncjde od 
cele obce, nybrż jen od jednotlivcu neb jinych spo- 
lećnosti V obci. A i tu neni peće o takove neśfastniky 
dustatećna, sily k tomu urćene (ovśem take małe) 
rozstrikaji se na tuze małe ćastl<y, tak że vśude trochu 
a nikde dustatećne nepomahaji. Hospitaly (t. j. uto- 
ćiste pro churave a mrzaky) domy chudych, s i- 
r o t ć i n c e, u s t a v y pro ślepe, h 1 u c h e, n e m e, 



^n 



Co jest obec ? 143 

nemocnice, blazince atd. jsou obyćejne jen ne- 
dustatećne, a krome toho se jen zridka od obce vy- 
drźuji. Tez o sirotky nepecuji obce skoro pranie, a 
co se pro ne od obce deje, jest pouhe jmeno, aneb 
jim ćasto śkodi vice neź prospiva. Nikdo mi nena- 
mitej, ze obce pećuji o sirotky służebniku svych 
(ouredniku), ponevadż otcove jejich o obec zasluhu 
maji. Zda se mi, ze każdy obcan, kdo po cely źivot 
znamenite dane plati, ale ćasto mało co neb pranie za 
to od obce neuźije, vetśi zasluhy ma o obec, neź 
służebnik obce, jenż za svou prąci placen jest. 

I za naśich osvicenych ćasu vidime obćany (a 
to jeśte znamenitych obci, jako ku pri Anglicka) 
hladem mriti; a coź by se horśiho neź smrt pfihoditi 
mohlo ćloveku źijicfmu na tomto svete bez obce ? 
Zebrati tez vidime obcany ve vśech obcich, jakoźto 
patrny dukaz, jak mało posavad davaj{ obce obćanum 
svym jistoty a podpory. Rovneź tak vidime vśude 
mrzaky, biby, starce k prąci jiź neschopne aneb jine 
neduźivce, aniź se obce (staty) po nich ohiiźeji, za- 
nechavajice je pouze pecł svrchovaneho Boha aneb 
nahodile pomoci dobrych lidi. 

Jmenovite to take jest vec politovani hodna, co 
se deje s ohledu skód nehodami źivelnimi vzniklych. 
Tut vidime zvlaśtni kupecke spolećnosti, ktere tak 
zvane asekurace proti ohni, povodni neb krupobiti atd., 
co nejakou dobrou spekulaci zavedly a drźi, tak sve 
zaleźitosti vypoćitane majice, aby jim ze vkladu od 
jednotlivych, jmeni sve pojisfujicich, ućinenych, po vy- 
plate nahrad jeśte pfec znamenity zisk v rukou zu- 
stal. Jest to vec sluśna, aby nekdo jeśte z neśtesti 



144 Karol Havlićek: 

spoluobćana sveho zisk miti smel ? aby jeste za strach 
pred źiyl}'' od spoluobćanu svych jakousi dań pro 
sebe V3'biral ? — Nebylo bj^ mnohem lepe, pfirozeneji 
a vice sluśno, aby sama obec prevzala vśelike tyto 
asekurace a bez uźitku je zastavala, a aby nikoho 
z obćanu nevylućujic vselike skody jednotlivcum od 
źiv]u spusobene co dań na veśkerou obec v prime- 
fenem rozmeru rozvrhovala! Tak by se nejlevneji a 
zaroveń pro vsechny nejspravedliveji a nejplatneji po- 
jistiti mohli jednotlivci proti yśelikym nahodnym śko- 
dam jmeni sveho. Yśechny skody ku pf. za rok v cele 
zemi spusobene spoćitaly by se, a każdy obćan by na 
tuto sumu dal cast v pomeru te nahrady, jakou by^ 
kdyby jeho jmeni ke zkaze priślo, sam od obce żadal. 

I mravni jistota obćanu, aby ku pr., pokud 
sami dospeleho rozumu nedosahnou, od lidi złych a 
nemravnych zkaźeny nebyly atd., aby se nepodavaly 
pnleźitosti lehke k prostopaśnostem a daremnostem 
atd., naleźi mezi povinnosti obce : avśak takova do- 
hlidka a pece obce o mravni bezpećnost obćanu 
svych, jakoźto vec velmi obtiźna a nesnadna nemuźe 
se od obci ve pfiliśne dukladnosti źadati. 

Yubec jest liplna jistota obćanuv ve vśelikych 
ohledech, vec nad miru teźka a obśirna, tak ze by 
niźadnym zpusobem obec vśelikemu v tom ohledu 
moźnćmu pi-ani nikterak uplne vyhoveti nemohla, 
kdyby i chtela. Avśak tolik se ani od żadne obce 
neźada : jisto jest jenom, ze posavad obce v e 1 m i 
mało jistoty podavaji obćanum. 

Po kr ok. Podavaji-li ale obce obćanum svym 
mało jistoty proti złemu, tim mene jeśte o pokrok 



I 



Co jest obec? 145 

V dobrem pećujf. -Clovećenstvo cele a każdy jedno- 
tlivec urćeni ma patrne, aby vźdy dale se zvelebovali 
ve YŚelikych ohledech, ve kterych mohou. I zkuśenost 
dlouhoveka, i pouhy rozum nas ući, że lide jenom 
kdyż ve spolecnosti źijf, vetśi vzdelanosti dochazeji ; 
a to sice vzdelanosti ducha i srdce. 

Co se Yzdelanosti v rozlićnych naukach, umeni, 
prumyslu atd., a pokroku ve vśelikem takovem dotyće, 
tut" pfedevśim patrno jest, że sam jednotlivy clovek 
mało kdy by byl s to, opatriti si k tomu velike pfile- 
żitosti, a że jenom ve spojeni s jinymi źadouciho po- 
ućeni nabyti muże. Tuf stojime u hlavni povinnosti 
obce, u vzdelavani mladeże t. j. budoucich 
obćanu. Patrne jest zrizeni ćloveka, aby dle pfikladu 
jinych tvoru Boźich z poćatku (z mladi) byl vzde- 
lavan, pripravovan, aby pak v dospelem veku użitek 
vzdavati mohl. Tak jest ustrojeno moudre hospodaf- 
stvi veśkerenstva, aby każda ćast użitek brała a użitek 
davala, a nic nebylo nadarmo. 

Yzdelani mravne (tak zvany charakter) musi 
każdemu ćloveku hlavne podati rodina, priklad a vy- 
chovani domaci, a jisto jest, że aspoń hlavni zakład 
celeho sveho smyśleni mravniho befe ćlovek z detin- 
stvi, bud od rodiću aneb od jinych, kteri u neho misto 
rodiću zastavali. Vzdelani vśak rozumove, v rozlićnych 
naukach, v umenich, prumyslu atd. nemuże jiny po- 
dati neź obec sama, a nebo vubec vetśi spolecnosti. 
Hlarni povinnost obce v tomto ohledu musi tedy byti, 
aby predevsim jinym o dobre yzdelani mladeże sve 
pećovala ustanovenim a udrżovanim velikych potreb- 
nych śkol, a vubec jinych pfileżitosti ke vzdelani 

Havlićek : Politicke spisy I. 1Q 



146 Kareł HavliĆek: 

ducha a pokroku ve vśem dobrem. Śkol, vzdelani 
mladeźe a vubec obćanu ma a musi dobra obec po- 
vażovati co hlavni likol svuj, a hlavne siły i nakład 
svuj na ne obraceti. Prave vzdelani obćanu jest prvni 
a nev3^hnutelna vyminka prospechu a śtesti cele 
obce. 

Vezmeme-li vśak duleźitost vzde!ani obćanu s jedne 
strany, a s druhe nepatrny nakład, nepatrnou peći, jake 
mu obyćejne venuji obce, povaźujice, Buh vi z jake 
prevracenosti vzdelani lidu za vec mimotni, ktera se 
jen pro uvarovani hańby vefejne a jen k vuli jmenu 
leda było odbyva, aneb dokonce za vec nebezpećnou 
a śkodnou : jiź nevyhnutelne nahłidnouti musime bidny 
stav vśech takovych obci a nedustatek obćanskeho 
smyśleni. Yśimneme si jen vełikeho roćniho vydani 
na Yojsko (i v ćas pokoje), a mnohem nepatrnejsiho 
na vychovani a na skoly obćanske, a pomer ten nejlepe 
nam take vysveth' vśechno, ćemu bychom se jinak diviłi. 
Pokavad ućitelove povaźovani zustanou co niźśi ufednici 
obce, pokavad budou v obci lepe odmenovani pesto- 
vatele koni neź pestovatełe ditek, nebude obec kvesti. 

Coź bychom si vśak pomysłiti meli o takove obci, 
ktera by obćanum svym prileźitosti k pokroku, k lep- 
śimu Yzdełani nepodavajic, jeśte jim, kdyż sami svym 
vlastnim prićinenim je vyhłedavaji, rozlićne pfekażky 
do cesty kładła a tak je zumysłne v temnosti a bidę 
duśevni zdrźovati chteła? Tohof zajiste żadna obec 
neućini. 

Naopak jest svata povinnost każde obce, stati 
vźdy na vrcholu vzdełani sveho ćasu, źadny pokrok 
V jakemkołi odvetvi łidskych vedomosti a kdekołi 



RBI 



Co jest obec? 147 

ućineny, nema ji tajny byti, starati se ma. aby cc 
można nejdnve każde zlepśeni jinde uvedene i doma 
opakovala. A take opravdu dobre o błaho obćanu svych 
dbajici' obce samy vysilaji zkuśene obcany do cizich 
zemi, aby ustavy tamejśi ohledli, a pak pokud by 
prospeśno było i doma uvadeli, neobmezujice stykani 
se obćanu svych s cizozemskem dopouśtf vśelikou za- 
hranićni zkusenost do kraju svych ; a ćim vetśi a roz- 
manitejśi skok vśelikych nahledu a zkuśenosti, tim. 
snadnejśi, jistejśi a lepsi pokrok. Vźdyf se dobra obec 
nemusi bati zhoubneho a śkodliveho vplyvu z cizo- 
zemska: budto jsou cizozemske ustavy lepsi neź jeji, 
a tu jiste co dobra obec je i sama brzy uvede ; aneb 
jsou horśi, a tu moudn a vzdelani obćane jeji po nich 
baźiti nebudou. Nicmene vśak prece vidime, kterak 
mnohe dost małe obce hledice si jen pouze diploma- 
tickych hraćek (jinak zajiste nezasluhuje nazvano byti 
vśelike duleźite smeśno-hrdinske vyjednavani o kaźdou 
malićkost, kdyź se mnoźstvi drahych kuryru ćasto v tak 
nepatrne zaleźitosti pośle a roześle, ze v jednoduchem 
psani po poste za nekolik krejcaru od soukrome osoby 
k soukromemu poslanem duleźitejśi veci stoji), ktere 
zemi velmi draże prijdou nepfinaśejice ji krome trochy 
dymne slavy praźadneho uźitku, aneb zas nezkonćeneho, 
većneho, ohromneho, domaciho uredniho dopisoyani, 
popisovani, zapisovani, rozpisovani, opisovani (jisto 
jest, ze se ćasto pro nepatrnou vec zdvihne mezi urady 
tak srdnate dopisovani a psani, ze jen papir a ingoust 
na to vypotfebovany vice stoji neź cela ta vec, ne- 
poćitajic ani drahe sluźby lifedniku u udrźovani ufadu) ; 
tim vśak ćinnost svou bez potfeby rozśirily, że jim 

10* 



148 Kareł Havlicek: 

jiź ani mnoho ćasu nezbyva platnejśi veci, jako jsou 
potrebne dobre skoly, knihovny, vzdelavaci ustavy 
a t. p. opatriti. 

S V o b o d a neni snad bezuzdna nevazanost, nybrz 
prirozena duchu lidskemu samostatnost, ab}^ se obec 
bez potreby do osobnich zaleźitosti obćanu svych ne- 
michala prekaźejic jim ve volnem obcovani. Sem na- 
leżf, aby jednotlivy aneb cele stavy proti jinym v krivde 
nebyly atd., coź vśechno yypoćitati zde nemuźeme. 
Hlavni zakład svobody a vubec dobreho zdam obce 
jest Ye vśem verejnost, kteraźto vśechny jine dobre 
ustavy za sebou brzy pnvede. Pravda se svetla nebojf. 

Nemuźeme se ani s ćlankem timto ani s rokem 
rozloućiti, nepodotknouce nićeho o m e n ś f o b c i t. j. 
obcich vesnickych a mestskych, ktereźto co menśi 
spolećnosti tvori stat, jsouce samy tez jako menśimi 
staty. Velmi mnoho ze vśeho toho, co o statu plati, 
i o techto obcfch rozumeti se muźe ; jmenovite ale 
jest druha povinnost obce, p ok rok, hlavni stranka, 
kterou zvlaśf na zfeteli miti, a ktere si take s velikym 
prospechem hledeti mohou. Blizke vedle sebe źiti 
sousedu a vznikajicf ćasto potreby vzajemne pomoci 
naući aneb aspoń naućiti mohou snadne hlavni obćanske 
cnosti uźilosti; zaroveń pak użitek spolećneho źi- 
vota, nasledky dobre spojenych sil velmi 
ćasto prakticky se objevi. Jak ćasto mnsi souscd po- 
moci sveho souseda uźiti, patrne to ponaućenf, aby 
i svou pomoc v ćas potreby jemu neodepiral. 

Aćkoli zfizeni a stav obci v nasi vlasti daleko 
jeśte Yzdaleny jsou od nejakeho stupne dokonalosti, 
pfece i tu se naskyta ćasto dosti pi^ileźitosti źehnati 



Co jest obec? 149 

prospech spolećenskeho źivota, aneb aspoń si v y h o d y 
jeho prati. Tak ku pf. patrne vidime, ze z obce, 
ve ktere dobra śkola zaćatećni jest, jiste mnohem vice 
mladiku nastupuje do vyśśich stavu, a na budoucim 
kolene teteź obce shleda se jiste poźehnani' dobreho 
śkolniho vycvićeni. A tak jest v każde i nepatrne obci, 
V chude visce, dosti prileźitosti k uślechteni źivota, 
jenom kdyź nekdo o povzbuzeni dba. 

Mnohemu snad zdati se budę podiv'no, fekneme-li, 
ze vlastne vice zaleźf na dobrem zrfzeni jednotlivych 
obci, na municipalnim zfizeni, neź na zfizeni celeho 
statu ve vyśsich stupnich. Nebof se ustavy vyśśi v statu 
zridka jen stekaji s źivotem jednotlivych obćanu, ovśem 
ale ustavy municipalni. Vice zajiste zaleźeti musi obćanu 
jednotlivemu, aby se ku pr. v jeho obci (meste neb 
vesnici) s jmenim obecnim moudre hospodafilo, neź 
na tom, jak se ve statu celem hospodari. I ta okolnost 
pri tom poyaźena byti zasluhuje, że jest nesnadno cely 
stat a jeho ustavy opravovati, coż jen obyćejne ne- 
kolika mało vyvolencum osudu zustaveno jest: każdy 
ale skoro, byt" i sebe nepatrny ćIovek, muźe vźdy 
ślechtiti a zvelebovati jednotlive obce, bud pfikladem 
neb poućenim svym. I sebe menśi opravdiva dobra 
ćinnost jest prospeśnejśi, neź velike neuskutecnene a 
nemoźne zamery. A jak mnoho se tu naskj^^ta zvlaśf 
nekterym stavum dle jejich spolećenskeho postaveni 
prileźitosti k uslechfovani obci jako ku pr. kneźim, 
ućitelum, ufednikum atd., kdyby jenom pustivśe so- 
becke ohledy stavu sveho z oći pouze vśeobecneho 
dobra vyhledavali. Blaźena obec, kde jest nekolik osvi- 
cenych moudrych a ćinnych lidi pohromade, a tim 



150 Kareł Havlicek: 

blaźenejśi, maji'-li tito muźove jeśte dle postiiveni sveha 
pfimy vplyv na zależitosti obecni. 

Ovsem było by si pfati, abj^ obce uźivaly od statu 
vetśi Yolnosti v domaci sprave sve, aby nebyly tak 
pnsne dohlidce podrobeny, aby svobodneji mohly 
i jmeni sve vynakladati a vubec se dale vyvinovati, 
aby samy obce obecni sve zależitosti riditi mohly bez 
ciziho vmisovani se. Avśak i tak vźdy dosti jest pri- 
leżitosti k dobremu, kdyby jenom vule dobre neschazelo. 
Kdyby v naśich mestech, mestećkach a vesnicich jenom 
panoval duch obcansky, osviceny, milovn3> pokroku, 
było by ustavićne dosti pfileźitosti pusobiti nim k do- 
bremu. Tak na pri. nyni, kdeźto vlada projevila dosti 
zrejme svou vuli, aby piaty venkovskych ućitelu zvy- 
śeny były, nepfekaźelo by nic jednotliv3>m obcim 
ućiniti to ze svych prostredku, ćim by pak, ponevadz; 
obyćejne samy jsouce patronem, pana ućitele si voli, 
teprva nabyły moźnosti opatfiti detem svym moudreho 
a Yzdelaneho muźe za ućitele a vychovatele. Ale za 
100 — 300 zl. V. ć.') rocnich duchodu af obec neżada 
ućeneho ućitele. 

Rovneź tak by nikdo neprekaźel obcim, kdyby si 
ke Yzdelani svemu knihovny zakładały spolećne, kdyby 
si (jak ve vetśich obcich a mestech możno) vysśi śkoly 
samy zakładały spolećne, nemaji-łi jich ; kdj^by se spo- 
lećnou podporou z poddanstvi vylcupovały (jako to nyni 
V Uhnch mnohe obce ćini) ; ^) kdyby spolećne v ćas 



') 100 zl. stf. = 210 kor. 
300 zl. stf. = 630 kor. 
'-') Poddanske nevolnictvi lidu selskeho zruseno b\io patentem 
z 1. listopadu 1781. Vykupovani z roboty ledroral jiź pied timto 



Co jest obec? 151 

zimy, kdyź prace polni prestala, radeji misto lenoseni 
nektere prumyslove prace podnikaly (jako se to ku pf. 
V Rusich deje, kde v celych velikych obcich spolećne 
pestLiji rolnici sami nektary prumysl, z ćeho oby- 
ćejne veliky zisk mfvaji), sloźivśe se na potfebnou 
k tomu jistinu a delice se spolećne o uźitek ; kdyby 
i misto dosavadnich kaluźin, jam, dir, kopećku atd. 
ve vsi same radeji poradek sposobili, ćiste si cesty, 
po kterych około domu svych denne chodi a jezdf, 
urovnali atd. Nenif vśak k tomu spolećenskeho ducha 
a praveho vzdelanf, a vyskytuje-li se kde, byva to jen 
zfidka a jako neobyćejnym spusobem. Tak ale ne aby 
naśe obce novych vyhod a noveho dokonaleni vyhle- 
davaly, ony ani vLibec o obecni zaleźitosti sve ne- 
dbajf. Ne zfidka vidime zvlaśf ve mestech, ze kdyźby 
mesfane voliti sobe meli nektereho urednika, na kterem 
pfec jako ku pr. na radovi velmi mnoho zaleźi, ani k vo- 
leni neprijdou. V tomto ohledu vyznati musime, ze ać- 
koli mesfane nasi jinak nad selsky stav vysoce sami se 



rokem Raab, vrchni feditel vsech korunnfch i byvalych jesuitskych 
statku V Cechach. Raab navrhoval : ;>Vrchnost slevi poddanym ne- 
volnictvi a roboty, rozdeh' mezi ne popluźnf pudu, proda jim dvorska 
staveni i dobytek, slovem promem' svoje dosud na vlastni' licet ve- 
dena hospodafstvi v maić statky selske, za hlavni podminkou, aby 
se jł dostało pine nahrady za vśecky dnve pożi'vane duchody.* 
V duchu navrhu Raabova pusobila \iada. Za Leopolda II. (r. 1791) 
vlada starała se o vykupovani z robot, ale snaha vlady tehdy jakoż 
i pozdeji rozbijela se o neochotu ślechty. R. 1846 cirkulafem c. k. 
zemske spravy v Cechach od 30. prosince ć. 79689 projevil panovnik 
vuli vykupovani z roboty co nejvi'ce podporovati. Konećne a uplne 
yymaneni lidu selskeho stało se skutkem r. 1848. (Kaizl J. Lid 
selsky, jeho poroba a vymaneni v zemich ceskych. Naśe doba II.) 



152 Kareł Havlićek: Co jest obec? 

ceni, prece v tomto ohledu co se śetfeni svych zależi- 
tostf obecnich tyce, selsky stav jeśte pećlivejśi jest 
u nas neź mestsky, ve vsich naśich je vice jiste komu- 
nalniho duchu neź ve mestech. 

Avśak se ćasem svym bohda ! vśechno na lepsi 
stranku promem', s lepśim vzdelanim vzejde i u nas 
opet utuhly nyni obćansky duch, ktery predkurri naśim 
k tak velike slave a mohutnosti dopomohl. a pak na- 
stanou vlasti nasi a nam nove błahe ćasy. 

H.B. 



8. (POZYANI K PREDPLACENI.) 

(Praźske Noviny z 20. prosince 1846. c. 99. 413-414.) 

Rok 1846. brz}- se jiź ku konci svemu schyli, 
proćeź zveme uctive vaźene obecenstvo, by predplaceni 
sve na naśe Noviny a Ceskou \'ćelu opet obno- 
vili, aneb zapoćali. 

Z mnohych stran sice projevuje se prani, aby 
Praźske Noviny se brzy rozśfrily a zvlaśte o pfi- 
davani ufedniho oznamovatele, jako jest v ne- 
meckych novinach, ćasteji upominani byvame. Avśak 
jsme jiź drive oznamili, jak tato zaleźitost stoji; 
posud slavne ourady rozhodnutf na nasi źadost nepo- 
daly, a tak aspoń nyni jeśte posećkati musime. Stranj^ 
zvetśeni formatu a ćastejśiho (aspoń 3krat za tyden) 
yychazeni rovneź nahliźime, ze by to vec velice sluśna 
a prospeśna była, nebof se pfiznati musime, ze takove 
noviny {dvakrat za tyden pul archu) jsou narodu na- 
śeho velice nedustojny, ohledneme-li se na okólni na- 
rody, jak u nich vśude vetśi verejnost panuje. A no- 
viny jsou zajiste duleźita vec za naśich ćasu. — Casto 
take projevuje se prani, abychom vice ze za h ranio- 
nych zaleźitost! (tak zvanou p o 1 i t i k u) poda\^ali. 
Każdy soudny zajiste nahliźi, źe by pro redakci nejsnad- 
neji było, cele ćislo takovou politikou naplniti, nebof tolik 



154 Kareł Havh'cek: 

ćasopisu zahranićnych k ruce marne, ze bychom pou- 
hymi pfeklady ne arch, ale 10 archu tydne a to 
s nejvetśim pohodlim naplniti mohli. Nebot' pfekladat 
jest nejlehći vec. Avśak yybirame z toho mnoźstvi pri- 
behu zahranićn3>ch jenom duleźite, płatne a poućne 
veci, nic potrebneho neopomijejice. A nasemu rlastnimu 
domovu musime pfec v Ceskych Novinach mfsta ve- 
novati, pokud muźeme ? Aneb marne my psat v No- 
vinach Praźskych jen o Francouzfch a Anglićanech 
atd. a o sobe nic ? Tof b}^ byl}'' noviny jen hraćka, 
ale nic uźitećneho, nic praktickeho. Ubezpećujeme ćte- 
narstvo, ze naśe ustavićna snaha budę zvetśovati, zdoko- 
nalovati Praźske Noviny, k tomu vśak naleźi też uća- 
stenstvi obecenstya. Posavad poćet odbiratelu naśich 
ani zcela do 600 nedośel, a każdy nahliżi, ze pfi tak 
levne cenę (kdyź se kolkj' 1 kr. stf. z każdeho ćisla 
odrazi, asi za 2 — 20 kr.') stf-. za cely rok) a tak skrov- 
nem poćtu odbiratelu nakladatel vice tisku a pjipiru 
podavati nemuźe. 

Ceska Vćela budę od Noveho Roku \ychazeti 
V te same velikosti formatu jak Prażske Noviny bez 
povyśeni ceny pi-edplatnf, a nastanę ji co do vnitfniho 
uspofadani a rozmanitosti clanku podstatna zmena. 

Redakce ziskali si od Noveho Roku tri hlavni 
spolupracovniky : p. prof. K o u b k a -), p. W. K 1 a- 



') 2 kr. stf = 7 hal. 20 kr str. = 70 hal. 

-) Jan Pravoslav Koubek, nar. v Blatne .5. cervna 1SC'Ó, zemroj 
tainteź 28. prosince r. 1854. R. 1839 stal se Koubek professorem 
reći a literatmy ćeske na univ. Praźske, roku 1847 bji povyAen za 
radneho professora tehoź predmetu. Koubek vynikal jako znalec lite- 
ratury polskę i ruskę a jako basnik. 



Pozvani k predplaceni. 155 

c e I a') a p. V. N e b e 5 k e h o -), jejichźto jmena zajiste 
sloużiti mohou vaź. ćtenarstvu co rukojme pokroku 
nasich ćasopisu. Vśem se arci nikterak nemuźeme 
vżd3'cky zavdeciti, avśak zadam e o shovivavost, kdeźto 
by se pnćina nejaka nespokojenosti vyskytla. Siu sn e 
źadosti V takovem ohledu, kdyź se redakci oznami, ne- 
oslysime : rac jen każdy povaźiti, ze jsou vśichni lide 
i redaktori chybni, proćeź mileradi jsme, kdyź nam 
nekdo nedostatek nektery v ćasopłsech naśłch ve zna- 
most uvede. 

Cena pfedplatni jest jako dosavade na c. k. postach : 
za Noviny a Yćelu se zasilkou pośtovni 
pulletne s obalkou . . 5 zl. 24 kr. str., 

bez obaik}' 5 zl. 

V nasi novinarne (v kriźoynicke ulici ćislo 86) 
prijima se predplaceni na każde zylaśf: 
na Noviny pulletne 2 zl., 

ćtvrtletne 1 zl., 
na Vćelu pulletne 1 zl. 30 kr., 
ćtvrtletne 45 kr. stf.^j 

■) Klacel Frantiśek, klaster, jmen. Matous, narozen 7. dubna 
1808 V Ćeske Trebove, zemfel 17. brezna 1882 v Belle Plaine v Sev. 
Americe. Byl augustinian, r. 1835 stal se professorem filosofie v Brnę, 
z kterehoźto ufadu r. 1844 byl sesazen. R. 1845. vratil se znovu do 
klastera. R. 1848. b}'! na nejaky ćas v Praze. Klacel psal basne, 
spisy filosoficke a p. 

-) Nebesky Vaclav Bolemir nar. se 18. srpna 1818 na Xovem 
Dvore, zemrel v Praze !7. srpna r. 1882. Nebesk}'^ bj-1 znatei litera- 
tury svetove, zvlaśte fecke, śpanelske a anglicke. Napsal celou i-adu 
studii literarne historickych a vydal samostatne spisy basnicke. (Hanuś 
J.: Żivot a spisy Vdclava Belemira Nebeskeho. V Praze 1896.) 

-) 5 zl. 24. sti-. = 11-34 K. 5 zl. stf. = 10 50 K. 2 zl. str. == 
4 20 K. 1 zl. stf. = 2-10 K. 1 zl. 30 kr. stf. = 3 15 K. 45 kr. stf. = 
1-57 • . K. 



Rok 1847. 



9. (K CTENARUM.) 

(Praźske Noviny z 3. ledna 1847. c. 1. S. 1.) 

Pri nynejsim, diky Bohu ! źivejśim vyvinu narod- 
niho pokroku naseho jest zajiste i skrovna v historii 
doba, R o k, pro nas dosti vyznamna. Yśichni, jenź 
pilne pozoruji postup narodnosti ćeske, yyznati musi, 
ze zvlaśte v nejnovejśi dobę desitilete s poteśitelnou 
bystrosti a vźdy ve vetśim rozmeru postupovaU jsme 
ku predu, każdy rok prinesl nam vźdy mnoho noveho 
a dobreho, z ćeho jsme se i my radovati i nasi ne- 
pnznivci horsiti mohH. V ćasopisech, jakoźto hlasate- 
h'ch veku sveho, arci predevśim ma byt uloźena jako 
registratura ćinu celoroćnich, a aćkoli ćasopisy naśe 
daleko jeśte jsou vzdaleny od dokonalosti, jakou slynou 
cizozemske, pfece aspoń, sec budou naśe okolnosti 
dosavadni, i v tomto budoucim roku budeme hledeti 
predevśim domacnosti sve, aby nic duleźitejśiho po- 
zornosti nasi neubehlo. Avśak, aby ćasopisy vypravo- 
vati mely o ćem, zapotfebi jest predevśim skutku hojne 
konanych, a proto prejeme si, aby se u nas vźdy vice 
mnoźilo mużu ćinnych, dobra obecneho pilnych, po- 
kroku a osvety milovnych, o jejichźto skutcich horlive 
vypravoyati budeme. 



10. SPIS DRA. BRAUNERA O NASICH 
SELSKYCH ZALEŹITOSTECH. 

(Praźske Noviny z 21. ledna. z 4. 14. 10. 21. 25. unora 1847 c. 6. 
10. 13. 15. 16. Str. 21—22. 37. 49—50. 59. 64.) 

R. 1847 vysla ve Vidni v nakładu firmy »Schmidt 
& Leo« kniha : >Bohmische Bauernzustande im Interesse 
der Landeskultur und des Nationalwohlstandes besprochen«, 
jejimź autorem byl Dr. F. A. Brauner. Dr. Frant. Aug. 
Brauner je jeden z nejzajimavejśich praktickych politiku 
ćeskych. Narodil se r. 1810 (22. ledna) v Litomyśli a 
zemfel r. 1880 (21. ćervna) v Roztokach u Prahy. Brauner 
stal se r. 1836 ve Yidni doktorem prav a od toho roku 
aź do r. 1841 slouźil u c. k. komorni prokuratory v Praze. 
Tuto jeho sluźbu pferusil jen r. 1838 a 1839, kdy pu- 
sobil jako rada mestsky ve Falknove. Po r. 1841 stal se 
Brauner sudim na panstvi vlaśimskem a v postaveni tom. 
setrval aź do r. 1845, kdy je sam opustil. Od r. 1849 
byl Brauner zemskym advokatem v Praze. Od doby, kdy 
konstituce była v Rakousku prohlaśena, byl Brauner ćinny 
politicky. Hned v bfeznu r. 1848 sepsal navrh źadosti pro 
schuzi svatovaclavskou, stal se tehoź roku ćlenem obec- 
nich starśich mesta Prahy, zvolen był posłańcem a na nś- 
skem snemu hral roli ne pośledni. Po padu obnovenćho 
absolutismu r. 1860 Brauner znova vystoupłl do praktickć 
połitiky a aź do smrti na draże teto vytrval. Pośledni po- 
liticka feć Braunerova jest z 3. unora r. 1880. (Houba, Q. 



158 Kareł Havli'ćek : 

O yyznamu Dr. Frant. Aug. Braunera. V Litomyśli [18S7]), 
Brauner byl literarne ćinny. Vedle ćlanku novinafskych 

V Nar. listech, Narodu a Nar. Pokroku vydal tyto samo- 
statne spisy: Bohmische Bauernzustande (1847), O robotę 
a yykoupeni roboty (1848, teź nemecky), Uvahy o steho- 
vani se Cechu na Rus (1868). Z literami pusobnosti dra 
Braunera jsou nejcennśjśi jeho spisy tykajici se lidu sel- 
skeho. Dr. Brauner, ktery lid selsky dobre znal, hledel 
praktickymi radami co nejvice pfispeti k zlepśeni jeho 
stavu, pfed r. 1848 jiste velice neuteśenemu. Spis » Boh- 
mische Bauernzustande « chtel vydati dr. Brauner v Ce- 
chach, avśak od censurnfho referenta pfi zem. guberniu, 
rady Janka, nedostal k tisku povoleni. Brauner nemoha 

V Cechach dojiti k tisku sve prace, zasiał rukopis censufe 
Yideńske, ktera spis bez pfekaźek schvalila. Kniha vysla 
pak ve Vidni. 

O teto knize pfinesl K. Havlićek v Praż. Novindch 
referat. Referatem tim chtel Havlićek pobidnouti k tomu, 
aby se pro zvelebeni' rolnictvi v pomeru zvlastś k pru- 
myslu vice delalo, a pak chtel upozorniti, jak |^|iictvo 
»se i pfi nynśjśich pomćrech svych dle moźnosti ve vśem 
zvelebovati a tak k lepśimu a dustojnejśimu postaveni« 
pfiyadeno byti muźe. 

Za naśich ćasu upnuto jest vsechno temef sna- 
źeni na prum3'sl, na peneźne obraty a spekulace, pru- 
myslem, fabrikami, na bursach, v akciich bohatnou a 
chudnou lide jako ve snu, sami nevedouce jak a 
kterak. Zaroveń take jsou vśelike nynejśi okolnosti 
sveta tak znzeny, ze se jednotlivi bohaćove vźdy,vice 
a nesmirne obohacuji, a vetsina pi'i tom tim vice 
chudnę ; velike hromady pohlcujice małe około sebe 
zvetśuji se, a maić zasobky mizi; aćkoli se se vśech 
stran ozyvaji kfiky o svobodu atd., prece samostat- 
nych, neodvisIych lidi ubyva den ode dne, a poćet 



o nasich selskych zależitostech. 159 

służebniku małych i velkycłi mnoźi se vźdy vice. 
Nahliżime-li, ze prava svoboda, prave śtesti nezaleźi 

V titerkach a hraćkach moderniho liberalismu, nybrż 

V prave neodvislosti v samostatnosti pokud można 
nejvetśi casti obćanu : tut' sobe tim vice budeme va- 
źiti stavu rolnickeho vubec, do ktereho zde nejen 
selsky stav, nybrż i meśfany a jine majitele menśich 
hospodarstvi poćitame (vetśi hospodafsivi neliśi se 
znaćne od jinych fabrik). Tito menśi hospodarove jsou 
nejmene odvisli od kohokoli krome poćasi a Bożskeho 
pożehnanf; a vidime v nich nejjistejśf obranu proti 
vśem zhoubnym nasledkum peneżnych a prumyslo- 
vych spekulac, a proti neprirozenemu, vśeobecnosti 
śkodnemu sestfedeni (koncentraci) sil a monopolum. 
Fabrikace, spekulace agiotage jsou draci, kteri konećne 
sami sebe pohltiti musi. Priroda sama, tato nejmoc- 
nejśi, stoji v tomto boji na strane rolniku ; nebof vy- 
robky prumyslu nejsou tak nutne a nevyhnutelne 
potfebne ćloveku każdemu, jako pokrm każdodenni. 
a kdo ma v rukou spiżirny, ten nejjisteji vladne 
svetem. 

Proto jenom litovati musime, że se za nasich 
ćasu, a to sice zvlaśte v nasi vlasti pro zvelebeni 
rolnictvi v pomeru tak mało ćini, kdeźto se o jine 
zaleźitosti, jmenovite o prumysl, mnohem vice dba. 
Minime zde rozśireni vedomosti a zkuśenosti hospo- 
darskych vubec bez ohledu na jine pomery hospo- 
daru polnich. Kdyż vśak na ty jine, avśak na cele 
hospodafstvi veliky vplyv majici, pomery zfetel obratime. 
tu se nam pfedevśim vyskytne duleźity a veliky rozdil 
selskych a neselskych hospodai^u. Tito nemajice krome 



160 Kareł Havlicek: 

dani zemskych a obecnich żadnych jinych zavazku 
mnohem śfastnejśi jsou, neź stav selsky, na nemż 
posud ]pi stare obtiże a nasledky stfedovekeho feuda- 
lismu, ovśem ponekud zmirnene, ale prec dosti velike. 

V!ada naśe nahliźejic śkodlivost jejich, rada by 
sama na ceste spravedlive vznesla tyto śkodlive ouvazky, 
avśak neni vec tato tak snadna, jak by kdo myslil. 

Snadnejśi vśak, aćkoli ne tak rychła, pomoc stavu 
selskemu jest, kdyź se i pri nynejśich pomerech svych 
dle moźnosti ve vśem zvelebovati, a tak k lepśimu a 
dustojnejśimu postaveni privadeti budę. A k takovemu 
oućelu sepsana jest kniha Dra Braunera yj^^dana sice 

V jazyku nemeckem (Bóhmische Bauernzustande. Wien. 
Yerlag v. Schmidt u. Leo 1847.). Jazyk nemecky neni 
knize teto nikterak na śkodu, nybrź naopak jen ku 
prospechu : nebot pravdy v ni povedene, ćastokrat 
hodne trpke, hodi se hlavne pro hospodarske pany 
ufedniky, a u tech jest posud nemćina temef yyhradne 
feći domaci. Proćeź si tim snadneji budou moci mnohou 
dobrou radu z bohate zasoby teto kniźky vyvaźiti, 

V niżto p. skladatel nejvetśi ćast pomeru selskych a 
venkovskych a to vźdy ze zkusenosti jemu znamych 
uloźil. 

Hlavni zasluha teto kniźky, kdybychom ji vśeobecne 
udati meli, jest ta, że tam p. spisovatel mnożstvi złych 
a śkodnych obyćeju venkovskych jak v hospodarstvi 
tak V uradovani atd., udava a popisuje zaroveń s do- 
brou radou, jak by se odstraniti mohly. Jiż z rozdeleni 
ponekud videti mużeme mnohostrannost ; I. hlavajedna 
o Yzdelani a vychovani, II. o ustupovani gruntu, sńat- 
cich atd., III. o deleni gruntu, IV. o hospodafstvi vubec 



o naśich selskych zależitostech. 161 

a sice v śesteru oddeleni, o polnim hospodafstvi, o lu- 
kach, o zahradnictYi, o lesich, o chovani dobytka, 
o prumyslu hospodafskem, V. o stavbe, VI. o obecnich za- 
leżitostech, ktera jest nejduleźitejśi. Vśude ve knize vane 
ćiste ćeske smyślenf, spisovateI sam prohlaśuje se, ze 
jenom o pomerech ćeskych (slovanskychj sedlaku, ja- 
kożto jemu ze zkuśenosti znamych, jednati chce, coź 
i opravdu zachovava. 

Dedikace knihy, jindy ćasto zcela pozornosti ne- 
hodna, jest naopak zde velice yyznamna. Jak jsme jiź 
dnve oznamili, pfijal ji J. C. V. nas spravce zemsky *)^ 
ćimż patrne na jevo dal, ze jemu nahledy, v knize teto 
obsażene, nikoli nemiie nejsou. V naśich okolnostech, 
kdeżto se każdy jaksi ostycha nemilych stranek se do- 
tknouti, a proti zastaralym a zakofenelym pfedsudkum 
a złym obyćejum se postaviti, jest to znamenita pod- 
pora muźu o zlepieni a pokrok usilujicich, kdyź pan 
tak vysoce postaveny, jemuź jest sverena vlada v kra- 
lovstvi naśem, takove schvaluje snaźeni. Zaroveń vśak 
i na yystrahu jest mnohym ufednikum, ktefi necho- 
vajice se die zakonu, a naduźivajice moci sverene ke 
złemu, radi by se tak schovali a ukryli za nedo- 
iknutelnost ufadu sveho, aby na nesluśne jednani je- 
jich odnikud paprsek pravdy prosvitnouti a nehodnost 
jejich svetu objeviti nemohl. 

Co pravi p. sp. ve predmluve o dustojnosti a du- 



■) Tehdejśim zemespravcem byl arcivevoda Śtepan. Ten knihu 
prijal prostfednictYim sveho sekretafe hrab. Vratislava a odmenil se 
Dr. Braunerovi za dedikaci darem zlatj^ch hodinek s retizkem. Cisaf 
Ferdinand prijal prąci Braunerovu do sve soukrome knihovny a auto- 
rovi udelil zlatoii medalii pro umeni a vedu. 

HAvl!Ćek : Politicke spisy I. i\ 



162 Kareł Havlićek: 

leźitosti stavu rolnickeho, zcela jest i naśe mineni. 
Bylaf to velika chyba minulych ćasu, ze tak lehce byli 
vaźeni źivitele celeho narodu ; prave proto, ze selsky 
stav vźdy tak nizko postaven byval mezi ostatnimi 
(zajiste se i lide za jmeno s e d 1 ak stydivali !) nemohlo 
rolni hospodarstvf vysokeho stupne dokonalosti dosa- 
hnouti, a nasledovne i cela zeme zkvetati nemohla. 
I duvod ten, ze nas rolnicky stav pfi vśeobecnem po- 
nemćeni naśem nejvice udrźel narodnost starootcov- 
skou, ma velikou vahu. Coż ale z\iaśte podotknouti 
musime pri teto pnleźitosti, jest neliby pomer mezi 
meśfanstvem naśim a stavem selskym. Komuź pove- 
domo neni, jak znamenite meśfan nas, a to nejen kra- 
lovskych mest, nybrź i poddanych mestećek, hodnost 
svou nad rolnika stavi, hrde nim opoyrhuje? \'eru ze 
se obyćejne ani ślechta tak vysoce neklade nad rolnika 
jako mesfan ! Je-li smyśleni takove vśude jinde śkod- 
live, tim vice u nas, kde by vlastne meśfansky stav 
se selskym nejiiźeji se spojiti mel a mohl. Jaky jest 
u nas pi^ed zakonem rozdil mezi meśtanem a sedlakem ? 
Zajiste nepatrny. Jeden poddany vrchnosti, druhy pod- 
dany magistratu! Prece vśak jest domyślivost naśeho 
meśtana tak velika, ze by to jiź za velike sniźeni po- 
kładał, kdyby dite jeho do selskeho stavu pfestoupilo ! 
Pokavad nasi meśtane sami takto smyśli o sedlacich, 
jakeho prava maji na ślechtu si zteźovati, ze ona zas 
jimi pohrda? »Kdo v pouta jima otroky, sam jest 
otrok.« My bychom za velike śtesti pro vlast nasi po- 
kładali, kdj^bj' stav selsky s meśfanskym pratelsky, 
bez nadutosti a svorne obcovaIi, povaźujice se za je- 
diny stav, stav to ob ć an u pr a c o vi ty c h. Kdo k to- 



■HHBHBOHDHH 



O naśich selskych zależitostech. 163 

muto dle postaveni sveho pfispeti muźe, nemalo se 
celemu narodu a jmenovite stavu selskemu i mestskemu 
zavdeći, nebof spojenim takovym i meśfane i sedlaci 
ziskaji. 

Slova p. sp. o vychovani jsou rovneź tak vćasna. 
Pravda jest, ze rolnik nas ze vśech stavu snad nej- 
mene pripravovan a cvićen byva ke svemu povolani. 
Coź mohou nynejśi nase venkovske śkoly prispeti ke 
Yzdelani rolnika? Śkol rolnickych bychom arci tak 
potrebovali jako prumj^slnich, a jako vubec.iinych vśech 
dobrych skol. 

I ta nynejśi velice śkodna preplnenost Yyśśich 
śkol, ta ćeska vykrićena studentska povodeń a 
zaplava, a nasledkem jejim dvacetilete praktikovan{ 
a zaauskultantenost vśech ouradu, to vśechno vy- 
plyva jen z hfiśne nevaźnosti a kriyd}'', ve ktere posud 
stav selsky drźan byl. Coź divu, że otec vśemoźne 
se snaźi, aby deti jeho sprośteni bjii tyrani a poniżeni', 
jakeho zaźil on ? Presvedćiv se ze vlastni bolestne 
zkusenosti, jak lehce nekteri stavove (nechceme je 
jmenovati, avsak si je każdy snadne pomyśli) od 
sedlaka vśeho nabyvaji, touźi po tom, aby tez i jeho 
synove brati mohli a davati nemusili. Tuf pak naśe 
i tak pfiliś ćetna gjminasia (polovice, ba tfetina by 
take postaćila) precpavajf se źaky schopnymi i ne- 
schopnymi. Każdy vi, jak snadno jest na naśich gym- 
nasiich i beze vśech schopnosti a beze vśi pilnosti 
dale studovati : a coź z toho konećne pojde? Hojnost 
studovanych nadutych nevzdelancu a nedustatek schop- 
nych ućenych lidi. Kdyby se pfi vstupovan{ do g3'mna- 
sium pfisny \'ybor ćinil (nynejśi pristupni zkouśka je 

u* 



164 Kareł Havli'ćek: 

pouha jen formalnost) a vubec v prvnich letech prisne 
pokraćovalo, meli bychom mene studentu a za to 
dobre, a znamenite by se zmenśil poćet lidi k nićemu 
neschopnych, ktefi vśak se ale o vśechny ufady 
uchazeji. Tof jest patrno a każdemu ze zkuśenosti 
znamo, ze by se nasi studovani lide, kdyby skrze 
slużbu zaopatreni nedośli, svymi nabytymi vedomostmi 
nikterak neuźivili. 

Co pravi spis. v druhe kapitole o vśelikych złych 
nasledcich nevćasneho odstupovani selskych gruntu, 
jiź take p. Husek') v pfedeślem roćnfku Praźskych 
Novin dosti obśirne vyobrazil a oboje pfedstaveni 
srovnavaji se, coź uplne svedći o pravde. Ponevadź 
hlavni puvod jest służba vojenska, ktere se lid (po- 
nekud ne bez prićiny) boji, było by ovśem nejlepe, 
kdyby se jeśte na mene let -) obmeziti mohla, pak ale 
zhola każdy syn rolnicky bez vyminky odvesti musel. 
Nekolik let pod dobrou a pnsnou dohlidkou s dobrym 
p fik lądem około sebe pobyti v^e vetśich mestech a 
cvićiti i telo i dusi, nebylo by snad nikomu na śkodu. 
Skoly Yojenske, ktere jiż nyni zavedeny jsou, jeśte vice 
by se zdokonaliti mohly tim, że by i mnoho literne 
vzdelanych mladiku zaroveń sloużilo, ktefi by ostatni 
vyućovati mohli, jako se nyni deje. Zaroveń by se 
slużbou Yojenskou rozlićni stavove posud oddeleni 

') J. Host. Huśek: Z domaciho żivota v jiźni casti Kourimskćho 
kraje. Prażske Noviny 1846. S. 381 ad. 

^ Pi-ed r. 1848 służba vojenska była osmileta. V navrhu żadosti 
praźskych pro schuzi v laznich svatovaclavskychv Praze dne 1 1. brezna 
r. 1848 od Dr. Braunera vypracovanem se zadało: »bezvyminećna za- 
vaznost k stavu vojenskemu losovanim a co można nic dełsf neż 
4łetou slużbou «. 



o nasich selskych zaleźitostech. 165 

pratelsky sbliźili, z ćeho by pro vśeobecnost jen dobre 
nasledky vznikati musely. Pak by take selsky synek, 
nabyv leckde zkuśenosti a obratnosti, mnohem lepe 
k samostatnosti co hospodar se hodil a nedal b}* se 
jako nyni ćasto od lecktereho lehkomyslneho ćloveka 
zastrasiti pisemnostmi a śiditi. Vubec by se mohlo 
ustavu Yojenskeho vyborne pouźiti pro dobro obecne, 
pro Yzdelani lidu a vśtipeni v nich praveho obćan- 
skeho ducha. 

Dale jedna v II. hlave p. spis. o manźelstvi ne- 
usedlych obyvatelu venkovskych, a yykladaje zle na- 
sledky sfiatku lidi chudych k prąci neschopnj^ch neb 
lehkomyslnych, k tomu radi, aby se tak lehce ne- 
udeiovalo povoleni k sńatku. ') Avśak se nam zda, 
ze pri YŚech snad śkodnych nasledcich takovych 
sńatku neni prece radno svobodu osobni i tu obme- 
zovati, żylaste kdyź povaźime, jak se i nyni moci 
k poYoleni sńatku od mnohych ufednfku zle uźiva, 
povaźuJ!Cich tuto moc svou co studnici hojnou ne- 
doYolenych prijmu. V dobre zrfzene zemi, zvlaśte 
nenf-li pfiliś preplnena obyvateli (coź se o nasi vlasti 
fici nemuźe) muźe se ovśem każdy, kdo pracovati 
chce, sluśne uźiviti, aneb se aspoń k tomu hledeti 
ma, by se uźiviti mohl. Zajiste muźe chudy venkovsky 
nadennik poctiveji rodinu svou uźiviti, neź ve hlavnim 
meste ufednik s 350 zl. stf. rocni sluźby-) a ktery 



') Zakonem se zadało k vstoupeni v stav manżelsky, aby snou- 
benci odbyli zkouśku u farniho uradu a vyzvedli si u uradu vrchno- 
stenskeho listek svolovaci'. 

-) 3óO zl. str. = 735 korun. 



166 Kareł Havli'cek : 

k tomu i rano i odpoledne v kancelafi sedeti musi, 
a tudy si krome służby nićehoź vydelati nemuźe. 

Zlepśeni śkol jest hlavni prostf edek proti 
złym nasledkum sńatku chudych : ma se duch kaźdeho 
potud vzdelati a otevriti, aby rady vedel, aby nesedel 
ve sve vsi jako hlemyźd u skorabky, nybrź aby si 
umel nalezti prąci a vydelek. Jestli se u nas ćeho ne- 
dostava, nedostava se jiste dobrych delniku (a to 

V kaźdem ohledu i yyśśfch i niźśich), prace jest vśude 
dosti. Coź jest płatno ćloveku, umet trochu slabikovat 
a malovat pism.eny, kdyź ani nevi, nać by se toho 
uźiti mohlo, kdyż ani na dve mile około sebe nezna 
vlast svou a svet około sebe ? Yśelike zamezovani 
sńatku by jedine prospeśno było pri łidech łehko- 
mysłnych, łehkomyslni lide ale i bez sńatku budou 
miti nemanźelske deti, a jelikoź se jen proto sńatek 
zamezuje, aby se chudych deti nemnoźilo, videti jiź 
patrne, ze prostfedek takovy neni na piat. 

Yśelikeho povsimnuti hodno jest, co p. spis. vy- 
pravuje o ditkach, nalezencich z Praźske porodnice 
na venkov do vychovavani davanych ; mnoha a straśna 
zneuźivani odkryva nam tuto. Kyź by si slov jeho 
YŚichni ti povśimnułi, ktefi ve veci teto jakehokoli 
bud oufedniho neb neoufedniho vplyvu maji. 

O deleni gruntu sełskych (v III. hłave) podava 
p. spisoY. oduYodnene mineni svć, ze by se zvłaste 

V nekterych krajfch ani zakonne povolena nejmenśi 
(40merova) velikost gruntu pi^i deleni pi-ipouśteti ne- 
mela, a ze by vubec prospeśneji było, chałupnicke 
źivnosti zi^izoYati, jejichź majitelove se krome polnosti 
Jeśte femeslem pnżivuji, neź takove małe selske grunty 



o naśich selskych zależitostech. 167 

nepostaćuji k tomu, aby ouplnou dobrou vyźivu ćetne 
rodine poskytovaly. Jest sice v tom ohledu rozlićne 
mineni mezi rozlićnymi stranami : my vśak zjevne se 
prohlaśujeme, ze vubec majoraty (nejen u ślechty, 
nybrż i mezi jinymi stavy) za vec yelmi prospeśnou 
uznavame, totiź ustavy takove, kde jen syn celou 
usedlost dedf a ostatni jinym zpusobem zaopatreni 
byvaji. Zustane-li nyni mnoho velikych selskych gruntu 
nerozdelenych, muźeme se ćasem svym, aż selskemu 
stavu YLibec vetśf neodvislost, vetśf vzdelani a vetśi 
samovaźnost i vaźnost u jinych nastanę, doćkati ve 
ylasti sve nejjadrnejśiho stavu »kmetskeho«, stavu 
prostrednich hospodaru, ktefi posud jeśte v każde 
zemi mezi nejśfastnejśi, nejmravnejśf a nejuźitećnejśi 
obćany należi : kteri nejsouce tak bohati, aby nic 
sami nepracujice z cizych mozołu jen źivi byli a hy- 
rili, pf-ece tolik jisteho nezahubitelneho jmeni 
maj], ze od nikoho odvisli nejsouce, samostatne źfti 
mohou, nejsouce nici sluhove leda zakonu, a ktefi 
netiźeni kłopotami vezdejśiho chleba duch svuj vyśe 
pOYznesti a stav svuj, role, hospodarstvi atd. zdoko- 
nalovati mohou,* kdeźto majitele skrovnićkych usedlosti 
sotva ze źivotem se protlukou a jak rikame z ruky 
do huby żiti musi. 

Co p. spis. od 48 aź 202 str. o rozlićnych po- 
drobnostech venkovskeho hospodai-stvi bud neschva- 
luje, neb navrhuje, neb osvetluje, jest sice vśechno 
velmi daleźite a povśimnuti hodne, zavedlo vśak by 
nas pfiliś daleko, kdybychom o każdem jednotlivem 
odvetvi jenom dosti mało promluviti chteli. Zustavujice 
si tedy pro budouci ćas zminku o' nektere z techto 



168 Kareł HavHćek: 

hospodafskych zaleźitosti prejdeme zrovna k hlave \'I. 
o zaleźitostech obecnich. 

Hned z poćatku pojednani sveho o zaleźitostech 
obecnich vede p. spisovatel stiźnost na to, ze mnoho 
jmeni obecniho behem ćasu obcim odcizeno jest, a 
udava pak nejvhodnejśi prostredky, jakymi by se i ny- 
nejśi Jmeni obecni na vźdy pojistiti, i ztracene, pokud 
provesti można, opet navratiti mohlo. Prede vśim jinym 
ale nayrhuje założeni obecnich gruntoynich 
kneh. — Ze vśak obecni jmeni a tim i vubec dustoj- 
nost naśich obci jak mestskych tak vesnickych (na 
velikou śkodu cele vlasti) tak hluboce klesla a kiesa, 
pfićinou toho jest mała vzdelanost vubec a tudy vznikla 
nedbalost o veci, jak fikame, zrovna nosu se nety- 
kajici. Meśfan nas neb vesnićan dost mało dbava 
o vlastni zaleźitosti sve, nadtof by jeśte mel o obec 
peći miti. Af obecni jmeni zahyne, at nenese nic, af 
si nim vladne kdo prave chuti ma — tof jsou paprsky 
naseho svetla obćanskeho. V jinych zemich mamę pfi- 
klady, źe se jednotlive obce dobrym hospodarenim 
s obecnim jmenim konećne i z poddanosti uplne vy- 
koupily z vynosu jmeni obecniho, jak jmenovite v uher- 
skych novinach ćasteji ćitavame. U nas dbavame każdy 
obyćejne jen o sebe, nic o vśeobecnost, z ćeho pak 
prir!,'Zeny nasledek byva, źe i vseobecnost ijednotlivci 
zkraceni byvaji. Stara jest jiż pravda, źe spojene sily 
vice mohou a vśak ku podivu, źe se dle teto pravdy 
ćlovek jednati naući jenom na znamenitem stupni 
vzdelanosti. Jenom narodove vysoce vzdelani iimeji 
użivati vyhod spolku a sjednocenych sil. 

Netećnost v obecnich zaleźitostech u nas dosahla 



o naśich selskych zaleźitostech. 169 

jiste stupne nejvyśśiho (ći vinou, nemuźeme zde vy- 
kladati). Na priklad bj^ch zde mohl uvesti jedno mesto 
kraloYske, kdybych se sam za ne nestydel. Magistrat 
tamnejśi sestaven jest z tn radnich, zkouśeneho a z dvou 
nezkouśenych, ktereźto dva si mesto samo voli. 
Z toho tedy patrno, ze by toto mesto vlastne samo 
zaleźitosti sve fiditi mohlo. Nebof nezkouśeni dva ra- 
dove vźdy maji, kd3^ź stejneho mineni jsou, vetśinu 
hlasu a dle jejich nahledu se tedy v obci vladne : 
jelikoź je ale meśfane sami voli, mohli by si vźdy 
takove muźe yybrati, o jejichź dobrem, raznem, ne- 
ziśtnem smyśleni a zkuśenosti pfesvedćeni jsou. 
A ućinili to meśfane tohoto kralov. mesta? — Kdyź 
je purkmistr svoIal v nedeli na voleni', śla vetśina 
z nich radeji za mesto — na pivo ; a radni vyvolen 
jest od maleho poćtu pritomnych, kdeźto pak velmi 
lehce można jest nekolika ziskanymi hlasy i bez schop- 
nosti vyvolenu byti. Tez tak deje se i pri voleni repre- 
sentantu : nevolt se za representanty a raddy muźo\^e 
zkuśeni, jadrnf, ale obyćejne jisti patriciove, t. j. 
synkoYŚ bohatśich meśfanu, studovavśi s nepatrnym 
prospechem nekolik latinskych śkol, z kterych jim ale 
jiź jen upominka studentstvi v hlave zustala s nechuti 
k femeslu a s opovrźenim vśelike źivnosti. Tito ne- 
majice v nićem praźadne zkuśenosti, neumejice nic 
neź utraceti a luxus ve meste svem zvyśovati, tito 
maji horIive dbat o celou obec? — ^ Neumejice sami 
vydelavati a jmenim svym vladnouti, sami o sebe se 
starati, maji se starati o celou obec? U zkouśenych 
radnfch a purkmistru, jakoźto obyćejne jinde rodilych 
a po nekolika letech jinam opet naznaćenych, nemuźe 



170 Kareł Havlicek: 

se obyćejne takova pećlivost o obec hledati, jako u do- 
macich, kten pro potomky sve hospodari se jmenim 
predku svych. 

Takto nesmyśleli predkove nasi, a proto kvetly 
obce, i jednotlivci dobre se meli : mesta naśe snad 
nikdy jiź nedosahnou toho stupne, na kterem pred 
ćasy stavala. Ovśem jim v novejśich dobach odńato 
jest municipalni samonzeni, ') a vśak by aspoń vśeho 
svedomite a horlive si hledeti meli meśfane, co jim 
posavad zustaveno jest. 

Ve vesnickych obcfch mnohem vice shledame 
misty pećlivosti o obecni zaleźitosti neź ve mestech, 
jenom kdyby se v^enkovanum naśim vice vzdelani do- 
stavalo, neź jim naśe ubohe tridalky podati mohou. 

Zvlaśte o jmeni obecnem vesnickem plati spraved- 
liva stiźnost p. spisovatele, ze jim behem casu mnoho 
ztraceno jest, co se obyćejne vrchnosti, nekdy i jednot- 
livcum jinym do rukou dostava.. Tu obracime pozornost 
vśech takovych obci a muźu v nich o dobro obecni 
pećlivych na poznamenani p. spisovatele na str. 211: 

ze 31. prosince 1851 sbehne Ihuta let k n a- 
byti a zt race ni prava (401eta proti obcim a spoieć- 
nostem, od te doby zustane jiź każde tomu, kdo po 
tech 40 let v drźeni byl) a pak pfestanou jiź vśelika, 
byt i spravedliva prava, neućini Ii se mezi tim ćasem 
bud źaloba pravni, aneb nebude-li jmenim vladnout 
mezi tim ćasem sama ona opravnena obec. Proćeź 
dbati o to maji obce a ti, jimź vedeni obecnich zale- 



'•) R. 1834 dostała se venna mes.a pod spr;'ivu gubernia a 
uradu podkomorskćlio. 



o naśich selskych zaleźitostech. 171 

źitosti sverenojest, aby snad malou dbalosti s\^ou prava 
spravedliveho dokonce a na vźdy zbavena nebyla obec. 

Rade p. spis., kterak by se obecniho jmenf pro- 
speśne uźivati melo, zavrhuje ten spusob uźivani, kdyź 
se na nem emphiteuticke ') domky bez polf postavi, 
ponevadź takovi najemnici nemajice ćasto ani ćfm by 
najem zaplatili, obci vice na śkodu byvajf. O vefejnych 
obecnich cestach (ne silnicich) lituje p, spis., ze tak 
ćasto liplne bez dohlidky zanedbany jsou, a ani usta- 
novenou zakonem 4 sahovou śifku nemaji, byvśe uorany 
od sousednich hospodaru. Opravdu se musime \yznati, 
ze naśe śpatne, jamovite, kamenite atd. cesty verejne, 
ktere se vi'ce k tomu byti zdaji, aby se na nich schop- 
nost a umelost vozkova projeviti mohla, neź k rychle 
aneb pohodlne jfzde s nakładem, ze jsou tyto cesty 
naśe nejbolestnejśim dukazem neprocitleho jeśte u nas 
ducha obćanskeho. Każdy jen vśechno dela pro sebe, 
a co verejneho jest, za cize povaźuje a ne za sve. 
Kdyby nas hospodar desetkrat na ceste sve zvratil a 
vuz potloukl, prece se ji opraviti vaha, snad jen pouze 
proto, ze by take jeśte jiny krome neho pohodh' tohoto 
użival ! Kdy asi zavane i k nam rozumne obecni smy- 
śleni, dle ktereho ćlovek nahlidne, że i to, co pro jine 
a pro potomstvo ucinil, prece i jemu samemu i pro- 
spechu poda aneb aspoń ke cti poslouźf. 

Co se pachtu vefejnych obecnich staveni dotyće, 
a podvodu rozlićnych pri tom (jak każdemu znamo),^ 
tu bychom opet musili opakovati prave rećene o ne- 



) Pravo emfyteuticke ciii zakupni jest nazev pro dedićne drżeń 
a użirani statku mestskych a selskych. Yykupem pozemku pravo 
emfyteuticke promenilo se casem v pravo vlastnicke. 



172 Kareł Havlićek : 

dostatku citu pro obecni dobro. P. spis. ncschvaluje 
dosavadni pfi tom tak zvanou lasku, kdeźto obćane 
zdarma prąci konaji, pfi ćem arci nepofadek panuje. 
Co se tak zvanych radnie (rathousu) v małych pod- 
danych mistech dotyće, vytyka p. spis. i to, że pfilis 
veUke byvajf s mnohymi zcela nepoti^ebnymi castemi, 
a ze se tudy na stavbu zbytećne mnoho v'yplytva obec- 
niho jmeni, ktereho by se jinak mnohem lepe pro obec 
uźiti mohlo. 

Obecni kovarny radi p. spis. prodati a kovarstvi 
jako ostatni femesla volne konkurenci zustaviti. Na- 
opak ale pastouśky aby obecni zustaly, s kterymi 
p. spis. ustav zvlaśte uźitećny vei^ejnych zkouśenych 
obecnich pastyi^u spojiti radi (v V. oddel.), kterym by 
nejen vśechny skody od dob^^tka na polich ćinene za- 
mezeny były, nybrź i o dobytek lepsi a rozumnejśi 
peće se vedla neź dosavade. 

Strany pachtu obecnich polnosti odkryva p. spis. 
mnohe pfi tom obyćejne podvody, zameziti se vśak 
nemohou opet jinak neź opatrnosti a dbalosti obce 
same a tech, jimź fizeni svefeno jest. O lukach obec- 
nich myśli p. spis., aby se radeji jiż prodavaly kaźdo- 
roćne vynosy jejich, avśak s dohlidkou dobrou, ktera 
by je dilem yypasti nedala, dilem sama nevypasla. 

Stiźnosti na nesmirne hubeni a vymytovani lesu 
V Cechach jsou velmi ćaste, ale jak se zda zcela na- 
darmo. Każdy nahliżi ovśem, że jest potomstvu śkod- 
livo bezlesi ve \iasti nasi, ale każdy take dobfe umeje 
poćitati vi, że jest vynosneji na okamżik poraziti lesy 
a zpeneżiti, neż nechati je pro ozdobu krajiny a pro 
potomstYO stati. Obyćejne na vśech panstvich velmi 



o naśich selskych zależitostech. 173 

dobre mi'vaji zavedeny rad lesni, vypoćteno jest dosti 
vedecky a znalecky, jak mnoho se roćne poraźeti ma^ 
aby se na većne ćasy vystaćilo : ale jakmile nastanę 
V pokladnici panske suchota, ihned se ji obetuje kus 
lesu treba proti vśemu pfesvedćeni. P. spis. pfedevśim 
jenom obecni lesy na zreteli maje dosti obśirne o teto 
duleźite ćasti obecniho hospodarstvi rady sve a mineni 
pronaśi. Co hlavni prićinu śpatneho hospodareni s lesy 
udava tu, ze z obecnich lesu sousede dane plati, kdeźto 
by je obec sama zapravovati mela. 

Nastava nyni velmi źivotni otazka nać ajak se 
obecni jmeni nakladati ma, a kdo nim vlastne vladne? 

Rozum zdravy ovśem lehkou na to najdę odpoved, 
ale nesouhlasila by snad s dosavadni praxi. P. spis. 
udavaje mnoha zneuźivani obecniho jmeni k oućelum 
nesluśnym, naznaćuje oućel jmeni obecniho na takova 
vydani, ktera nenaleźice do oboru żadne jine verejne 
pokladnice, veśkere obci k prospechu jsou a kteratake 
veśkera obec za takova uznała. Jiż v techto slovech 
obsaźena jest ona hlavni zasada, ze obec sama urćo- 
vati si ma, jak sveho obecniho jmeni uźivati chce 
(kdyź uzna totiź svuj prospech). 

Sama vys. slav. sprava zemska pronesla o tom 
narizenim od 14. pros. 1844. ć. 71186 »źejmeni obecni 
naleźi opravdu obci a proto se ma vplyv ouradu vrch- 
nostenskych a politickych obmeziti jenom na dohlidku, 
primefene-li a svedomite se ho użiva, do oućtovani 
sameho, aby se ale tito ouradove do oućtu samych ne- 
michali.« P. spis. soumerne s timto narizenim udava 
hlavni.vydani obecni takto: 1. dane z obecnich statku; 
2. na obecni pastouśky, pazderny, pękamy a śkolky 



174 Kareł Havhćek: 

śtepne; 3. na byky a hrebce obecni; 4. naznaćena roćne 
ćast na opravovani a zrizoyani navsi, cest a mostu, luk, 
lesu a sadu; 5., 6., 7. piat obecnich pastyfu ahajnych; 
8. odmeny rychtaru za dny v zaleźitostech obecnich 
ztravene atd. (Kominici by se pry meli platiti z du- 
chodu celeho panstvi). Predevśim ale zapotrebf jest 
dobrych zastupcu (representace) obecnich, ktere p. spis. 
deli na urćujfci a yykonne. Urćujici zastup- 
cove, totiź Yoleny ode vśech sousedu vybor, naznaćuji, 
jak se obecnim jmenim vladnouti ma, a vykonny za- 
stupce, też od cele obce voleny rychtaf, vykonava 
jen to, co oni urćili. Timto zpusobem, kdyby zaveden 
byl, arci by sama obec svym jmenim vladla dle vule 
sve. Pak by take zajiste zkvetalo nejen jmeni obecni, 
nybrź i obce samy a to ve vśelikych ohledech : nebof 
se dosavadni netećnost a nevśimavost v zaleźitostech 
obćanskych hlavne tomu take pi^ipoćisti musi, ze jsou 
obce prfliś pod porućenstvi ouradu postaveny. Uvazany 
ćlovek OYŚem nic zleho ćiniti nemuże, ale — take nic 
dobreho. 

Co nejkrasnejśi a nejuźitećnejśi oućel, na ktery 
by se obecniho jmenf śetfiti nemelo, udava p. spis. 
zrizeni hospodarskych śkol, ve kterych by se 
po zkonćene trivialce *) mladeź teprv^a nećemu pro 
źivot naućila. O teto veci zustavujeme si budoucne 
obśirneji a snad ćastokrat jeste pojednati, neź tyto śkoly 
opravdu zfizeny budou. 

Konećne jeśte udava riejlepśi spusob, kterak by 
se oućty obecni vesti melj', a radi obcim, aby si 



') Viz poznamku na str. 6. 



mMwwHwim 



o naśich selskych zależitostech. 175 

dohromady nekoHk zvIaśtniho sveho lirednika k tomu 
oućelu platily. 

Timto se tedy loućime prozatim od knihy prvni 
sveho spusobu u nas : p. spis. ma zajiste pfedevśim 
tu zasluhu, ze prvni obratil zfetel svuj na stav lidu 
selskeho v nasi vlasti a pouze z vlastni zkuśenosti 
sve podał hojnost dobrych nahledu,. dle nichź by se 
byt lidu vesnickeho zlepsiti a uślechtiti mohl. Zapotrebi 
budę nynf jenom, aby i skutećne dobre mineni jeho 

V źivote a v praxi se zachovavalo. Nebof coź na piat, 
miti ovsem krasne a jadrne psane knihy, nechovame-li 
se dle nich opravdu. Prejeme tedy, aby co nejdnve 
prakticke nasledky, ovoce knihy teto v nas dozraly, 

V ćem zajiste i pan spisovatel stejneho s nami jest 
mineni a prani. 

H. B. 



Poćatek referatu Havlfćkova o knize »Bohmische Bauern- 
zustande* nelibil se Dr. F. A. Braunerovi, tak ze tento, 
dfive jeśte neź-li byl ce\-^ referat Havlićkuv vefejnosti ti- 
skem odevzdan, ohradil se v Kv€tech z 13. unora r. 1847 
ćis. 19., str. 75.-76. proti zpusobu referovani Havlićkem 
takto : 



POZNAMENANI SPISOYATELE DILA »0 ZALEZI- 
TOSTECH STAYU SELSKEHO V ĆECHACH« (BÓH- 
MISCHE BAUERNZUSTANDE) NA CL ANEK REFE- 
RENTA O TEMŻ SPISU V PRAŻSKYCH NOYINACH 
ĆESKYCH Ć. 10. 

Uznavaje zouplna prdvo kaźdeho posuzovatele k svo- 
bodnemu projeveni mineni vlastniho, i kdyź zasaddm posu- 
zovaneho dila zcela se pfići, pfidayam pfece k tomu tu 
yyminku, aby posuzovatel zcela stanoviśtś spisovatele pojal, 
a vćc — ktera odporuje — tak podał, jak ji spisovatel 
poddva a oduvodńuje. To v§ak v referdtu o zminśnem dile 
V ć. 10. Novin Praźskych zcela nenachdzfm. a ponevadź 
każdemu, kdo Noviny ćeskó ćte, moje v jazyku nemeckem 
psane dilo do rukou se nedostane, mne vśak valne na tom 
zdleźi, aby i pouze ćeske obecenstvo, jehoź zdleźitosti pravś 
a hlavne na zfeteli mam, zvśdślo, jak o nich smy.slim a 
vefejne jsem se prohlasil : i pfinucena se vidim, proti na- 
mitkdm mne v onom ćldnku ućinśnym mfnćnf svć obrdniti. 



Pozn. spisovatele o zależitostech stavu selskeho. 177 

Pravi p. referent, źe v hlavś II. dila sveho o manźel- 
stvi neusedlych obyvateIu venkovskych jednaje k tomu 
radim, aby se jim tak lehce povoleni k sńatkum neudelo- 
valo, a stav{ proti tomu, źe radno neni svobodu osobni 
i pfi vśech złych nasledcich takovych sńatku obmezovati, 
z pf ićin : 

1. ponevadź mnozi ufednici te moci, povoleni ke sńatku 
dati neb odepriti, by zle a k svemu zisku jen uźivali ; 

2. V dobre zfizene i ne pfilis zalidnene zemi, jako posud 
Cechy jsou, każdy, kdo pracovati chce, uźiviti se muźe a 

3. ponevadź lide lehkomyslni, pfi nichź by — jak p. re- 
ferent sam pfiznava — jedine obmezenf sńatku prospesnym 
byti mohlo, i mimo sńatek deti splodi, a tedy ono obme- 
zenf, jakoźto prostfedek proti mnożeni se chudeho lidu, nic 
płatno by nebylo. 

Z toho ćtenaf, neznaje posouzene dilo, souditi musi, 
źe jsem ja onen pomer manźelskych sńatku mezi lidem 
venkovskyni hloub nepojal, neź jak asi staći onen, v ma- 
jetnejśim obyvatelstvu venkovskem naskrze rozsifeny nafek : 
»źe każdy h — k povoleni ke sńatku dostane, a toho źe by 
pani dopouśteti nemeli.« — Na miste vseho rozklddini 
uvedu vlastni sva slova, jimiź jsem se pronesl o tom na 
str. 19. a 20. sveho dfla. 

»I sńatky manźelske mezi lidem neusedlym na venku 
jsou nad miru duleźite pro błaho stavu selskćho vubec. 
Rozmnoźovani se samostatnych rodin povaźujeme za dukaz 
rozkvetu a zrustajiciho błaha v obcich (statech), a to vśim 
pravem pfi statech novych (ku pf . v Americe), ktere v prvnim 
rozvinuti stojf, neb takć po dlouhych yśeobecnych nesnazich, 
yalkdch, vnitfnich boufich a j. ; v ćas dłouheho miru vśak 
a V statech, jenź na vyśśim stupni vyvinutosti jiź r,toji, jest 
mnożeni se rodin tenkrate jen potesitelne, kdyź vseobecne 
a ve YŚech tfiddch obyvatełstva v stejnem pomeru se dśje. 
Nerovnost toho zrustani v stavu prostfednim a v nejniźśich 
tfidach obyvatelstva jest vźdy jen ukaz nepfiznivy, jehoź 
pfićinou nedużivost jistych hłavnich ćśstek vefejneho orga- 
nismu jest. Prave jak v stavu sełskem pfi usedlych pona- 

ilavhćek: Politicke spisy I. 12 



178 Kareł Havlićek: 

vrźene obmezeni sńatku n a ć a s potf ebnym stati se muźe '), 
rovne tak i pii lidu v e n k o v s k e m ze tfidy neusedlych 
muźe to byti yyhodnć, toliko zpusobem jinym. Pfi usedlych 
totiź by mely sńatky na d o sp e 1 ej ś i s t a f i, pfi neused- 
lych pak vubec obmezeny byti. 

Źenit' se v niźśich tffddch na venku lide, kteff nejen 
poctive vyźivy ncmaji, ale ani jake take schopnosti k tomu. 
— Mrzaci, neduźivci, pobehlici źeni se na venkovś pouze 
pro pohodli, aby totiź z vena, ktere si nevśsta ve sluźbe 
uspofila, jen nekolik nedćl \6pe źiti mohli, s tcikovou smś- 
losti a resignaci, jakou jen z pfesv5dćeni nabyti mohou, źe 

V nejhorśi pffpadnosti, bez dalśiho zavazku opet do stavu 
sve prvotni sYobody vstoupi. Takovych manźelu nachazime 
hojnost na venku a veru ! zfidka kdy muźe neźenateho na- 
jdeme, ktery znak liplne neschopnosti k vykonavani o b 1 1 ź- 
n y c h povinnosti manźelskych takof ka na cele vyryty mi. 
Z takoyychto sńatku pochazi ona źebrota, jenź obl^ha naśe 
silnice, trhy a vefejne prochazky — takove sńatky plodi 
nam sejdife a zlodśje, ktefi bezpećnosti vefejneho obchodu 
śkodi — vezdejśf trapiće a nezvane hosti usedlych meśtanu 
a rolniku, osady trestnic, jichźto rodiće sedlak źiviti musi 

V jiste nadeji, źe deti jejich, kdyź yykonaji radu zkuśenostf 
rodiću svych, do sv6 otćiny se navrati, aby rovnś od sed- 
laka doźiveni byli. 

Ovśem źe i lidem zcela chudym volno 
byti musi v sńatek manźelsky vstoupiti, proto 
źe rodina spojenymi silami i praci nadennickou dostatećnś 
uźiviti se muźe, a prdvś rodiny takove velmi potfebnou a 
duleźitou tfidu lidi slouźicich nam poskytuji. A vsak by 
proto pfece na schopnost k poćestne vyźivś, na dosta- 
tećnost tćlesnf a na jist^ stupeń duśevni vzd61anosti a po- 
ćestnosti vice hledśti se mślo, a to jiź dle zdkonu stiva- 
jicich, jenź pfikazuji, źe snoubenci od duchovnich pastyfu 
. zkouSeni byti a pfi oufadech ohldsiti se museji (lid to jme- 
nuje zadani o cedulku). Jak ale se tento zdkon zachovśva? 



') Duvodne prićiny toho uvedeny jsou na str, 15 — 18. 



B^l^ 



Pozn. sp;sovateIe o zaleźitostech stavu selskeho. 179 

Każdy, kdokoli se pfihlasi, ihned to obdrźi, a jestliźe komu 
poYoleni neb vysvedćeni' to z dobrych pffćin se odeprę, tu 
źije s nevśstou svou mimo sńatek, splodi dśti a pak jeśte 
vyzyvan byva k oddani se. Ovsem ze takto splozenym ditkam 
jak fi karne »poctive jmćno« se ziska ; kdyby vśak t a- 
kovi snoubenci ksńatku żadne nadejenemeli, 
nebyly by i źenske takovym źenichum, ktef f 
beztoho nic zavodneho do sebe nemaji, tak snadno po- 
Yolny, a onen skandal (souloznictvi) by zajiste fidśfm se 
stal. Nektere pady vyminećne vśak jsou pfilis nepatrne 
proti YŚemu tak złemu, jenź ze svobody sńatku takovych 
pro błaho vśeobecne vyplyva.« 

Totot' jsou slova ma vlastni, a jiź sama o sobe, mimo 
souvislost s ostatni ćasti II. hlavy fećeneho dila, postaci 
k pfesYedćeni, ze Jsem se nepronesl o teto veci tak jalove, 
jak by se podle duvodu p. referenta proti mne uźivanych 
zdati muselo, ktere duvody, alespoń druhy a tfeti, ode mne 
sameho naleźite uvaźeny jsou. Co se pak prvniho duvodu 
tyce, pfipomfnam p referentovi, ze by vubec nehrube dobre 
było, zakony osobni svobodu obmezujici proto ruśiti, po- 
nevadź k vykonavani jich moci oufedni tfeba a teto moci 
i zle uźiyati se da. Proti tomu jsou prostfedky jine a velmi 
snadne, o nichź ysak v dile svem nejedndm. Ostatne p r a v e 
tu nejmene se bati jest onoho zleho uźivani, ponśvadź tu 
o sńatcich zcela chudych obyvatelu jedndm, a samo se 
rozumi, ze kdo sam nic nema i nic dati nemuźe. Zavrhujic 
p. referent prostfedky ode mne udane (a społu ;;akonn{) 
ponavrhuje złepśeni śkoł za hlavni prostfedelc proti 
złym nasledkum temto, a na nedostatek pralctićnosti posa- 
vadniho skolniho cvićeni narazi. Tu by se opet zdati mohlo, 
ze jsem ja prostfedek ten zcela pominul a snad ani tolik 
o nem nefekl, co zde p. referent sam o tom pravi. — Neź 
prave naopak to jest. Cele me dilo vlastne jedna o po- 
tfebe praktićneho narodnfho vzdelani, a prave hlava IV. 
mćho dila o pomerech hospodafskych v sesteru oddeleni, 
totiź : a) o rolnictvf, b) o lućnim hospodafstvi, c) o zahrad- 
nictYi, d) o lesnfm hospodafstvi, e) o chovan{ dobytka, 

12* 



180 Kareł Havlicek: 

f) O promyslu a obchodu hospodar skem nevyhnutelnou 
potfcbnost praktićnych narodnich śkol ve vśech pfipad- 
nostech povolani rolnikova a vubec cele masy naroda pro- 
vadi, aby to nebylo jen pouhou vśeobecnou deklamaci, ktere 
velika tf ida lidi odporovati uvykla tim duvodem : ź e s e d 1 d k 
nepotfebuje byti vzdelanym ćlovćkem, jen 
kdyź posluśnym poddanym a dobrym hospo- 
darem byti umi. Dokazal-li jsem ja naproti tomu — 
a to jsem dokdzal — ze sedlak role, luka, zahrady, lesy 
a dobytek naleźite spravovati, hospoddfsky promysl a obchód 
prospesne vesti nikterak nemuźe a nedovede, jestli se mu 
naleźiteho praktićneho ućeni z mladi nepoda, jest to prave 
h 1 a V n 1 a snad jednou zdsluhou meho dila, a nepochopuji, 
jak prave p. referent, jestli vubec uźitećnost celeho dila 
uznava — ćehoź dukazy podał — vśecko to a tak mlćenim 
opominul, jako bych ja jen vady a zle zvyky pfi hospo- 
dafstYi byl vytykal, o śkolach a narodnim Yzdślanf ale ani 
zminku nebyl ućinil. 

Pfal bych, ne sobe, ale YŚeobecnemu prospśchu nś- 
rodnimu, jeź upfimne a poctivś jsem zastaval, aby pra.vś 
tyto od p. referenta zcela mlćenim opominute hlavni ćastky 
meho dila mezi Cechy posuzovatele naśly, ktery by bud' 
duYodne nahledy me opravil, aneb jsou-li prave a dobre, 
k nim ze sve zkuśenosti co ndleźi pfidal a tim k praktićnć 
prostonarodni literaturę — jiż posud nemame a pfece nade 
Ysecko potfebujeme — drahu raził. Mamet' basni, romśnu, 
novel, poYidek, gramatik, pravopisu i ućenych kneh, na nćź 
bychom si beze skody dosti dlouho jeśtś posećkati mohli, 
hojnost, o hospoddfstYi, narodnim promyslu a obchodu, 
o spraYach a zdleźitostech Yefejnćho a pospoHteho źiYota, 
o sterych strankdch a pomerech jeho YŚak posud nemime 
n i c, a tak praYŚ y onom źIyIu, y ndmź jedine nadśje a sfla 
budoucnosti nasi zakotYeno jest, chudnem a hynem. Hic 
rhodus ! 

Jeśtć Y nććem proti zdani p. referenta zachraniti se 
musim. Nardźeni mć proti dćleni selskych gruntu on bez 
UYedeni duYodii mych y ten smysl Yyklddś, jakobych i j4 



^ 



Pozn. spisovate!e o zalezitostech stavu selskeho. 181 

3 p. refentem majoraty zastaval. Tomu zcela odpiram 
a jist jsem, ze pozorny ćtenaf meho dila ani slova v nśm 
nenajde, jenź by se tak yyloźiti dało, pakli jen vi, co vlastne 
majoraty jsou Majorat (vlastne fedeicommis) jest totiź ma- 
jetnost vśech ćlenu jiste rodiny na većne ćasy, z ktere vźdy 
jeden toliko ćlen, bud' nejbliźśi pokrevnosti zakladateli neb 
poslednimu drźiteli majoratu neb nejstarśi ze vśech po- 
stoupniku (tu se to nazyva seniorat) statku doźivotne uźiva, 
jej vśak ani prodati ani rozdeliti, ani zmeniti, aniź pak 
pfes tfetinu ceny zadluźiti nesmi. Jest tedy pan majoratu 
ne ylastnikem, ale pouze uźivatelem statku. Sedlak vśak 
jest ouplnym ylastnikem sveho gruntu a muźe jej volne 
prodati, jak se mu libf zmeniti a zadluźiti, jedine rozdśliti 
bez poyoleni yyśśiho jej nesmi. Tu mamę tedy znamenity 
rozdil mezi majoraty a usedlostmi selskymi, jehoź nejćel- 
nśjsi yysledek ten jest, ze : cokoli sedlak na syem grunte 
podnikne a zmeni zcela jemu naleźf, ze grunt kteremukoli 
z deti syych odkazati a postoupiti muźe, a ze, kdyź Spat- 
nym hospodarem jest, statek se mu proda a opet v ruce 
lepśiho hospodńfe pfijde. Ze yśech duyodu myck proti de- 
leni selskych gruntu tedy ani jedinky na majoraty upotfebiti 
se neda. Pfipominam tedy p. referentovi, aby — jestli dale 
jeśte pokraćoyati budę — 

1. nśhledy me tak podał, jak v prayde dany jsou, a 

2. aby nahledy ylastni od tech, ktere posuzuje, pi^f- 
deliti neopominul. 



snśji deliti neop 



Tak jen i mne — tfeba mi odporoyal — i dobre veci 
.zaroyeń prospeśnym byti muźe. 

Dr Brauner. 



Na ohrazeni Dra Braunera odpovedeI Havlićek, dfive 
neź-li byl cely jeho referat ukonćen, ćlankem v Praźsk)'ch 
Novinach z 18. unora r. 1847. Ć. 14. S. 55: 



spis dra. brauinera o nasich selskych 
zAleźitostfxh. 

O s p r a V e d 1 n e n i. Ve Kvetech ć. 19. stoji jakysi 
spusob protestace proti referatu o teto knize zde v no- 
vinach. My pfede vsim V3^znavajice zfejme naśe jen 
słabe schopnosti k dukladiiemu posouzeni cele 
knihy o tolikeronasobnich zaleźitostech jednajici, a 
chtejfce se zaroveń vyhnout pouhym jalovym vśe- 
obecnym pochvalam dila, chteli jsme, jak też hned 
z poćatku praveno, obratiti jen pozornost obecenstva 
na tuto velmi uźitećnou knihu. A to jsme dle sveho 
pfesvedćeni svym obyćejem konali, pronaśejice za- 
roveń vedle mineni p. spisovatele i svuj soud o vecech 
tam ob-^^aźenych neb jim podobnych, myslice ze i p. 
Dr. Braun er o vi co spisovateli takove knihy hlavne 
na tom zaleźeti musi, aby se v narodu o vecech techto 
premyślelo. — Co se sńatku neusedlych tyce, 
i nyni tvrdime, że jest mineni p. spis. o nich neUbe- 
ralni, coż i ze sameho citatu sve knihy ve Kvetech 



B^n^ 



o naśich selskych zależitostech. 183 

dokazal lepe neź my. Stat muźe obmeziti źeneni za- 
kony vyslovnymi ku pr. mrzak af se neźeni, af se 
żeni Jide v tom neb onom roku atd., ale zustaviti 
ourednikum pravo a moc, aby oni snad z milosti a 
dle uznani spoluobćanum svym (jako pani otrokum) 
povoleni ke sńatku, k nejduleźitejśimu kroku, udelovali, 
jest nesluśno At nenamita p. spis., ze chudy nic dati 
nemuże oufedniku : \śak vime, ze i chudy ćasto za 
rozlićne malićkosti, ktere konati zdarma svata a prvni 
povinnost oufedniku jest, rozlićne behani a prace pod- 
stoupiti musi. A kolikrate se mu fekne : »aź zejtra<?, 
ponevadź dnes pan vrchni s nekolika znamymi kouri 
a jeśte po obede ćernou kavu nevypil ! — 

Co se majoratu tyce, doufame, ze p. spis. veri, 
że redakce Prażsk3'^ch Novin tak dobre vi, co jsou 
majoraty, jako każdy jiny, kdo po ćtyry leta co radny 
oud cechu na juristske bały chodil. Hlavni vec u majo- 
ratu neni spusob dedeni, nybrź nedelitelnost: na 
tom statu velmi mało zależi, Petr-li neb Paveł sedi na 
panstvi tech neb onech, nybrź o to beźi, aby panstvi 
vżdy pohromade zustala. Vyslovne stoji psano, że 
redakce Novłn (a ne p. Dr. Brauner) si vażi majoratu 
(t. j. nedelitelnosti nekterych usedlosti, jine af 
zustanou volne), a p. spis. jen potud se ponekud 
k mineni naśemu chyli, że zapotrebi uznava, aby se 
selske statky priliś nedelily. 

Ze jsme vśak duleżity prost fedek knihy zcela 
preskoćili, stało se proto, aby nynejśi zprava o knize 
priliś nevzrostła, a ponevadż snadno budę i budoucne 
ve zvlastnich ćlancich na jednotlive tam podane zkuśe- 
nosti hospodarske pozornost obecenstva obratiti. Nikoli 



184 K. Havlićek: O naśich selskych zaleźitostech. 

jsme vśak tfm nechteli projeviti nejake znevaźovani 
oddeleni tohoto, pro krajany naśe velmi uźitećneho. 
Srovnavame se dokonce s p. spis. v tom, ze literatura 
naśe hlavne na spisy prakticke nedostatek trpf, pri 
tom si ale prece pfati musime jeśte vice a lepśich 
knih poetickych a belletristickych, neź posud mamę. 



1 1 . ZRIZENI CESKE JEDNOTY PRUMYSLO VE. 

(Prażske Noviny z 9. a 13. kvetna r. 1847 ć. 36. a 37. S. 164 aź 
165. 169—170.) 

Na poćatku tohoto stoleti objevily se v Cechach snahy 
poYznaśeti a k rozkvśtu pfiyddśti rodici se prumysl domdcf. 
Snahy ty projevovaly se pfedevśfm pofadanim prumyslo- 
vych vystav. Prva vystava toho druhu była v Ćechdch uspo- 
Mddna roku 1828, po ni pfiśly prumyslove vystavy jine. 
S ńspechem zvldśtś potkała se vystava r. 1831. Vystavnf 
yybor teto vystavy stal se jddrem k yzniknuti Ćeske Jednoty 
PrumysloYĆ. Myślenku, aby była zfizena ćeskd Jednota 
Prumyslovd, vyslovili ćlenove vystavniho vyboru hr. Dietrich- 
stein a Neumann, o uskutećneni myslenky se pfićinil hrabś 
Kareł Chotek. Hrabś Dietrichstein vypracovał Jednotś jejf 
prvni stanoyy, hr. Chotek stanovdm tern zjednał schvałeni. 
Spółek, jehoź jmeno było »Jednota ku povzbuzeni prumyslu 
V Cechach*, ustavił se dne 1. bfezna r. 1833. Ustanoveny 
spółek pfijal od vyboru vystavniho jeho funkce, prava 
i jmeni a zapoćał słibnś pracovati ; zakładał prumysłove 
skoły, zfidił knihovnu vefejnś pfistupnou, rozdavał cestovni 
stipendia, podporovał łiterarni snahy ćełici k povzneseni 
ćeskeho prumysłu, pofadał vystavky, starał se o tovarenske 
zakonodarstYi, meł peći o komunikaci atd. atd. Aby ćinnost 
Jednoty mohła jeste vfce rozkvetati, były dłe ndvrhu 18. dubna 
r. 1841 ućineneho stanovy zmśneny. Zmśndm dostało se 
schvśłeni dne 23. zafi r. 1843. (Geschichte des Yereins 



186 Kiirel Havlićek: 

zur Ermunterung des Gewerbsgeistes in Bohmen, heraus- 
gegeben bei Gelegenheit der Feier seines 25jahrigen Be- 
standes am 7. Marz 1858. Prag 1858.) 

Havlicek naleźel k horlivym fedrovateIum snah ćeskć 
Jednoty Prumyslove a velice ćasto v Praźskych Novinach 
popfaval ćlankum o Jednote mista. 

Jednota Prumyslova ziskala si za poślednich dob 
pusobenim svym zv]aśtni pozornost naśincu, nebof se 
tam poćalo dle spravedlnosti i o nas lid pećovati. 
Jednani jeji jest pro nas duleżite jiź nyni a budę 
ćasem svym ti'm duleźitejśi, ćim vice naśincu mezi 
oudy pi-istoupi. Nebof se vśechno fidi vetśinou hlasu. 

Aby vśak celemu jednani, o nemź nyni bohda 
obśirnejśi zpravy podavati budeme, każdy naleźite 
rozumeti mohl, musi se nevyhnutelne zfizeni (statuta) 
Jednoty,') jejf prava a zakony v ni piat majici ve vśe- 
obecnou znamost uvesti. Proćeź je tuto podavame. 

Fosavad jsme jen vyhrćidne jazyk svuj pestovali, 
hadajice se detinsky a bez potfeby o malichernou 
pismenu, nechavali jsme cely opravdivy źivot a cele 
jednani v rukou jinych. Misto co bychom byli dbali 
o dalsi pokrok ve vecech duleźitych a v źivote oprav- 
dovem, pokładali si mnozi z nas za nejvetśi zasluhu 
yymysliti nejakou novou klićku v abocede a nove 
pravidlo orthograficke. Tak jsme si brali a jini zatim 
klidili naśe żito, a silili se na oucet nasi nepraktićnosti. 



') Statuten des Yereins zur Ermunterung des Gewerbsgeistes 
in Bohmen. — Stanovy jednot k zvelebeni' prumyslu v Cechach. 
V Praze, dne 18. kvetna 1842. Ćesky text stanov niże uvefejneny 
jest Ylastni pieklad Havli'ckuv z nemciny. Officielni ćeske zneni 
stanoY jest jine. 



Znzeni' Ceske Jednoty PrumysIove. 187 

Chopme se nj^ni i my srpu a hledme shromaźcJovati 
do stodol svych ! 

§ 1. Jednota ku pobuzenf prumyslu v Cechach jest 
s nejyysśim poyolenim zfizena soukroma spolećnost pod 
bezprostfedni ochranou J. C. K. apośt. Milosti. 

§ 2. Każdy nejyysśi purkrabi jest protektorem jednoty. 

§ 3. Probuzeni a povzbuzeni prumyslu v Cechach ve 
Ysech jeho odvetvich jest lićel jednoty. 

§ 4. Ysechny k dosaźeni tohoto cile vhodne prostfedky 
dohromady jsou okres ćinnosti ustavu toho, a podle potfeby 
budę se jich uźivati, zmeni neb zavrhnou se. Jsou pak 
bud' 1. poYzbuzeni a rozsifeni nauk a umeni ve smeru 
prumyslnim, neb 2. povzbuzeni ćinnosti femeslni a obchodni. 

Oudove. § 5, Jednota sestavena jest z oudu zakla- 
dajicich, pfispfyajicich, ćinnych, zasluźnych a ćestnych. 

§ 6. Oudove zakladajici ciii zakladatele jsou, ktefi 
aź ke dni prvniho shromaźdeni zakladatelu svym yyjadfenim, 
ze pfistoupi, jednotu zaloźili a v roćni pfispevek dvaceti 
ćtyr zlatych ve stfibfe se uvazali ; pak ti, ktef i od 
te doby aź potud co zakladatele pfijmuti a uznani byli ; 
konećne ti, ktefi od nynśjśi doby roćnimi d v a c e t i 
ćtyrmi zlatymi ve stfibfe nejmene pf ispivati slibi, 
a krome toho k zakladni jistine nejmene padesat zla- 
tych ve stfibfe sloźi. 

§ 7. Oudove pfispivajici jsou, ktefi se v roćni pfi- 
spevek nejmene desiti zlatych ve stfibfe uvazali. 

§ 8. Hlavnimu feditelstvu (generalni direkci) dano v moc 
a vuli, aby pfihlaśeni oudu zakladajfcich a pfispivajicich 
pfijalo. 

§ 9. Cinni oudove jsou, ktefi od jednoty jmenovani 
byvśe, povinnost na sebe vezmou, ze pro jednotu pracovati 
budou. 

§ 10. Zasluznf oudove obdrźi tento charakter co nej- 

vśtśi vyznamenani za prace v oboru prumyslnem vykonane. 

§ 11. Ćestnymi oudy mohou jmenovani byti, ktef i po- 



188 Kareł Harlicek: 

vzbuzovanim prumyslu tak vynikli, źe ćestno budę pro jed- 
notu, budou-li spoluoudy jejimi nazyvani- 

§ 12. Ćinni, zasluźni a ćestni oudove mohou se takć 
V peneźite ph'spśvky uvazati, takć ale potom prohlisiti, ze 
nebudou je dale davati, aniź pfestanou spoluoudy byti. 

§ 13. Yśichni oudove smeji' svobodne ke 
schuzce pf ijfti, maji stejne pravo v sezenich a k hla- 
sovdni, kde statuty vyslovne neurćuji vyminky(§23.); mohou 
poźadati vśelikć zpravy a vykazyo zaleźitostech 
jednoty, poznamendni sva k nim udati a navrhyćiniti. 

§ 14. Oudem pfestava każdy byti: 1. dobrovolnym 
vystoupenim; 2. zakladatele a pfispivajici oudove tenkrate, 
kdyź tfikrśte upomindni byvśe sve pffspeyky pres rok ne- 
zapravf ; 3. ćinnf oudove tenkrate, kdy bez dustatećne pfi- 
ćiny vykazane scbe prace odmrsti, neb pfejatć pro jednotu 
prace v roce porad sbehlem nevykonaji. 

§ 15. Zaleźitosti jednoty spravovdny bud'teź bud' od 
osób k tonm ustanovenych, bud' od spoluoudu samych v tyd- 
nich, mesfćnich a roćnich schuzkach. 

§ 16. Organy stale ćinnejsou : Hlavni reditel, jednatel, 
sprcivcovć, representanti prumyslnich zamestnani, vybory 
pro prumyslni osvetu a z tech vśech sestavene hlavni fe- 
ditelstvo, pak agentove a zkousici komise. 

Hlavni reditel. § 17. Hlavni reditel jest pfednosta 
Jednoty, a vede hlavni feditelstvo a vśecky schuzky jednoty, 
ktere k tomu urćeny jsou, aby v nich płatne o vścech se 
rozhodovalo. Volen budiź ze zakladatelu na ś e s t 1 e t od 
oudu jednoty. 

Jednatel. § 18. Jednatel hledf k tomu, aby jednani 
podle poukśzani hlavniho feditele rozdślena a fddnś vedena 
była, a zastava misto hlavniho feditele, je-li tento zane- 
prśzdnśn. Je-li i on zaneprazdnśn, vznese bud' hlavni re- 
ditel neb on na jednoho ze sprdvcu vrchni sprśyu jednoty. 
Jednatele volf oudove ze sebe na ś e s t 1 e t. 

Sprdvcove § 19. Ćtyfi jsou sprśvcove a vedou: 
1. pfsemni zdleźitosti, 2. ćinnost v oboru naukovem, 3 penś- 
źitć a 4. ekonomicke zdleźitosti. Yśechny sprŚYce volf oudovć 



Zfizeni Ceske JednoU' Prumyslove. 189 

ze sebe na śest let, prace jim vykazuji' hlavni feditel a 
jednatel spolećnś. Kdyby było prozatimnich zastupcu po- 
tfebi, vyvoli je opet oudove ze sebe. 

Representace pr umyślni eh zamestnani. 
§ 20. Representace prumyslnich zamśstnani jsou : 1. hor- 
nictvi a hutnictvi, 2. femesel, 3. fabrik a 4. obchodu. Tito 
representanti stale udrźujteź srozumeni jednoty s vykon- 
nymi prumyslnfky, aby dokonale znamy były stav i potfeby 
prumyslu. 

§ 21. Każda representace sestavena budiź z represen- 
tanta ve veci te sbehleho a jeho tajemnika ći sekretafe, ktere 
kaźdoroćne voliti budou oudove ze sebe, k ćemuź hlavni 
feditelstYO ućini navrh a vsak beze vseho zavazku pro vo- 
Ifci. Misto representantOYO, je-li tento zamestnan, zastayejź 
jeho tajemnik. 

Stall vyboroveproprumyslni'osvetu. §22. 
Stall vyborove pro prumyslni osvetu jsou : 1. pro technickou 
lućbu (chemii), 2. pro technicke strojiiictvi (mechaniku), 

3. pro technicke pomocni nauky a prumyslni yzdelani vubec, 

4. pro umeni s ohiedem na femesla, 5. pro prumyslni sta- 
tistiku. Tito vyborovć k tomu jsou urćeni, aby pećovali 
o vyvinovani a rozsifeni dukladnych vedomostf a podrobn^ch 
zkuśenosti ve svych odvetvich, a aby vy.setfili, jak jich uźfti 
można v zaleźitostech jednoty. 

§ 23 Każdy tento vybor volen budiź roćne od oudu, 
ktefi sami v odvetvi to se zapsati dali, a sice jen z nich, 
vybor pak vy voli ze sebe pfednostu a jeho tajemnika. Poćet 
oudu techto vyboru urći hlavni feditelstvo. Pfednostu, je-li 
zamśstnan, zastava tajemnik, a nemuźe li ani ten, tedy od 
techto obou jmenoyany pfisedici. 

Hlavni feditelstvo. §24. Hlavni feditelstvo se- 
staveno jest z 15 osób a sice jsou v nem: hlavni feditel, 
jednatel, ćtyfi spravcove, ćtyfi representanti prumyslnfch 
zamestnani neb jich zastupcove, pak pfednostove peti vy- 
boru pro prumyslni osvetu neb jich zastupcovć. 

§ 25. Hlavni feditclstvo fidi ve svych sezenich, v nśź 
Yśichni jeho oudove patfi, ćinnost jednoty, a rozhoduje tedy 



190 Karol Havlićek : 

O vsem, co se na to vztahuje a vyslovne neni ponechśno 
schuzkam vsech oudu jednoty. Zaleźitosti sprśvni ale, tedy 
takovć, ktere se jmeni jednoty, kancelafe a służebniku ty- 
kaji, ndi se v sezenfch, do kterych jen hlavni feditel, jed- 
natel a ćtyfi spravcove chodi. 

Agentove. § 26. Pro yseobecne neb zvlastn{ zale- 
źitosti jednoty a se zvlastnim ohledem na prumyslni odvśtvi 
V rozlićnych krajinach v Cechach a s ohledem na tamni oudy 
jednoty urći z techto hlavni feditelstvo sve venkovske 
a g e n t y, ktefi v tomto lifade potrvaji, dokud sami se ne- 
podekuji, neb hlavn{ feditelstvo je op^t nepropusti. 

Prozatimni zvlaśtni vyborovć. § 27. Hlav- 
nimu feditelstYU budiź dano v moc a vuli, aby ke zvlastnfm 
laćelum podle potfeby i zvlastni vybory z oudu sestavovala, 
ktefi by pak v poradu veśli s cizimi znalci. 

Zkousici komis e. § 28. Pro pfehliźeni oućtu 
o jmeni jednoty vyvoli oudove ze sebe zkousici komisi, ze 
tfi osób sestavenou, krome tri zastupcu fećenych komisarii 
na sest let, a ti vyvoli ze sebe pfednostu, ktery zamśstndn 
jsa, sYĆho zastupce jmenuje. 

Komise tato napomina ke zrychleni oućtu, pfehliźi a 
potvrzuje je. 

Ty dni schuzkyoudu. §29. Kaźdćho tydne sejdou 
se oudove, ktefi se pfedmetem jisteho stdlćho vyboru pro pru- 
myslni osvśtu zabyvaji, v fśdne posloupnosti a v urćeny 
pfed tim den. V techto tydnich schuzkdch voli se 1. v każde 
prvni schuzce po novem roce, aneb kdykoli toho potreba 
każe novi vyborove, 2. jedna se o pfedmśtech tohoto 
jisteho oddeleni. 

Mesićnf schuzky. § 30. V napfed urćeny den ka- 
źdćho mesice, vyjmouc mesie B fez en, budę vśeobecnA 
schuzka vśech oudu. V techto 1. podd hlavni feditelstvo 
zpravu o vsem, co se podstatneho od pośledni mćsićni 
schuzky ućinilo, a oudove to posud^ieź ; 2. md se rokovati 
i rozhodnoutl, co noveho by mćlo byti pfedsevzato, co pod- 
statnć zmćnćno neb zruścno, tato vśak rozhodnuti nesmf 
se tykati nćjakć zmćny sprdynich pravidel ; 3. voli se pro- 



Zfizeni Ćeske Jednot}' Prumyslove. 191 

zatimni zastupcove spravcu, jakoż i 4. ćinni oudove ; 5. ma 
se rozhodnouti o tom, zdali a jak se ma k ćemu obratiti 
zakladni jmeni ; 6. v mesićnich schuzkach po roćni schuzcc 
nejprve pfiśtich voli se representace prumyslnich zamestnani ; 
7. pojednava se o pfedmetech, o ktere se jednota stara. 

Roćni schuzka. § 31. Roćnf schuzka jest kaźdo- 
roćne v mesici Br eznu, V ni se jednd o nasledujicich 
pfedmetech: 1. Posuzuje se zprava za cely rok od hlavniho 
feditelstva podana. 2. Voli se hlavni feditel, jednatel, sprav- 
cove, zkousici komisafi a jich zastupcove. 3. Voli se za- 
sluźni a ćestnf oudove. 4. Oznamuji se vyhosteni z jednoty. 
5. V ni se menf scatuty, ktere pak se pfedloźi J. C. M. k nej- 
yyśśimu potvi-zeni. 6. INIeni se spravni pravidla. 7. Rozhoduje 
se o zruśeni jednoty a o nałożeni se jmenim spolećnim, 
je-li jake, k ućelu vśeobecne prospeśnemu, podobnemu lićelu 
jednoty. 

Yśeobecna pravidla. § 32. jestli nektery k ji- 
stemu ućelu voleny oud vystoupil dfive, neź vyprsel ćas, 
na ktery volen byl, a tudy noveho voleni potfebi było, na- 
stoupi nove zvoleny na misto sveho pfedchudce jen pro 
ostatni Ihutu, a pak jest opet nove radne voleni. 

§ 33. Aby było zvoleni płatne, jest jen absolutni 
yetśiny hlasu pfitomnych potfebi. U vśech ostatnich hlasovani 
rozhoduje r e 1 a t i v n f yetśina hlasu. Hlas pf edsedatele ma 
V hlasovani jen tenkrate rozhodne moci, kdyby bez neho 
neb s nim było na obou stranach stejne hlasu ; v tomto 
pfipadu se poćita jeho hlas za dva. 

§ 34. Jen skutećne pfitomni oudove mohou ve schuz- 
kach hlasovati. Spolky, ktere jakoźto moralni osoby oudami 
jsou, mohou ze sebe voIiti organ, ktery pak jich prava a 
povinnosti zastava. 

Dle techto pravidel fidf se ćinnost naśe v Jednote 
Prumyslove, a każdy kdo dalśi jednani sledovati chce, 
muźe nyni pomoci tohoto zde uvefejneneho zrizeni do- 
konale veśkeremu jednani rozumeti. Dobre jenom budę, 
jestli hojny poćet ylasteneck}' smyślejicfch mużu za 



192 Kareł Havlićek: 

oudy pristoupf. Obef tuto pfineśena neni velka, rocne 
10 zl. stf.,') a zvlaśte było by si prati, aby naśe mesta 
aspoń YŚechna za oudy pfistoupila ; coź jest to 10 zl. stf. 
z obecniho duchodu kaźdeho mesta neb jine obce?! 
A Jednota PrumysIova muźe jen tenkrat dustojne 
pusobiti, kdyź siła jeji peneźita naleźite vzroste. Dejme 
Jednote asi 40 neb vice tisic zl. str. roćnich duchodu 
a podivime se pak sami blahodejnemu pusobeni jejimu. 
Nesteźujme si marne na okolnosti, nybrź chopme se 
źivota tam, kde jest cesta otevrena. Jak prospeśne jest 
V kaźdem ohledu spolcovani se, nepotrebujeme zde 
dokazovati, każdy ma nejkrasnejśi priklad v jinych 
zemich : proc bychom ale neuźivali teto svobody tam, 
kde nam dovoleno, bakdejeśte spolek jest ve zvlaśtni 
ochranę J. M. C. krale naśeho ? ! 

Kdo jen ponekud ohlaśena zde statuta soudne 
uvaźil, pozna snadne, jak obśfrny a ćasu naśemu pri- 
mefeny jest obór ćinnosti Jednoty teto, a jak by se 
ćasem svym mohla stati nejduleźitejśim organem 
Yzdelani vecneho, praktickeho, ktereho mamę tak tuze 
zapotrebi. Jiź jen kdyby po krajich a ve mestech naśich 
pocaly se zakładali pusobenim Jednoty śkoly p r fi- 
rny sio ve, jaky by z toho vzniknul kvet cele vlasti 
nasi ! Proćeź każdy dle okolnosti svych bud sam za 
ouda pristupteż aneb mesto sve, cech svuj a jinou 
spolećnost (k. p. streleckou atd.) ku pristoupeni po- 
vzbuzuj. V kaźdem meste najdou se muźove, ktefi 
ostatnim duleźitost a użitek veci vysvetliti a pfesvedćiti 
je dovedou. Budteź ubezpećeni, ze penez takovym 



') 10 zl. str. ==21 kor. 



Znzeni Ćeske Jednoty PrumysIove. 193 

spusobem nabytych v Jednote jak naleźi dobre ku 
prospechu ceie zeme użito budę, że jmenovite narod- 
nosti nasi uknvdeno nebude. Kdo jednani v poślednim 
ćase V naśich novinach ohlaśena ćital, mohl se pre- 
svedćiti, jakeho smyślenf jest vetśina oudu a dle vetśiny 
hlasu ndi se vśechno. 

H. B. 



Havlićek: Politicke spisy I. J3 



12. DANIEL 0'CONELL. 

Od H. B o r o V s k e h o. 

(Praźske Noviny z 13. 17. 20. 24. 27. ćervna r. 1847. c. 44 aź 48. 
S. 199—200. 203—204. 207—208. 211—212. 215—216.) 

Dnve neź źivot a skutky tohoto znameniteho muźe 
vypravovati poćneme, postavime zde pravdu, na niżto 
cely jeho źivot jakoźto na pevnem zakładu spoćival, 
z niźto YŚechny jeho velikolepe skutky jako prame- 
nove vody źive pryśtily. 

Jest to ona pravda : ze naród ztrativ narod- 
nost svou kiesa vźdy vice v bidu a opovr- 
źenf. Tuto velikou pravdu hlasa nam dejenis, ajme- 
novite pri narodu irskem vidime ji velmi patrne a pn- 
kladne. Bud si pak pfićina ztracene narodnosti jaka- 
koli (nejobyćejnejśi jest nasilna poroba, kdeźto vitez 
premoźenemu moci vnucuje jazyk svuj a narodnost), 
vźdy ale tahne za sebou stejne nasledky. Ciza panu- 
jici narodnost brzy se zmocni vśelłkych cest k lepśimu 
źivotu, usadi se ve vynosne oufad}', pritrhne k sobe 
obchód a prumj^sl a vubec vśechno snadnejśi a vy- 
nosnejśi zamestnani a drźic v rukou svych (pomoci 
jazyka sveho) vśelike prostfedky k \^edomostem a 



Kareł Havlicek: Daniel 0'Conell. 19& 

k lepśimu vzdelani zanechava domaci pfemoźene na- 
rodnosti jenom nadennicke kłopotem', teźkou, mało 
vynosnou rućni prąci. Ovśem tez mnohy opustiv na- 
rodnost svou a pnch3'te se panujfci, zjedna sobe tak 
pristupu k snadnejśimii a nadhernejśimu źivotu, po- 
nevadź ale takto cesta ovśem ostatnim, kteri narod- 
nost svou zachovaIi, zavrena jest, stava se poznenahla, 
ze domaci narodnost jen v niźśich mene Yzdelanj^ch 
stavech pntulku naleza, ana cizi mezi vśemi yyśśimi 
panuje a delśim zvykem pfejde pak mała vaźnost, 
ve ktere (boliuźel !) niźśi stavove u yyśśicłi byvavaji, 
i na narodnost jejich, na jazyk domaci, tak ze se ko- 
nećne każdy prijav na sebe cizi panujfci narodnost, 
za svou prirozenou vefejne stydi. Cim vice se roz- 
maha opovrźeni vlastni domaci narodnosti, tim vice se 
rozmaha chudoba a nićemnost mezi vśemi pfidrźujicfmi 
se ji, a chudoba mnoźi pak opet opovrźeni. Takove 
jest ono osudne kolo, a velmi nesnadne jest z neho 
vyvaznuti, obyćejne se narodnost uhnetena po dlouhem 
a teźkem utrpeni dokonce vytrati, a jako nehodny 
-slunce Boźiho tvor s hanbou a potupou klesne do 
hrobu zapomenuti. — — 

V pomerech Anglicka a Irska mamę nejpatrnejśi 
vśeho toho pfiklad, vidime obrovske zapaseni o na- 
rodnost klesajici, ba kleslou, a v źivote Daniela 0'Con- 
nella spatfime nejbystrejśi a nejnadanejśi tok tohoto 
ślechetneho, ale preteźkeho namahani. Dnve vśak neź 
o 0'Connelovi samem co povime, zapotrebi budę, 
milovanou vlastjeho, neśtastnymi osudy stihany Er i n 
{tak nazyvaji Irćane sami vlast svou, ostrov Irsko) 
V duchu navśtiviti, a jak nynejśi tak i minuly stav a 

13" 



196 Kareł Havlićek: 

osudy jeho v kratkosti pred oći sobe postaviti, bez 
ćeho by teźko było snaźeni 0'Connellovo dobre a 
płatne oceniti. 

Irsko poćita mnoho pres 8,000.000 obyvatelu, 
z nichźto nejvetśi ćast velmi chuda jest; 20,000.000- 
jiter zeme drźi duchovenstvo (anglikańsko) a ślechta 
(statkafi) a jen asi pul druheho milionu jiter lid sam^ 
a sice asi 20.000 hospodafu se 100 zl. str.') roćnich 
prijmu, 10.000 asi s 200 zl. a 2000 2) asi s 500 zl. stf. 
Jaky to mały poćet ! Ostatni vśichni jsou jen nejbid- 
nejśi najemnici a sice najemnici u najemniku, nebot 
statkafi (mezi kterymi ovśem nejvfce duchovenstva 
jest) davaji statky sve po vetśich oddilech do najmu, 
a jejich najemnici je teprva na malinkę ćastećky roz- 
dęli a chudemu lidu do najmu pustf. Kdyź pak se 
s vetśimi najemniky zmena stanę, museji vśichni pod- 
najemnici pole sva opustiti. Takovym spusobem 
nikdo o zvelebeni polnosti nepećuje, ponevadź jistoty 
nema. 

Zeme sama jest dosti płodna a rodi vśechny 
plodiny mirneho (asi naśeho) podnebi. Zima neni 
nikdy kruta, także po cely rok zeme se zelena, od 
ćeho i zeleny Erin sluje. Rovin jest velmi mnoho, 
a take mnoho nizin bafinatych, zmenśujfcich vynos 
cele zeme. (V novejśich ćasech mj^slilo se mnoho 
o tom, aby vysuśeny były.) V zimę mnoho prśf, mrazy 
a snih zridka byvaji. Ryb a jinych vodnich źivoćichu 
veliky dustatek. 

') 100 zl. stf. = 210 kor., 200 zł. str. = 420 kor., 500 zL 
stf. = 1050 kor. 

') V originale stoji patrne chybnć 20.000. 



Daniel 0'Conell. 197 

Nejvice seseje oves, ktery s bramborami jest skoro 
nejhlavnejśi vyźiva vetśi' ćasti Irćanu, len se tez mnoho 
vysiva, yyteźek ale z dobytka (jako masło, syr, maso 
atd.) vyvaźi se do Anglićan, nebof Irćane tak hluboko 
klesli do chudoby, ze si ani techto plodin zeme sve 
poprati nemohou a podmanitelum svym je prodavati 
museji. Ba Irćan (jak mnozi viry hodni svedkove tvrdi) 
mała prasatka sva na prodej mlekem krmi, ktereho 
sam sobe dopfati nemuźe. 

Vubec vyvaźi Irsko do Anglićan koże, maso, do- 
bytek, masło, lihy, sul a pfizi. 

Lid irsky naleźf k narodu keltickemu (galskemu) 
a mluvi zvlaśtni nafeći reći galske, ve vyśśich stavccli, 
ve śkolach a v oui^adech ale vśude panuje anglićina. 
Irćane na sobe maji YŚechny dobre vlastnosti bodreho, 
a YŚechny chyby podmaneneho narodu. Od Anglićanu 
se liśf dokonce, a pomer narodniho karakteru irskeho 
k anglickemu jest asi takovy, jako slovanskeho k ne- 
meckemu vubec. Irćan jest udatny, dobrosrdećny, ve- 
sely, hostinny, milovnik starych otcovskych obyćeju 
avśak i lehkomyslny a vubec vice poctiveho ducha, 
kdeźto Anglićan chladne poćita a dobre hospodari. 
Potmeśilost, mstivost, poverećnost, naklonnost k vraźde 
a żharstvi, kterymi se Irćan ćasto bohate anglicke ślechte 
a nenavidenemu anglikanskemu duchovenstvu msti, tyto 
vlastnosti vypestovala u Irćanu poroba, nebof jsou vśude 
jeji płody. Irćane jsou małeho, siłneho vzrustu, maji 
cerne vlasy (Angłićane jsou vełici s bladymi vlasy), 
vaźi si narodnosti sve a dejin vłasti, miłuji hudbu a 
zpev. Ve vśem se vubec od Anglićanu nesmirne lisi, 
lak jako Angłićane zcela oddani jsou cirkvi sve prote- 



198 Kareł Havlićek: 

stantsko-anglikanske a nenavidi katolickou, tak zas 
Irćane hoiiivi katolici za źadnou cenu od katolictva 
k anglikańsko (panujici) cirkvi nepfestoupf a kneźstva 
katolicko, aćkoli velmi chude a take mało vzdelane 
jest pro nedostatek primerenych śkol, pfece u narodu 
Irskeho velike poźiva moci a vaźnosti, ovśem hlavne 
proto, ze narodni a s narodem samym zaroveń utla- 
ćeno jest, nebof jinak naród irsky pro nesmirnou ne- 
yzdelanost a poverćivost svou (tez nasledky poroby) 
neumi naboźenstyf sve naleźite oceniti. 

Katoliku jsou % veskereho obyvatelstva, k angli- 
kańsko cirkvi pfiznaya se jen asi 500.000 dusi, prece 
vśak jsou 4 arcibiskupoYĆ, 18 biskupua a si 1700 kneżf 
anglikanskych s 15,000.000 zl. str. roćnfch duchodu.^) 
Katolici maji jen jednoho arcibiskupa a nekolik bi- 
skupu a kneźi tolik asi, co anglikanśti. Anglikanskym 
duchovnim museji katolici desatky a jine piaty davati, 
a krome toho sve kneźstvo sami zcela si platiti. 

Dejiny irske pfedstavuji nam nekonećne pasmo 
nejhorśich utrpeni a bfd, a nesnadno povediti o jinem 
narodu, jenź by se neśfastnou historii svou vyrovnal 
ubohym Irćanum. Minouce nejstarśi a stfedni historii 
ostrova Erinu, ktera se neporadkem a nasilnictvim 
dokonce vyrovnava vśem ostatnim zemim v podobne 
dobę, pi-ejdeme zrovna ku pomeru Anglicka k Irsku 
jakoż nejpoućnejśim. 

Dnve poźivali Keltove irśti syobod}^ ve vlasti sve 
a samostatni vladykove panovali v rozlićnych konći- 
nach bez vśelikych urćitych svazku mezi sebou, leć 



') 15,000.000 zl. str. = 31,500.-rOO konin. 



Daniel 0'Conell. 199 

vyjma snad jednu narodnost. Nejvfce podobni jsou 
Slovanum v tom, ze pastevnictvi a orbu pestovali, 
majice spolećne zemi rozdelenou. Kresfanstvi prijali 
jiź r. 430 a sice tak horlive, ze brzy Irsko samo se 
stało semeniśtem kresfanstva pro celou severni a strednf 
Evropu, nebof mnichove irśti *) putovali ze zeme do 
zeme, hlasajice vśude nove naboźenstvf. Zaroveń na- 
stała tenkrate v Irsku mniśska klaśtefni ucenost. 

Danove a Normane v rozlićnych dobcich nasilne 
panovaii v Irsku, aćkoli se vźdy pri tom i zachovali 
domaci viadykove. Ku konci XII. veku ale nastał 
vplyv anglicky, a od te doby aź do nynejśka trval 
vźdy boj (bud zbrani neb duchem) mezi pfemoźenou 
narodnosti irskou a nasilnickou anglickou. Pficina, pro 
kterou Anglićane do Irska priśli, jest obycejna, totiź 
domaci rozbroję, jakoż i v stare historii ćeske vidime, 
ze ve sporech domacich obyćejne nektera strana Nemce 
ku pomoci volala, kteri pak ale co nepratele obou 
stran (aspoń celeho narodu) v zemi zustati a zle ho- 
spodafiti chteli. R. 1169. preplavili se dva anglictf 
panove (baronove), ku pomoci povolani byvśe, do Irska 
a podmanili sobe znamenite krajiny na vychodni (sou- 
sedni k Anglicku) strane ostrova. Kral anglicky 
Jindrich II. sam r. 1171 tez s dosti patrnym na ten 
ćas Yojskem dle prikladu tohoto do Irska tahl, a maje 
od papeźę pisemni darovani ostrova tohoto, nasel 



^) [I u nas V Cechach dobre znami pod jmenem Hiberńaku 
neb Hiberhatu (od latinskeho z Erin zpotvoreneho jmena Hiber- 
nia), a jeśte nj^nejśi celnice Praźska (klaster zruśeny Hiberńatsky) 
pfed nedavnem u lidu slula ^u Hiberńatu«, jakoż dosavad ulice 
vedle nf jmeno toto nese.] 



200 Kareł Havli'ćek: 

zvlaśf ve kneźstyf znamenitou podporu,') a konećne 
si vetśi ćast Irska (jiźni a vychodni) zcela podmanil, 
anat' se na sevefe a zapade narodni strana v samo- 
statnosti proti cizincum po mnohych bojfch śfastne 
udrźela. Kral anglicky zavedl anglicke pravo a rozdał 
dobytou zemi svym baronum. Tito pak mocf se do 
darovanych krajin usazovali yyhanejice domacimajitele, 
jimź od nepameti zeme należela. Vubec povaźovala 
tato bujna anglicka ślechta cele Irsko za krajinu pana 
nemajicf, a dle libosti si nasilne brała pudu, vyhanejic 
z nf prave majitele, tak asi jako Spanelove v Americe 
s nebohymi obyvateli zachazeli. Nastał tudy boj za 
bojem, neporadky, nejbujnejśf nasili, a anglicke jmeno 
stało se predmetem dobre zaslouźene nenavisti u do- 
macich. Nekteri domaci vladykove se ovśem anglicke 
korune pokofili a stali se tak rovneż anglickymi barony 
avśak i ti brzy angłickou narodnost prijali a rodaky 
sve utlaćoyali. Około 1315 stało se velike povstani 
proti cizincum, ale bez prospechu, tak że jen bida 
tfm vetśi nastała. Ba zvłaśtnim zakonem od r. 1367 
prohlaśeni jsou Ircane za nepfatele, a Anglićanum za- 
kazano jest pod nejhorśimi tresty, aby s Irćany v man- 
źelstvi nevstupovaIi, a feć jejich a obyćeje nepi-ijimali. 
Tim se obe narodnosti jeśte vice rozdelily. Aćkoli se 
od te doby cele Irsko jakożto zeme Anglićanum po- 
drobena povaźovala, pfece vsak nejvetśi ćast opravdu 
posluśna nebyla, a Irćane ztrativ'śe predeśle vzdelani 
sve, źiłi jako divochove v ustavićnych małych bojfch 
s nepi'ateli svymi. 

^) [Toho ćasu papeż rimsky sebe za zemskćho pajia, na zemi 
povaźoval, a zeme a narody rozddval dle vule svć.] 



Daniel 0'Conell. 201 

Kral Jindfich VIII.^) puvodce anglikańsko cirkve 
chtel nove naboźenstvf, ktere se v Anglićanech vy- 
borne ujalo, take v Irsku uvesti, ponevadź ale po- 
chazely novoty od nenavidenych Anglićanu, protivili 
se Irćane co nejurputneji a setrvalj ve vife katolicko 
proti vśemu snaźeni kralovu, v ćem je i Jezovite, od 
r. 1541 V Irsku zdomacneli, velmi podnecovali. Kra- 
lovna Alźbeta*^) sice chtela katolickou viru chraniti, 
ponevadź se ale papeź a katolicka strana v Irsku vźdy 
nepratelsky k ni meli, uminila si i v Irsku nasilne re- 
formaci zavesti, a pobravśi cele zadusi katolicko cirkvi, 
darovala je anglikańsko. Na to pak od r. 1560 usta- 
vicne trvaIo povstani, ktera papeź a Spanely horlive 
podnecovali a podporovali, Tehdaź mnoho Irćanu, ne- 
majicich ve vlasti sve vyźivy, do francouzske a śpa- 
nelske vojenske sluźby chodilo a ve zbrani se vycvi- 
ćivśi, s yydelkem domu se vracovalo. Teto okolnosti 
pouźil srdnaty a zkuśeny irsky vladyka Hug 0'Niele 
a sebrav je spusobil r. 1595 velike povstani proti 
Anglicanum, chteje naród svuj od jha jejich osvoboditi. 
Toto poYStani se śpanelskou pomocf nekolik let trvalo, 
aż konećne Ircane opet premoźeni, veliky poćet jich 
pobit, a statky jim odńaty a Anglicanum darovany 
jsou. 

Kral Jakub I ^) se sice potom starał o zvelebeni 
zeme a zavedeni lepśfho radu, a ustanovil take par- 
lament irsky, ve kterem vśak protestanti (tedy Angli- 
cane) silne pfevladali. Prece vśak były katolikum (tedy 



'■) Jindfich VIII. 1509—1547. 
■^) Alźbc'a 1558—1603. 
■•i) Jakub I. 1603—1625. 



202 Kareł Havlicek : 

narodni strane) vśechny oufady nepnstupny, pro pn- 
sahu predepsanou, ve ktere by byli musili krale an- 
glickeho uznati za h]avu cirkve. R. 1641 vzniklo pod 
0'Neale'm pro nelidskost anglickeho vladare Straf- 
forda, jenź narodnost irskou hrube pronasledoval, nove 
velike povstani, do ktereho se hned veśkere obyvatelstva 
pfidalo a lid k zavraźdeni vśech protestanta (Angli- 
ćanu) se rozpalił, tak ze jich v nekolika dnech 50.000 
zavraźdeno jest. Mezi tim vśak nastała velika anglicka 
revoluce, angl. kral Kareł I.^) usmrcen jest a parlament 
republikansky ustanoviv zuriveho Cromvella misto- 
drźicim V Irsku, odesłał jej tam r. 1649. s vełikym voj- 
skem. Za devet mesfcu pokorił a vyhubił tento cele Irsko 
po nesmirnem krve prołevani; po pfemoźeni musili 
muźove zbroje scłiopni vlast svoli opustiti, aby do- 
konce jiź povstani możne nebyło. Ponevadź ale pfece 
po tomto nelidskem vrażdeni mnoho jeśte zustalo 
Irćanu narodnosti a vife sve vernych, a nechtejicich 
se panujicimu naboźenstvi podrobiti, uminil si Cromvell 
vyvesti je vśechny (nejvice se jich skryvalo po lesich 
a moćalech) do Amerik3^ Ze to vśak możne nebylo, 
porućil je aspoń yśechn}^ do zapadni ćasti ostrova 
zahnati, a tam pod dohlidkou anglickeho obyvatelstva 
do pevnosti zavriti, ale i to se pri vśi ukrutnosti ne- 
podafilo. Zemi domacfm pobranou rozdał vojsku svemu 
a angłickym kolonistom, a pravi majitelove jeji błoudili 
po lesich a moćalech, umirajice hładem a mrazem ve 
vlasti svć. 

S obnovenim kralovstvi v Angłićanech prestało 
sice pronasłedovani strany irske, prece vśak zustaly 

') K'arol I. 1625—1640. 



Daniel 0'ConelI. 203 

pobrane statky v rukou anglickych ; nedlouho take 
trva!a radost, kterou Irćane z pokusu krale Jakuba II.') 
o obnoveni katolictva v Anglićanech pocitili. Y^^hnany 
z Anglićan kral (Jakub II.) pritahl r. 1689. s francouz- 
skou pomoci 5000 muźu do Irska, a lid vida tu 
dobrou prileźitost k nabyti narodni svobody, hrnul .se 
odevśad k nemu, brzy byl cely ostrov v moci narodnf 
strany ; mnoho anglickych panu musilo statky sve 
opet Irćaniiim odstoupiti. Ale r. 1691. poraził novy 
anglicky kral Yilem ") vojsko irske, a opet podrobeni 
jsou Irćane Anglicku. Mnoźstvi statku jim opet po- 
brano jest. Utyorily se z\iaśtni anglicke spolećnosti 
k tomu oućelu, ab}^ sila strany narodni dokonce uhne- 
tena a jazyk irsky zcela vymyten byl ; hrube zakony 
vydany jsou proti Irćanum, dustojnici cirkve jejich 
musili opustiti vlast, naboźenstvi pfemoźenych nesmelo 
se verejne pestovati ani ućiti, Irćane byli vyloućeni 
z oufadu, nemohli miti statkj' zemske (prec ve vlastnf 
sve zemi !), nesmeli jako nejaci opovrźenci s anglickymi 
ve sńatek veji'ti, kśafty svobodne ćiniti atd. Ba — co 
jen V Turcfch nalezame — nesmeli na draźśim koni, 
neź za 5 lib. jezditi, sice jim każdy Anglićan kone vzi'tł 
smel za 5 lib. penez. Zkratka, odńata jsou pfemoźenym 
Irćanum vśechna lidska prava. Avśak prave toto velike 
poniżeni tfm vice podnecovalo Irćan}'' k zaśti proti 
anglicke viade a k zoufalym snaźenim osvoboditi se : 
ćehoź se vśim pravem boje angl. parlament, uminil si 
pośledni pramen zamoźnosti irske (vyrobky vlnene) 
zruśiti ustanovenim velkych cel vyvoznich, tak ze se 

*) Jakub II. 1635—1688. 

'•O Vilem III. Oranzsky 1689—1702, 



204 Kareł Havli'cek: 

pro tato cla skoro nic z Irska vyvaźeti nemohlo. To se 
stało vśechno s tim oumyslem, aby prumysl v Irsku 
kvesti nemohl a naród vźdy jen v chudobę zustal, a 
tudy si z poddanosti pomoci nemohl. 

Dlouho zustali Irćane v nejhorśi porobe, ponevadź 
YŚechna sila narodu zm arena była. Statky były po- 
brany, hodnosti cirkevni a ouredni były v rukou an- 
głickych, vyśśi a prostfedni (mestslvy) stav b3'ły bud 
anglicke neb smyśleły po anglicku, vśemu vzdełani 
łidu irskeho była cesta zamezena, ktery nemaje żadne 
cvićenosti neumeł sobe pomoci a konećne i sve vłastni 
opovrźeni ani necitił. Konećne poćał se prec łid ovśem 
hrubym spusobem hybati proti urputnym angłickym 
statkafum a duchovnim panujici cfrkve. Nastały v Irsku 
społećnosti tak nazvanych o brane u. R. 1760 poćałi 
tak zvani bili hośi (od kośil, ktere pres odev nosiłi); 
byłi to delnici, vyhnani sedlaci atd., shromazdujici se 
V noci ku pomstę nad nevlidnymi statkafi, angł. kneźmi, 
oufedniky atd. Źadny Irćan proti nim pfed oui:-adem 
nesvedćil, a proto z\daśt" było teźko proti nim jednati. 
To vśak prece mało pomahało Irsku, aź konećne, kdyż 
se severo-amerikanske kołonie (nynejsi repubłikanske 
soustatij proti Angłićanum pozdvihly, vynutili Irćane, 
uźivajice teto pfiznive doby, od zastrasene angl. vłady 
nektera ułehćeni. R. 1778zruśeny jsou nektere zakony 
proti narodnosti irske, Irćane smeli statky zemske na 
999 let najimati t. j. kupovati. Kdyź toho ćasu Fran- 
couzsko ypadem hroziło a v Irsku mało vojska łeźeło, 
załoźili Irćane, kofistice z teto dobre pfilezitosti, sbor 
i rskych d o b r o v o ł n f k u, jak udavałi k obrane zeme. 
Tento sbor vzrostl brzy na 50.000 muźu ; a dobrovołnici 



Daniel 0'Conell. 205 

ozbrojeni poćali podpisovati źadosti a stiźnosti k vlade, 
ktera se tim vice ulekla, ze se i mnozi protestant! 
k nim pridali a o opravu politickou v Irsku zadali. 
V!ada povolila Irćanum samostatnou domaci vladu a 
parlament, Irćane smeli si śkol}^ zakladati, a nabo- 
żenstvi s\'e svobodne konati. Do teto doby probuze- 
neho ponekud narodniho vedomi pada take narozeni 
Daniela 0'Connella (r. 1775). 

V' ćas francouzske revoluce nejvice ale se pro- 
jevila V Irsku touha po samostatnosti. V Dubline se 
utvofil r. 1791 spolek »Jednota Irska«, do ktereho 
i mnoho protestantu pristoupilo. Tajny oumysl tohoto 
spolku byl osYoboditi Irsko a ućiniti z neho samo- 
statnou republiku. R. 1792 zadali od vlady, aby Irćane 
(katolfci) ve vśem byli pfed zakonem rovni Anglićanum 
(protestantom). Vlada dovolila, aby smeli Irćane advo- 
katske hodnosti dojiti a s Anglićany ve sńatky vstu- 
povati. R. 1793 zruśeny jsou tresty, do kterych dr{ve 
katolik upadł, nebyl-li v nedeli v protestantskem ko- 
stele, smeli voliti do parlamentu (ale sami tam pi:-istupu 
nemeli) a k niźśim ouradum pripuśteni jsou. 

Tato vśak ustanoveni neuspokojila stranu narodni, 
nybrź povzbudila jen ke smelejśimu poćinani. Vlada 
zruśila »Jednotu irskou«, vloźila silne posadky do 
mest, a pozdeji, kdyź se Francouzove pokouśeli o vpad 
do Irska, dala cely ostrov pod vojenske pravo. R. 1797 
obnovila se Jednota irska potaji, a dala si dobre vo- 
Jenske zrizenf, spravovana jsouc od peti direktoruv, je- 
jichźto jmena nikomu znama nebyla. Jiź poćitala Jednota 
500.000 spoluoudu, tu se vlada skrze zradu r. 1798 
o vśem dovedeIa. Pfece ale vypuklo v Maji verejne 



206 Karę! Havlicek : 

povstani na mnohych mistech, ktere ale vlada po 
silnem kr\^e proliti premohla. Od teto doby uminila si 
vlada spojiti irsky parlament s anglickym, ponevadź 
zvlaśtni snemy vźdy udrźovaly jakousi samostatnost 

V Irsku, a mohly snadne novemu povstani dati jakousi 
stranku prava. Navrh ale, v tomto ohledu irskemu 
parlamentu ućineny, odmrśten jest. Tu vlada uźila 
penez a podplaceni; zakoupila hlasy v irskem parla- 
mente (za jeden platila aź 200.000 zl. stf. a v celosti 
asi 16,000.000 zl. str. '). Takovym spusobem docilila 
angl. vlada, ze parlament irsky dne 26. Maje 1800 
vetśinou hlasu pfijal spojeni irskeho parlamentu s an- 
glickym, a odtud nastava pro Irsko nova doba. 

0'Connell protiviI se tomuto spojeni parlamentu, 

V kterem dobre videl uplne klesnuti samostatnosti a 
narodnosti Irske a 13. ledna 1800 drźel v shromażdeni 
vlastencu irskych v hlavnim meste Dublfne prvni svou 
feć proti tomuto spojeni, ktere vśak shromażdeni ten- 
krate brannou moci rozehnano jest, tak że sam on 
s teżkosti uśel zatknuti. 0'Connell pochazel ze stare 
rodiny irske, avśak jeho otec (kupec) nebyl zvlaśte 
majętny (rok jeho narozeni udava se 1774 a 1775). 
Daniel bjd nejstarśi v rodine a ustanoven jsa ke 
stavu kneźskemu dostał od kat. kneze prvni vycho- 
vani, a dale se vzdelal na pevnine u dominikanu 
a jezovitu, kdeżto mu jeho predstaveny pfedpovidal 
znamenitou budoucnost. Opustiv ale theologii, vlożil 
se V Londyne s neobyćejnou pilnosti na studia prav- 
nicka a stal se r. 1798 advokatem v hlavnim meste 



1) 200.000 zl. sti-. = 420.000 korun. 16,000.000 zl. str. = 
33,600.000 korun. 



Daniel 0'Conell. 207 

otćiny sve. Neobyćejna sbehlost v pravich, vymluv- 
nost a obratnost myślenek a feći ziskaly mu brzy 
jmeno slovutneho advokata. Smelost vlastenecka a 
horlivost pro narodni veci dobyły mu brzy naklonnost 
a duveru krajanu. Kaźdeho potlaćeneho Irćana zastał 
se pred soudem, a proti każdemu nespravedlivemu 
natisku oufednictva vedl źalobu pravni. Zvlaśte pfed 
kaźdou jury (soudem pnseźnych) zvitezłi vźdycky, 
umeje humorem svym vźdy nakloniti soudce na svou 
stranu a protivniky v posmech uvesti. 

Prvni hlavni zasluhy o naród svuj ziskal si pfi 
obnoveni katolickeho spolku. Kdyź totiź slibena 
od ministra Pitta emancipace Irćanu (katoliku) t. j. 
uplna rovnopravnost jejich s Anglićany ve skutek ne- 
veśla, nastało velike rozhorćeni mezi Irćany a 1802 
zrizen jest v Dubline veliky spolek vlastenecky pod 
jmenem katolickeho spolku. Oucelem spolćeni 
było osvoboditi narodnost irskou od vśelikeho ne- 
spravedliveho natisku, avśak cestou dovoienou, ne 
poYstanim, nybrź velikymi źadostmi a żałobami. Tento 
spolek był po mnoha let strediśtem irskjźch narodnich 
zaleźitosti a 0'Connełl nejhorlivejśi'm spoluoudem. Ćim 
vetśi si ale spolek ten ziskal vaźnost a moc mezi 
Irćany, tim vice se proti nemu rotila strana anglicka, 
zfizujic sobe zas jine spolky. Zvlaśte r. 1811 nastało 
proti strane irske nove utiskovani od vlady, stare ne- 
zruśene zakony trestni uvadely se v platnost, parla- 
ment vydaval nove proti nepokojnym Irćanum, zname- 
nitejśi vudcove jejich ustavićne stihani jsou soudy 
kraloYskymi (kdeźto ale 0'Connel brane je co yytećny 
adyokat se vyznamenaval) a noviny irske pronasledo- 



208 Kareł Havlicek: 

vali oufadove anglicti ustavicnymi soudy a tresty, ^) 
a 0'Connelova nejznamenitejśi reć jest ta, kterou drźel 
pfed soudem k obrane obżalovaneho redaktora Dublin- 
skych novin. Jakkoli vśak ouradove pronasledovalł 
spolek katolicky, 0'Connell tvrdil, ze pokavad 
jest pravo źadosti (ze każdy obćan k parlamentu źa- 
dost podati smi), vźdy si troufa nejakym zakonne do- 
volenym spusobem pokraćovati ve snaźeni narodnim, 
Tenkrate pracoval neunavene a bez prestanf, heslem 
jeho było Byronovo : »Dedićni otrokove ! nevite, ze kdo 
SYoboden byti chce, sam zaćiti musi'!* Mezi nejzna- 
menitejśi nepfatele 0'Connellovy naleźela Dublinska 
(angl. smyślejici) mestska radda, kterou ustavićne ve 
yefejnych schuzkach nesmirne tupil. Proto vyzvan jest 
od jednoho z ni na souboj a dne 31. ledna 1815 za- 
stfelil 0'Connell v souboji sveho nepfitele. Nicmene 
vśak 0'Connell i po teto straśne udalosti dle stareho 
obyćeje tupil sve politicke protivniky a vyzvan jsa opet 
po nekolika mesfcich na souboj od p. Peela (tehdej- 
śiho sekretafe u lorda mistodrźiciho v Irsku, byvaleho 
prvniho ministra), ktery souboj ouradove zamezili 
V Irsku, a kdyź se Peel do Anglićan odebrał a 0'Connell 
jej nasledoval, podarilo se policii Londyńsko i tam 
souboj pfekaziti. Tak zachovan jest źivot jednoho z dvou 
muźu, kteri pozdeji slavou svou każdy vlast ozdobili. 
Hlavni ćinnost 0'Connellova v cele teto dobę było 



') [Ponevadż v Anylicke Hśi nepanuje censura, muże każdy 
tisknouti, co mu libo, a vlada teprv pohnati muźe pred soud pro 
veci protizakonne, shledaly-li by sc tiikove nckde v novinach. Ne- 
soudi vsak ouradnici, nybrż obćane sami stejneho stavu s obzalo- 
vanym, cim libovolnost ouradnicka obmezena jest.] 



Daniel 0'Conell. 209 

ustavićne shromaźcfovani (ktere tam zakon nezakazuje) 
narodu irskeho, schuzka stihala schuzku, a tak vzru- 
stalo uvedomeni potfeb svych i sily, po rozlićnych 
mestech vlasti sve zakładał v narodnfm duchu vedene 
noviny a ćasopisy, aby pusobily na mineni lidu a pri- 
pravovaly jej lepśfm vzdelanim ku politicke dospelosti. 
Podnecuje feći i skutkem lid, aby dbał o samostatnost 
svou a lepsi prava, umel jej zaroveń vzdrźovati od 
YŚelikeho nasilneho povstani, ackoli utiskovani od angl. 
vlady k nemu popuzovala. 0'Connell jenom silou vśe- 
obecneho minenf pusobil proti angl. vlade a nespra- 
vedlivym, śkodnym zakonum. Dobre znaje neodolatelnou 
moc, kterou ma spojena pevna vule veśkereho narodu, 
hledel jen cely naród o potrebnosti a prospeśnosti na- 
yrhoYanjź^ch pprav pi-esyedćiti, veda dobre, ze pak jiź 
nevyhnutelne vlada opravy takove zavesti a od nespra- 
vedlnosti dosavadni pro narodnosti irske upustiti musi. 
Konećne zmenil zrizeni (statuta) » Katolicko Jednoty« 
ustanoviv misto dosavadniho roćniho płatu ouda 50 zl. 
str. '), ktery chudym Irćanum zamezoval pfistoupeni, 
jenom skrovnićky mesićni piat, tak ze nasledkem teto 
zmeny skoro vśichni Irćane do nf pfistoupili a Jednota 
sama takove moci dosahla prićinlivosti 0'Connellovou, 
ze ji ministerstvo 1825 zvlaśtnim zakonem zakazało. 
0'Connełl podrobił se zakonu, zruśil »Jednotu«, zfidil 
ji ale hned zas pod jinym jmenem a na jiny spusob. 
Kdyź r. 1828 nastało nove, Irćanum nepriznive mini- 
sterstYO, chteł jiź naród nasilne povstati, a jenom 
0'Connełlovi podariło se zameziti toto vzboufeni. Tehoź 



') 50 zl. str. = 105 korun. 
Havlićek : Politicke spisy I. 14 



210 Kareł HavHcek: 

roku ale pokusiła se strana narodni o neco noveho. 
0'Connell zvolen jest naschval za deputovaneho do 
parlamentu '), a hned se odebrał do Londyna. Nechtel 
vśak sloźiti pfedepsanou pfisahu strany panujici cirkve, 
a proto pfipuśten nebyl. Nyni ale nastało v Irsku nove 
namahani vlastenecke jednoty, vśichni Irćane platili 
dobroYolnou dań, aby temito penezi mohly byt pro- 
vedeny zaleźitosti narodni, a poćalo se takove hnuti 
lidu a takove poboufeni mysli, ze ministerstvo uleknuto 
samo r, 1829 poćalo jednati o emancipaci katoliku 
(Irćanu) a rovnopravnost jejich s Anglićany. Nyni było 
po 20tiłetem pusobenim vykonano łiłavni dfło 0'Connel- 
lovo, a od teto doby sedel on s jinymi deputovanymi 
strany narodni ustavicne v parłamente, a tak mołilł 
aspoń ve verejne snemovne prednaseti źadosti sve 
o potrebnych jinycłi opravach v Irsku. 

Prvni navrh, ktery ućinil 0'Connełł v parłamente, 
było zruśeni desatku, ktere musili Irćane davati kneźim 
panujici cirkve. Znamo jest z ourednich vykazu, ze 
jsou V Irsku farni osady, kdeźto mezi 3450 kato- 
liky źije jen 15 protestantu, aneb i mezi 5393 katoliky 
12 protestantu, ba ze jsou osady s 1500 dusi, mezi 
nimiź neni ani jednołio protestanta. Prece vśak maji 
tyto osady farafe anglikańsko, kterym vsichni osadnici 
desatky odvadeji. Rozumi se, ze zvłaśte tato povinnost 
Irćanum nepfijemna była, jiź pro nenavist, kterou 
k cirkvi anglikańsko chovali. Jiź dnve panovala pro 
tento desatek mnoha poboufeni jednotlivych osad, a 
vlada nemołiła nikterak urovnati neprijemny pomer 



') [żądny katolik (Ircan) nemel byti v parłamente.] 



Daniel 0'ConelI. 211 

tento. Kdyź ku konci r. 1830. nastała whigicka vlada 
V Anglićanech, ktera sama se prohlasila, ze chce jed- 
nati o zruśeni techto desatku, nechteli jiź Irćane angl. 
farafum desatky davati a ani pomoci oufadu a ozbro- 
jencu nemohli je tito vymoci. Mnoźstvi vojska musilo 
se vyslati, aby zajali nekolik kusu dobytka misto ne- 
zapraveneho desatku, a pak kdyź se zajaty dobytek 
yefejne prodaval, nechtel jej źadny Irćan koupiti. Kdyź 
ale vlada a parlament ustanovili, aby se desatky spla- 
cely vrchnostem, tu se lid nespokojen protivil. 0'Connell 
yystoupil v tuto dobu se znamym (repealem) repilem, 
t. j. zvlaśtni yladou pro Irsko a s odtrźenim od An- 
glicka, a zridil k tomu oućeli zvlaśtni jednotu v Dub- 
line, aby źadostmi ku parlamentu ćinenymi rozdeleni 
takove uskutecnila. Vlada povaźujic pocinani takove 
za zradu zemskou, zakazała spolek ten, a pohnala 
0'Connella i s hlavnimi pomocniky jeho pfed soud. 
Pak ale nahliźejic sama, ze prł takovem vśech mysli 
irskych poboureni 0'Connell vlade prospeśnym byti 
muźe, ustala od źaloby a veśla s nim v pratelstyf. 
Nove Yoleni do parlamentu vypadlo ve smyslu 0'Con- 
nellove a vstoupil tam se 40 jinymi deputovanymi, 
kten ve vśem svorne a stejne hlasovali, tak źe vźdy 
ona strana v parlamente, ku ktere se onech 40 (po- 
tupne ohonem 0'Connellovym zvanych) pridalo, zvite- 
zila. Takovym spusobem panovala mała hrstka Irćanu 
pro svornost svou v parlamente anglickem a zvlaśte 
pusobenim jejich opraveno jest parlamentni zrizeni. 
Tim Yzrostia duvera Irćanu, a ponevadź 0'Connell 
dilem vlastni sve jmeni na zaleźitosti narodni vyna- 
Joźil, dflem ale vynosne advokatstvi (kterym roćne aź 

14* 



212 Kareł Havlićek: 

na 80.000 zl. str. ') zfskaval) pro podnikani narodnf 
zanedhal, ulożili si Irćane pro neho z\iaśtni dobro- 
Yolnou dań roćnich 13 a 180.000 zl. stf. '^), aby vsechny 
sve siły pouze zależitostem narodnim obetovati, a umyśle 
sve ku prospechu narodu temito penezi provesti mohl. 

Kdyź r. 1835. hrabe Mulgrave (pozdejśi marąuis 
Normanby) se stal vladafem v Irsku, muz narodni 
strane priznivy, tu teprva zakusilo Irsko lepsich ćasu. 
Predeśla dobra narizeni' a zakony, ktere si strana na- 
rodni od Anglićanu pracne dobj^la, nezachovavaly se, 
a mocna angl. strana utlaćovala, nedbajic na ne, pfece 
kde mohla Irćany, angl. soudcove drżeli yźd}^ stranu 
svym navodovcum proti katolikum. Mulgrave pomohl 
Irćanum do vyśśich oufadu, zavedl nestranne soudy, 
zrizoYal śkoly, vymytal ouf-edni nespusoby a drźel na 
uzdę bujne protestanty (Anglićany), jejichżto spolkove- 
zakonem 1836. zakazani jsou. 

0'Connell docilil tolik, ze desatky o polovici zmir- 
neny jsou, że Ircane dustojnosti soudcovske dojiti 
mohli, a ze v rizeni obecnim mest oućastenstvi do- 
sahli, kdeźto dnve jen Anglićane panovali : to vśak 
prece było pfiliś mało, zvlaśte kdyź se vlada zmenila, 
Tim usilneji hlasati sepoćal r e p e al,0'Connell cestoval 
r. 1842 celou zemi a svolaval vśude nesmirna shro- 
maźdeni lidu (ćasem aź ćSOO.OOO), kterymżto reci ohnivou 
hlasal potrebu oddeleni se od Anglicka- napominaje 
zaroveń k miru a zraźeje ode vśelikeho nasili, tak aby 



1) 80.000 zl. stf. = 168.000 korun. 

2) 130.000 zl. stf. = 273.000 korun. 180.000 zl. str. = 
378.000 korun 



Daniel 0'Conell. 213 

vśechno, ćehoź zapotfebi, provedeno było ceslou za- 
konni. Opatrne se vzdaloval ode vśelikeho spojeni 
s angl. radikalisty a s franc. demokraty. R. 1843., kdyź 
se k nemu cele kat. duchovenstvo pridalo, ziskalo 
hnuti toto nesmirneho rozśfreni. Krome 70 menśich 
odb}^ jiź 0'Connell 20 velikych shromaźdeni (monster- 
meetings) v rozlićnych ćastech ostrova a chystal se prave 
k nejvetśimu, tu vśak ministerstvo bojic se velikeho 
rozćileni Irćanu zamezilo schuzku brannou moci (ktere 
se Irćane dle rady 0'Connello\/y dokonce neprotivili) 
a zavedlo proti nemu a ostatnim hlavam repealu ve- 
liky proces, vinic je ze spiknuti a ze zrady zemske, 
kteraźto obvineni dokazovalo vyńatky z reći jejich 
k lidu drźanych a z rozlićnych ćlanku z novin. Odsou- 
zeni jsou zaroveń s 0'Connellem syn jeho Jan, tri 
vydavateIove novin, jeden knez katolicky, jeden pro- 
testant a sekretar repealu. 0'Connellovi prisouzeno 
jest roćni vezeni, 20.000 z!, str. trestu, a 50.000 zl. str. 
kauce '), ze se po 5 let tiśe zachova. Napomenuv lid 
k pokoji (ponevadź se chtel pro ten soud boufiti), 
odebrał se dne 30. Maje 1844 s ostatnimi soudruhy 
V Dubline do vezeni. Ale 1. zafi prohlasil soud peersky 
onen rozsudek pro rozlićne protizakonni neporadky, 
kterych se vlada pri procesu na ujmu obvinenych do- 
pustila, co neplatny, a vudcove repealu vyśli vitezne 
z vezeni. Od te doby ridil 0'Connell repeal jeśte opa- 
trneji neź drive, a ustavićne budil naród svuj k lep- 
śimu, stastnejśimu żivotu aź do końce vlastniho źivota 
sveho. 



') 20.000 zl. str. = 42.000 korun. 50.000 zl. str. = 105.000 
korun. 



214 Kareł Havlićek: 

Pravdivost a potrebu snaźeni 0'Connellova nejlepe 
dokazal, jak svetu vubec, tak vlade angl. zvlaśf, le- 
tośni neourodny rok ') v Irsku. Ponevadź pro śpatne 
tamejśi znzeni' nejvetśi ćast obyvatelu lide jsou, jak 
nkame z ruky do ust źijfci, ućinil letośni neśtastny 
rok z celeho Irska źebraky, a vlada nestaći penize a 
potravy do zeme posilati, jen aby se horśimu złemu 
cesta zamezila, nebof znamo, ze hlad nezna prava. 
Lide nemajici na tomto svete nićehoź, co by ztratitł 
mohli, krome sveho nuzneho neśfastneho źivota, a pri 
tom nevzdelani, zdivoćili, schopni a nakloneni jsou usta- 
vićne k nepofadkum a vzbourenim, a proto vlada an- 
glicka nejlepe sama sobe poslouźi, bude-li pecovati 
o lepsi Yzdelani a o lepsi prava narodu irskeho. 

Vypraviti cely źivot muźe tak nesmirne ćinneho, 
V nemźto se sestfedilo snaźeni veśkere narodu osmi- 
milionoveho, k tomu by nestaćilo ani nekolik knih, 
nadtof tyto skrovne listy. 0'Connell jako każdy muz 
slouźici horlive jiste strane a protivici se jine vy- 
chvalen a ztupen jest co można nejvice, skutkove vśak 
jeho zustanou velici i u pratelu i u nepratelu. Pred 
końcem żivota doćkal se jeste te nepfijemnosti, ze se 
mezi Irćany dve strany utyofily. 0'Connell znaje moc 
yfr}^ na myśli lidske, drźel se prede vśim v celem sna- 
źeni svem viry narodni a proto mel zcela na sve strane 
duchovenstvo : pozdeji ale, kdyź ve vecech naboźen- 
skych vetśi chladnost nastała, vznikla mezi repealisty 
strana, pećujici vice o narodnost vubec a pustic mimo 
sebe rozdil viry; mezi nimi było hlavne mnoho prote- 



') Rozumej r. 1847. 



Daniel 0'Conell. 215 

stantu, kten, nemohouce s 0'Connellem nesmirne hor- 
livym katolikem co do viry souhlasiti, prece o narod- 
nost a politicke opravy lidu irskeho upfimne dbali. 
Tato strana nazyva se mlade Irsko, a na każdy pad 
zeslabla moc Irćanuv timto rozdvojenim. 



13. NAS POKROK V ROKU 1848. 

(Praźske Noviny z 19. prosince roku 1847 ć. 98. 99. S. 416—417.) 

Postaveni redaktora PraźskychNovin było aź posud 
pfiliś obtiźne a nevdećne. Abychom se ani o jinych 
mrzutych okolnostech nezmińovali, ktere pred obe- 
censtvo dflem nenaleźi, dilem z jinych prfćin do ve- 
domosti YŚeobecne nepfichazeji, podotkneme tuto jen 
jedinou, ale nejvetśf obtfźnost, ktera vezi v rozmani- 
tosti a nerovnosti ćtenarstva naśeho. Kdeźto jinde 
u tak ćetneho, jako jsme my, narodu nekolikere no- 
viny rozlićnych zpusobu vychazeji, tak ze każde tyto 
noviny pro jistou tndu ćtenafstva zvlaśte zrizeny a 
uspofadany jsou a tudy se lepe każdemu zachovati 
mohou : mamę my posavad jenom jedinke noviny 
Praźske pro vśelikere obecenstvo rozmaniteho stavu, 
Yzdelani' a smyśleni, a to jeśte były co do mista priliś 
małe a obmezene. Coź tedy divu, ze mnohiy ćtenar 
V nekterem ćisle zhola nic neb mało pro sebe nałezl, 
a nespokojene noviny odłoźił ? ! Nebyłaf vźdy vina 
redaktorova ; raćteź povaźiti, ze jest naśe ćtenarstvo 
sestaveno lilavne ze dvou tnd : 

a) nećtouci krome naśichi żadne jine politicke 
noviny — pro ktere bycłiom tedy co można nejvice 



Nas pokrok v roku 1848. 217 

zahranićnych zprav ze \^śech dilu sveta podavati meli, 
aby vźdy veśkere udalosti pfed oćima miti mohli ; 

b) ćtenafove, ktefi krome naśich novin i mnoho 
jinych domacich neb zahranićnich novin ćitaji, a proto 
ćastokrat cele naśe zahranićne zpravy vynechaji, aćkoli 
by to ćiniti nemeli, nebof to vedomi marne, ze se 
naśe kratkę sestaveni zahranićnych zprav i pro takove 
ćasto dobre hodi, kteri jine obśirnejśi nemecke noviny 
ćitaji. Pro tuto druhou tridu ćtenafstva jsou jen Do- 
maci zaleźitosti, dopisy a ostatni naśe puv^odni zpravy, 
tykajici se veci narodnich a domacich : 

Jedni tedy źadaji, abychom podavali vice veci 
domacich, jini zase zahranićnych; jedni vice o po- 
ućeni, jini o zabavu stoji; tu nas ku predu źenou, tu 
nazpatek trhaji ; ćtenaf nestudovany pfal by si leckde 
yyklad, jiny zas mrzi se, ze veci jemu dobije zname 
teprve vykladame ; nakladatel ') zas pro priliśnou laci 
novin take nemohl se sve strany vice pro ne ućiniti 
bez vlastni velike skody — zkratka mamę kriź, a 
a jedina utecha naśe była ta, ze posud nikdo dobre 
smyślejici aspoń smer naś nehanel. 

Aby vśak i ostatni spravedlive pfićiny nespokoje- 
nosti prestaly, a aby vubec noviny naśe naród ćesky 
pfed svetem sluśne zastupovaly, zapotfebi było prede- 
YŚim pole a tudy i ćinnost rozśiriti, coź se nam nyni 
skutećne podafilo. S rokem 1848 poćnou naśe noviny 
vychazeti ve formatu dosavadnich Yidenskych Novin 
nemeckych -), dvakrat za tyden arch veliky, na ćistem 
bilem papire, ve ti^ech sloupcich. Timto rozśirenim 

•) K. V. Medau. 
2) Yelke folio. 



218 Kareł Havlićek: 

Novin (cena budę v Praze 1 zl. 30 kr. str. ćtvrtletne *) 
budę redakce v prijemnem stavu, ze rozmanitym źa- 
dostem rozmaniteho ćtenafstva sveho jak naleźi vy- 
hovi. 

HIavni oućel nas budę jako posud, vselikym nam 
możnym zpusobem ke zvelebeni vlasti dle sil naśich 
prispfyati, a Noviny Praźske budou (v ćem nam posud 
skrovnost mfsta tuze vadila) vernydenniknarodu 
ć e s k e h o, do nehoź zapisovati budou verni synove 
jeho YŚelike potreby lidu sveho. Ceskym okem budę 
hledeti redakce na vśechno, co se jinde ve svete deje, 
a ze vśeho jak z dobreho, tak ze zleho budę jen vy- 
hledavati prospech celeho narodu naśeho.' 

Krome zaleźitosti domacich, dopisu z venkova, 
Praźskych zprav atd., o neź dbati chceme, zvlaśte 
pokud jine v nasi moci neleźici okolnosti dovoli, budeme 
nyni zahranićnym politickym zpravam moci obetovat 
tolik mista, ze noviny nase pro kaźdeho vzdelance 
ouplne postaci. Z toho ohledu, ze u nas se zvlaśte 
Yśeobecne Augspurske noviny -) zhustaćitaji, budeme 
o to dbati, abychom zvlaśte takove zpravy politicke 
prinaseli, ktere v Augspurskych bud dokonce nepri- 
chazeji, neb aspoń je z ćasti drive podame. 

Take si nyni hospodai-stvi, prumyslu a praktickeho 
źivota vubec vice vśimati, jakoż i menśich zabavnych 
ćlanećku pod rozlićnymi rubrikami v hojnosti v każdem 
cisie Novin pfinaśeti budeme. 

Ouredni zpravy, jako povyśeni v ouradech atd. 
budeme nyni, pokud se nasi zeme tykaji, od r. 1848 

') 1 zl. 30 kr, str. ^ K 3 15. 

') Augsburger Allgemeine Zeitung. 



Nas pokrok v roku 1848. 219 

pravidelne podavati, pak ceny obilni Praźske a Ceske 
vźdycky, zahranićni ćasem, a jine menśi vedomosti 
takoveho spusobu. 

Clanky poućne, jako jsme (zvlaśte 1846) pod 
car o u mivali, ktere jsme ale nynf po dlouhy ćas 
pro rozlicne okolnosti vynechavati musili, budeme od 
r. 1848 opet stale a pravidelne podavati, venujice Jim 
obzvlaśtni pilnost a zakladajice na nich zv]aśte dule- 
źitost casopisu sveho. 

Na ćem si ale hlavne zakladame, jest, ze s rokem 
1848 hodlame noviny sve lidu naśemu VLibec pffstup- 
nejśimi ućiniti. Ponevadź se ale ve venkovskych śko- 
lach naśich zemepisu a dejepisu vśeobecnemu ajinym 
podobnym uźitećnym a vecnym naukam vśude nevy- 
ućuje, teźko jest pro obyćejneho nestudovaneho ćte- 
nare, novinam jak naleźf a zapotrebi jest rozumeti, 
a pravy uźitek z nich vaźiti ; tez i teźko, aby lid ve- 
śkery a zvlaśte mestsky a rolnicky v novinach onu 
prospeśnou zabavu należał, neveda (abychom se pro- 
stonarodne vyjadrili), odkud vlastne vitr jde a kam 
veje. Z toho ohledu budę redaktor sam po cely 
r. 1848 pod ćarou podavati vselike vedomosti, ktere 
k obyćejnemu poHtickemu vzdelani kaźdeho stavu ćte- 
nafe potfebne jsou, jmenovite v kratkosti cel o u hi- 
storii, zemepis a statistiku sveta, popsani rozmanitych 
politickych ustavu u rozlićnych narodu o statnfm ho- 
spodafstYi, zkratka s dobre promyślenym soumernym 
planem budę se starati encyklopedicky o to, aby każdy 
jinak nestudovany pilny ćtenar z 1848. roćnfku Praż- 
skych Novin vedle zabavy si poznenahla za tento rok 
YŚechny ty vedomosti zjednał, ktere k ouplnemu vy- 



220 Kareł Havl{ćek; 

rozumem' politice nevyhnutelne jsou. Avśak budou 
tyto ćlanky tak zfizeny, ze i ostatni ćtenafstvo je bez 
prospechu a bez zabavy ćisti nebude. 

Proto ale se obracime ke vśem pnznivcum vzde- 
lani a pokroku narodnosti ćeske, aby nam napomocni 
byli żylaste r. 1848, rozsirujice naśe Noviny 
tam, kde posud zname nebyl}', aby poćet odbi- 
ratelu vyśe vzrostl, ćehoź i k dalśimu rozkvetu Novin ' 
i jimi rozsirovaneho smyśleni nevyhnutelne zapotrebi 
jest. Budouf naśe Noviny r. 1848 jistym spusobem 
jako poćatek dalśiho vyvinuti narodu naśeho, a proto 
si prejeme, aby co można nejvetśiho rozśireni dosahly. 
Nepfiznivci teto redakce dosti nam posud śkoditi usi- 
lovali, nestydice se i vyslovne od odbirani Novin a 
Vćely zrazovati ; raćteź tedy i pratele nasi (duvefujeme se, 
że jich mamę take) s druhe strany nam ku pomoci pri- 
speti, aby dobra vec, o niźto se dle upnmneho pre- 
svedćeni sveho ujfmame, śkodu neutrpela. 

Vćela budę yychazeti ve spusobu tom, jako po- 
savad, jenom ze sloupce trochu rozśifime a \'ice textu 
davati budeme. Tu budę hlavnfm oućelem naśim za- 
bava, a aby eh om se nećim novym odbfratelum za- 
vdećili, budeme ve Vćele ćasto podavati karikatury a 
rozlićna komicko-satyricka yyobrazeni. Ze se nekdy 
nekdo na naśe Zihadlo') rozmrzi, to napfed vime, 
ale af każdy povaźi, ze se skoro każdy smich deje 

') Za sve redakce r. 1846 uverejnil Havlićek v vCeske Vćele« 
r. 1846 epigramu 21, opatfenych (vyj ma jeden nepodepsany) znaćkou 
H. Borovsky nebo H. B. V roćnicich 1845, 1847 a 184S nenalezaji 
se żadne epigramy Havlićkovy. Seznam i zneni epigramu Havlićko- 
vych z r. 1846 uvefejfiovanych v rubrice nadepsane »Zihadlo« na- 
lezneś u L. Quise: Basnicke spisy Karla Havli5ka. V Praze 1897. 
LIII.— LIV. 



Nas pokrok roku 1848. 221 

na neći outraty, a było by tedy nespravedlivo, aby se 
take nekdy na sve v 1 as t ni outraty ćlovek nezasmal. 
Ostatne se każda spieka zapomene : pravdu si mluvme, 
dobfi społu bucfme, a kdyź nekdo na redakci \'ćely 
dobre Zihadlo zaśle, pfesvedći se, ze se umime sami 
fidit dle svych slov. 

Ostatne budę se n5'ni' i na c k. postach na Vćelu 
zvlaśte pfedplaceni pHjimati, tak ze si każdy dle libosti 
bud Noviny i Vćelu, bud jen Noviny aneb jen Yćelu po 
c. k. postach drźeti muźe. Nynf se budę od r. 1848 
każde zvlaśte rozesilati, tak że odbiratel Novin i Vćely 
ćtyrykrat za tyden je dostavati budę. Cena pfed- 
platnf V Praze v nasi novinarne budę od r. 1848: 
ćtvrtletne na Noviny 1 zł. 30 kr. stf., 
na Yćelu — zl. 45 kr, str.') 

Ponevadż ale sl. c. k. reditelstvo post ve Yidni 
jeśte V te veci se nerozhodlo, nemuźeme prozatim nic 
jisteho udati, co se na c. k. postach predplaceti budę 
(myslime tak asi puUetne bez obalky za oboje 6 zl. 
30 kr. str., za Noviny samotne pulletne 4 zl. 30, a za 
Yćelu samotnou 2 zl. stf.) -) ; raćiź zatim vaźene obe- 
censtvo s predplacenim na postach posećkati, aż bliżś 
zpravy oznamfme. 

Aby tentokrat i pozdejśi predplatitel ouplne vyti sky 
dostał, o to se postarame vetśim poćtem vytisku, nebof 
se jiste pro tyto zmatky v predplaceni mnohy opozdi. 

Ye ćtvrtek^) pfidame take k Novinam jeden list bu- 
doucich Novin, na ukazku velikosti a tisku. Redakce. 

') l zl. 30 kr. stf. = 3-15 K. 45 kr. stf. = l-S?'/, K. 
2) 6 zl. 30 kr. stf. = 13-65 K. 4 zl. 30 kr. stf. = 9-46 K' 
2 zl. stf. = 4-20 K. 

^) Ve ctrrtek t. j. 30. prosince r. 1847. 



Rok 1848. 



14. UVOD NOYINARSKY. 

(Praźske Noviny z 2. a 6. ledna r. 1848. Ć. 1. 2. S. 1. 5—6.) 

Dve velmi duleźite veci, na ktere prede vśim zretel 
obratiti zapotfebi, jsou rozlićne spusoby vlady a roz- 
lićna politicka smyśleni ciii s trany politicke. 
Kdo o techto dvou zaieźitostech dobre, zdrave a pri- 
rozene smyśli, tenf ma hlavni zakład veśkereho roz- 
umenf vecem vefejnym a obecnym. Avśak behem ćasu 
se tyto veci tak zahatily, bud samy zamotał}', neb 
oumyslne zamotany jsou, nahromadilo se tu tolik 
druhu, jmen, rozdilu, tak dalece se veci od jmen, a 
jmena od veci uchyliły, że se nyni jiź lide o pouhe 
ślupiny toho hadaji, jedni schvalujice neco, jinf hanice. 

K vuli pofadku v obci nevyhnutelne musi byti v nf 
jista nejvyśśi moc, ktera dilem pravidla, dle nichźto se 
obec fidi, ustanovuje (zakony), dilem vykonava ve 
jmenu vśech ostatnich obćanu, ćehoźjednati prospeśno 
i zapotrebi, dilem rozepre vśelijake soudi. S ohledem 
na tuto nejvyśśi moc jsou nyni tri hlavni spusoby 
vlady: monarchicka, kde jeden vśelikou nejvyśśi 



Uvod novinarsky. 223 

moc ve sve osobę zastava; aristokratska, kde 
nejvyśśi moc v obci dana jest do rukou maleho poćtu 
osób Yzneśenejśich, a demokraticka, kde bud 
yeśkeren, aneb skoro veśkeren lid sam dle sve vule 
se ridi'. Tyto dve pośledni mohou byti a jsou opravdu 
velmi rozmaniteho druhu a od ouplne monarchie do 
ouplne demokratie możny jest nesćislny poćet stupnu, 
nejhlavnejśi ale rozdfly jsou : konstitućni vlada, 
kde mocnar obmezen jest v moci sve, a sice bud 
aristokratska konstituce, kdyź mały poćet tuto obme- 
zujici moc V rukou ma, aneb demokratska, kde veliky 
poćet neb cely lid \iadafe obmezuje ; pak republika, 
kde se bez mocnafe obec spravuje svefujic moc na 
ćas Yolenym oufednikum, a ta opet muźe byti aristo- 
kratska neb demokratska. 

Tof jsou OYŚem jen nejznamenitejśi rozdfly, a 
marne by było chtiti zde vśechny druhy a spusoby 
vlad vyjm.enovati, nebof jest jisto, ze nejsou ani dve 
vlady na svete docela stejne. Ponevadź ale spusob 
vlady jest zaleźitost, od nizto velice zavisi pozemska 
blaźenost, spokojenost lidu, pokrok, rozkvet a slava 
narodu : proto take odjakźiva lide velmi mnoho o teto 
veci premyśleli, rozlićna mineni vznikla o tom, a tudy 
nevyhnutelne hadky, nebof jedni onen, jini jiny spusob 
vlady vice schvalovali a sobe prali, proti ćemu zase 
jinak smyślejici se vśemoźne opirali. Tak skrze toto 
nedorozumeni skrze takove rozlićne a od sebe rozdilne 
smyśleni o vladach, pro tyto hadky, jaka v zemi vlada 
byti ma, povstaly opet rozlićne politicke strany 
rozmanitymi jmeny se jedna od druhe vyznaćujici, 
jako jsou konservativni, liberalni, radikalni, servilnf, 



224 Kareł Havlicek: 

moderados atd. Strana politicka jest poćet lidi jisty 
spusob vlady schvalujicich, a zasazujfcich se o to, aby 
takoveho spusobu vlada v zemi jejich panovala. Strany 
politicke jsou tedy se spusobem vlad ouzce spojeny, 
a jedno bez druheho se dobre mysliti (neda).') 

Zustali jsme v pojednani svem — v predeślem 
ćisle nemilou nahodou prervanem — u te myślenky 
stati, ze jsou stran}'' politicke se spusobem vlad ouzce 
spojeny a jedno bez druheho se dobre mysliti neda, 
a jiź z toho vidime, ze jest poćet stran politickych 
rovneź tak veliky, jako poćet rozlićnych druhu vlad, 
nebof ma każda strana svuj oblibeny spusob vdady, 
ktery za nejlepśi drżi, a s ostatnimi protivne smyśleji- 
cimi stranami v nepratelstvi źije. 

Jsou tedy rozdilne ve velikem nyni zmatku za- 
pletene strany politicke, od sebe rozlićne. Jest take 
veliky poćet rozlićnych spusobu vlad, a v norinach 
pfichazeji zpravy o sporech a hadkach takovych stran 
V rozdilnych zemich, a vidime brzy ten, brzy onen 
spusob vlady chyaliti neb haneti ; strany politicke si 
vespolek v novinach vyćitaji, jedna druhou v pode- 
zreni pfed ostatnim narodem uvadejic, a zlehćujice se 
vespolek velmi krute a nelaskave. 

Patrna jest tedy potreba miti v teto dosti zapletene 
veci nejaky jasny pohled, bez nehoźto nesmirne teźko 
jest novinarskym zpravam naleźite rozumeti, a vżdy 
pravy smysl slov rozlićne postavenych sobe vybrati. 
Pripomeneme napred, źejmeno vec nedela, coź 
plati i o vladach i o stranach politickych, mnohy se 



') Slovo uzavorkovane je v originalu vynechano. 



Uvod noYJnarsky. 225 

jmenuje Pokorny a je hrdy, a lecktery Svoboda je 
drabem. Każda vlada a każda politicka strana muże 
byti dobra a take śpatna, dilem podle okolnostf zeme 
a narodu (nebof se każdy spusob vlady pro każdy 
naród stejne nehodi) hlavne vśak podle jedne vlast- 
nosti, bez ktere żadna vlada a żadna politicka strana, 
bud si jeji jmeno sebe krasnejśi a sebe módnejśi, 
k platnosti narodu neni, a s kteroużto vIastnosti 
każda v!ada zem svou oblażiti muże. Jestif to pocti- 
V o st, totiż kdyż vlada nestranne a spravedlive vśechno 
ridi, kdyż vlada pfedevśfm sve vlastni zakony 
sama take zachovava, a sama take vśechno cini, 
co jinym predpisuje, a nic takoveho sama necinf, co 
tresce na obćanech svych, opravdu błaho narodu a 
ne jen svuj zisk a sve pohodli na zreteli ma, kdyź 
vlada opravdu uznava moudrou onu od mnohych 
dobrych mocnaru proneśenou zasadu, że jest vlada 
pro naród, ne ale naród k vuli vlade na svete, zkratka, 
kdyż sebe vlada nevymińuje z mravnich zasad, ktere 
i jednotlivcum i spolećnostem od Boha vecnym za- 
konem prfrody pfedepsany jsou. 

Pod każdou poctivou vladou jest dobre źiti, budiż 
si ona monarchie neb republika, aristokraticka nebo 
demokraticka, konstitućni nebo i absolutni : ale każda 
nepoctiva vlada uvadi zem a naród a konecne sama 
sebe do neśtesti. 

Hlediste tedy, na ktere uvestł chceme ctenarstvo 
sve, jest V kratce rećeno nasledujici: Nejlepśi vlada 
jest nejpoctivejśi', a kdykoli nam budę rozhodovati 
mezi dvema stranama o spusob vlady se neshoduji- 
cimi rekneme, że jest ona strana nejchvalitebnejśi, 

Havh'ćek: Politicke spisy I. 15 



226 Kareł Havlićek : 

ktera uprimne chce, aby se v jeji zemi dle onech 
zasad poctivosti vIadlo. 

Pfi stranach politickych a hadkach jejich v no- 
vinach vedenych zv]aśte sluśi zasadu nasi dobre na 
zreteli miti. Nebof v zemich konstitucnich, v republikach 
a tern podobnych znzenich statu maji ty strany poli- 
ticke vźdy nadeji, ze ony samy źezlo vlady do rukou 
dostanou: nesmime tedy zapomenouti, ze se tim Ćasem 
vice jedna jen o to, aby moc vlady v rukou jejich 
była, neź aby se skutećne vlada zmenila a opravila. 
Prave proto tupi ćasto vla.du k jine strane pohticke 
neź jejich jest se pnznavajici, a yytykaji ji mnoho 
chyb a nedostatku, kterych se pak, kdyź sama jejich 
strana k"vlade se dostane, ve stejne mife dopouśteji. 
Neni tedy vźdycky radno pfi sporech takovychto po- 
litickych stran jenom na jejich jmena ohled miti a na 
tato jmena se spolehati, a to tim vice, ze ćastokrat 
jest skutećne snaźeni techto stran zcela protivne jejich 
jmenu, ba ze ćastokrat tato jmena v rozlićnych zemich 
zcela jiny a nekdy protivny smysl maji ku p. w h i g o v e 
V Anglićanech a v Sv. Americkem Soustati. 

V dalśich ćislech, kdeźto stav nynejśi rozlićnych 
stran politickych v każde zemi ukaźeme, budę pfile- 
źitost pfesvedćiti se o pravdivosti toho vśeho, nebof po- 
dotknouce v kratkosti vśechny hlavnf zasady każde 
strany, snadno budeme moci leckde dukazy podati, ze 
mnoha strana zcela naopak jedna neż jejf zasady ukazuji. 

Jeśte jedna jest vec, kterou naleźite uvaźiti sluśno 
— noviny a ćasopisy, ktere zvlaśte v zemich 
konstitucnich, republikach atd. velike duleźitosti maji. 
Tuto znamenati sluśi, że każde hlavnejśi noviny slouźi 



Uvod novinafsky. 22 7 

jiste politicke strane vyhradne rozśirujice jenom 
jeji smyśleni a protivice se vśemoźne tomu, co se 
smyślenim timto se nesrovnava. Casto se ted}^ stava, 
ze zpravy o stejne udalosti jsou v rozlićnych novinach 
zcela rozlićne, a kdo se skutećne p r a v e pravdy do- 
delati chce, musi nevyhnutelne od zpravy odraziti 
vśechno to, co jest jen pouhe presvedćeni te strany, 
ku ktere noviny naleźi, nebof ćasto jedny noviny 
zrovna to chvali, co jine nejvice tupi a naopak.*) 

Zdali se ale nekomu toto naśe mineni (ze jest 
każdy spusob vlady dobry, kdyź jen poctiva jest) ne- 
vhodne, ohledni se jenom do skutećnosti svetske a 
shleda pravdivost toho. Każdy druh vlady ma sve 
zvlaśtni dobre a zle stranky, sve zvlaśtni vyhody a 
skody, a proto jsou a budou tyto rozlićne druhy vźdy 
jen forma, kterou si bez duśe (poctivosti) ani prati ani 
nepfati hodno neni. Opravdu take kvesti muźe vśelike 
poźehnani źivota obecniho, totiż bezpećnost, pokój, 
•pokrok, SYoboda v dobrem a zabraneni zleho, pod 
kaźdou po et iv o u v]adou, bud si ona formy jake- 
kolivek, jako to skutećnost historicka nade vśelikou 
pochybnost ukazuje. Nachazime śfastne narody pod 
vladou monarchickou tak jako v republice, a naopak 
Yzbuzuje stav lidu v republice i v monarchii ćasto 
naśe spravedlive politovani : vźdy se podle poctivosti 
vlady fidi błaho narodu. 



') [Yedeti, ktery casopis, ktere strane sloużi a jake jest jeho 
snaźeni, jeho zasady atd., jest vec k vyrozumeni' pravemu smeru 
udalosti politickych nevyhnutelna, proćeż jsme tomu też zvlaśtni 
ćlanek uchystali, ve kterem popiśeme v kratkosti vselike hlavnejś{ 
-noviny vśech zemi'.] 

15' 



228 Kareł Havlićek: Uvod noYinarsky. 

Poctiva vlada fidi vśechno dle n e j 1 ep śfh o pre- 
svedćeni sveho, t. j. dle rozumu : neprovadi vśak vźdy 
jen svou vuli bez ohledu k dobremu li ci k złemu. 
A V nejdemokratićtejśich statech ćasto chytry a mocny 
jednotlivec vśelikymi ośklivymi prostredkj'' dovede vuli 
sve vetśinu hlasu ziskati a neobmezene vladnouti, a 
naopak. Proto se take ani z pouheho jmena nic souditi 
neda o vlade. 

Zbyva nam tedy jeśte budoucne vśelike spusoby 
vlad, jake hlavne mezi yzdelanj^mi narody tohoto sveta 
V obyćeji jseu, pokud k tomu naśe noviny mista po- 
skytuji, kratce ale srozumitelne popsati, a to zcela 
nestranne, jak toho okolnosti źadaji. Nebof jenom 
oumysl nas pri techto ćlancich jest, aby naśe ćtenarstvo, 
pokud jinde k poućeni takovemu dobre pfileżitosti 
nema, poznało hlavni osnovu vśelikeho spusobu vlad, 
bez ktereżto znamosti nelze nikterak v ćtenf novin onu 
uźitećnou zabavu naleznouti, ktera jest h]avne naśim 
smerem. Cokoli se deje ve svete politickem, nemuźe 
byti srozumitelno tomu ćtenafovi, ktery o zi-fzeni jed- 
notliyych zemi aspoń povrchni vedomosti nema. Proto 
se stava, ze tako vi ćtenafove noviny ćitaji jen proto, 
aby vedeli neco noveho — ze ale prece aćkoli se 
vśeho doćtou, vlaslne nevedi', co se stało. 



15. PREHLED NYNEJSICH ZALEZITOSTI 
EVkOPEJSKYCH. 

(Prażske Noviny z 9. a 13. ledna r. 1843. Ć. 3. a 4. S. 9— 10. 13.) 

Stale trvajici mir vzbudil vśude mezi vzdelanymł 
narody velike duśevni pokroky, a muźe se nci, że 
nikdy jeśte nepanovala takova vśeobecna ćinnost 
V riśi duśevni jako nyni. Noviny dle oućele sveho 
podavaji ustavićne zpravy o teto ćinnosti, a my verni 
toinuto oućeli podavame zde pfedevśim, s ohledem 
zvlaśtnim na nove ćtenafstvo naśe, kratky pfehled 
nynejśiho stavu nśi evropejskych. 

V Anglicku docilili po nesmirne dlouhe snaze 
zruśeni obilnich zakonu t. j. pravo pnvaźeti od jinud 
do zeme obili, ćimż se stalą velika zmena v cele zemi, 
nebof tim jakoż izruśenim cel a svobodou 
o b c h o d n 1 zvitezily penize nad ślechtou, ktera 
zruśenim obilnich zakonu nesmirnou ćast moci 
sve a duchodu ztratila. Prave timto rychłym pre- 
vratem spojenym s neourodou , s nesmirnym 
stavenim żeleznic stało se, że nastał v Anglicku 
neslychany posud nedostatek o hotovych penezfch a 
■nesmirne mnoho bankrotu velikych obchodniku. Jedna 



230 Kareł Havhćek: 

se nyni o to, aby k vuli Rothschildoyi povolen byP 
źidum pfistup do snemovny zemske. Irsko, ve kte- 
rem nyni na jevo pfichazeji nasledky dlouheho utisko- 
vani t. j. chudoba, zdivoćilost, mstivost, nevzdelanost^ 
pusobi anglicke ylade nejvice starosti. Po smrti 0'Con- , 
nellove ') posud jeśte s jistotou se nerozhodlo, jakou 
cestou chti nyni Irćane kraćeti k dosaźeni svych prav. 
Z whigskeho nynejśiho ministerstva yystupuje Anglicka 
za hranicemi pfi rozlićnych politickych plelichach co 
spojenec liberalnich a doma nadrźuje znamenite slabśim 
stranam, zvlaśf naboźenskym, tak ze na sebe velikou 
nenavist starovercu anglikanskych uvrhlo. 

O Francouzsku neda se nic kratśiho a vy- 
znamnejśiho povedeti, neź ze tam posud \iadne krat 
Ludvik F i 1 i p ^) se svym ministrem Guizotem.^) 
Hlavn{ jeho usilovani jest, aby vśichni lide peneźiti 
s jeho vladou spokojeni byli, a tak zakłada bezpećnost 
svou a trunu sveho na penezich. Pri vśelikem kvaśeni 
V zemi, pri vśi zunvosti oposice, pri vśelikych ne- 
poctivostech vysoce postavenych ouredniku zvitezila 
posud vźdycl<y chytra obezretnost kralova, a nezusta- 
vaje pfi Francouzsku snaźil se kral i za hranicemi^ 
jmenoYite ve Spaneh'ch, moc svou upevniti. Ve Ylaśich, 
ve Svycarech, ve Spaneh'ch vśude se jevi jeden smer 
vlady Ludvika Filipa, jenźjest: dojiti sveho cile 
se zachovanim sluśnosti. 



') 0'Connel f 1847. 

^ Ludvik Filip I. Orleansky 1S30— 1848. 

^) Francois Pierre Guillaume Guizot, dejepisec francouzsky a 
statmk, zi! od r. 1787—1874. Od 28. hjna r. 1840 aż do 23. unora 
r. 1848 byl ministiem zahranićn^^ch zależitostf a skutećnoii hlavou 
ministerstva. 



Pfehled zaleźitosti evropejskych. 231 

Śp a n e 1 y uvrźeny jsou nyni neobyćejnymi zmatky 
a neporadky dvorskymi do złych okolnostf. Jedno mini- 
sterstvo vstupuje a pada za druhym a ćaste meneni 
ministru jiź ve Spanelich tak zevśednelo, ze si nyni 
toho ani źadny nevśimne. Kralovna matka C h r i s t i n a 
snażi se też dle moźnosti o sebe a svou rodinu se 
postarati na outraty zemske a pomaha rozmnoźovati 
bidu a zmatek. Kralovna mlada. panujici Isabella*) 
jest trtina na vśechny strany klacena. Za ćasu povest- 
nych sńatku, ktere politika francouzska pro svuj uźitek 
provedla proti anglicke, hrozila vojna evropejska, a 
Śpanely tenkrate tak na sebe obracely pozornost vśe- 
obecnou jako nyni Ylachy a Svycarsko. 

Portugalsko vezi v dluzich, v ruznicich a 
V nepofadcfch. 

Śvycary odbyły nedavno nebezpećnou valku 
obćiinskou mezi dvema zcela sobe odpornyma stranama ; 
smer vi'tezne strany jest obnoviti zfizeni spolku Svy- 
carskeho, aby totiź jednot!ive małe kantony (kraje) 
posud skoro samostatne ouźeji se vespolek spojily a 
tak aby Śvy carsko nabyło vetśi moci. 

V Belgii panuje nyni ouplne strana liberalni, a 
drułia strana drive tam nesmirne mocna ztratila nyni 
jednim razem vśechnu byvalou silu. 

Take v Hollandsku proti vśemu obyćeji na- 
stało nedavno vfelejśi oućastenstvi v politice a źivejśi 
linuti. 

Ve V łaś i eh nastał od vyvoleni papeże Pia IX.'*) 
zcela novy a jiny źivot. Tento dobrotivy panovnik 

') Isabella II. 1833—1868. 
2) Pius IX. (1846—1878). 



232 Kareł Harlicek: 

presvedćen jsa, ze zrizeni zemi jeho velmi potrebuje 
vćasnych oprav, poćal ihned tyto opra\y lu-adeti, maje 
brzy po boku svem i velkovevodu Toskanskeho ') a 
pozdeji i krale Sardinskeho.-) Myślenka narodnosti 
italsko velmi rychle vznikla a upevnila se v myslich 
obyvatelstva veśkere Italie, a aćkoli v^etśina mużu 
mirnych uznava, ze jenom na ceste pokoje, tichych 
oprav, SYornosti mezi vladami a obćany pro Vlachy 
tak zanedbavane prave błaho vzniknouti muźe: pfece 
jest dosti prudkych a nedoćkavych hlav, kteri nespo- 
kojeni jsouce s tou mirnou ale jistou cestou, radeji 
by hned a to treba nasilne vśechno zmenili. Tito nyni 
zvlaśte Piu IX. velice obteźuji kroky k dalśim opravam. 
— V Neapolsku vźdy panuje jakasi neduvera, a o ća- 
stych małych i vetśich nepokojich slychati. Umrti 
J. C. M. vevodkyne Parmenske ^) jeśte vice zapletlo 
stav veci italskych, a muźe se ffci, ze cela Evropa 
nyni nedoćkave oćekava, k jakemu konci piijdou 
Vlachove se svymi opravami. 

Recko posud jeśte postonava na hluboce za- 
kofenelou chybu svou, na nevzdelanost, a pfi vśi svo- 
bode zrizeni zemskeho nepovzneslo se pro ustavićne 
neporadky k nejakemu patrnejśimu zvelebeni. Take 
jest Recko snad nejpatrneji ze vśech ostatnich zemi 
evropejskych hrićkou diplomatu velikych mocnosti, 
ktere se tam vźdy mezi sebou o moc nad Reckem 
potykaj i. 



') Leopold II. (1824—1859.) 

^ Kareł Albert (1831 — 1849). 

^ Marie Ludovika f !"• prosince 1847. 



Pfehled zaleźitosti evropejskych. 233 

V Turcich poćali pośledni dva panovnici ^) 
uvadeti spusoby evropejske, posud ale vźdy jenom 
ślupiny techto spusobu, jadro zustalo posud zcela 
staroturecke, az na tu okolnost, ze jiź kresfane od 
muhamedanu zjevne a zakonne utiskovani byti ne- 
maji, coź vśak jest vice nasledkem slabosti turecko 
fiśe proti ostatnim kresfansk^m mocnostem Evropej- 
skym, neź ovoce mravni a lidske vzdelanosti Turku. 

V S r b s k u, v M u 1 1 a n e c h, v e V a 1 a ś s ku vi- 
dime podivnou michaninu samostatnosti a odvislostł 
od sułtana ; muże se rfci, że Srbsko jest ze vśech 
tech nejsamostatnejśi, nasledek to zachovalosti a sta- 
tećne myśli tohoto slovanskeho kmene. V Srbsku vi- 
dime b^^stry pokrok a upfimne snaźeni o dobre ustavy, 
pri vśi osobni svobode narodu spatrujeme poradek; 
kdeźto jest v ostatnich dvou bliźe k Rusku leżicich 
zemich vice jen zevnitfniho lesku. 

V Rusich snażi se vlada nejvice o utużeni sve 
Yojenske hmotne siły, o uvadeni fabrik, o poznenahle 
ochabnuti vśech ostatnich i slovanskych narodnosti a 
tudy pak o jednotvarnost veśkere ohromne fiśe. Boj 
s podmanenymi ale po dlouhy ćas svou samostatnost 
a svobodu hajivśimi narody nyni jiź znamenite ochabl, 
a silą jejich jiź ruskou zbrani skoro uplne zlomena 
jest. Samovladafstvi cisafovo") tuźi se tam vźd3' vice, 
k ćemu i smefuje usiIovani vlady o zruśeni osobni 
poroby lidu. 

Ve Svedsku panuje kral ^) velmi oblibeny a 



') Mahmud (1S08— 18'9), 'Abd-ul-Medźid (1839—1861). 
O Mikulaś I. 1825—1855. 
^) Otakar I. 1844— 1S59. 



234 Kareł Hav!ićek : Prehled zależitosti evropejskych. 

pracuje nyni o zmenach potrebnych ve zrizeni zem- 
skem. 

V Dansku spusobil}^ vlade v nejnovejśich ćasech 
neinecke krajiny Slesvicko-Holśtynske mnohe nepfi- 
jemnosti, protivice se stałemu spojeni s Danskem, jak 
si viada preje. Po yyhasnuti nynejśiho kralovskeho 
rodu ') chti tyto krajiny jenom k nemeckemu Spolku 
należeti a od Danska se odtrhnouti. 

YNemecku panovalo za poślednich dob hlavne 
naboźenske hnuti, od katolicko i od protestanske cirkve 
poćali se mnozi odtrhovati zakladajice małe cirkvićky 
pod rozlićnymi jmeny. Nejvice pozornosti na sebe 
obratilo Prusko a to hlavne svolanim vśeobecneho 
zemskeho snemu, coż mnozi nazyvali konstituci. 
V celku vidime nyni v jiźnich zemich v Badensku, 
ve Wiirtenberku, v Bavonch vetśi pokroky neź v se- 
Yernich. Hlavni snaźeni vśech vzdelanych v Nemecku 
jest, aby Spolek nemecky -) vźdy oużeji se spojoval, 
aby pfestala dosavadni rozdilnost jednotlivych zemi, a 
nastała jednota, ćim doufaji vetśi vahy v politice 
evropske nabyti. 



') Rod Oldenbursky a Conderburg-Gliickbursky. 

-') Tak zv. nemecky spolek byl zHzen roku 1815 »k udrzeni 
vnejśi i vnitrni bezpećnosti a na uhajenf neodvislosti jednotlivych 
nemeckych statu«. Nemecky spolek ndilo spolkove shromaźdeni ve 
Frankfurte n. M. Stałym pfedsedou jeho b}''! cisar rakousky. Ten ke 
spolku pfistoupil se vśemi svj''mi zememi nemecko-rakouskymi a 
zememi koruny ceske. 



16, (PROHLASENI USTAVNOSTI). 

(Pr;iźske Noviny z 19. brezna r. 184S ć. 23. S. 89.) 

Dne 15. brezna r. 1848 pod vlivem udalosti ve Francii 
a pod vlivem hnuti revolućniho v Nemecku prohlaśena była 

V Rakousku konstituce. Prohlaśeni konstituce mimo jine 
było pfedevśim spojeno se zruśenim censury a se slibem 
brzkeho uvefejneni zakona tiskoveho. Yyznamnou uddlost 
tuto, o niź zprava do Prahy pfiśla k većeru dne 15. brezna 
r. 1848., ćtenafstvu svemu sdelil Kareł Havlićek hned 

V ćisle 22. »Praźskycli Novin< ze dne 16. brezna r. 1848, 
otisknuY V cele listu (s. 85) tućne telegrafickou zpravu 
doślou hr. Stadiona a na konci uvefejniv (s. 88) >Oznamenf« 
cis. kral. zemskeho presidia. Teprve vśak v ćisle 23. ze 
dne 19. brezna r. 1848. s, 89. se Havlićek o daru kon- 
stituce obśirneji rozepsal. Strućne pfipominal toto: 

Yśichni verni Ćechove jak v Praze tak na venkove 
se tuto napominaji, aby ke cti nove konstituce svoje 
nemecke firmy, śtity a vyvesky zruśili a ćeske si vy- 
vesili, aby se tak s nami vnitrne i zevnitme stalą 
dustojna zm.ena. Vśichni pravi vlastencove zvlaśte 

V Praze dbejte o to, aby take ti spolumeśtane, kterym 
snad tyto listy do rukou nepfijdou, o tomto napomenuti 
se dovedeli a brzy dle neho ucinili ; dokaźme svetu, 
ze CechoYŚ sice dve ste let spali ale — nevy- 
hynuli ! — — 



236 Kareł Havlićek: 

Pfedeśle ćislo novin było jen z ćasti bez censury 
vydano a toto jest prvni, ktere zcela svobodne dle 
sveho srdce piśeme a vydavame. Pratele drazi! dobrodini 
tohoto dostało se nam jako ve snu, kterak budeme 
użi'vati sYobody, zvykli jsouce na uzdu censurni? Cela 
Evropa hledi nyni na nas, ukażeme-li se hodnf svo- 
body, nebudem-li użi'vati svobody nerozumne ke złemu. 
Dokaźme, ze jsme byli jiź davno pro duśevni samo- 
statnost dozrali, drźme se vaźne, zmuźile, aby snad 
zlomyslni nepratele svobody, kterych jest jiste veliky 
pocet, neukazovali s ousmechem zlostnym na nas, że 
nejsme hodni svobody. Mluvme a piśme zmuźile 
pravdu, pokud k prospechu jest narodu, każdy dle 
sveho nejlepśiho presvedćeni, co muźeme zodpovidat 
pfed Bohem, pfed dobrymi lidmi a pi^ed svym svedomim, 
mluvme a piśme srdnate, ale bojme se ćestneho lisudku 
rozumnych a poctivych lidi. Tak obstojime beze vśech 
trestnich zakonu a svobodny tisk posloużi nam k zve- 
lebeni vlasti, ne pak k roztrżkam a ku potupe, jak 
by nepratele pokroku radi meli. 

Yybfdnuti Havlićkovu, tykajicimu se firem a śtitku, na- 
było vśude dobre porozumeno. Havłićek proto lined dne 
23. bfezna r. 1848 v Prazskycłi Novinacłi ćis. 24. S. 94 
podał toto vysvśtleni : 

Firmy a ś t i t y. 

Nekteri nasi nemećtf spoluobyvatele łekaji se ćlanku, 
jejź nedelni ćeske noviny stranu znzovani ćeskych 
śtitu a napisu prinesly. Nebojte se, neni to żadna 
vałka, żadne nepi^atelstvi, neni to tak myśleno, jak se 



Prohlaśeni ustavnosti. 237 

treba na prvni pohled zda aneb vykladati muźe. Ze 
dosavadni spusob kramskych vyvesku a tabuli, dle 
nehoż by Praha do kofan nemeckym mestem byti 
musila, pfestane, źe se i v tom rovnost ućini, kdoź 
by poch3'boval? Sluśnost tohp musi każdy uznati. To 
se pomału, jak ćas a prostredky staćf, samo sebou 
udela, a doufame, ze k tomu każdy, Cech i Nemec 
podle sve moźnosti prispeje, rad a ochotne, z lasky 
a śetrnosti k svym spoluobćanum. Kde pouhe jmeno 
je, nech si je da Cech ćesky, Nemec nemeck}^ napsati, 
kde Yicere udani je, nechf je vśude v obojim jazyku, 
stejnou sluśnosti To nebude jiź zejtra vśecko, a ni- 
komu to take nenapadlo ; sic by musila cela Praha 
na jednou śkrabati, malovati, psati a lakovati — a to 
by sio zle a jsou take jine prace jeśte, — ale doufame, 
budę se to pomału, vic a vice okazovati, vśak ne na 
milove lokte; ćim kdo rozumnejśi a narodni rovnosti 
a svornosti milovnejśi, tim budę v tom pnćinlivejśi, 
aby jinym dobry pfiklad dal. Tak to je snad dobre ? — 



17 KOROUHEV NASE. 

(Prażski Noviny z :9. brezna r. 1848 c. 23. S. 89—90.) 

V Praze dne 17. brezna 1848. Jedna udalost 
stiha druhou, dej se hrne za dejem, nikdo nevi, co 
nam pfinese budouci doba. Zapotrebi jest ale, abychom 
nedajice se unesti valem novych veci', pokojne a zmużile 
rozvaźili stav svuj nynejśi, abychom se jiź dfi^e a 

V ćas ohledli po ceste, kterou kraćeti marne. 

V nynejśi dobę nevime nic, neź ze mamę svo- 
bodutiska a dostaneme konstituci. Svoboda 
tisku jest sama v sobe dokonało pravo, nebof jest 
nejlepśi prostredek ke vśemu, każdy muże smyśleni 
a pfesvedceni sve vefejne pronesti a dobra vec ziska 
si pruchod. Musime vźdy s dobrym a uprimnym ve- 
domim to na myśli miti, ze każda spravedliva a 
poctiva vlada v konstitućni zemi tak jednati musi, 
jak tomu chce naród, a ponevadż jest mało kdy ouplna 
SYornost v narodu, tedy aspoń musi vlada jednati tak, 
jak tomu chce vetśi dfl narodu. Kdo tedy pro mineni 
sve svobodnym tiskem do veśkerych konćin vlasti 

V novinach a jinymi spisj' rozneśene vetsi ćast narodu 
ziska: ten provede oumysl svuj. Prav^e proto jsme na- 
zvali svobodu tisku prostredkem ke vśemu ostatnimu. 



Karę! Havl{ćek : Korouhev nase. 239 

Konstituce je ale kulate slovo, ktere samo v sobe 
jeśte neznamena nic dobreho. Francouzove meli take 
za krale Ludvika Filipa *) konstituci od r. 1830 aź do 
r. 1848, a prece konećne museli r. 1848 krale sveho 
i s celou vladou ze zeme vyhnati. Nebof jim chytry 
kral Ludvik Filip jenom zevnitrni formy svobody ne- 
chaval, zatim ale vśechno tak uplatniti dovedl, ze Fran- 
couzum mało prospivala svoboda jejich konstitućnf. 
U nas ale doufati musime a take presvedćeni byti 
muźeme, ze J. M. C. kral nas Ferdinand"), jenź 
jest pan d o b r o t i v y a p o c t i v y muz, nam vernym 
obyyatelum koruny ćeske skutećne a uprfmne obmyśli 
dati konstitućni svobody a źadouci opravy. Avśak 
i pri nejlepśf vuli mocnaf-oye neni vźdj^jisto, ze dobra 
vec pruchodu najdę, a jmenovit6 u nas ve Vidni, 
kdeźto jeśte ze statniho stroje mnohe kolećko, od by- 
vale zruśene vlady ^) zastrćene, vyńato byti musi, neź 
strój dobre pujde, zvlaśte u nas ve Vidni bati se mu- 
sime, ze snad osob}^ mnohe, ktere od predeślych fe- 
ditelu zeme ustanoveny jsou a posud mista sva drźi. 
dle YŚelike moźnosti sve k tomu smefovati budou, 
aby se ze stareho kv^asu co można nejvic zachovalo. 
Proto musi byt naśe hlavni starost, abychom se mezi 
sebou o YŚechno sjednotili, ćehoź nam k opravdivemu 
narodnimu śtesti a k obnoveni stare ćeske slavy 
zapotrebi jest, a pak dbati musime, abychom v bratrske 
svornosti mezi sebou take skutećne tak dlouho usi- 
lovali a se poctive snaźili, aź si vśechno v3^dobudeme, 



') Ludvik Filipp I. Orleansky 1830—1848. 
2) Ferdinand I. Dobrotivy 1835=1848. 
^ Vlada Metternichova. 



240 Kareł Havlicek: 

ćehoź nam zapotrebf. Az posud dokazali jsme sku- 
tećne chvalitebnou svornost a proto se nam i pri vśech 
obtiznostech nepfizniye ylad}'', ve vsech narodnich za- 
merech dosti dobre vedlo, także jsme vźdy poznenahla 
ku predu kraćeli, kdyź nam okolnosti nedovoIovaly, 
lychle letet. Ovśem jest vec prirozena, ze nyni mezi 
nami nastanou mnohe strany a roztrźky pro smyśleni, 
ćemuź se pfi svobode v3'hnouti nelze ; ale prosim vas, 
bratfi milf, pro vsechno a ve jmenu vlasti nasi, abyste 
aspoń tak dlouho se zaprenim vlastnich osobnich na- 
hledu YŚeobecnou svornost zachovali, aż budeme mit 
YŚechno to pojiśteno, co nyni zde (ovśem jen v krat- 
kosti) yypoćtu a co povaźuju za nevyhnutelne poźa- 
davky pro błaho naśeho narodu a nasi zeme. 

1. Odtrźeni koruny ćeske, totiź Cech, 
Moravy aSlezska odNemeckeho spolku.*) 
Spolek nemecky bez toho nyni dostane zcela jine zfi- 
zeni a nebudeme povinni k novemu spolku se pri- 
pojiti. Zvlaśte nyni, kdyź cele Nemecko v nesmirnem 
kvaśeni se nachazi, nejprimerenejśi doba jest pro nas, 
abychom se politickeho spolku zbavili, ktery nam 
nikdy k uźitku neb}^ a byti nemuźe. Nas spolek jest 
ale Rakousko : tu jsme se svymi slovanskymi bratry, 
s Iliry a Polaky pohromade, a zde budeme miti vźdy 
prirozenou pfevahu, kdeźto bychom ve spolku ne- 
meckem jenom malinky privesek byli, urćeny k za- 
hynuti, k zaphweni od nemectva. Rakousko budiź 
zcela samostatne, zcela neodvisle, mocne cisarstvi: 
V nem dojdeme my Slovane konećne slavy ; v titule 

•') Viz str. 234. 



Korouhev nase. 241 

cfsare naśeho jest sedm kralovstvi sIovanskych,^) a 
krome toho Uhry, ve kterych jsou Slovanu ^/g ! 

Samostatnost ouplna była by pro nas Cechy za 
nynejśich ćasu, kde same nesmirne fiśe v Evrope po- 
vstaly, jenom hole neśtesti, byli bychom predne vźdy 
jen mocnarstvi slabounke od jin\'ch odvisle, a k tomu 
naśe narodnost vźdy v nejvetsi nebezpećnosti. Takto 
ale ve spojeni s jinymi Sloyan}' v Rakousich muźeme 
poźivati co zvlaśtni koruna ćeska vśelike samostat- 
nosti, a zaroveń vśelikych vyhod a uźitku velikeho 
naśeho statu. Tedy upnmne a srdecne dbejte o vznik 
Rakouskeho cisarstvi I Posud ovsem nemelo slovo 
»Rakousy< pro nas źadneho mileho zvuku, żadne 
sympathie; ba spfśe nenavist a mrzutost v nas puso- 
bilo ; ale toho była vinna stara śpatna vlada, ktera 
naśe narodnosti utiskovala ne sice zjevne ale tajne, 
ktera nas v tuhe, nizke, dustojnosti vzdelancu nehodne 
poddanosti a kazni drźela, neprejic nam żadnych slasti 
dobre zfizeneho statu. Nynf, kdyź nam svoboda na- 
stała, bohda brzy nabudeme vice pntulnosti k cisarstvi 
svemu, o kterem bychom si ale k jeho vlastnimu pro- 
spechu prali, aby j i n e j m e n o pfijalo, na dosavadnim 
Ipi rozlićne 2001ete hrichJ^ (Jmeno Rakouskeho cisarstvi 
beztoho jest z Napoleonskych ćasu).^) 

2. Zaroveń ale o to se pevne ujmouti musime, 
aby koruna naśe (Cechy, Morava, Slezsko) v cisafstvi 
Rakouskem ouplne administrativn{ samostat- 



') Kral ćesky, dalmatsky, chorvatsky, slavonsky, halicsk3% vladi- 
mefsky a ilyrsky. 

^11. srpna r. 1804 cisaf nemecky Frantiśek II. pHjal nazev 
dedicneho cisafe rakouskeho. 

Havli6ek : Politicke spisy I. jg 



242 Kareł Havlićek: 

nosti uźivala, a svou zvlaśtni konstituci, 
svuj zvlastni snem mela. Bez toho neni można ce- 
lemu cisarstvi jednu konstituci dati, a proto nadeji 
marne, ze Cechove. Połaci, Ilirove, Uhrove, \'lacnove, 
Nemci a każdy naród svou zvlaśtni konstituci do- 
stane, aby uźivati mohl pfi snemich sveho narodniho 
jazyka, kterak b}'' se pri vśeobecnem sneme vśech 
techto narodu jednało ? Jiste jsme presvedćeni, ze by 
żądny z nich ciziho jazyka rad neużival ! A proto 
budę nejlepe, kdyź każdy doma svym panem zustane, 
tak jedine udrżi se potrebna svornost a vzajemna na- 
klonnost. Ve vyssi sprave zemske ovsem musi byt 
YŚechny zeme nejak sestredeny : jakym spusobem se 
to stati ma, zanechame rozhodnuti zkuśenym diplo- 
matum. 

Co se rovnosti obou jazyku ćeskeho i nemeckeho 
V ouradech i ve śkolach tyce, nesmime tomu tak roz- 
umeti, jakobychom chteli jen rovnost nejakou z m i- 
1 o s t i : bez rovnosti d u s t o j n e nesmime se nyni spo- 
kojiti. Bratri, nezapominejme, że take posud była 
ouplna rovnost obou jazyku pfed zakonem *) — na 
papire, jak jsme se ale my Cechove pri tom meli, 
vime każdy dobre.-) A proto nyni, pokud żelezo hio- 
rouci jest, kovejme: każdy Cech jest nynf v te to 
dobę z radce sveho narodu, ktery pevne ne- 
stoji na svem jazyku vśude ; neprijimejte nic od oui-adu 
nemeckeho (żylaste take od krajskych), aby se ti pa- 



') Sr. poznamku na str. 47. 

^ [Redakce techto listu ma mnohe trpke zkuśenosti, źe nam 
ćlanky, ve kterych jsme na rovnosti te stali, censura vytrhovala ! 
To była rovnost !] 



Korouhey naśe. 243 

■nove pohodlnf, kteri posud ćasu nemeli zakonum 

V tomto ohledu vyhoveti, mermomocf musili naućit 
pravopis jazyka sveho materskeho, ktery aź po tu 
chv-ili za pecen chleba zradne prodali. Hańba Cechu ! 
ktery neni vśude Cechem ! Neuźivejte nyni v teto dobę 
pfechodu nikd\^ a nikde jazyka nemeckeho, kde toho 
neni nevyhnutelna potreba, sice se dostane nasi ubohe 
materśtine, aź pominę doba tato, opet nfzke a opo- 
vrźene stanoviśte predelle ! 

Slechto ćeska ! nyni jest pośledni jeśte doba, ve 
ktere dokazati muźeś, jsi-li pntel nebo nepritel na- 
rodu sveho ! Posavad jste se panove nasi nikdy ne- 
ukazali priznivcł narodu svemu a jeho narodnosti, 
drżeli jste s potlaćovateli sve vlastni krve, zapominali 
jste, ze jest oukol velikeho rytire drżeti 
s utlaćenym a proto netloukly nase srdce pro vas, 
proto jste byli slabi, proto jste b3ii utlaćeni od bi^iro- 
kratie. Predevśim oćekava od vas naród, abyste ourad- 
nikum svym na ćeskj^cn panstvich h n e d nyni na- 
ridili, by vśechno po ćesku vedli, ab3'ste vśude, kam 
vplyv vaś saha, dbali o dustojnost a velebnost jazyka 
ćeskeho, hodni jsouce svych slovutnych predku. 

Oznamujeme tuto zaroreń, ze se tyto dni budę 

V Praze podpisovat zadost k vys. slav. Panum Stavum 
kralovstvi ćeskeho, aby hned n^^ni na svem di- 
vadle ćtyrykrat za tyden ćesky a trik rat 
nemecky hrati porućili.^j To mohou pani Stavove 
hned sami ućiniti, na dukaz sve lasky k narodnosti, 

') Na divadle stavovskem cesky hralo se tehdy jen v nedeli 
a ve svatek odpoledne. (Ladeck\^: Pnspevk\' k dejinam ćeskeho 
.divadla. V Prazc 1895. 10.) 

16" 



244 Kareł Harhcek: 

jsout neobmezeni majetnici sveho divadl«, a nabudou 
zaroveń pro sebe nejlepśi prileżitost cvićiti se pnjemnym 
zpusobem v jazj^ku narodnfm. 

Rovnost V oufadech rozumi se take tak, aby vśechna 
ohlaśeni, vśechny vefejne napisy take ćeske były, aby 
se vśechno v novinach take po ćesku oznamovalo 
atd. Żadame take, aby nyni, kdeźto nepochybne velika 
shańka po vysvedćenich z ćeśtiny nastanę, prisne se 
pfi tom ode vśech profesoru pokraćovalo ; nebof nam 
jest dobre znamo, ze posavad mnohy dostał z pouhe 
zdvorilosti vysvedćeni, ktery nic neumel. Pani profe- 
sorove, matę nyni velikou moc a velike odpovidanf, 
a zaroveń mamę ćest oznamiti, ze my verne budeme 
prava sveho uźivati a pady takove ohlaśovati, kd^^ź 
nekdo nezaslouźene vysvedćeni dostane. Neraćte za- 
pominati, ze jest v tomto padu velmi lehko dokazati,. 
ze nezaslouźene jest V3^svedćeni'. 

Rovnost ve śkolach nesmime take rozumeti v ten 
smysl, aby snad jen ćeske gramatice se vyućovalo : 
nybrź predevśim vyfknuta budiź zasada, ze nikdo do 
yyśśfch śkol (do gymnasii) pfistupu nema, kdo neumi 
ćesky i nemecky, a na gymnasiich i ve v'yśsich śkolach 
muźe se pak ćesky i nemecky prednaseti. Proto ale 
se musi zalożiti v krajinach nemeckych ćeske nor- 
malky, aby nasim krajanum nemeckym pfileźitost dana 
była ućiti se ćesky. 

4. Co se snemu zemskeho tyce, nevime arci nynf, 
jakou obmyśleji ućiniti zmenu, ale presvedćeni jsme, 
ze ta stfedoveka stavovska representace pfestati musi. 
Maji-li byt skutećni s ta v o v e, at jsou ze vśech stavu 
a nejen ślechta, kneźstvo a mesfanstvo. My myslime,. 



Korouhev naśe. 245 

ze pri poradach o vśeobecnem dobru zemskem lide 
vśelikych stavu pritomni byti maji, aby każdy sam 
prednesl, co mu zapotrebi, ćemu każdy sam arcł roz- 
umeti musi. Zvlaśte ślechta nemuźe miti na budoucim 
snemu, ma-li byt konstituce dobra, vetśi vahy a vet- 
śiho hlasu, neź jest pfimefeno velikosti nemoviteho 
jejiho jmeni, a ostatni stavove musi k nf tez v po- 
■dobnem pomeru stati. 



K ćasti ćlanku »Korouhev ćeska« dal Havlićek hned 
V nasledujicim ćisle Praźskych Novin (z 23. bfezna r. 1848 
c. 24 S. 94) toto opraveni a doplneni : 

Strany divadla. Litujeme nemily omyl, ktery 
56 nam ve predeślem ćisle novin prihodil, ze -misto, 
^by se ćtyrykrat ćeskyact3'rykratnemecky 
hralo, yytiśteno jest nemecky tri krat. Każdy dobro- 
myslny vysvetli si jiste sam tento omyl, nebof ka- 
żdemu povedomo jest, że se tydne osmkrat a ne sedm- 
krat hraje. Litovali jsme tohoto omylu, ktery se proti 
nasi vuli a proti naśemu oumyslu v tisku pi-ihodil, 
lim vice, że nam jej mnozi tak vykladali, jako bychom 
my Cechove jiż nyni hned z mezi rovnosti vystupovali, 
a proto snad mnozi proti nam v teto veci oustne 
■horlili. Kdyź ale nyni oumysl svuj v teto zaleźitosti 
lepe vysvetlime, nepochybujeme, że żadost tato od 
vys. sl. panu Stavu skutećne vyplnena budę. Myslime 
totiż, aby se v nedeli odpoledne jako posud ćesky 
■hralo pro onu ćast obyvatelstva naśeho, ktere većerni 
<doba neprileźita jest. Pak se jednou za tyden m^uże 



246 Kareł Havhćek; Korouhev naśe. 

davat ćeska zpevohra, do Ictere ćesky nerozumejic? 
tak dobre choditi mohou, jako do vlaske a do ne- 
mecke, dvakrat za tyden hralo by se ćeske drama 
neb veselohra. Takovym zpusobem by ovśem meli 
nemećti obyvateIe pro sebe pet predstaveni tydne a 
to myslim, że neni nemoźna vyminka. Co se ostatne 
strany nedostatku herectva namita, zhola jest nepod- 
statne; znamot', ze muźeme kaźdou chvili za dobre 
slovo a trochu penez ćeskou vybornou zpevohru se- 
staviti, s temiteź vyminkami najdę se ćeske drama a 
veselohra. Kdyź nynf za darmo jsme si yj^drźeli dosti 
obstojnou hereckou spolecnost, ') podarł se to zajiste 
za dobre piaty mnohem lepe. Taźeme se, jake by była 
nynejśi nemecke divadlo V3^s. slav, panu Stavu ćeskych,. 
kdyby take hercove żadne piaty nedostavali, jako posud 
u ćeskeho, nybrź jenom pouhe dobroćinnosti obe- 
censtva odevzdani byli ? 



') V stavovskem divadle za reditelstvi Hoffmannova od veliko- 
noc r. 1846 były pestovany ceske hry pod vedeniin J. K. Tyla. 
Tyl jsa dramaturgem ceskych predstaveni, dodaval Hofl'mannovi 
ceska dramata puvodni a opatfoval mu ceske pfeklady. (Ladecky J.^ 
Pnspevky k dejinam ćeskeho divadla. V Praze, 1895, 10.) 



18. SLOVO K CTENARSTYU. 

(Praźske Noviny z 4. dubna r. 1848. cis. 28. Str. 114.) 

Dne 4. dubna r. 1848 pfestal byti Kareł Havlićek 
redaktorem »Praźskych Novin« a »Vćely«. Vzdal se re- 
dakce proto, ponevadź za slibu konstituce » Praźske Noviny« 
mely k tomu byti ustanoveny, aby ve smyslu vlady »psaly 
a ji zastavaly«. Havlićek pozoroval, ze nazory vlady nekryji 
se s ndzory jeho, a proto nejen redakce se vzdal, ale i starał 
se o założeni dustojneho ćeskśho nśrodu ćasopisu. Dobr^ 
pntel Havlićkuv Yojtech hr. Deym ze Stfitśze (nar. r. 1812), 
pfed r. 1848 jiź vefejne ćinny v Prflmyslove Jednote a 
r. 1848 na ruchu ćeskem lićast berouci, snahy Havlićkovy 
podporoval tim, ze slibil pfevziti nakladatelstvi noveho listu 
nechavaje pfi tom Havlićkovi pfi redigovani ćasopisu liplnou 
neodvislost. Novy ćasopis nazyval se >Narodni Ncviny«, 
a prvni jeho ćislo vysIo dne 5. dubna r. 1848. Den pfed 
tim se rozloućil Havlfćek s ćtenafi >Praźskych Novin« 
takto : 

S dneśnim dnem dokonćil jsem povolani sve ja- 
koźto redaktor a z velike ćasti i spisoyatel techto listu. 
Prevzal jsem tyto noviny r. 1846 jiste ve złych okol- 
nostech, a podarilo se mi za tato dve leta mnohym 
usilim a mnohym utrpenim zjinaćiti stav naśich jedi- 
nych novin. Stav nas jakoźto redaktoru a spisovatelu 



248 Kareł Havh'cek: 

ćasopisu byl pfeźalostny, a obecenstvo ćitajici naśe 
listy zajiste ani pomysliti si nemohlo, co każde to ćislo 
mrzutosti stało, jak z\iaśte s nekterymi oufady, tak 
i s jinymi nerozumnymi lidmi, neż se pekne vytiśtene 
ćtenafstvu do rukou dostało. 

Dekuji obecenstvu vaźenemu, ktereźto bj^lo nej- 
vetśi podporou poćinani meho, za upnmne oućastenstvi, 
dekuji tez i spolupracovnikum svym na roli vlaste- 
necke, spisovatelum naśim, ktefi pomahali zvednouti 
ducha narodu naśeho. Nebyl bych zajiste ustoupil od 
redakce Praźskych Novin a Vćely, kdyb}' neb}^!}^ na- 
stoupily tak r^Thle onj^ zmeny błahe v zemi nasi, ku 
kterym jsem sice v ćasopisech svych vźdy d 1 e m o ź- 
n o sti smefoval, ktere jsem ale jako mnozi jini se mnou 
jeśte do dalsi budoucnosti kladl. Casy nas pfekv^apily, 
ale nedali jsme se omraćiti neoćekavanym śtestim : 
V nejvetśim prekvapeni prece musfme pevnym zrakem 
nahliźeti do budoucnosti a na novych shodnejśich ce- 
stach rychłym krokem kraćeti k oslaveni a zvelebeni 
vlasti sve a narodu. 

Uznał jsem za nevyhnutełnou potfebu, abychom 
meli nyni, kdeźto svobodne o svych domacich zaleźi- 
tostech jednati a psati muźeme, krome Praźsł<ych Novin, 
ktere jsou jmeni vlady a od ni vźdy na śest łet do najmu 
(pachtu) se davaji zaroveń s nemeckymi, abychom meli 
nyni take jine zceła neodvisle noviny połiticke, kte- 
reźto by samostatne stały, dustojnosti jak zev'nitfni 
tak vnitfni ostatnim nemeckym novinam se vyrovnały, 
a ve vśem zastaval\' naród nas ćeskoslovansky. Hned 
jak nastała konstituce a svoboda tisku, było toto prvni 
moje mj^ślenka, a statećny nas hrabe \'ojtech Deym 



Slovo k ctenafstYu. 249 

jenźto jiź co jednatel PrumysIove jednoty a nynejśi 
pfednosta vyboru obyvatelstva Praźskeho velikych za- 
ślub o zaleźitosti vlastenecke si vydobyl, dopomohl 
teto myślence me ke skutećnosti. Od zejtri budou vy- 
chazeti jeho nakładem a mou spravou a redakci 
velike ceske noviny pod jmenem : »Narodnfch 
Nov!n«, o kterychźto zevrubnejśi ohlaśeni postaveno 
jest V Oznamovatelł k tomuto ćisłu.') 

Pfestupuje tedy s ćinnosti svou na jine pole, doufam, 
ze narodu svemu v novem postaveni platneji poslouźim 

neź dosavade. 

K. Havlicek, 

odstupujici redaktor. 



') Oznamovatel Praźskych Novin ćfs. 28. z 4. dubna 184S. 



19. DOMACI ZALEZITOSTI. 

Zpravy tykajici se obyvatelstva ćeskeho v Rakousku 
pfinasel Havlićek v rubrice zvane >Domaci zśleźitosti*. 
Tuto ćast sveho listu vyplńoval skorem Havlićek sam. 

ROK 1846. 
a) (Praźske Noviny z 18. ledna r. 1S46. ć. 6. S. 21.) 

Brnenske Noviny cis. 11.') podavaji obśirnou zpravu 
o zavedeni śkol pradelnich na rozlićnych panstvich 
V horach moravskych i slezskych. UćiteIove a ućitel- 
kyne nejvice pochazeji ze śkoly Adrsbaśske, a na utraty 
jednotlivych vrchnosti tam posiani a take nastroje odtud 
zaopatfeny były. Chvalitebna jest peće, s kterou se 
ślechetni lidumilove o zlepśeni stavu zchudlych skrze 
fabriky a jine okolnosti platenniku a pradcu v horach 
Ceskomoravskych zasazuji, to jako i vśechno, co se 
u nas k zvelebeni prumyslu deje, vśelikeho uznani 
zasluhuje. Zapominati vśak nesmime, ze jsou prumysl 
a fabriky k dobremu stavu zeme sice nevyhnutelny,, 

') Mahrisch-Standische Brunner Zeitung 11. ledna 1846, Nro U. 
S. 59—60. 



Domaci zalezitosti. 251 

avśak bohatstvi a jine vyhody z nich vyplyvajici vżdy 
jen na ćas a nejiste jsou. Dnes poćne nejaka nova 
fabrikace, vydelek z ni je ohromny; zejtra vśak jłź 
jine sousedni zeme take ji zavedou, a je po vśem. 
Jedine hospodarstvi je vec solidni, vźdy trvajici, bez- 
pećna. Nepochopuji proc se ve vlasti nasi tak urodne, 
posavad o zlepieni hospodarstvf a rolnictvi tak mało 
starame (aspoń mnohem mene neż o prumysl), kdeźto 
by prece pri dobre vedenem rolnictvi zeme naśe jeśte 
snad o polovici lidu vice uźiviti mohla. Sila zeme za- 
loźena na rolnictvi vźdy spoći'va pevneji neź na fabri- 
kach, skrze ktere se, kdyź nesluśne rozmnoźeny budou, 
jenom veliky poćet n as t a vaj f c fch żebraku 
V zemi zahnfzdf, Krome toho zapomenouti nesmime, 
ze se skrze hojne fabriky take nemravnost a luxus 
uvadi, proto że se pri zvetśenem poćtu fabrikatu take 
YŚemoźne odbyt vyhledavati a tudy lid bucf laci bucf 
jinak k nepotrebnemu vydani zavadeti musi. — \'śechno 
zde rećene nebudiź ostatne na ujmu prumyslu a fabrik, 
kterych potrebu a vyhody dobre znanie : tolik se nam 
jenom zda, ze se jiź prumyslnictvi pfehaneti po- 
ćina, protoźe v m.óde jest, a ze se pri tom na jine 
veci a jmenovite na rolnictvi tuze mały ohled berę. 
Bojime se, ab}^ z toho pro zem skoda casem nepo- 
Ystala. 

bj (Praźskś Xoviny z 18. ledna r. 1846. c. 6. S. 22.) 

Dr. F. A. Brauner (viz str. 157.) zaznamenal v pa- 
metni knize o vzniku Besedy Meśtanske toto: »Cit narod- 
nosti, po skonćenych valkach naśeho veku u narodu stfedo- 
evropskych znovu vzbuzeny, i u nas Cechu, ać naposled 



252 Kareł Havlicek: 

procitna, źivot obćansky pronikati poćal ; nejprve v dosti 
skrovnem poćtu ućenj-ch pestitelu vśd a umeni a v ducho- 
venstvu, od tśch pak v srdce a jadro ndroda, v stav me- 
sfansky, pfesel. Po tolika boufich, navalech a velkych ne- 
sndzich, jeźto obyćejne, ne-li zahynuti dosti mocnych a vel- 
kych narodu, alespoń liplny pfevrat jich źivota a narodnosti, 
nejprve v hlavnich mestech a sidlech jejich za nasledky 
mivaly, zustala naśe staroslayna Praha pfi svem puvodnim 
razu slovanskem. Ona nekdejsi matka vzneśenych myslenek 
a skvelych ćinu naroda ćeskeho po 2001etem spanku opet 
oteyfela svoje luno yysledkum yzdelanosti novejsi'ch dob, 
opet pfijala novorozence ćeske narodnosti k prsoum svym, 
aby noYou rodinu zas mnoźiti poćala a odchovala ji ku ko- 
ndni ctnosti obćanskych, ku pestovani umeni. ved a pru- 
myslu, k mocne podporę cirkve a trunu. 

Yysledkem źivota toho v praźskem meśt'anstvu było 
touźeni po yzajemnem poznani se, po spolećnem obcovani 
a rozmlouvani o zaleźitostech narodnich, obćanskych i sou- 
kromych jednotlivych stava. Jelikoz takove spojeni i pnbh'źeni 
se nikterak povzniknouti nemohlo, leć spojenymi silami a 
odvrźenim pfedsudka i ohledu osobnich a malichernych 
rozdilu V obćanskem poYolani, zjevila se v meśfanstvu zdej- 
§im myslenka, zaraziti spolek vśem tffdam meśt'anstva 
i osobam vzdślanym ostatnich stavfi pfistupny k spolećne 
zdbavś a społu ku yzdelani ducha, pod nazvem sMestanske 
Besedy«. 

Źadost o poyoleni tohoto toyaryśstya dne 12. listopadu 
1844 zhotoyend a od 30 mesfanu podepsana, dne 20. listo- 
padu 1844 ćis. 68.240 ku yys. sl. c. kral. fizeni zemskemu 
zadana jest. 

MśSfane uchylili se k sl. magistratu s tou źadosti : 
aby obćanskou zaleźitost tu podporovati neopominul. Tu 
vśak jim radćno : »Spojiti se s nśkterym z ozbrojenych sborń 
meśfanskych, jenź take sye schuzky a besedy maji.« 

Yys. sl. c. kral. fizeni zemske pak dekretem od 28. listo- 
padu 1844 ćis. 68.240 źadost tu magistratu praźskemu 
k zufadoydni podało, naćeź Magistrat nalezem od 19. pro- 



Dom-:;' zależitosti. 25? 

sińce 1844 ćis. 64.317 Yj-rok ućinil, ze povoleni zadano 
dati V moci sve nema, proćeź źadost ze zavrhnouti musi. 
Nicmene neoćekavanym vysledkem timto nedal se onen 
skrovny spolek meśt'anstva, jenźto se o vec s poćatku byl 
zasadil, ve svem snaźeni zastraśiti, ano opet novou źadost 
zhotoviv, zadał ji od vice 90 meśtanu podepsanou dne 
21. ledna 1845. ćfs. 4121 k vys. sl. c kral. fizeni zem- 
skemu. 

Ohledem źadosti te byl tazan Magistrat o sve mfneni 
a dekretem vys. sl. c. kral. fizeni zemskeho od 1 8. ćervence 
1S45 ćis 28.682 zarażeni jNIeśtanskś Besedy povoleno, a 
dekret ten vynosem praźskeho Magistratu od 4 srpna 1845 
ćis. 39 949 pol. meśt'anstvu ozndmen jest. Dne 12. fijna 
1845 seślo se 31 meśt'anu, jiź źadost tu byli podepsali a 
zYolili Y^bor k zarażeni tohoto ustavu, sestavajicf z 11 ćlenu . . . 
V§ichni zvoIeni to pfijali a dne 27. fijna 1845 drźelo se 
prvni zasedani vyboru, v nemź zvolen jest vśemi hlasy za 
pfedsedu pan Dr. Jos. Frić, za nśmestnika pan Prokop Richter, 
jiź oba ZYoleni to pfijali« (Schwarz F. V. : Pamatnik Besedy 
jNIeśtanske v Praze na oslavu padesatilete ćinnosti spolku 
1845 — 6—1895-6. V Praze 1896. 1 — 2.) Ukoi zvoleneho 
yyboru był yykonati pnpravne prace k ćinnosti spolkove, 
pfedevśim mel se starati o pnhodne misto pro Besedu, 
mel ziskavati spolku ćlenstvo a opraviti stanovy. 

Haylfćek ćlanky ve svych novinach snahu v^boru vśe- 
moźne podporovaI. Kdyź bliźila se doba zahajeni ćinnosti 
spolkove (dne 31. ledna r. 1846) napsal ćlanek o ńkolu a 
cilech Meśfanske besedy. 

Doba otevreni nove zrizene meśtanskebesedy 
blizi se jiź rychłym krokem. Nikdy bychom si odpu- 
stiti nemohli, kdyby se v techto listach o tak duleźite 
veci żadne zminky nestaJo. Prave take nynf zrizuji si 
ve Vratislavi meśfane resourci, a ćasopisy nemecke jiź 
dosti hluku o tom predbeźne nadelaly : aćkoli jeśte tak. 
pevneho zakładu nema jako naśe. 



254 Karci Havlićek : 

Velika cast zajiste povaźuje nastavajici b e s e d u 
co institut pro pouhe vyrażeni : avśak muźove, kten 
pokrok, ćinnost, zkvetani' zeme a podobne pravych 
muźu hodne pfedmety pfed oćima maji, neućinili by 
jiste pro pouhe vyrażeni tak velike pnpravy. A pro 
takove muże, kten zabavu bez uźitku nemiluji, jiste 
ma nastavajfci beseda jiny, vetśi, abych smel rici, ćest- 
nejsi ućel. Yymena myślenek, porady ve vśem tykajicim 
se źivnosii, spojeni rozdrobenych sil, pusobeni spo- 
lećne k prospechu jednotlivcu, sbliźeni se rozlićnych 
aź posud od sebe vzdalenych stavu, pestovani praveho 
spolećenskeho ducha atd. : to jest ovoce majici vzrusti 
z meśfanske besedy. Vzdelani, vedy, umeni, prum3^sl 
a vubec inteligence vladne za naśich ćasu svetem, a 
meśfanskemu stavu musi se ta ćest vzdati, ze hlavne 
on jest vśeho toho pestovateIem, ze stavu meśfanskeho 
poYStali V novejśich ćasech skoro vśichni rozśirovatele 
Yzdelani u intehgence. Nesmime si vśak snad z mar- 
nosti tajiti duleźitou pravdu, ze jsme posavad za ji- 
nymi narody tuze zpatky zustavali : poznani nedustatku 
jiź jest hlavni krok k napraveni. Hlavni pfićina teto 
nedospelosti nenijina, neź neprocitlost narodniho ducha, 
ze jsme sami posud nevedeli, jsme-H Cesi nebo nic. 
Af si mluvi kdo chce co chce, ale ćest zustane vżdy 
silnou pakou h3>bajici svetem a lidmi ! Yelka ćast nej- 
krasnejśich ćinu, ktere historie zna, nestala se z jine 
pohnutky neź pro ćest narodu : a narodove, ktefi posud 
nejyzdelanejśi jsou, Anglićane, Francouzi drźi se vźdy 
hrde sve narodnosti. Zadny Anglićan, źadny Francouz 
nebude se stydet za svou i^eć. Jindy umirali muźove 
pro ćest, pro błaho sveho narodu : my vśak z teteż 
prićiny budeme źiti a pracovati. 



Domac! zależitosti. 255 

Meśfanska beseda muźe se stat pfi dobrem zri- 
zeni ohniskem vśelikeho \'zdelani prum3'sloveho, ho- 
spodarskeho, estetickeho i vedeckeho : konversace 
sjednotlivci vynikajicimi v jednotlivych odvetvich nauk. 
pak dobre zrizend ćitarna ćasopisu i knih nemine se 
jiste dobreho ućele, totiź rozśireni inteligence a skrze 
ni zlepśeni' stavu. Nesmfme zapomenout, ze za nynej- 
sich ćasu jenom cvićenost meśfanu vaźnosti dodava, 
a zarov'eń nemajetnemu k jmenf pomaha, a boha- 
temu zamoźnost udrźuje a zvetsuje. Penize sice 
svetem vladnou, ale rozum vladne penezi, Ukoi me- 
śfanske besedj^jestpredeyśfm śireni yedomosti, a k tomu 
ućelu se żadnych vyioh śetfiti nema: ponevadź se każdy 
takovy nakład mnohonasobne nahradi. 

Co se obcovani spolećenskeho dotyće, Yybrala si 
m. eśfanska beseda krasne heslo Rovnost a 
Syornost, dve hyezd}', bez kterych v każde spoleć- 
nosti brzy neporadek a temnota vznika. O rovnost je 
snadneji; vśichni oudove jsou mesfane, nekteri bohatśi, 
cvićenejś{, zkuśenejsi a vśak prece mesfane vśichni, 
Prażane vśichni ; kde żądny nepodliza a źadny se ne- 
yypina, musi byt rovnost ! Druha, svornost jiź mnohem 
ridćeji se vydan, a spolećnost, ktera ji udrźeti dovedla, 
patrne jiż dokazala, że zasluhuje byt spolećnosti. Snaśet 
mineni jinych a nevnucovat jinemu sve, jest zakład 
s\'ornosti, a snaśeliv'0st je hlavnf znamka kaźdeho 
Yzdelaneho ćloveka. Uplne provedeni tohoto hesla 
pfejeme srdećne nastavajfci besede : tim jenom ubez- 
peći se stale, pevne jeji trvani a skrze to vźdy blaże- 
nejśi vzkvetani nasi stare Prahy a zvelebeni veśkere 
'Vlasti. 



256 



c) (Praźske Noviny z 22. ledna 1846. c. 7. s 25.) 

Zpravy, jeź ćasopisy Moravske a Slezske podavajf, 
tykaji se — arci s vyjimkami — docela jen divadla. 
Jen nektary umelec, jenź jako obyćejny vyjev z Vidne 
neb do Vidne nasi zemi se zablyskne, piseń obyćejnou 
nejak zmeni. Jakoby ćtenafum listu techto tak na- 
ramne duleźite było, zda-li p. N. neb sl. T. v Brne^ 
Holomouci neb Opave zpivali, dnes ochrapteli, a prede- 
vćirem se libili ! Coź jsou tyto prfpadnosti tak zname- 
nite, aby na pf. pozornost ćtenafe nektereho journalu 
ve Vidni, jenź kaźdou chvili poćinani chvalitebne vy- 
tećnych duchu pozorovati muźe, nevyhnutelne na se 
obratily? Aneb se u nas docela nic nedeje, co by 
Yseobecneho povśimnuti zaslouźilo ? Tak pravi „ Moravia", 
a shodujem se uplne s tfmto minenim. Zvlaste Videńske 
ćasopisy v tom ohledu k politovani jsou, yetśf ćast 
mista V nich zaujimaji sami herci, herkyne, umelci 
atd, O yaźnych, pro celou zem opravdu uźitećnych 
vecech zndka se jen co pronese. 

d) (Praźske Noviny z 5,. bfezna 1846. ć. 19. S. 75 — 76.) 

« 

Podivili jsme se, kterak Augsbursko Vśeobecne 
Noviny, jinak prece povaźlive, v pnloze 58 ') letośni 
umistiti mohly ćlanek z Prahy zasiany o Nemcich a 
o Slovanech. Spisovatel toho ćlanku za prileźitosti 
otevfeni meśfanske besedy tak źalostne ve jmenu ne- 
mecke narodnosti na nas Cechy narika, jakoźto na 
utiskovatele Nemcu, tak se o budouci nemecky źivot 

') Prag, 17. Febr. (Die Deutschen und die Slaven.) Beilage zur 
Aligemeinen Zeitung. 27. Februar 1846. Nr. 58. S. 462. 



Domaci zaleźitosti. 257 

V Cechach boji, a tak uzkostne ostatni Nemecko na 
pomoc proti nam ubohym utiskovateIum Nemecke 
narodnosti vola: ze se każdy znatel naśich okolnosti 
nad miru smati musi. I my bychom ho jenom pouhym 
smichem byli odbyh, kdyby v ćlanku tomto nektere 
sproste, sobecke a velmi nadute veci v takovem spu- 
sobu nestali, ze odpovedi z nasi strany zasluhuji. 
»Vlade ze pochlebujeme, pripisujice ji zasadu, ze kaźdou 
z ćtyrech narodnosti : nemeckou, slovanskou, madar- 
skou a vlaskou svobodne se vyvinovati nechava, ale 
o tom pry se nezmińujeme, ze se tak na utraty ne- 
mecke Yzdelanosti (des deutschen Culturlebens) hrube, 
nevzdelane źivly vzbuzuji a posilńuji: otom pry neni 
reć ze se zeme naleźejici k nemecke riśi (ein deutsches 
Reichsland) pfipojena k ni namahanim a krvi jejich 
nemeckych pfedku odtrhuje, a nenemeckym mocno- 
stem zrovna odevzdava« atd. Pomału, pane Ultranemće ! 
rozumime ovśem kam to bije, ale budeme se delat, 
jakoby nechapajice. Nenemecka mocnost, ktere ode- 
Yzdani jsme a odevzdani zustaneme, aćkoli byste nas 
radi k velike jedno-nemecke fisi, kterou prave v po- 
yetfi zakladate, jakoźto sve poddane priśili, tato ne- 
nemecka mocnost jest Cisarstvi Rakouske se- 
stavajici z koruny Ćeske, Uherske atd. atd. atd. Ne- 
mecka riśe, ku ktere jsme arci, tfeba s nechuti, 
nekdy należeli, jiź od ćasu Napoleonovych^) prestala 
byti, a proto k ni naleźeti nemuźeme. Ostatne marne 
jakoźto naród v korune sve rovna s vami prava, a 
proto se svym jazykem a se svou narodnosti vśude 

') 6 srpna r. 1806 cisaf Frantisek sloźil dustojenstvi cisafe 
nemeckeho. 

Haylićek: Politicke spisy I. 17 



258 Kareł Havlićek: 

verejne i pred urady v3^stupovati smime, chceme 
a musime. Ze na tento ćas jazyk nas ve śkolach, 
V uradech a v źivote nestoji posavad s jazykem ne- 
meckym v rovne mife, nestalo se limyslne k potla- 
ćeni nasi narodnosti, nybrź hlavne nasi hlavni vinou 
a nedbalosti, ze jsme si ho sami, oslepeni jsouce ci- 
zotOLi, módou a malichernosti nevaźi!i a o sve se ne- 
hlasili. Ted bohda poznenahla zase k svemu prijdeme, 
sluśnou a dovoIenou cestou, ne jako rebelanti, za 
ktere by jste nas radi yykfićeli, nybrź źadajice o to, 
co se nam prospeśno zda, jak naleźi u vlady. 

Ze dopisovatel onen naród nas hrubym, vzdelanf 
neschopnym źivlem jmenuje, a jenom svemu narodu 
nemeckemu schopnosti ke vzdelani osobuje : za to mu 
YOtujeme prebendu v Katefinkach ! Coź pak jsmejme- 
novite my Cechove nedokazali to, ćim vy se nejvic 
chlubite, o 100 let pred vanii?') Anebo snad pan Buh 
rozum stYoril jen pro vas ? — 

Zkratka my jsme dle narodnosti Cesi, a mamę 
pravo V korune sve nimi byti, proćeż si toho prava 
nepotrebujeme nedovolenym spusobem teprv yyhleda- 
vati; politicky ale tvofime s jinymi narodj^ dohromady 
cisarstvi Rakouske. O Nemecke fisi nic nevime a sly- 
śeti nechceme. Ja pan, ty pan, und drum keene Feend- 
schaft niche ! — — 

e) (Praźske Noviny z 8. brezna r. 1846. c. 20. S. 81.) 

Kvśty ze dne 5. brezna r. 1846 (ćis. 27. S. 107) 
jako 4. odstavec ćlanku J. Slavomila, nadepsaneho »Vśeho- 

') Narazi se zde na ćeske hnuti rcformacni (husitisin) proti 
nemeckćmu hnuti reformacnimu ilutheranismu). 



Domaci zależitosti. 259 

chuf«, opakovaly ndvrh svuj dfive jiź ućineny, aby k śf- 
feni prostonarodniho vzdelani zaloźen byl zvlastni fond pro 
vydavani prostonarodnich spisu, »Prostonśrodni Matice*; a 
pfidavaly, aby prvni zakład finanćni k tomuto fondu ući- 
nila »Mestanska beseda v Praze*. Havli'ćkovi opakovanI 
stareho navrhu dało podnet k teto poznamce : 

N o V a P r o s t o n a r o d n 1 M a t i c e, kterou nam 
jiź po nejaky ćas Kvety zaloźiti chteji, zda se nam 
V nynejśich okolnostech velmi nepotrebna vec, aćkoli 
tak dobre, jako kdo jiny, potrebu a uźitek prostona- 
rodnich spisu nahliźime. V celem tom jiź omrzelem 
mluveni o ni nevidime nic jineho, neź detinsky spusob, 
to co na veikych videti jest, take po nich v malem 
rozmeru delati. Naśe dosavadni Matice je hlavne 
fond na v\'davani vedeckych a takovych kneh, ktere 
by pri neskvelem stavu nasi literatury odbytu a na- 
kladatele nenaśly, V takovem ale pomeru nejsou 
u nas spisy prostonarodni, kaźdeho se tolik proda, że 
se nakład vyplati, a z vytećiiych spisu muźe se pfi 
dost mirne cenę jeśte veliky zisk peneżity dociliti. 
Kac tedy podporovat ? ! Każdy spisovateI prostonarodni, 
stojirli jeho spis za neco, najdę sam pouhym odbytem 
sluśnou nahradu. — 

A kdyby i ta Matice jiź była zfizena, co budę 
vydavat? kde jsou spisy?! — I naśe dosavadni Matice*) 
vydala by każdy dobry prostonarodni spis, ale kdo 
ji jaky podał ? — Lepę by tedy ućiniłi ti, kteri o za- 
łożeni mluvi, kdyby radej misto reći sami prosto- 
narodni spisy p s a 1 i. A nac ostatne porad ty 
projekty psane, nac to poukazovani na jineho (jako 



') Rozumej : ».Matice ćeska<>. 

17- 



260 Kareł Havlićek: 

na besedu meśfanskou)? — Nejlepe zde jest sporuć, 
a udelej sam,« to jest, misto ustavićneho psanf, vy- 
mohl bych si napred doYoleni u vlady, pak bych 

V ćerstvosti sebral asi 10.000 stf.') penez, sepsal ne- 
kolik dobrych prostonarodnich spisu, avydavalje, jen 
by praśilo, a źadneho bych se neptal. 

f) (Praźske Noviny z 12. bfezna r. 1846 c. 21. S. 85.) 

S mrzutosti se jiź po nejaky ćas pozoruje, ze ne- 
kteri nad svou cti se zapominajici Hde v rozHćnych 
zahranićnich nemeckych ćasopisech, a zvlaste v tech, 
jejichź redakce źidum sverena jest, utrhaćnymi a Iźi- 
vymi dopisy svymi nejen muźe jednotlive dobre za- 
chovale, nybrź i poctive snaźeni celeho narodu ćeskeho 
o zvelebeni literatury a narodnosti han obi a v ośklive 
podezreni uvadeji. Ponevadź se vśak takove na cti 
utrhanf a hyzdeni jenom potaji, a bez dovoleni, ba 
zrovna proti vuli nejvyśśfho rizeni a proti vyslovenym 
zakonum zemskym deje : povzbuzuje a napomina se 
temito radky każdy, komu by jmeno nektereho z tech 
nectnych śkrabalu a hanebnych utrhaću povedomo 
było, aby je ihned na urad, jak se sluśi, udał, naćeź 
jiste zaslouźilemu a spravedlivemu trestu neujdou. 
Dodati se zde ani nemusi, ze jest to vec nepoti'ebna 
ba i nesluśna, proti takovym protizakonnym a nepo- 
ctivym hanobitelum bud sebe neb jineho zase verejne 

V ćasopisech zastavati, a ćest si proti nim nazpet 
dobyvati, proćeź se z toho take każdy vyslovne a 
usilne zrazuje. 

') 10.000 zl. str. = 21.000 K. 



Domaci zaleźitosti. 261 

g) (Praźske Noviny z 5. dubna r. 1846. ć. 28. S. 113.) 

Znamojest, jak velike prekaźky posavad pokrokum 
narodnosti nasi na Morave a jmenovite v Brnę stały 

V ceste, tak ze se jen zndka kdy odtamtud hlas na- 
rodniho smyśleni ozval. Nyni jiź bohda! nastanę spa- 
sitelna promena v Brnę. Yysokym dekretem dvorske 
śkolni komise od 7. brezna letośniho roku obdrźel 
pan dr. Reda Dudik,') profesor vśeobecneho dejepisu 
a filologie na filosofickych śkolach Brnenskych po- 
voleni, drźeti v Brnę prednaśky o ceskem jazyku a 
literaturę, s tim pravem, aby vefejne zkouśky s źaky 
svymi odbyvati, a jim pod dohledem direktoratu filo- 
sofickych śkol zakonne płatna vysvedćenf udelovati 
mohl. Dne 26. brezna o 2. bod. s poledne zapoćal 
jiź pan dr. Dudik prednaśky sve, ku kterym każdy 
Yolneho pristupu ma. Knihovna, asi 600 svazkova ze 
spisu nejduleźitejśfch ćeskych sestavena, zaroveń ka- 
żdemu posluchaći k poużiti pristupna jest, aby se dale 

V jazyku svem narodnim vzdelavati mohli. Pan pro- 
fesor kona vyućovani bez płatu, jenom z pouhe hor- 
livosti pro dobrou vec. 

Tim tedy jiź zase se stal krok dale v pozdviźeni 
naśeho klesleho jazyka, a tak pomału vźdy o stupeń 
vyśe, vźdy o krok dale kracejme, nulła dies sine 



') Beda Dudik nar. v Kojetine r. 1815. Zemfel r. 1890 v Raj- 
hrade. Byl ćlenem radu benediktinskeho a r. 1840 byl vysvecen 
knezem. Tehoź roku stal se professorem klassicke filologie a tri 
leta na to professorem vśeob. dejin na lyceu brnenskem. R. 1855 
byl Dudikjmenovanstavovskym historiografem moravskym. Z mnohych 
jeho spisu nejduleźitejśi jsou ^Mahrens allgemeine Geschichte*, De- 
jiny Moravy. 



262 Kareł Havlićek: 

linę a! Prirozenym spusobem dojdeme konećne opet 
tam, kde jsme vlastne od jakźiva byti meli, nebof ten 
stav jazyku a narodnosti nasi, v jakem ted jsme, za- 
jiste nazvati musime neprirozenym, nesoumernym 
s ostatnimi pfirodnimi zakony. 

Pri teto prfleźitosti pripominame si nanzeni milo- 
stive vlady nasi, v kterem se tez na gymnasiich vy- 
ućovani v jazyku ćeskem schvaluje a radi. ') Aćkoli 
sice dle prirozene liknavosti se bati musime, ze lide 
to, co se jim jen radi, nebudou horlive konati; jeźto 
se prec patrnemu nanzeni a porućeni ćasto zadost 
nećini (jako ku prikladu strany ćeskych ufednich od- 
povedi, ktere urednici dle zakonu") na ceske źadosti 
davati maji a pfece bud docela nedavaji anebv jazyku 
chybnem a nesrozumitelnem), duvefujeme se prece, ze 
se na mnohych gymnasiich vyućovani takove v skutku 
deje. Z dobrych prićin źadame, ab}' nam z kazdeho 
gymnasialniho mesta v Cechach, na Morave i v Slezsku, 
kde se takove vyucovani opravdu deje, laskave podana 
była zprava podrobnejśi o tom vyućovani, od koho, 
jak ćasto, pfed jakym posluchaćstvem, s jakymi jinymi 
prostfedky a s jakym prospechem se deje, a co se 
vubec pro zvclebeni jazyka ćeskeho na gymnasiich a 
vyśśich ustavech jiź stało a stava. 



I 



') Dekret c. k. dvorni komisse nad studiem z 23. srpna 1816. 

^) Dekret dvorni kancelare z 27. ledna 1833 c. 1794 krajskym 
hejtmanum a komissaium v Cechach a nahzeni ze 7. rijna 1843 
ufednikum soudnim. 



Do maci zaleźitosti. 263 

h) (Praźske Noviny z 17. kvetna r. 1846 c. 39. S. 163.) 

Dne 11. kvetna ') byl zapoćat letośni snem ve- 
rejne a slavne, jak obyćejne. O hodine 10. sjeli jsou 
se Pani Ćeśti vśech 4 stavu, totiź stavu duchovniho, 
panskeho, rytirskeho a mestskeho, jakoźto zakonni 
predstavovatele veśkere zeme, na hrade Praźskem, 
aby poslechli postulaty ciii poźadovani J. Milosti krale 
naśeho strany dani na rok 1847. Kdyź i kralovśti 
pani komisari v pruvodu nekolik vyslancu ze shro- 
maźdenych pp. stavu prijeli a s temito mista sva 
ve snemovne zaujali, otevrely se dvefe vedlejśi velike 
sine, aby tez lid obecny vstoupil, naćeź dotćene kra- 
lovske postulaty vefejne prećteny były — napfed 
V radne Ceśtine a napotom nemćinou. Neź poslednejśi 
(nemecky) ćtenar dokonćil, sestoupil onen (ćesky) s tri- 
buny a podał kralovsky rozkaz s priveśenou velikou 
pećeti Jeho Excel. panu hrabeti Salmovi, jakoźto na- 
mestniku nejvyśśiho purkrabstvi a prednostovi pp. Stavu, 
kteryźto vzav kralovsky list, rozestrel a pozvedl jej, 
a vśem pritomnym tak ho poukazav, pronesl v ucti- 
vosti zatimni odpoved svou ve jmenu vśech pp. Stavu 
opet jadrnou Ceśtinou asi v ten smysl: »jak 
predobre porozumeli stavove kralovske Yuli, a ze po- 
źadovani takove v dukladne uvaźeni vezmou«. Tak 
osvedćuji Stavove Ćeśti kaźdorocne, ze nepfestali byti 
pravymi Cechy ! Cftili jsme se zas jednou prave jako 
doma. Tak tu reći obou v zemi obvyklych — materske 
totiź i nemecke — sluśne śetrino. Keź by to było tak 
vźdy a vśady ! Co Madarove v Uhrach nedavno teprv 

') R. 1846. 



264 Kareł Havlfćek: 

pracne dosahli/j aby se totiż zaleźitosti zemske v jejich 
feći vyjednavaly, to nam zachovano od stara pres 
doby nejsmutnejśi aź po ten ćas narodnosti nasi opet 
priznivejśi. Jak nekdy pouhy zvyk dobre veci poslouźi! 
nebo nim hlavne udrźana była ctihodna tato pamatka 
slavnych otcuv k uvedomeni potomstva ! Ostatne je 
vubec znamo, ze nejdustojnejsi prelatove pfedstavuji 
stav duchovni, vyśśi ślechtu, kniźata, hrabata a baroni 
stav pansky, rytirove stav rytifsky, a zastupcove ne- 
kterych mest zvlaśtnimi vysadami opatrenych — stav 
mestsky v Cechach. Poślednich (takovychto mest) po- 
ćita se posud jen ctyri zde a tri krom Prahy. 



eh) (Praźske Noviny z 28. cervna r. 1846 c. 49. S. 207.) 

Nevfme veru, odkud a zjakych pramenu nabiraji 
nektere cizozemske noviny o nasich ćeskych zaleźito- 
stech tak nemotornych zprav : a jeśte mene vime, 
z hlouposti-li anebo z potmeśilosti nemećtf novinari 
rozsimji o pomerech narodnosti nasi tak lźive do- 
mnenky, jako ćasteji v jejich listech ćitati musime. 
Tak jsme se v ćas povstani polskeho-) dovedeH z cizo- 
zemskych novin, ze i u nas v Praze revoluce vypukla, 
że hrabe T. zatknut jest, ze jsme na bale podivne 
kouzlili s erbem zemskym atd. Prave nyni zase ćteme 
V Hamburskych novinach korespondenci od ćeskych 
hranic dne 5. ćervna, z ktere se krome jinych podiv- 



') R. 1840 zavedena jen inaJarśtina, drive uźivalo se jazj'ka 
latinskeho. Viz o tom vice v dile Horvdth M. : Fiinfundzwanzig Jahre 
aus der Geschichte Ungarns von 1823 — 1848. Leipzig 1867 1.551 ad. 

2) R. 1846. 



Domaci zaleźitosti. 265 

nych a u nas neslychanych veci take to dovfdame : ze 
naśe narodnost ćeska mnohem vetśich prav uźiva neź 
nemecka, a ze se ćeśtiny pri rfzeni zemskem a u vlady 
mnohem vice śetri neź nemćin}^ to ze nejvice mrzi 
naśeho zemespravce J. C. ^^ arcikniźete Śtepana, 
że odstoupiti chce od spravy zemske atd. atd. 

Chteji-li nemećti spisovatele takovymi Iźemi jenom 
nevćasne kvaśeni V zemi nasi spusobiti, chteji-li jenom, 
jak mysh'me, nemeckou ćast obyvatelstv^a naśeho kra- 
lovstvi proti nam pobouriti: nepovaźuj{ jiste, na ći 
hlavu konecne toto vśechno jejich popuzovani se svah'. 
Jestliźe nemecka narodnost nas neutiskuje, my za- 
jiste ji velmł mało, a cele naśe pracne snaźeni na- 
mireno jest k tomu, abychom rovna prava, ktera 
naśemu jazyku tak jako nemeckemu v zakonech na- 
śeho kralovstvi naleźf,*) a kterych v praxi posud ne- 
uźivame, opravdu a skutećne meh, a jich k zvelebeni 
naśeho narodu a k novemu rozśireni slavy ćeske uźiti 
mohh. 



i) (Praźske Novin_v z 19. cervence 1846. Str. 231—232.) 

V Śturoyych Slovenskych Novinach '^) ozyvaji se 
nyni ćasteji hlasy proti »Hlasum« vydanym od nasi 
Matice : a snadne se da pomysUt, kterym p. Śtiir dnve 
uven. Jsou tu s jedne strany hlasy Tomaśe Marecka, 
Eduarda Lićka, Pavla Śkodaćka, Martina Tomaśkoviće, 
Josefa Pavlikoviće a jinych jeśte takovych zkuśenych 



') Srovnej poznamku na str. 1^62. 
^) Srovnej poznamku na str. 33. 



266 Kareł Havli'cek : 

zaslouźilych muźu, hlubokych filologu a po Evrope 
proslulych ućencu, proti Tablicovl, Palackemu^ 
Jungmannovi, Palkovićovi, Tomaśkovi, 
Jose fi mu, Se beri ni mu, Kollarovi, Safarf- 
kovi ') a jinym takovym śtudentum a nezkuśenym 
mladikum ! ! A pan Stur, slavna redakce Slovenskych 
Novin, stoji vźdy na prahu pohotove s troubami 
a s bubny, a kaźdeho hned yftezne uvita v nezkon- 
ćenych notach s hvezdićkami: »Slava vam hlućna 
od Dunaja do Torisi! — To je po slovenski ! Slava 
vam, drahi, mladi brafja! — Slava vam, Tak je 
dobre! atd. atd. A v ćisle 35. Orla Tatranskeho ko- 
nećne p. Stur sam do boje yystupuje o podivnou 
predmluvou. 

Jiź jsme jednou odkryli chj^trost p. Sturovu, ze 
totiź vśechno, co se vlastne jen mluvi a piśe proti 
jeho osobę, co svudci a hlavnimu puvodci celeho toho 
neśtesti v naśem narode, że vśechno to podskoćne 
a nepoctive obracuje v uraźku proti Slovensku, aby 
tak krajany sve omamene za nejślechetnejśf cit, za cit 
obćansky uchytil, a tim svou vinnou hlavu ochranil. 
Tu pak OYŚem kdo jeho jednani ambitiaf ske ne- 
schvaluje, musi byti nepntelem yeskereho Slovenska. 
Brojeni proti jeho zplaśenemu poćinani umel p Stur 
velmi duYtipne, ba zloduśne, pfedstaviti co boj zavi- 
stivy Cechu proti Slovakum, narodu proti narodu, 
aćkoli protiynfci jeho nejvice sami Slovaci jsou. »Styd 
se, neustupny Kollare ! vezmi si pfiklad z gymnasiastu 
KocurkoYskych a Trnavskych, a upusf od spisovneho 



') Srovnej poznamky na str. 116. 



Domacf zalezitosti. 267" 

jazyka ! Boj se Boha a seminaristu Bystrickych, a pis 
jako oni Sturovinou!« Takovy jest v kratkosti obsah 
vśech duYodu p. Sturovych. 

Ale neni nam dele jiź do źertu, hodlame jeśte 
nekolik chladnych opravdivych slov k panu Sturovi 
promluviti. My pfede vśim durazne na tom stati mu- 
sfme, ze v pomeru naśem k Slovakum nemuźe byti 
feć o żadne kmenove neb narodni zavisti, aneb o ceske 
ziśtnosti, s kterou bychom snad na SIovensku pano- 
vati chteli literarne. My jsme posud byli jedno telo, 
skody a vyhody meli jsme spolećne, Slovaci i Cechove 
povaźovali vśechno ceske i slovenske co sve, byli 
jsme jediny organicky celek. V takovem celku każda 
ćast pro sebe volna jest a byti musi, ackoli pro spo- 
lećnou vyhodu s ostatnimi spojena ! Rika-li tedy 
p. Stiir V Oiiu, ze on nam pokój dava, nam śkodit 
nechce, nam dobre preje, ze jen svoje chce spofadat 
atd., vime ovśem, ze to jsou sice krasne feći, ale zle 
umysły a skutky. Poćinani Sturovo śkodi nam Cechum, 
ćinic nas naród o 3,000.000 slabśim, ale ono i SIo- 
vakum rovneź tak, ba vice zahubne jest, ponevadź z nich 
mfsto 9,000.000 narodu utvonti chce 3,000.000ovy, 
a k tom.u bez literatury, bez uradni reći, bez ustavu, 
bez historie, beze vseho. 

Pan Stur ovśem pravi, ze jenom k vuli svornosti 
na Slovensku krok tento ućinil, ponevadź tamejśi ka- 
tolici bez toho se nasi spisovni f-eći nedrźeli. ajelikoź 
na Slovensku protestanti slabśi ćastka jsou, ze tedy 
rovneź nafeći krajove prijali za spisovnou i^eć, aby 
aspoń na Slovensku jediny celek tvorili. — Ale jak 
neplatny je tento duvod ! Katolici na Slovensku bez 



268 Kareł Havlicek : 

toho bud nic aneb velmi mało psali, a protestanti byli 
tam posavad temef sami representanti literatury. Ne- 
chteli snad slovensti katolici Ćisti spisy protestantu 
slovenskych, a proto musel p. Stur jejich spusob ne- 
chvalny nasledovati a novy jazyk pisemni utvonti? 
Tof ćeska literatura była jednou take hlavne od pro- 
testantu pestovana, ale proto prece my, ackoli katolici 
jsme, k vuli tomu jiny spisovny jazyk nevymyślime! 

Mysli-li ale p. Stur opravdu, ze maji Slovaci 
zvlaśtni jazyk, ze jsou jiny od nas ostatnich rozdilny 
naród, proc pak timto jazykem tomuto nove stvofenemu 
narodu sve Noviny nepiśe? Jazyk, kterym posud pile, 
je veru nas spisovny, jen ze zmrzaćeny koncovkami 
a slovy naschval shledanymi a smetenymi ze vśech 
sterbin Taterskych, a pravopisem psany, rovneź na- 
schval a neuhledne v\'myślenym, jen aby, kde opravdu 
mały rozdil jest, vetsi se ukazati mohł. Kdyby pan 
Stur opravdu takovym naśim pritelem był, jak pravi, 
proc by aspoń nebyl prijal obyćejny nas pravopis ; 
proc by to aź posud uciniti nemolil ? proc by, kde 
i ćeskemu słovu krajane jeho rozumeji, radeji toho 
neuźival pro vetśi vzajemne srozumeni. 

A pak se p. Stur nestydi priklad Horvatu na svou 
stranu uvadet: kdeź to pfece tito nejvice a nejsilneji 
proti nemu svedći. Oni teprv nedavno prijali Dubrov- 
nicky jazyk co spisovny, ale Slovaci od toho, ktery 
jiź mełi davno, odstupuji ! Vubec p. Stur zrovna ty 
dukazy, ktere se proti nemu vedou, »źe se povznesti 
musime nad svoje chałupy k yyśśimu źivotu« atd. na 
str. 275. Orla na svou stranu uvadi. Ani zjevna popu- 
zovani proti kneźskemu stavu evangelickemu, ktery 



Doinaci zaleźitosti. 269- 

se spisovneho jazyka, co svateho, spustiti nechce, 
nejsou panu Sturovi śpatnym prostredkem k dosaźeni 
sveho cile. 

Rekne-li vśak p. Stur, ze se potreba z\iaśtniho 
spisovneho jazyka na Slovensku tim ukazuje, ponevadź 
jiź nyni velkeho ucastenstvi vzbudila jeho nova feć : 
odpirame mu toho naprosto. Kdyby byl on a jeho 
pratele drive tolik pusobili, co nyni pro svou libustku 
konaji, było by se i na dosavadni ceste rovneź tolik 
provedlo. A velika ćast zasluhy pada i na ćas ; vźdyf 
i u nas v Cechach narodni smyśleni se v nekolika 
letech znamenite rozsifilo, aćkoli jsme jłny jazyk ne- 
vymysUIi. Konećne ale af p. Stur nemluvi mnoho 
o vuli narodu, o apelaci k nemu, o verejnem smyśleni 
atd. Nestydi-li se pred svymi naślapniky takove reći 
vesti, aspoń by se pred nami, kteri jeho jednani dobre 
prohliźime, stydeti mohl. On sam drźi cele toto hnuti, 
on je vśeho prvni a pośledni pfićina, on vśechny ty 
napred pokrtil, kteri nyni proń apośtoluji. Af se tedy 
pred svetem nepretvaruje, jako by jen vuli narodu vy- 
konaval : verili mu to śtudenti Trnavśti, Bystrićti a 
Preśporśti, my mu to nevenme. 

Avśak co płatno naśe psani ? On sam si to pi^ećte, 
anebo neprećte: a jeho nasledovnici maji vśelikou 
moudrost svou z jeho Novin a Orla! My se rmoutime, 
iMadari se raduji, a p. Stur? — p. Stur radeji chce 
byt V nejmenśi vsi prvnim, neź v Rime druhym. — 



270 Karol Havlićek : 

j) (Prazske Noviny z 26. cervence r. 1846, ć. 57. S. 239— 240 ) 

Zase marne krasnou prileźitost nećemu moudremu 
se naućiti, a sice od P. T. p. Heckera/) zniimeho 
deputovaneho Badenskeho, kteryźto v tamejśi II. ko- 
morę V 28. sezeni nasledujicim spusobem pred nami 
Nemcum vystrahu daval : 

»Myslim, ze vlasti nasi velike a snad blizkć nebezpeći 
hrozi. Pohledneteź na literatura Slovanskou, na silu v ni 
se jevfci, ktere si povedomi jsou, pohledneteź na usilovani 
panslavismu. Poslouchejte pfednasky v Pafiźi, poslouchejte 
je uprostred Nemecka (v Berline), slyśte vitezoslavne vo- 
Iśni Slovanu, pfećtete si pośledni vuli Petra Yelikćho -), 
Yzezfete na zeme podunajske, pohlednete, kterak Slovan 
jiź ruku svou vztahuje na Eidcru (reku) — zajiste ndm 
hrozi panslavismus blizkym, velikym nebezpećim. Jdćteź pak 
do Rakouskych zemi, jdeteź do Cech, Uherska, Chorvatska, 
a kdekoli se jen z chyże Slovana koufi, v domku nej- 
chudsiho robotnika, spatfite podobizna carovu, a na otazku, 
kdo to jest .? odpovi vam : Obraz naśeho otce, ktery nas 
jednou vśecky v jeden ndrod spoji. — A muźete-li, pd- 
novć, takoveto moci stejnou silou se protiviti } silou, rovnou 
tć, o kterou se sila Napoleonova ztroskotala.!"* 

Tolik p. Hecker! Nedivili bychom se, kdyby se 
takove feci v nejakem jinem ustave Badenskem vedly, 
tfeba V blazinci, jenom ne v komorach ! Ten neśfastny 
panslavismus ! Pfed tim li ubozi Nemci v Riśi jako 
pred nejakym poślednim straśidlem ustavicne se jeste 



') Hecker Friedrich Karl Franz zil v letech 1811 — 18S1. Roku 
1842 je zvolen do druhe badcnske komory a opposici proti niini- 
stcrstvu BlittersdorffoYU ziskal si popularity. 

^) |Baji se cosi o tajnem testamentu Pctra V., aneboli o tajnem 
navedcni' pro sve nasledniky na trune ruskem, jak by velike moc- 
nosti nabyli meli.] 



Domaci zależitosti. 271 

plaśi, a po nem do vetru vyhazuji! Kterak si ale vy- 
loźime jejich nepotrebny ustavićny strach ? Mnozi 
reknou, ze od śpatneho svedomi. Vedif oni pry dobre 
V dusi sve, ze se na slovanskych narodech prohreśili, 
a proto je nyni ta myślenka panslayismus, kterou si 
sami yymyslili, co većny źid Ahasverus bezkonećne 
desiti, a o rozum i o zdrave oći pnpravovati budę. 
Proto vidi nyni v tomto svem panslavistickem snu 
YŚude obraz cara, kde ho neni a jeśte nikdy nebjdo, 
a nas Cech}'', Polaky, Iliry a Rusy i Luźićany vidi ve 
snu tahnout s provazem velikym v rukou, kterym 
bychom najednou zadrhli źivot matky jejich, Germanie! 
Ubozi Nemci. 



>fe_; (Prazske Noviny z 30. cervence r. 1846 c. 58. S. 243—244.) 

Brnenske Noviny nemecke v ćisle letośnim 197 ') 
podavaji nam dlouhou zpravu o odmenach, jake vy- 
tećnym pestitelum koni na Morave udeleny jsou. Pri 
teto pfileźitosti pocitili jsme velikou utrpnost s ubo- 
hymi vlastnfmi jmeny naśincu, ktera jsme i zde, jako 
na mnohych jinych mistech, zvlaśf ufednich spisech, 
zmrzaćena a bez milosti zpotvorena ćisti museli. Pi- 
satel takoyych zkaźen3>ch jmen ani si snad pomysliti 
Tiedovede, jake horkosti zakusi poctivy a nezkażeny 
cizinou Moravan aneb Cech, kdyż vidi psano : Mussill, 
Kreczy (Krejći), Hradschan, Starry, Kregczy, Hallanek 
von Lawiczek (Halanek z Lavicek ?), Matiezow (?), 



') Mahrisch-Standische Brunner Zeitung. Montag 20. Juli li 
^o. 197. S. 1175— 117B. 



272 Kareł Havlićek: 

Prnitza, Zhaniel von Marżatitz, Chodalik von Strżiźo- 
witz, Krpetz von Sobiesuk, Wiskal von Wschetul, 
Perschil, Lehkotsch aus Pyowitz, Leszak, Koterba, 
Czutzka, Widusik, Zaiirek atd. To a tomu podobne 
żadnemu pisafi uradnimu nesluśne aneb jen podivne 
se nezda: takovy dale nemyslici ćlovek ani nenahliźi, 
ze jest to zrovna tak, jako bych psal : Gesnr, Hajnrych, 
Frydlich, Birgr, Dalman, Fiśr atd., misto Gessner, 
Heinrich, Friedlich, Burger, Dahlmann, Fischer atd. 

Na każdy pad jest takove p a t r n e neznani pravo- 
pisu naseho pri uradech, kdeźto vśude znani jeho vy- 
minkou pfijetijest, urażlive pro kaźdeho, a jako hruby 
posmech proti zakonum, pakH se jeśte verejne novi- 
nami takove tuposti hlasaji : pfi ćem ani o tom nic 
nevime, ze se ćasto jmeno naśe aź do nepoznani a 
k pochybnosti zpotvori. 

Zda se nam, ze ufednik, chceH vaźnost svou 
vźdy a jiste zachovati, pfede vśim nejakou vyśśi intelH- 
genci vyznamenavati se ma, a poćitaH sebe tak vy- 
soko nad sedlaka, aspoń by mel umet sedlakovo 
jmeno napsati, ćeho velmi zhusta pohfeśujeme. 

Takove nevzdelanosti souvisi pak silne dohro- 
mady ; prvni pisar napiśe z neumelosti Krźichischek 
(misto Kfiźek) a vśichni ostatni pak mysli, że se jiż 
proto jmeno uboheho Knźka tak zpotvorovati musi 
vźdycky, ponevadź pry se jmena meniti nemaji!!! 
Krasne pravidIo ! Aby kdyź jednou chybeno jest, vźdy 
jiź chybovati se melo ! 

A nejvi'ce se divime, że i na mfstech, kde by se 
trochu vice vzdelani hledati mohlo, podobny slendryan 
panuje. Tak ku pr. Vykaz roćni Brnenskeho gymna- 



Domaci zalezitosti. 273 

sium (tak zvany Klassenzettel) jeśte mnohem horśi 
jmena v sobe hosti, neź jsme tuto uvedlł, a jenom se 
smichem muźe se na ne pohłedeti. 

Ćeska a Moravska vlastn*f jmena musi 
se i V nemeckych spisech dle dobreho 
ćeskeho prav opisu psati (nejlepe latinou), a 
to V kaźdem padu, ponevadź ćeska feć zvuky ma 
takove, pro neź v nemćine znamky neni. Nać tedy 
teprv V nemćine novy pravopis ćesky yymysleti, nać 
psati : rź, źsch, tz, z atd., misto r, ź, c aneb sch 
mfsto ś ? 

Jmena mist, zvlaśte vesnic jsou timto spusobem od 
pisaru oufednich tak zhanobena, ze je kolikrat ani 
poznati nemuźeme. 

Panove ! jiź jest tu ćas, većne ta nedbalost trvati 
nemuźe, zakon narizuje vam, ^) abyste jazyk narodni 
znali, mluvili i psali, a my, z lasky k svemu jazyku 
budeme vam tak dlouho zakony tyto pfipominati, aź 
se opravdu ćesky naućite. 



IJ (Praźske Noviny z 9. srpna r. 1846. c. 61. .S. 255.) 

Jeden nemecky Praźsky ćasopis ") hofekoval ne- 
davno dilem na priliśne parno, dilem zas na priliśnou 
chladnost oudu prum.yslove jednoty,^) ponevadź pry 
k mesićni schuzce, na den 4. t. m. ohlaśene,'*) dusta- 



') Viz poznamku na str. 262. 

^) Bohemia z 6. srpna r. 1846 cis. 112. v mfstnich zpravach. 
3) Viz str. 185. 
*) Na 4. srpna r. 1846. 
Havlićek: Politicke spisy I. jg 



I 



274 Kareł Havlicek: 

tećny poćet se ani neseśel, tak ze pan jednatel, ktery 
z toho ohledu 8milovou cestu byl podstoupil, s ne- 
vyfizenou se navratiti musel. Pnznavame, ze okolnost 
tato neni pnliś poteśitelna, aćkoli pnćinu nehledame 
V povetrnosti, nybrź radeji v same jednote. Nynejśi 
prumyslova jednota nehledi si potfeb casu, nejde za 
smerem novym v zemi nasi se vzmahajicim, zkratka 
nedba o to, postaviti se na rovny stupeń s intelligenci 
novejśiho veku. Cela nova doba v Cechach vyznaćuje 
se tfm, że draha prirozena vśude opet se nastupuje, 
ze se co do narodnosti od starśich nećestnych pro 
naród nas a zahubnych obj^ćeju upouśti, ze se naród 
ve vlastnim jazyku, jakoźto nejpfimerenejśi a nejjistejśf 
cestou k osvete, vyućuje. Yśichni vytećnejśi uznali 
potrebu tuto, a kraćeji touto cestou, ale prumyslova 
jednota posud jeste nedospela k tomu. Nejlepe videli 
jsme toho dukaz, a vidime posud pri navrhu o znzenf 
ćeske śkoly pro prumyslniky. ^) Krome sve pećeti ne- 
nahlfdla posud jeśte prumyslova jednota nikde jinde 
potrebu a uźitek ćeśtiny, a proto se nedivime małemu 
ućastenstvi. Matice Ceska nepotrebuje si na śpatne 
ućastenstvi steźovati. 



m) (Praźske Noviny z 3. zan r. 1846. Ć. 68. S. 285.) 

— Od Brnenske velebne a vysoce dustojne kon- 
sistore priślo narizeni, aby se ve śkolach ditky neućily 
jiź V krasopisu tak zvanemu frakturnimu a kancelar- 
skemu pfsmu, nybrź jenom latine a kurentu, a zaroveń 

*) Viz str. 4. 



Domuci zaleźitosti. 275 

P. T. p. dekanoYÓ (vikan) oznamiti meli do konsistore, 

V kterych śkolach se jiź narizeni toto zachovava. — 
2ajiste velmi uźitecne narizeni, povaźime-li, jak mnoho 
ćasu se i v naśich venkovskych śkolach posud takovym 
hravym a nepotfebnym krasopsanim mari, kdeź to by 
se vice na to dbati melo, aby źaci jedno neb dvoje 
pfsmo zbeźne a ćiste psati umeli, aby pak opravdu 

V źivote pisemnosti sobe sestaviti mohli, a ne jen ten 
<;hloubny predpis ke zkouśce. 



n) (Prazske Noviny z 15. njna r. 1846. Ć. 80. S. 333.) 

— Kterak by se nynf mohl zjednat će- 
śtine pff stup do vysokych śkol. Netajime 
nikdy, ze jest naśe upfimne prani, aby tak jako v zemi 
nasi oba narody, cesky i nemecky, rovnych prav uźi- 
vaji, tez i nas jazyk uplne tak byl vaźen a vzdelavan 
jako nemecky. K tomu jest (krome jine sem nena- 
leźici prani) nevyhnutelno, aby i v nejvyśśim vyućo- 
vani mista sveho mel vedle nemćiny. Nepochybujice 
nikterak, ze vlada ćasem svym tuto spravedlivou 
źadost nasi vyslyśi, poukazujeme zde jenom na krasnou 
pfileźitost, kterak by se nyni jiź lehkym zpusobem na 
yysokych śkolach ćesky prednaśeti mohlo. 

Letośni rok *) totiź jest pro universitu Praźskou 
hlavne znamenity tim, ze mimoradne vyućovani (do- 
centstyi) dle prikladu zahranićnych universit od vlady 
poYoleno jest, cim se zvlaśf mladśim ucencum pfile- 
źitost dostała, ke vzdelani akademickeho posluchaćstva 

1) R. 1846. 

18* 



276 Kareł Havlicek: 

dle chute a horlivosti sve prispeti. Ponevadź vśak vy- 
ucovani toto bezpłatne a mimoradne, a poslouchani 
rovneź dobrovolne jest: nevidime żadnych prićin, proc 
by se i ćesky prednaśeti nemohlo. Tu by se tedy 
ućenci z naśincu, jimź na pokroku narodnosti nasi 
opravdu a uprimne zaleźi, k takovemu docentstvi v reći 
ćeske hojne hlasiti mohli : ćim by se pak, kdjd^y i po- 
sluchaćstvo hojne a horlive było, nejlepe dokazati 
mohlo nasi Milostive Vlade, kterak nam narodni jazyk 
duleźity jest. Nepochybujeme, ze by pak ćasem svym 
i radne placene profesoiy pfednaśejici v jazyku ćeskem 
ustanovila. 

Jak jsme jiź kolikrate pravili : nehledejme napred 
pomoci u jinych, nybrź pomozme si sami, a Buh 
nam pomuźe. 



o) (Praźske Noviny z 15. njna r. 1846. c. 80. S. .333.) 

Meśfanska beseda ve Znojme na Mo- 
rave. Ve Znojme zrizena jest s vysokym presidialnim 
povolenim meśfanska beseda a otevTena dne 
1. rfjna. IJćel teto besedy jest, jak stanovy desiti pa- 
ragrafove pravi, seznamiti se s nejduleźitejśfmi uda- 
lostmi nynejska, jak pokrok ćasu a mocne do vśech 
stavu pronikajici muznejśi a jasnejśi smyśleni (lichte 
Denkungsart) zadaj i, a v spolećenske zabave se po 
pracech dennich zotaviti, pak aby obyvatelstvu Znojm- 
skemu poskytla strediste dovoleneho zakonem ćteni 
ćasopisu a rozmluv, a aesthetickeho vzdelani hlavy 
i srdce. 



Domaci zalezitos'.i. 277 

Tak ćteme v Moravii : Si hic et ille, cur tu non 
Augustine? pravime, ocekavajice, ze i brzy naśe vetśi 
mesta podobneho dovoleni u vlady si vymohou. Neda 
se ani tak na kratce vypovedit, jaky prospech dobre 
zrizena a vedena meśtanska beseda meśfanstvu 
prinesti musi. Podivejme se jenom do zemf, v kterych 
meśt"anstvo jiź znamenite moci a vaźnosti nabyło, a 
shiedame vśude besedy co hlavni ohniska rozumneho, 
svetleho a statećneho sm3>ślenf, ktere jedine mesfan- 
stvu muźe ziskati nejakou vaźnost a moc za naśich 
ćasu, kde jenom prave zasluhy uznani nalezaji a za- 
starale predsudk}' vźdy vice mizi. A nebylf vźdy 
mestsky stav ve vlasti nasi tak nemohutny, jako nyni, 
były doby — a historie ćeska o nich slavne hlasa ~ 
V kterych meśfanstvo moci a vaźnosti nad jine stavy 
se Yznaśelo. Proćeź kraćejme vźdy rozumne dale ku 
predu. 



p) (Praźske Noviny z 18. fijna r. 1846, Ćis. 81. Str. 337—338.) 

— Na zdejśim ustavu technickem ') Panu Stavu 
ćeskych budę se take nyni vyucovati vlaskemu 
jazyku. Tesi nas yehni, ze takto źakove na technice 
p o h o d 1 n e j s 1 prileźitosti nabudou, priućiti se tomuto 
cizem u jazyku, pohodlnejśi dime proto, ze od techni- 
ckeho ustavu asi nekolik set kroku ući se tez vla- 
skemu jazyku v Klementine. »I\Iohla se tedy tato masf 
prodati, a dati chudym « dime s pismem. Ten chudy 
ale, ten żebrak, ktereho zde na zreteh mamę, jest jiste 

») Viz str. 3. 



278 Kareł Havlićek: 

YŚelike podpory hoden, a zvlaśte od Panu Stavu Ć e- 
skych — tento nynejśi żebrak pochazi tez z velnii 
ślechetneho rodu, a rodokmen jeho jest starsi neź 
kterekoli rodiny, a nebyl vźdy jako nyni źebrakem, 
jenź na vśechny dvere prosebne fuka, aby se mu 
nekde v koutećku popfalo skrovneho mistećka — tento 
nynejśi żebrak jest nas jazyk ćesky. — — — Tento 
jazyk naśich otcu citi v sobe starou ślechetnou krev, 
stydi se żebrati na ulicich jako pobehlik, stydi se śke- 
mrati ustavićne o podporu — ale jeho poniżeni mluvi 
a prosi zań samo. 

V cele Praze jediny jen profesor jazyka ćeskeho!') 
nemeckemu pravopisu, nemecke mluvnici mużeme se 
V Praze v każde trivialce pfiućiti a svemu jen na vy- 
sokych ś kolach! Coż pak je ten pravopis ćesky 
tak teżky a nepochopitelny, że mu teprva po yelikych 
studiech rozeni Cechove rozumeti mohou, aneb tak 
nebezpećny, że se jenom dospelym na rozumu 
prednaśeti muże? Jak doslychame, ma p. profesor 
Ko u bek letos temer k 800 posluchaću, patrny to 
dukaz potrebnosti veci same a chuti k ni u akade- 
miku. Avśak budę i poznenahla zrovna nemożno, aby 
se YŚichni tito posluchaći do jednoho salu veśli. Ma 
se snad dfive nektery zalknout, neż se druhe stolice 
ćeske doćkame ? 

Myslime, że bychom każdeho jiż promrzeli, kdyby- 
chom poćali dokazovati, jak jest znamost ne ćestiny, 
nybrż ćeske gramatiky a ćeskeho pravopisu każdemu 
technikovi nevyhnutelne potrebna, a jak by tedy za- 



') Jan Prav. Koubck. Viz poznamku na str. 154. 



Domaci zaleźitosti. 279 

potrebf było, aby se nejen dobrovolne teto veci ućili, 
nybrź zrejmym predpisem k tomu pridrźeni byli. Jde 
nam tu take dilem o to, aby se zbytećne mylna mf- 
neni nerozśirovala ; tak by si nekdo, kdyź około 
techniky jde a ten ćesky napis spatn, lehce mysliti 
mohl, ze se tam dilem. po ćesku ući, nebof pro koho 
jest ten napis ? — Nemusime snad dodati, ze ten, kdo 
si tak mysli, ve velikem bludu jest. Na cis. kral. 
technice ve Lvove ući se jazyku polskemu tydne dve 
hodiny, na stavovske technice v Praze neući se jazyku 
ćeskemu. 



K ćlanku tomuto dodał Havlićek v Praźskych Novi- 
nach z 8. listopadu r. 1846, ćis. 87. S. 362—363 vy- 
svetleni. 

— Vyućovan! na technice. Bjii jsme po- 
żądani s ohledem na ćlanek v cisie 81. techto Novin 
(Domaci zaleźit.) obsaźeny doloźiti, ze Pani Stavove 
kralovstvi Ceskeho jiź dfive za dobre uznali, aby se 
na realni śkole pri technice jazyku ćeskemu vyućo- 
valo,') aby se take jeden pfedmel (a sice technologie) 
na technice ćesky prednaśel, a aby se na niźśich śko- 
lach po ćesku yykladala nauka jazyka nemeckeho 
(posavad deje se to po nemecku, ti^eba tomu deti ne- 



') [Na cisafske kralovske technicke akademii ve Lvove 
V Halići yyućuje se też v realni skole polskemu (narodnimu) jazyku 
a sice dve hodiny tydne, jak se dovidame z programu od direkce dne 
6. zaii 1846 v polskych novinach (Gazetę Lvovske) ohlaśeneho. Co 
tedy jest jiź pri cis. kral. technice ve Lvove, muźe byti i pfi 
stavovske technice v Praze.] 



280 Karei Hevh'ćek: 

rozumely). Jest to zasada ode vśech filologu davno 
uznana, że se teprv na zakładu dobreho gramatikal- 
niho znani vlastnfho jazyka każdy mnohem snadneji 
a dukladneji vyućiti muże cize reći, a proto nepochy- 
bujeme, że ćasem svym zasada tato vśude u nas 
pruchodu najdę, — Co se vśak teto źadouci zmeny 
na technice Praźske dotyće, pfejeme si, aby co nej- 
dnve nastoupila, a neopomineme ćtenarstvu co nej- 
rychleji o tom zpravu podati. Vlaskemu jazyku poćalo 
se jiż na technice v3^ućovati. Ovśem, v każde dobre 
vzdelane spolećnosti dava se hostum pred domacimi 
pfednost to zada pry zdvonlost. Tof vime ze zku- 
śenosti ; nekdy by ćlovek zlosti puknul — a prec 
musi byt zdvorily. — Tak to chce tento svet, tak-to- 
chce-tento-svet ! 

r) (Prazskd NoYim- z 25. lijna r. 1846. c. 83. S. 345.) 

V e n k O V s k e k n i h o v n y. Znzovani śkolnich a 
mestskych verejnych knihoven povażujeme za nejdu- 
leżitejśi a nejlepsi prostredek ke vzdelani lidu — totiź 
z prostredku takovych, ktere v nasi viastni soukrome 
moci jsou. Skoly atd. reformovati jest jenom v rukou 
vlady, a protoż zustane nam vżdy jenom zrizoyani 
bibliotek co hlavni zakład budouciho pokroku. Nebof 
knihovna jest take śkola, a sice śkola pro mladeż 
i pro dorostle, śkola vśestranna, v ktereżto ući mnoho 
moudrych ućitelu a k tomu bez hole, bez metly, bez 
ćerne tabulk}'. Neda se upriti, że cela krajina za kratky 
ćas jine tvafnosti nabude, kdyź se v ni nekolik knihoven 
zridi, a v lidu chul! ke cteni moudre vzbudi. 



Domaci zaleźitosti 281 

Urninili jsme si od nynejśka vetśi pozornost 
knihovnam venkovskym venovati a jeśte letos podame 
strućny statisticky prehled vśech, bud" śkolnich, bud 
mestskych knihoven, ktere posud zaloźeny jsou, aby 
tak nase obecenstvo vedomosti nabyło, jak se v ktere 
krajine v tomto ohledu pokroćilo. K tomiito ućelu 
źadame vśechny pfatele vzdelanosti a pokroku, aby 
nam o knihovnach jednotlivych dle nejlepśiho uznani 
sveho brzy nejnovejśi zpravy podali, doufajice, ze se 
pri każde knihovne nekdo najdę, jenź potrebnost a 
yyhody takoveho uverejnen{ uznavaje, pfi prąci teto 
nam ku pomoci prispeje. Adresovati racteź do redakce 
Praźskych Novin. 



r) (Prazske Noviny z 1. listopadu r. 1840. Ć. 85 S. 353.) 

Jiź kolikrate jsme chleli jednu vec podotknouti, 
na prvni pohled sice nepatrnou, ale pfece velmi dule- 
źitou, tykajici se praxi v naśich narodnich śkolach. 
Znamo totiź, ze v predepsanem slabikćifi jakoż i v knize 
ke ćteni podana jsou i latinou tiśtena cvićeni 
ke ćteni ; znamo vśak też, ze velmi ćasto pani ućite- 
love na tato tak nazvana latinska ćteni velmi mały 
ohled majf, tak ze deti jinak ve ćteni dosti zbehle, 
prece v latince zatrhujf, aneb aspoń velmi pomału 
ćitaji. Povaźime-li vśak, ze se proto deti ćisti ući, aby 
si pak pozdeji knihy samy prećisti a z nich se vzde- 
lavati mohly, zaroveń ale i to, ze se skoro vśechny 
ćeske (aspoń duleźite) knihy nyni tisknou latinou 
(a nemecke knihy dite ćeske nemuźe bez pochyby 



282 Kiirel Havli'ćek: 

ćitat, kd3'z nemecky nerozumi): jiź nahliźime nevy- 
hnutelnou toho potrebu, aby pani ućitelove zvlaśte 
na latinske ćteni ohled brali, nikterak jej nezanedba- 
vajice, a tak ku pokrokum a poźadavkum nynejśiho 
ćasu se pfibliżili. 



sj (Praźske Noviny z 19. listopadu 1846. C. 90. S. 373.) 

— O budoucim Moravskem ćasopisu dostali jsme 
opet podrobnejsi zpravy.*) Dne 9. t. m. zadał kneh- 
kupec Brnensky p. Wimmer k slavnemu Moravskemu 
zemskemu praesidium źadost svou. Nazev ćasopisu 
budę : »Ty d e n n 1 k, 1 i s ty p on au ćn e a zab a vn e«, 
a vychazcti ma tydne po archu velkeho formatu.") 
Spusob tento musime schvaliti, dobfef jiste budę na- 
pfed jen jednou tydne jej vydavati, aby zaćatek redakci 
ćastym V3'chazenim zbytećne nepohodli nećinil. Pokud 
nyni na Morave źivot narodni jest slaby a ukazy 
jeho nehojne, było by ćastejśi vychazeni ćasopisu jen 
marna a nepohodlna ostentaci. V tom ohledu jsou 
Kvety pfikladem : napfed yychazely jednou za t3'-den, 
pak podavajice radne prilohy, vźdy zaroveń se ćtenar- 
stvem se śffily, aź na pres rok, jak doslychame^ 
ćtyrykrat za tyden vychazeti budou. 

Na każdy ale spusob radime uprimne naśim lite- 



ł 



') Neurcitou zpravu o moravskćin ćasopisu, nepochazcjicf z pera 
Havl{ckova, pHnesly Praźske Noviity jiź diive. 

^ I-*rvni ćislo >Tydennfka«, listu ponaucnych a zabavnych 
vyślo V Brnę 6. ledna r. 1848. Redaktorem był Jan Oheral, vyda- 
vatelem Frantiśek Wimmer. 



Domacf zależitosti. 283 

rarnim spolupracovnikum na Morave, aby jiź od N o- 
veho Roku poćali vydavati (bude-li do te doby po- 
Yoleni). Każdy ztraceny neb provahany mesie vola do 
nebes co hfich, spachany na krajanech naśich Morav- 
skych. Cas se nevraci ! a dnes podany peniz ma casto 
vetśi cenu neź zitra podane tisice. Pomnete panove ! 
Ź€ se pod vami puda oćihlede trati, każdy rok, każdy 
mesie, ba każdy den klesate hloubeji, a ti'm nesnad- 
neji budę vam povstati. 

A ostatne jake to ohromne pnpravy ! ? Pomnete, 
że nejste sami. Naśe siły jsou vaśe siły, a naśe ruce 
jsou vaśe. Jenom lokalni, ćiste I\Ioravske ćlanky 
budou tu vaśim ukolem, v ostatnich pracech budę 
vźdy odsud hojna podpora, aćkoli ji ylastne zapotrebi 
neni. Jen nevahati! lepe ućinit jeden krok, neż za- 
m yśl eti jich tisic. 

Że se v'śak o tomto budoucim ćasopisu Morav- 
skem tak ćasto zmińujeme, nebude snad nikomu 
divno ; povażujemef (a bohda slusne !) vydavani rad- 
neho ćasopisu aspoń tydenniho co epochu znamenitou 

V dejinach IVIoravskych. Jen takovy ćasopis muże tam 
Yzbuditi zdravy narodni źivot, ktereho tam velice za- 
potrebi. Jen se varujte vśelike zlopovestne separace 

V nejyetsim i v nejmenśim ! 



s) (Praźske Noviny z 2'Ł. listopadu r. 184G c. 91. S. 377—378.) 

O ć e s k y c h T u r c i c h. Na otazku, kde v Cechach 
Turcł żiji, odpo\a'dame, że skoro vśude, aby je każdy 
poznati mohl, popiśeme je dle jejich vlastnosti. Turci 



284 Kareł Havli'ćek: 

neznajice duleźitost starych pamatek, surove a bar- 
barsky se vśim nakładali a nakladaji, co jim pfedkove 
jejich V zemi, spanilomyslni Rokove, znameniteho za- 
nechali, skve!e pamatky starobyiych umeleckych staveb 
bouraji, sochy lliikou atd. 

Turci ceśti jsou od Turku tureckych jen v tom 
rozdilni, ze tito hubi krasne pamatky cizeho premo- 
źeneho narodu, Reku, onino vśak ćesti Turci kazi 
pamatky svych vlastni'ch otcu ! Nevzdelanost jest obou 
stejna, v necitehiosti jsou ćeśti Turci yjHećnejśi. 

K ćeskemu Turectvu należi Hde vśech stavu od 
nejniźśfho vesnićana, jenź stare naiezene penize źidovi 
za malićkost proda, z naiezene stare zbrane neb jineho 
kovoveho nal-adi mot3d<u si udelati da, a nejduleźitejśim 
starym spisem a listinou si roztlućene okno zalepi, 
aź k ouredniku, jenź mezi vzdelance narodu se poći- 
taje, stare veźe a stavby boura, a z kameni chlevy 
stavi, aneb nejduleźitejśi veci ze stare registratur}^ 
kupcum na obalky a na syr prodava. Tif vśichnijsou 
ćeśti Turci. 

Z mnohych stran dostavame veru bolestne a po- 
horślive zpravy o takovem lehkomj^slnem hubeni starych 
pamatek. Kolikrat se jiź o te veci dutkli\'e psalo, ale 
YŚechno bez prospechu. Kyź by se jiź konećne każdy 
naśinec nahliźeti naućil, a kyź by Yzdelanejśf osiatni, 
kterym se tyto listy do rukou nedostanou, poućili, , 
jak snad zhubenim dosti nepatrneho (na pohled) listu 
ćasto jedina a pośledni pamatka nejduleźitejśiho ćinu 
nasich pfedku zahynula, ktera snad celemu naśemu 
narodu była ke cti a na obranu, kterak ćasto dosti 
nepatrny pozustatek, jako peniz, zbrój, nastrój atd. 



Domaci zaleźitosti. 285 

Z minulych ćasu mnohe duleźite veci, ćiny a obyćeje 
naśich predku nam vysvetliti muźe ! — 

Vubec by si pfati było, aby każdy takove staro- 
źitne veci k naśemu vlasteneckemu Museum bez pro- 
dleni odevzdaI, kdeźto każda i sama sebou mene du- 
leźita vec ve spojeni s ostatnimi vaźnosti nabude, a 
cela sbirka nasemu narodu u navśtevujicich cizincu. 
ke cti poslouźf. 



ROK 1847. 

t) (Praźske Noviny z 28. ledna 1847. Ć. 8. S. 30—31.) 

Z KARLINA. 

(Clanek ke zvlastnimu povśimnuti.) 

— Roćni schuzkaćtenafskespolecnosti. 
Znama je jiź mnohoslranne ve vlasti nasi horlivost 
Karlfnćanu, ktera se vżdy velmi dustojne jevi. Nej- 
krasnejśi ale ze vśech skutku, ktere tam podniklł 
muźove bedlivi o dalsi vzdelani a pokrok, jest zało- 
żeni zvlaśtniho spolku ćtenafskeho, ktery se 
tam prevyborne dari, że by velmi mnohym jinym 
mistum Karlin v tomto ohledu za vzor sloużiti mohl. 

V nedeli dne 17. Ledna drżela tato spolećnost 
ve velikem sale hostince »Mesta Lipska* vyroćni 
schuzku, V pritomnosti vażeneho Karlinskeho uradu a 
hojnych hostu Prażskych i Kaiiinskych, pri ktereżto 
schuzce zaslouźily a neunayen}'' podnikatel vśelikych 



286 K a r e 1 H a V 1 1 c e k : 

YŚeobecne prospesnych ustavu p. Branislav M e n c 1, 
mistr klempifsky v Karline, zpravu o ćinnosti spolku 
a oućty prednaśel. 

Z techto se jevi, ze tato spolećnost od prvniho 
shromaźdeni sveho dne 14. Ledna 1843 nyni poćita 
40 ćinnych ćlenu (6 se povaźuje za odstouple, sice 
by było 46). Na poćatku 1846. było vśech ćinnych 
ćlenu jenom 16. Knih ma nyni spolećnost 434 svazky 
pod 237 cisi}'- v cenę 226 zł. 58 kr. słf. Na poćatku 
r. 1846. było 342 svazku v cenę 150 zl. 42 kr. str. 
Za Ysechny knihy ale vydano jest jenom 90zl. 17 kr.sfr., 
ostatni darovany jsou neb levneji koupeny.') 

Z ćinnosti spolku za r. 1846. uvadime jen hlav- 
nejśi udalosti : Opatrovne Karlinske dano 102 zl. 
36 kr. stf. co cisty vynos plesu drźaneho dne 10. Unora. 
Na obnoveni kaplićky, co podekovani za ochranu pfi 
yelike povodni 1845, sebrano 74 zl. str. Obnoyenf 
stało 146 zl. 4S kr., pfi ćem vśak mnozi dobrodinci 
zdarma mnoho ućiniłi. Dne 1. Ledna na zasveceni 
jeji drźan pak većer slavny pies, jehoź cisty vynos 
133 zl. sir. na zapraveni outrat darovan.'*) Dne 8. ćervna 
ućinen od p. vrcliniho navrh, aby se śkola zpevecka 
pro tovaryśe zfidila, a vydalo popsani Karlina. 

Take jednano o tom, jak by Karlin za mesto vy- 
zdviźen a kosteł v nem rychleji vystaven byti mohł. 
V obou ale techto vecech od spolku dale nic vyplneno 
nebylo. Skola zpevecka zaloźena jest, ale zanikła brzy. 



') 226 zl. 58 kr. str. = 549 K 2 h; 150 zl. 42 kr. stf. = 384 K 
48 h; 90 zl. 17 kr. stf. = 218 K 49 h. 

2) 102 zl. 36 kr. stf. = 215 K 50 h; 74 zl. stf. = 155 K 40 h ; 
146 zl. 48 kr. stf. «= 308 K 24 h; 133 zl. stf. = 279 K 30 h. 



Domaci zaleźitosti. 287 

Dne 10. Srpna pfijat jest navrh ke zfizeni bratrstva 
nemocne podpomjiciho a zemfelym na pohfeb prispi- 
vajiciho. 

Dne 31. Srpna odevzdan jest spolećnosti od slav. 
uradu mistniho dekret vys. slav. Spravy zemske na 
założeni a zfizeni prumyslove knihovny v Karline, 
s doloźenim, aby se stanovy k potvrzeni podały (coź 
se stało 15. zari i s nemeckym prekladem) a aby 
kaźdoroćne dva stejni vykazove nove pribylych kneh 
slav. uradu pro c. k. censuru odevzdani byli. 

Spolećnost pristoupila do Matice ćeske. 

Ze sbirky, ućinene pri slavnosti dne 31. Prosince, 
zakoupen jest jeden nastrój pro nedelni prumyslovou 
śkolu. 

Vubec było vydani celoroćni spolku 1306 zł. 4^l^kr. 
a prijem 1277 zł. 40*/: kr.,*) z ćełioź vjdime znamenitou 
oućinlivost Karlińanu. 

Nasclivał jsme zde poloźiłi obsirneji tuto zpravu, 
aby snad jinde spaniłomyslni obćane dle tołioto kras- 
nełio pnkladu se Hditi mohłi, coź si uprimne pfejeme. 
Konećne sluśi nam oceniti zasłułiy p. Menela, jenź 
o probuzeni smyśleni takovelio v Karline nemale za- 
sluliy sobe ziskał. H. B. 



u) (Praźske Noviny z 13. cervna r. 1847. c. 44. S. 199.) 

Z Bavorova. Svśceniazakldddni uhelnfho 
kamena k nemocnici mśstskć. Velke zisluhy 



') 1306 zl. 41,2 kr. stf. = 3164 K 65 h; 1277 zl. 40'/2 kr. 
stf. = 3095 K 25 h. 



288 Karel Havlicek: 

O Yseobecne dobre Bavorova ziskal sobe v poślednich ósmi 
letech urozeny p. radni Linhart z Gamsenberku, 
mnoho radostnych dnu jiź se objevilo u nas jak z ohledu 
zdbavy, tak i vlastenecke snahy ; vśak źadny z tśchto nebyl 
tak slavny, ładny s tak lidumilnymi a svatymi city spojeny, 
jako den dneśnf, den 26. k v e t n a, den położeni a zasv6- 
ceni zakladniho kamenę k nove nemocnici. 

Naśladuje pak obśirny, dosti basnicky a ozdobny 
popis cele slavnosti, ktery vśak jakoźto pro cele ćte- 
narstvo mene zanimavy vynechati miisime. Avśak jsme 

V celem dopisu marne hledali nejakych faktickych 
zprav o nemocnici same, jakym spusobem, od koho, 
ćf pomoci, na kolik osób zrizena jest, a jaky v ni 
budę panovati rad, jake duchody a odkud miti budę, 
atd. atd. atd. Jeste pnliś daleko jest nejvetśf ćast do- 
pisovatelu venkovskych od praveho źurnalistickeho 
stanoviska, aby dbali o to, cim by opravdive do źi- 
vota narodu sveho zasahli, aby povaźili, nać vlastne 
noviny a ćasopisy jsou neb aspoń byti majf. Lecktera 
slavnost velmi mało pomuźe vśem tem, kteri obśirne 
o ni popsani pfećtou, ale popis veci same vzbudi bud 
prikladnosti neb neprikladnosti svou duch v jinych 
mestech. Ejhle v . . . ove neb tam a tam maji jiź me- 
śfanskou nemocnici na tolikto osób, s takovymto 
pfijmem roćnim, takto zrizenou, nakład na ni odtudto 
vzali atd. pomyśli si ćtenar, a budę dbati, aby se 
take V jeho meste neco podobneho zandilo. — Tu 
stoji V novinach : Tam a tam zridili si meśfane na 
obecni nakład prumysłovou neb vubec vysśi mestskou 
śkołu, takhle jest znzena, — a tim snad vzbudi se 

V nćkolika jinych mestech chuf po nećem podobnem. 
K tomu oućelu jsou vefejnó listy a ćasopisy, a dopi- 



Domaci zaleźitosti. 289 

sovateluv krasny ukoi jest, vśechno co bud priklad- 
neho neb śkodliveho ve svem okoli pozoruje, ve vśe- 
obecnou znamost uvesti. Tak se pomoci vefejneho 
mineni dobrym prikladem povzbuzuje, a' od zleho od- 
strachuje vśeobecnym zahanbenim. 



v) (Praźske Noviny z 19. prosince r. 1847 c. 98. 99. S. 415—416.) 

Havlićek prinesl o prosincovem jednani Matice ćeske 
r. 1847 obśirny referat. K poslednimu navrhu tam pfi- 
jatemu pf idal H. tyto poznamky : 

Pfijato jest dle navrhu p. kuratora, aby vźdy 
5 procent z onech '-^/g kaźdoroćne pfiby- 
lych penez od zakladatelu na zvelebeni 
knihovny musejni se vynaloźilo. 

Nechceme zde sl. vyboru musejnimu neco pred- 
pisovati, avśak nezda se nam byti vśetećnym pripome- 
nutim, aby tyto penize s ohledem na puvod jej ich 
a na smyslenf zakladatelu Matice były jenom 
na slovanske knihy obetovany. Ku politovani jest 
veru stav musejni biblioteky ve Slovanskych litera- 
turach, vedle hojnosti kneh drahocennych v jednom 
odvetvi pozorujeme opet bidnou chudobu v druhem, 
a nesoumernost v celku, coź ovśem jinak byti nemuźe, 
kdyź se povaźi, ze se jenom nahodou a nejvic darem 
slovanske knihy do Museum dostavaji, nikoli vśak 
systematickym kupovanim. Praze se ovśem dela vśe- 
obecne kompliment, że jest metropole slavistiky, a 
żylaste se mysli, ze Praha jest representant a tlumoćnfk 
Slovanstva pred ostatni Evropou. Posud ale zaloźena 
była tato naśe slava vice na nekolika jednotlivych 

Havlićek : Politicke spisy I. 19 



290 Kareł Havli'cek: 

ucencich, kten sve ucenosti v Praze nenabyli, nybrź 
odiinud ji k nam prinesli. Kterak można udrźeti Praze 
i na dalsi ćasy tuto slavistickou slavu, kdj^ź ani ne- 
mame povrchnich vedomosti o tom, co se u jinych 
narodu slovanskych v literaturę i v źivote deje : jmeno- 
vite myslim nejhlavnejśi, Rusy a Polaky. Nemamef 

V Praze nikde ruskych a polskych ćasopisu, ani nej- 
yybornejśf nove knihy polskę a ruskę se k nam 
YŚechny nedostavaji; jaka tu tedy slavistika? jaka to 
metropole slovanske intelligence ? Nejsou mezi spiso- 
vateli naśimi magnati jako V Rusich a zvlaśte v Polsku, 
kten by sami ve svych knihovnach mohli shromaźdo- 
vati drahe knihy ruskę a polskę, ale Museum nase 
melo by tuto mezeru yyplniti, a prave v tomto druhem 
novem ustanoveni vidime k tomu vhodny prostf-edek. 

Ostatni zapad, jemuź pro neznamost jazyku slovan- 
skych literatury tyto nepfistupne jsou, nikde nebude 
moci Prahu (bude-li Praha uprimne chtiti) pi^evyśiti 

V slavistice, a vźdy budę od nas vaźiti vśechny slavi- 
sticke vedomosti, jako zase s druhe strany pro ostatni 
slovanskou domacf ućenost muźe zustati Praha usta- 
yićnym stfediśtem. To jest naśe pfirozene pole, na 
kterem neco puvodniho, velikeho, svetodejneho spu- 
sobiti muźeme, na nem musime predevśim sestfcditi 
siły sve : ale samo sebou neni nic, za jeden den neb3'l 
Rim vystaven, alaboribus Diiomniavendunt! 
Dobra ouplna knihovna slovanska jest ale pri tom alfa 
i omega takove ćeske yytećnosti, a z toho ohledu 
ovśem sbor Matićni ke zvelebeni literatury ćeske velmi 
dobije ućini, kdyź i na tomto poli o budouci slavu 
literatury ćeske se zasazuje. 



Domaci zaleźitosti. 291 

ROK 1848. 

x) (Praźske Noviny z 2. ledna r. 1848. c. 1. S. 1.) 

ĆESKE PRANI 

k novemu roku 1848. a ke vśem budoucim jak dalece zapotrebi 

budę. 

Aćkoli jsme co odbiratele omIuvenky novoroćni 
od vselikych gratulac pravne a jak naleźi osvobozeni, 
prece zde na svou povinnost z dobre vule prani 
umistnime, jako vstup a uvod obnovenych a zvetśe- 
nych Praźskych Novin. 

Prejeme sł tedy, co si vsichni Cechove preji aneb 
aspon prati maji, a sice : 

1. Aby skutećne panovaIadale svornost 
obou narodu v zemich koruny nasi bydlfcich, tak jak 
veli zakony a moudra vule naśich kralu : aby każdy 
Yzdelanec obou jazyku zemskych stejne mocen byl, 
aby tedy każdy dobrou prileźitost mel priućiti se jim, 
rodily Cech nemćine v te mife, jako rodily Nemec 
ćeśtine. 

2. Aby se źadny, kdo tuto rovnost vyhledava, 
za zlomyslneho, za nebezpećneho, za bufiće, za pre- 
pjatce neprohlaśoval dle zasady: »Quod mihi justum, 
tibi aequum«, t. j. »Co nechceś sam trpeti, nećiń ji- 
nemu«. Aby tedy każdy, neż nektere snażeni Cechu 
haneti a zatracovati poćne, napred rozvażil, co by sam 
na jejich miste a v jejich stavu ćinil. 

3. Aby se Nemci nedivili tomu, kdyż si Cechove 
pncinUvosti svou k tomu dopomohou, ćeho posud ne- 

19* 



292 Kareł Havlićek: 

meli, nybrź aby se tomu clivili, ze to posud Cechove 
nemeli, a aby neźehral nikdo na Cechy proto, ze se 
chti jemu vyrovnati, nybrź radoval se, ze se on Cechum 
rovnati nemusi. 

4. Aby było zabijeni Cechu v statistikach pnsne 
zapovezeno, 

5. Aby kvetla narodnf svornost mezi kmeny na- 
rodu ćeskos]ovanskeho, aby se źadny nad ostatni ne- 
povyśoval, a źadny pod ostatni neponiźoval. Aby 
svornost a jednota jazyka i literatury pevne stalą, a 
aby jiź konećne prestala pravopisni reformace. 

6. Aby teź svornost rozlićnych stavu a rozlićnych 
mineni panovala, tvonc z ruznobarevnych kvetin jeden 
krasny venec. 

7. Aby k blahodejnym oucelum zrizene jednoty 
a spolećnosti nase probuzene dale vzrustaly a nepro- 
buzene se probudily, podavajice naśim Novinam vźdy 
hojnejśi latku ke zpravam poteśitelnym. Aby se ale 
take pro tyto zpravy na nas nemrzely, nas neka- 
cerovaly. 

8. Aby se v3''vaźelo ze zeme nasi mało penez, 
ale mnoho obili, dnvi, uhli, vlny, źeleza, skla, sukna, 
prize, płatna, ovoce atd, atd. 

9. Aby se Vśem Stavum dobre a dle źadosti 
darilo. 

Ponevadź si, jak każdy vidi, nic nesluśneho a ne- 
moźneho neprejeme, tim pevneji oćekavati muźeme, 
ze se naśe prani brzy vyplni. 



Domaci zaleźitosti. Z93 

z) (Prażske Noviny z r. 1848. z 1^3. a 27. ledna c. 7. a 8. S. 25— 26. 

29—30.) 

Motto: Wer sich entschuldigt, ehe man klaget, 
Giebt sich selbst zum Thater an. 

Marne vo 1 a n i. Aćkoli dobre pfesvedćeni jsme, 
ze timto ćlankem nikoho nezmenime z tech, proti 
kterym jej piśeme, proćeź jsme jej take takovymto 
nadpisem opatfili : prece zada povinnost vefejneho po- 
staveni naśeho, abychom hlasu sveho pozdvihli tu, 
kde se narodu naśemu bud vedome a naschval, aneb 
z omylu ubliźuje. 

Hlavni prićinu podava nam tentokrate pan gu- 
bernialni rada a profesor Schnabel') a to sice 
predne svymi statistickymi tabulkami kralovstvi 
Ceskeho, a za druhe zvlaśtnim ćlankem, vytiśtenym 
V ćisle 9. nemeckych Praźskych novin pod titulem : 
»Zur Verstandigung«.-) Ummili jsme si se vśi moźnou 
chladnosti jenom tolik povediti, ćeho povediti treba, 
aby se nam dokonce żadna prepjatost, zapalenost atd., 
jak V obyćeji byva, vytykati nemohla, presvedceni 
jsouce, ze zde sama vec tak za sebe mluvi, ze ji ani 
yylićenymi slovy ani nadśenim podporovati nemusime. 

Ve sve 8me tabulce statisticke jednajici o na- 
rodnostech v Cechach uvadi p. gub. rad. Schnabel 



') Georg Norbert Schnabel, statistik, źil vletech(1791 — 1857.). 
Kniha, o niŹ se Havli'ćek zmińuje, zove se : »Tafeln zur Statistik 
von Bohmen. Eine Sammlung tabellarischer Uebersichten der Areal- 
und Bevolkerungs-, der Industrie- und Culturverhaltnisse Bóhmens 
nach ihrem neuesten Zustande.« Prag 1847. 

2) Prager Zeitung z 16. ledna r. 1848. No. 9. S. 129. 



294 Kareł Havlicek: 

proti vśemu dosavadnimu presvedćeni pomer Cechu 
a Nemcu v Cechach v r. 1847 jako 4:3, udavaje 
poćet Cechu jen 2,557.399, Nemcu ale na 1,828.105. 
(Śafarik uvadi v narodopisu r. 1842: 3,016.000 Cechu, 
1,145 000 Nemcu, 66.000 Źidu.) V Praze ku pf. udava 
p. Schnabel 66.046 Nemcu a 36.687 Cechu!! - coź 
zajiste każdy, kdo jen slyśi a nekolik dni v Praze 
pobude, za nesmirnou hyperboli uznati musi. Avśak 
to se jeśte nezdalo panu gub. radovi dosti prijemne, 
proćeź si zcela novy, posavad dle naśeho vedomi 
V żadne statistice neuźivany prostfedek vymysHl, kterak 
by pocet Cechu jeśte vice sniźiti a Nemcu zvyśiti 
mohl. Pravi totiź v poznamenani k tabulce te doslovne 
takto : 

»Krome toho jest jeśte veliky poćet slovanskych ^) 
obyvatelu, kterychżto povolani, treba by i v mistech 
sIovanskych bydleli, poźaduje, aby si nemecke vzdelani 
opatfili. Ktemto naleźi pfedevśim kupcove a obchodnici 
YŚelikeho druhu, fabrikante a vśichni vetśi prumyslnici, 
pak hostinśti, ućitelove, studujici, duchovni, ourednici 
hospodafśti, justićni a poHtićti. Pfi Praze muże se 
opravdu fici, ze z vyśe udanych 36.687 obywatelu 
slovanskeho puvodu polovice, tedy 18.340 do nazna- 
ćenych onech trid patri. Povażime-li dale, że 12.760 



') [Pan gub. rada Schnabel ve svych tabulkach nas Ćechj' 
jinak nejmenuje neź Slaven, slavische BevoIkerung, nevime veru 
proc, leda snad, aby na naśe narodni strycovstvi s Rusy a Polaky 
vźdy opatrne ukazał. My se jmenujcme Cechove, po nemecku Hohmen 
a jenom v narodopisnem ohlcdu nalczime k Slovanum. Nikdo zajistó 
nefika a nepfśe, ze ku pr. v .Sasich żije milion Germanu, aćkoH 
Nemci tak naleźi k narodum gcrmanskym jako Cechove k Slovanum.] 



Domdci zalezitosti. 295 

mist V zemi podle pomeru svrchu nalezeneho 7292 
na slovanske krajiny pfipada, a uzna-li se też, coź 
velmi pravde podobno, ze vźdy ve druhem miste jest 
kupec a hospodsky, vźdy v tretim take jeśte ućitel, 
studuji'ci a knez, vźdy v patem jeśte take hospodafsky, 
YŹd}'' V śestem take justićni neb politicky ufednik; 
dela to dohromady 17.985 a s Prahou 36.325 osób 
puvodne slovanskych, kterevśaknemecke vzde- 
lani maji, a proto se od slovanskeho oby- 
vatelstva odraziti aknemeckemu pripo- 
ć 1 s t i m u s e j 1. « 

Ovśem z brusu nova theorie ve statistice, ale 
Yclmi, velmi dumyslna a ostrovtipna. Każdy, kdo roz- 
umi nemecky, jest Nemec ! Skoda jenom, że p. Schnabel 
zrovna u poćatku stati zustal a sveho yynalezu lepe 
neuźil. Jaka jest to nahrada jen 36.000 Cechu za tak 
skvostny napad ! Yśechny bych je byl sv3>m yynalezem 
yyhubil ! Dejme tomu, ze jenom polovice z toho zbytku 
Cechu nemecke v^yroky a pripisy od ouradu dostava, 
kterym jiste rozumeti musf, dela tedy zase : 1,300.000 
Nemcu; u vojska jest asi 50.000, dela tedy 1,350.000 
Nemcu. Zbyło by jeste asi 1,200.000 Cechu, co s tim 
zbytkem ? — I na ten jest prostfedek. Skoro vśechny 
oufednf zalezitosti : kdyź nekoho volaji, aby se na 
Yojnu postavil, kdyź svolavaji dedice, ventele, kdyź 
se prodavaji statk}^, kdyź se do najmu davaji prace 
atd. atd. atd., oznamuji se jenom nemecky v novinach, 
a jiste tomu każdy rozumeti musf, sice by neupo- 
slechna ćasto nejvetśi tresty, jako ztratu jmenf, ba 
obćanskych prav na se uvalil, a do nejvetśi skody 
upadnouti mohl ; dela ted}^ opet tech poślednich 



296 Kareł Havlicek: 

1,200.000 Nemcu, a nasledovne jest summa summarum 
vśech Cechu v kralovstvi Ceskem = 0. 

Ale nejen ze se timto novym vynalezem p. prof. 
Schnabla vśichni Cechove z kralovstvi tohoto vykiiditł 
mohou, jeśte se krome toho rozlićnymi pronarody vy- 
śperkovati muźe. Nebof die te same zasady musi byt 
take każdy, kdo francouzsky umi, Francouz, latinsky 
Riman atd. A co tu budę v kralovstvi ceskem Fran- 
couzu, Anglićanu, Rimanu, Reku, Hebraeu (ku kterym 
mezi jinym veśkere vel. duchovenstvo naleźeti musi, 
ponevadż se v I. roce theologie hebraiśtina yyklada), 
Chaldeu, Arabu, Ylachu, Spanelu, a (horrendum dictu! !) 
i Rusu a Polaku ') ! Ba vime i o nekolika Macfanch 
a o jednom Turkovi. A sam p. prof. Schnabel — na 
neho budę mit jiste take nekolik narodu spravedlive 
pravo, ku kteremu se pripoćte? — — Ha! co jest to? 
jako blesk kmitla mi v hlave sfastna, tragicka m3^ślenka! 
Pan prof. Schnabel sam pravi ve svem »Zur Yerstandi- 
gung«, ze se od sve mladosti v ćeśtine horlive cvićil, 
ted}^ ćesky rozumi, ted}' se dle sve vlastni theorie 
» o d n e m e c k e h o o b y v a t e 1 s t v a o d r a z i t i, a 
k ces kemu pripoćistimusi«, dela tedy 0+1 = 1 
to jest: Pan prof. Schnabel jest Cech, jest pośledni, 
jediny Cech v kralovstvf Ceskem ! ! O krasna, vzne- 
śena tragicka kombinace. 

Dokazavśe per deductionem ad absurdum neve- 



') [Bohuzel musi sebe i redaktor techto Novin dle theorie pana 
prof. Sch. z poctu Cechu vymazati, a k temto dvema pronarodum 
(ac s krvaceji'ci'ni srdcem) pfipoćisti, a to jcśtc s ustavićn3hn strachem, 
nebudou-li jej ostatni narodove, ktcrć na ncho dle te theorie take 
stejneho prava maji, reklamovati !] 



Domacf zaleźitosti. 297 

deckost jednoho mfnenf p. prof. Schnabla, pristupujeme 
nyni k uvaźeni jeho udani o statistickem pomeru obou 
narodnosti vubec. Oufednich a jistych pramenu k tomu 
zhola neni : p. prof. Sch. vaźil, jak sam pravi v ć. 9. 
Prager Ztg., vśechnu vedomost svou z katalogu ducho- 
venstva ') na r. 1847., a to sice, jak sam pravi, s nej- 
pfisnejśi historickou p r a vd i vo s 1 1, prvnim 
to poźadavkem statistickych zprav. Neopomenuli jsme 
se ihned vlastnim poćitanim o tomto hledet presvedćiti, 
a yysledek naśeho zkoumani tuto podavame. 

V katalogu tomto neudava se nikde żrejme poćet 
Cechu a Nemcu, nybrż jenom poćet dusi każde kola- 
tury, a tyto kolatury oznaćuji se na ćtvery spusob : 
ćeske, nemecke, ćesko-nemecke (kde poćet 
Cechu prevlada) a n e m e c k o-ć e s k e. S prvnimi dvema 
druhy snadne jest porizeni, ale kterak v onech micha- 
nych kolaturach udati poćet Cechu a Nemcu ? Patrali 
jsme tedy, jakeho mentka p. prof. Sch. uźil, a shledali 
jsme hned v Berounsku : tam jenom Pfibram s 9047 
a Sv. Horu s 41 duśemi udava katalog co kolatury 
nemecko-ćeske, ostatni vśechny co ćeske. Pan Schnabel 
uvedl ale v Berounsku 6027 Nemcu, patrno tedy, ze 
V michanych kolaturach '^ 3 poćita vźdy k prevladajici 
narodnosti, t. j. v nemecko-ćeskych "/g k Nemcum, 
Y3 k Cechum a nasledovne v ćesko-nemeck3Ź-ch % k Ce- 
chum a Y3 k Nemcum. 

Pokusili jsme se tedy p. prof. Schnabla dle tohoto 
jeho ylastniho pravidla v nekterych krajich kontrolo- 
vati. Ku pr. v Taborsku se uvadi v katalogu duch. 



') Catalogus cleri pro kaźdou dioecesi jest zvlaśtni. 



298 Kareł Havlićek : 

na r. 1847 co nemecka mista: Adamsfreiheita 1674, 
Altstadium 3241, Baumgarta 2364, Blauenschlaga 1552, 
Hosterschlaga 1934, Neofistricium 1344, Riegerschlaga 
3242, Schamersium 1443 dela dohromady 16.794 duśe. 
Co ćesko-nemecka uvadi se tam: Jarośovicium 2851, 
Kumźatecium 4025, Neobistricium 7116, Novodomus 
10.848, Pilgramium 6616, Taborium 8282, dohromady 
39.738, ted}^ tfetina 13.246, a k tomu predeśle delalo 
by jen 30.040 dusi, ale p. prof. Schnabel, kterj^ s n ej- 
p f 1 s n e j ś 1 pravdivosti dle toho katalogu poćital, udava 
38.371 Nemcu. 

Yezmeme Chrudimsko: tak udava katalog 
duchov. V kolaturach nemeckych : Abtsdorfium, Blu- 
menenavia, Bohna, Carolofortium, Cenkovicium, Ditters- 
bachium, Dittersdorfium, Johnsdorfium, Ketzlsdorfium, 
Knappendorfium, Korber, Landskrona, Lipavia, Michls- 
dorfium, Niklium, Rudelsdorfium, Schirmdorfium, Schon- 
brunna, Sichelsdorfium, Tomigsdorfium, Tribicium, \'or- 
lićka dohromady 43 726 Nemcu. Pak v nemecko-će- 
skych : Austa, Ćermna, Lauterbachium, Liebenthalium, 
Teutobela, Teuto-Hermanicium, Yeipersdorfium dohro- 
mady 24.367 dusi, tedy 2/3 = 16.044 Nemcu. Pak 
V ćesko-nemeckych kolaturach : Bistra, Tfebovium, 
Dasicium, Holicium, Litomyślium, Moravana, Pardu- 
bicium, Segemicium dohromady 43.989 duśf, tedy 
Y3 = 14.663 Nemcu. Nasledovne v celem kraji 

43.726 
16.244 
14.663 
74.633 



Domaci zaleźitosti. 299 

Kterakym tedy spusobem mohl p. prof. Sch. na- 
poćitati 84.086 Nemcu v Chrudimsku ? 

Tolik na ukazku, v jakem smyslu se rozumeti 
ma ona nejpfisnejśi historicka spravedlivost : na- 
myśli vśak nikdo, ze skutecne takovy pomer jest, jak 
jsme my zde nyni poćitali. Jmenovite v kolaturach, 
ktere v katalogu duch. pod jmenem ć es k o-nemeckych 
prichazeji, nesmi se ani '/a Nemcu brati, nechce-li se 
Cechum patrna krivda ućiniti. Na pnklad uvedeme 
Caslavsko jakoźto kraj nam osobne znamy: tam 
se tez Nemecky Bród, Dusov, Sv. kfiź, Kośetice, Krupa, 
Lipnice, Vojnovmestec, Zhor dohromady s 21.824 du- 
śemi co ćeskonemecke kollatury uvadeji, a dobre vime, 
ze ve vśech dohromady ani 3000 Nemcu by se ne- 
sćitalo, kdeźto by na onu '/s pres 7000 pripadalo a to 
plati skoro o vśech kolaturach ćesko-nemeckych ku 
pf. Litomyśle, Pardubice, Tabor atd. atd. ; ba ćasto se 
kolatura jenom proto ćesko-nemecka jmenuje, ze se 

V ni take nemecke kazani drźi. Pak by ovśem pravy 
poćet Nemcu ku pfikladu v Taborsku jiste ani 22.000, 

V Chrudimsku ani 64.000 nedelal, a tak ve vśech ostat- 
nich kraj ich. 

Kterak ale mohl p. prof. Sch. do takove podrobnosti 
Cechy a Nemce spoćitati, jiź naprosto nepochopujeme, 
nebof se na to nenaleza zhola żadnych pramenu, a 
jestli snad v Praze p. prof. Sch. dle nemeckych a ćeskych 
far pomer bei^e, nenalezame ani slov, jakymi bychom 
podiveni sve nad takovou statistickou obezretnosti 
vyjadrili. Zajiste se v Praze Ćechove a Nemci o Hrom- 
nicich, o Jirim, Jakube a Havle z fary do fary stehuji, 
a nikde nenalezame zakon, aby Nemci jen v neme- 



300 Kareł Havlićek: 

ckych a Cechove jen v ćeckych farach bydleli. V Praze 
by se jenom ze śkolnich deti ponekud dało souditi na 
pomer narodnosti, nebof se muźe aspoń s nejakou 
jistotOLi mysliti, ze ćeske deti jen z ćeskych rodin po- 
chazeji. My ale nemajice jasnych pramenu, nechceme 
nic urćiteho udavati. 

Każdy soudny uzna pot^-cbnost toho, ze jsme se 
takto proti statistickym tabulkam p. prof. Schnabla 
opfeii, ponevadź se na takova udani statisticka bez 
dalśiho zkoumani obyćejne mnoho staviva, a kdo vi, 
jake pro nasi narodnost śkodhve myślenky by povstati 
mohly z teto statisticke kriYd}^ Obyćejna jest zvyklost 
nam Cechum do svedomi vstrkati, jakobychom jen 
proti nemeckym krajanum svym zaśf rozsfvali, a sam 
p. prof. Sch. se ve svem ćlanku : „Zur Yerstandigung" 
zdrźeti nemohl, neco podobneho ać zabalene prohoditi, 
mluve o tom, ze povaźujeme Cechy j en za svuj domov, 
ze chceme Nemce o jejich pohticka prava pi-ipraviti, 
ze nezkuśene mladeźi nenavist proti nemecke i^eći a 
literaturę vśtepujeme a je k nevzdelanosti zavadime, 
ba ze jsme m odl os 1 uź eb n i c i (! !) klanici se filo- 
log i c k y m notabilitam, a ze pfevracene posuzujeme 
mravni a velike charaktery ! Potom sice p. prof. Sch. 
mnohymi slovy osvedćuje svou naklonnost k nam 
Cechum, k nasi narodnosti, feći a literaturę, ale jest 
jisty instinkt, dle ktereho każdy pozna sveho pntele a 
nepritele, a to skrze vsechny śpanelske steny jakove 
jsou pouha slova. 

Pan prof. Sch. jest ostatne sam vetśim nepritelem 
nemćiny neź my vśichni, nebof kterak se marne s chuti 



Domacf zaleźitosti. 301 

nemćine ućiti, kdyź nas hned za to p. Sch. od narodu 
naśeho mileho odrazi a k jinemu pripoćte? 

Cokoli se v Cechach a na Morave pro zvelebeni nasi 
narodnosti deje, stava se verejne, v ćasopisech pred 
oćima nasi milostive vlady a s povolenim ouradu, tedy 
ouplne zakonnfm spusobem. Vf-li kdo na nas neco ne- 
doYoleneho zleho, ceh'ciho proti zakonum, proc to 
ouredne neuda? proc zustava pri pouhem postrannim 
a privatnfm pomlouvani? Ta taktika, uvadeti Cechy 
jen porad v podezreni, aby se jim v provedeni dobrych 
zameru prekażelo, jakym jmenem nazveme tuto taktiku? 
Cechove jsou naród v historii v dobrem a v ziem 
zkuśeny, mnoho bouri preneslo se pres nasi vlast a 
ne na darmo, a naród nas muźe se pripocisti k mirnym 
povaźlivym narodum. 

Co se ale navrźene prumyslove śkoly tyce (nebof 
i o tom se p. Sch. neopominul v nemeckych novinach 
zminiti), jest veru podivno, ze vśichni protivnici jeji 
uźitećnost uznavaji', ale z jinych jen pnćin proti ni 
yystupuji. Onen jisty dobrodinec take zavolal chlapce 
do zahrady, aby si jabłek natrhal, ale jakmile ku ktere 
jabłoni pristupoyal, zastavil jej vźdy onen dobrodinec 
rka : z te netrhej — z te take ne, z te take ne, aź 
YŚechny jablone obeśli a chlapec — pri laskominach 
zustati a ze zahrady odejiti musil. H. B. 

A. (Praźske Noviny z 30. ledna r. 1848, ć. 9. S. 33.) 

Ydećnost na rodni. Mezi ukazy za poslednej- 
śich dob ve vlasti nasi neobyćejne avśak jiste pote- 
śitelne pripocisti musime mnohe smutkove slavnosti a 



302 Kareł Havlicek : 

vdecne upominky na J Jungmanna'), ktere se po 
rozlićnych mistech slavily rozlićnym, mene neb vice hluć- 
nym spusobem. V Augs. Vśeob. Nov. divil se jim take 
jiź znamy jeden dopisovatel Praźsky prave : »Snad 
jeśte nebyl źadny spisovatel tak brzy po smrti sve 
tolik cten jako Jos. Jungmann od Cechu, kten ve \ia- 
steneckem cteni podporovatelu literatury sve vśechny 
narody prevyśuji', jiź 42 pohfebnich slavnosti konało 
se za J. Jungmanna atd.« Aćkoii sIova tato vice pravi 
neź z nich patrne hledf, pi^ece radi chceme veriti, ze 
dobre minena jsou. Avśak i v Praze a v Cechach sly- 
śeli jsme se take jiź leckoho tomu diviti, »źe Cechove 
J. Jungmanna, spisovatele Slovnika, tak pnliś vyzna- 
menaU« a mnohy snad v duchu poHtoval nas, kterak 
vyhradni cnosti sve od cizozemcu nam dobrotive pri- 
rknute, totiź f i lo I ogi ć n o s t i, verni zustavame. 

Ubezpećeni vśak jsme, ze nikdo z techto panu 
hlavni zasluhu neboźtikovu na zreteli nemel, źe nikdo 
z nich nepovaźil, źe Cechove v J. Jungmannovi ctf 
zaroveń svou vlastni narodnost, totiź muźe, jenź 
o zachovani jeji mezi nyni źijicimi prvni a nejvetśi 
zasluhu mel, a tu pak jiź pi^estane vśeUke malicherne 
puntićkovani, jak dalece v ucte sve k neboźtikovi jiti 
marne. Komu jest Ihostejno, jsou-li jaci Cechove na 
svete, nebo ne : tenf ovśem neni povolan vaźiti si 



') Jos. Jungmann, jeden z prynich buditelu ceskeho naroda, 
zakladatel ceske mluvy spisovne, zemfel 14. listopadu r. 1847 ve veku 
74 let. Nejduleźitejśf dilo jeho jest: »Slovnik cesko-nemecky.x. Za 
Jungmanna ve v.śech probudilejśich mistech ćeskych były hned po 
jeho umrtf slouźeny zaduśni mśe. O Jos. Jungmannovi viz cldnek 
J. Jakubce v Ottove slovniku naućnem. XIII. 668 ad. 



Domaci zależitosti. 303 

Jungmanna, a treba by byl slovnik stodilovy sepsal 
a slavou svou spisovatelskou vśechny svety naplnil ; 
kdo ale pfistupen jsa citum ślechetnejśfm, vedle sve 
vyźivy, vedle sveho pohodli a Liźivani jeśte take neco 
vyśśi'ho uznava na svete, kdo nemiluje toliko sebe 
nybrź i svou rodinu, a ne toliko svou rodinu, nybrź 
i svou dedinu, a nejen dedinu svou, nybrź i cely naród' 
tenf zajiste nebude zachova.nf a zvelebeni narodnosti 
sve, ćest narodu sveho pred svetem poćitati mezi veci 
nepatrne a nepotrebne. Tenf take dovede uvaźiti cenu 
Jungmannovu. 

Vimef dobre, ze ne 40 neb 80, nybrź mnohem vice 
po yeśkere vlasti prineseno jest obeti za dusi tohoto 
skromneho muźe, jenź za źivobyt{ sveho żadne pocteni 
neprijimal jsa milov'nik ticheho pusobeni: ale kdyź 
nevdećnost mezi nejćernejśi ohavnosti se klade, musi 
byti vdećnost krasnou chvalitebnou cnostf, a dobra 
budoucnost prorokovati se muźe narodu vdećnemu 
svym zaslouźilym muźum. Zpravy o techto nabożnych 
upominkach jiste poteśłl}'' kaźdou vlasti a narodu od- 
danou dusi, nebof nad miru jest każdemu prijemno 
shledati myśli soucitne se svou. Zviaśte pośledni Vi- 
denska zprava v techto listech jak se nadejeme, mnohym 
spusobila uteśenou chvili. N3'ni vśak ab3'chom jinym 
użitećnym a duleźitym ćlankum priliś mista neujimali, 
hodlame jiż podobne zpravy jenom co nejstrućneji 
podavati, na coź vaźene P. T. dopisovatele sve po- 
zorny ćinime. Nesmime v nićem, b3'f by i sebe pote- 
śitelnejśi było jednotvarne utkveti, nybrź vżdy dale 
neunavene kraćeti v ćinnosti, ktera jest mila Bohu i lidem 
dobre vule. H. B. 



304 Kareł Havlicek: 

B. (Praźske Noviny z 12. bfezna r. 1848. ć. 21. S. 81.) 

Matice polska. S velikou radosti a bratrskym 
pranim pozdravujeme pfibuzny nam naród polsky na te 
ceste pokroku na rodni ho, na ktere jiź my Ce- 
chove, Srbove, Ilirove, Luźićane kraćime. Prave leźf 
pfed nami tiśtene ohlaśeni, ve kterem mlad3> kniźe 
Jifi Lubomirski') co zastupce kuratora narodniho 
Lvovskeho Museum (Zakładu imienia Ossoliriskich) 
ohlaśuje założeni ustavu zvaneho Biblio teka polska 
dle vzoru nasi Matice.") Jakmile se sejde 250 zakla- 
datelu, z kterych każdy 50 zl. str.^) najednou slożiti 
musi, aby pravo mel vśechny od Matice polskę vydane 
knihy darmo dostavati, poćne se hned tisk. Pozdejśi 
zakladatele mohou jako u nas svych 50 zl. v 5 letech 
porad sbehlych slożiti, knihy vydavati se budou v ti- 
skarne polskeho Museum. (Kdy asi naśe chude Museum 
Yzmuże se na tiskarnu ? Museum Lvovske nese na sobe 
patrny raz, że od bohate ślechty polskę podporovano 
jest.) Oućty se budou davati verejne a vśechno jmeni 
budę yynalożeno na vydavani kneh. Knihy budę tato 
Matice polska yj^^darati : historicke vselikeho druhu, 
zemepisne a narodopisne, pnrodnicke, hospodafske, 
prumyslove nejvic s ohledem na vlast, prameny prav 
zemskych, statistiku, narodni hospodarstyf, paedago- 
gicke, elementarni, nabożenske, bibli, filologicke a pf ede- 
vśim gramatiku polskou pro Polaky a jine narody, 



') Lubomirski Jifi kniźe narodil se r. 1817. V r. 1848 byl 
ucastcn na sjezdu slovanskem v Praze a r. 1849 bj^l i-fśskym po- 
słańcem ve Vi'dni. 

'') Rozumej: Matice ceske. 

3) 50 zl. stf. — 105 K. 



Domaci zalezitosti. 305 

gramatiky jinych slovanskych nareći, sloyniky, peknou 
literaturu, zvlaśre povidky starsi a novejśi, aby se z nich 
mohl ćasem svym utvorit vybor nejlepśich spisovatelu, 
chrestomatie, encyklopedie, histor. literatury atd. Hlavni 
oućel jest lace knih, aby tak se upovśechniti a mezi 
lid dostati mohlo vzdelani, a proto ma byti cena techto 
knih asi 1 kr. str. za arch. 

Nyni se tedy uchopili Połaci v Halići onoho pro- 
stfedku ke zvelebeni a upevneni narodnosti sve, ktery 
jest nejbezpećnejśi, nejtrvanlivejśi, na ktery i my Ce- 
chove, starodavni kmenovci a bratfi jejich vśelikou 
silu svou obetujeme a vśechnu nadeji stavime : jest 
to yśeobecne vzdelani, vycvićeni auśle- 
chteni narodu. To jedine jest zakład trvani a slavy 
narodnosti naśich. Jiź jednou jsme pravili a pravime 
posud : In hoc signo vinces! 



C) (Praźske Noviny z 26. bfezna r. 1S48. c. 25. S. 99.) 

Dne 15. bfezna r. 1848 prestal v Rakousku obsolu- 
tism, a slibena była konstituce. (Sr. str. 235.) V radostne 
tćto udaiosti Kavli'ćek napsal niźe otiśtene vyzvani : 

Vyzvani. Prali b^^^chom, aby Cechoslovane, 
kteri dilem za prićinou dn'vejśich okolnosti, dilem 
proto, ze odnarodnicimu cizemu źivlu ustoupiti musili, 
V cizine se zdrźuji, vlast svou navśtivili aneb navźdy 
se Yratili, neb nastanę brzo doba, ve ktereźto yytećne 
hlavy sve otćine k nejvetsimu uźitku budou. Pravych 
a k ufadum schopnych Cechoslovanu nemame posud 
nazbyt, aćkoliv se nyni velky poćet k ćeśtine hrne, 
aby si na kvap k nevyhnutelne potfebe pro budou- 

Havlićek: Politicke spisy I. 20 



306 Karel Havlićek: 

cnost jakou-takou znamost ćeskeho jazyka opatrili a 
tfm V ufadech zustati mohli. Jsme pfesveclćeni, że 
mnohy V cizine bydlici Cech schopnejśi jest, aby urady, 
śkoly a ustavy ćeske spravoval, neź nektefi z techto 
nove utvofenych Cechu. Proćez mysh'me, ze by mnohy 
Cech do vlasti se navratiti mohl, aby bud co ućitel 
ćeske feći, bud co spisovatel Ćesky aneb ućitel neb 
uradnik ćeskym spolubratrum vzmenenych okolnostech 
prospeti mohl. Stare śpatne ćasy prestaly a my musime 
o to dbati, aby se vice nenavratily. 

D) (Praźske Noviny z 4. dubna r. 1848 c. 28. S. 109.) 

Dne 14. bfezna r. 1848 v Rakousku zrusena dfivśj§f 
censura, a było nafizeno, aby dvorske ufady vypracovaly 
bez prodleni dle vzoru jinych statu nćmeckych tiskovy 
zakon. Dne 17. bfezna pak cisaf zasiał presidiu spojonych 
dvorskych kancelafi kabinetni list, s niinź zasiał prozatfmni 
pfedpis tykajfci se pfećinu tiskovych dle ustanoveni vśe- 
obecneho trestniho zakonnika. Tuto cisafske nafizeni ne- 
bylo ohlaseno. Ministr tehdej^i, Pollersdorf, vec odioźil a 
starał se o vypracovani zakona tiskoveho. Komise tiskovś. 
za zśklad svćlio elaboratu vzała tiskovy zakon Bddensky 
z r. 1831, V nććem (§ 13.) fidiła se pak francouzskym za- 
konem zafijovym. Dne 1. dubna r 1848 był ve > Wiener 
Zeituns^« prozatimni zakon pub!ikovan. Nelibił se vsak, 
ve Vidni i v Ćecłiacli se novinafi postavili proti novemu 
zakonu. (Tobołka Z V. Poćatky konstitućniłio źivota 
V Ćecłidch. V Praze 1898 107 ad.) Havlićek ve svych 
novinścli soudil o novćm prozatimnim zdkonu tiskovćm takto : 

Novy prozatimni zakon o tisku vyśel jiź 
ve Vidni, ale neupokojil naśe oćekavani. ') Myslili jsme, 

') [Ovśem budę trvati jenom do te doby, aź se na snemu 
zemskem zakonni konstitućni cestou novy zakon ustanovi : ale dost, 
ze tak dlouho trvati budc] 



Domaci zaleźitosti. 307 

źe aspoń soud pfiseźnych (jury) nad nami ubo- 
hymi redaktory, spisovateli a vydavateli souditi budę, 
kdyź nam se vśech stran jenom samymi pokutami a 
źalaremi hrozi. Nyni ale nad nami soudi zemsky soud, 
oufad. Dle § 19. budeme za tu pen i a haneni zfi- 
zenf zemskeho na 3 — 12 mesicu do teźkeho źalare po- 
sazeni; za tupeni a haneni spravy zemske a 
oufedniku v zaleźitostech oufednich dostaneme se take 
na 13 dni neb i 6 mesicu do źalare. Dobra! nebudeme 
nikdy tupiti ani haneti zhzeni zemske: ale jak pak 
ućinime, kdyź se nam nebude neco libiti? Jsme jiź 
co obćane konstitućniho mocnafstvi Rakouskeho eo 
ipso povinni, vśechno co vlada a oufadove ućini chva- 
liti ? Musf se nam vśechno libiti? To bj^hom se veru 
radeji mohli vśichni vystehovat? A pak jaky nam dal 
pan ministr domacich zaleźitosti vyklad toho, co jest 
tupenf a haneni ! Budę v Rakousfch vśechno to tupeni 
a haneni, co se slavnym oufadum nelibi?! O prozatimni 
zakone! tvych 88 paragrafu leźi na nas jako 1 00.000 centu 
nejtvrdśiho vlaskeho mramoru ! 

Dle § 22. se układa na oplzlosti a hrube vybeźky 
proti studu a cnosti jenom 3 dni aź do 3 mesicu 
źalare, a v ^ 20. na tupeni oufedniku 14 dni aź 
6 mesicu ! ! Tedy jest ourednik vice neź cnost, neź 
mravnost! Uraźka proti oui^edniku pi^isneji se tresce, 
neź uraźka proti mravnosti a cnosti!!! Yideti jiź, kdo 
delal onen zakon : kdyby jej była delala cnost, była 
by snad urćila vetsi trest na uraźky proti cnosti, neź 
na uraźky proti oufednikum. Cnost jest ale u nas 
V Cechach vice, neź ourednik, panove!! 



20* 



20. ZAHRANICNE ZPRAVY. 



Zahranićne zpvdvy Havlićkem tiśtśne, jsou vetsinou 
volny pfeklad zprav z listu cizich. Havlićek zahranićnć 
zpravy psaval temef vśechny sam, zvlaśte v r. 1846, v \6- 
tech nasledujfcich svefoval tuto rubriku sveho ćasopisu 
i jinym. Havlićkovy zahranićre zpravy nebyly nekriticky 
pfejimane, nybrź zcela vedomś a ućelne były pfevzaty. 
Sve dodatky k nim mohl zfidka kdy Havlićek dati. Pomery 
censurm' tomu tehdy nejvice v ceste stały. 



A. V BELGII. 
a) (Prazske Noviny z 8. ledna r. 1846, c. 3. S. 10.) 

KraloYska akademie dostała nyni jine zrizenf, tak 
ze tam jiź i narodni jazyk a zaleźitosti flemske za- 
stoupeny byti majf, kdezto drive celou zaujimala fran- 
couzśtina. Posud byl jediny W i 1 1 e m s 'i z flemske 
strany v akademii, nyni vśak jich vice pfijato budę. 
Maji se take vydavat stare pokłady flemske łiteratury. 
Tyto zprav3^ poteśiły nadmiru vśecłiny narodne smy- 
ślejici, a zarmoutiły vśecłiny łibujici si stareho cizo- 



') Willems Jan Frans byl ilamsky filolog, dejezp3^tec a basnik 
Źil V 1. 1793—1846. 



Zahranićne zpravy. 309 

zemskeho ślendrianu. Nejvetśi nepfitel flemske narod- 
nosti jest p. D u m o r ti e r, ^) ktery Flamingum nemuźe 
odpustit, ze nechteji byti mrtvi, a predhazuje vśem 
narodne smyślejicim, ze proti vlade belgicke jsou, a 
holandske se pfidrźuji. — Z toho vidime, ze je cely 
svet stejny, i o nas Ceśich, kdyź jsme feć svou vzde- 
lavati poćali, mnozi nepratele nasi narodnosti, kten 
by radi na naśe utraty naród svuj a moc rozmnoźili, 
chytre a podvodnicky prohIaśovali, jako bychom Buh 
VI jak hanebne a bufićske umyśle meli proti vlade : 
kdeźto m}^ tak verni a bohda i vernejśi poddani sveho 
Cisafe Pana jsme , neź mnohy jiny podpalovać, a 
jenom sve si hajime, co nam pred Bohem patfi. 



B. VE FRANCOUZICH. 
b) (Praźske Noyin}' z 15. linora r. 1846, c. 14. S. 55.) 

Posezeni a debaty ve francouzskych komorach 
podavaji nam nejlepsi dukazy, jak daleko jeste v duchu 
prave paiiamentarnosti Francouzi za Anglićany jsou. 
Radost je z toho, jak usilne, opravdove a s rozvahou 
se każdy v Anglićanech kdo jen nejakeho vplyvu na 
yerejne zależitosti ma, o prospeśne rozhodnuti nynej- 
śich velikych navrhu zasazuje : vśechny osobnosti jako 
by ani nebyly, każdy ma jen obec a błaho vlasti nebo 
błaho vetśiny na zreteli. Ve francouzskych komorach 
jedna a mluvi se jakoby same damy pohromade se- 



') Dumortier, Barthelemy Charles, znamenity botanik źil v 1. 
1797 — 1878. 



310 Kareł Havli'cek: 

dely u ćajnfho stola na visite, jenom kdo vtipne mluvi, 
je-li ostatne reć jeho rozumna a vlasti prospeśna, o to 
se mało dba. Marnost je pfi kaźdem jednotlivem Fran- 
couzovi tak podstatna vIastnost, ze se bez ni nikde 
a nikdy neukaźe. Jednali se o vec nejduleźitejśf, dovede 
minister vźdy nekolika peknymi slovy pozornost od 
veci same odvratiti, o svobode, konstituci atd. parliruje 
se V samych floskulach, a jedna se zrovna naproti ni. 

Nejlepe se to opet ukazało v hadce o svobody 
universitnf, pan Guizot ') tak pekne toho komorę na- 
poYidal a tak krasne ji uchlacholil aź milo. Ba kdyby 
radej Francouzi do opery chodili misto do svych 
komornich schuzek: błaho vlasti by jiste pfi tom jiź 
vice netrpelo 

Francouzske noviny Constitutionell vypra- 
vuji velmi vaźne, kterak nedavno pfeskvostna tru- 
hlice se znakem kralovskym do Anglićan odesłana jest, 
napłnena lipłnym vybytim pro nejmiłejśi pannu (łoutku 
k hrani) nejstarśi dcerusł<y krałovny Anglicke, co dar 
od krałe Ludvika Filipa. ") Constitutionell pak kaźdou 
hraćku lipłne popisuje. Z toho jiź vidime, jak davno 
jiź ve Francouzich se vśim potrebnym hotovi byti 
musf, kdyź k takovym vecem ćasu a mista zbyva. 

C. V ANGLIvANECH. 
c) (Praźske Noviny z 6. srpna r. 1846, c. 60. S. 251.) 

Anglicky ćasopis »Examiner« ućinil k Irum toto 
napomenuti: »Neni divu, źe repealstvo żadnych po- 

') Viz poznamku 3 na str. 230. 
*) Viz poznamku 2. na str. 230. 



Zahianicne zpravy. 311 

Kroku nedela.« »Irsko pro Irćany« jest heslo jejich 
avśak jak prevracene vypada smysl sIov techto zaśtim 
proti Anglićanstvu pfesycenych, kdyź v reci angli- 
cke proneśenajsou. Irsko pro Irćany ! nuże proc 
ne take reć Irska pro Irćany a Irsko, a sice jedine a 
vyhradne? Proc zneuctivaji Irćane usta sva reći nasi? 
Coźtonenistarapravda, ze naród, ktery 
feć nepritele sveho pfijme, tim samym 
poIovićne jiź podmanen jest? Pan 0'Connell ') 
nechce ani anglickeho svu na śatu svem trpeti, a pfece 
mluvi anglicky ! Veru Irćane by se meli aspoń pfi 
svych schuzkach v irskem rećneni cvićiti, aby irsky 
jazyk V parlamente vlastnim, aź ho jednou budou 
mit, zavesti mohli. — Znamo totiź, ze Irćane mluvi 
zcela jinym jazykem puvodnim, a ze jenom nyni po- 
anglićeni jsou od te doby, co si je Anglićane pod- 
manili. 



D. V DANSKU. 
d) (Praźske Noviny z 24. zafi r. 1846, c. 74. S. 311.) 

Dne 10. zari prijel kral Dansky '^j do mesta Sle- 
sviku. Purkmistr, radda a vybor mesfansky uvitali jej 
avśak pry jen s chladnou zdvonlosti, vivaty nikdo 
nevolal, ani pry klobouky se nesmekali. Tiśe pry jel 
koćar kralovskym mestem. Većir se seślo mnoho lidu, 
a bliźe kralovskeho zamku volali advokatovi Besele- 



») Viz ćl. 12.: Daniel 0'Conell. Str. 194 ad. 
2) Kristian VIII. (1839— U 



3)2 Kareł Havli'cek: 

rovi, ') statecnemu zastavateli nemectva v Slesviku a 
Holśtyne hlucne vłvaty. Było pry k 2000 lidu pohro- 
made. Odtud se obratili k bytu nynejśiho presidenta 
vlady Sles\acko-Holśtynske von Scheela, vypiskali a 
yynadali mu, konećne tito patrioti vytloukli nekolik 
oken (take jednomu Danovi) a roześli se spat. To se 
YŚecko delo pred oćłma kralovyma około sameho 
zamku. Tak podavame zpravy samych Nemcii bez 
promeny. Jina zprava take jeśte pravi: ze kdyź 
kralovsky vuz po ulici jel, anijediny ćlo- 
vek nesmeknul, kral ale ze na obe strany 
a hojne meś£anstvo pozdravoval, na je- 
hoźto oblićejich se jevil zarmutek. 

Ano mel se jeviti zarmutek na oblićejich meśfanu 
Slesvickych, a sice zarmutek nad tim, ze jsou takovi 
grobiani, chvastajice se vźdy vzdelanosti. Tedy kral 
je pozdravoval, a oni nechali na hlavach, a tim se 
ieśte verejne v novinach chlubi, zać by se każdy jiny 
rozumny ćlovek stydel. Jest to vystfelek prave śosacke 
nadutosti, ktera se v jine zemi jiź tak nevydan, a ne- 
muźeme meśfanstvo Slesvicke jinak prirovnati, neź 
tomu osiu, jenź na ulici onoho reckeho mudrce kop- 
nul, ktery se mu ale za to zdvonle z cesty vyhnul. 
— Jsouli nedorozumeni mezi vladou Danskou a casti 
obyvatelstva Slesvickeho a Holśtynskeho, mohou se 
na jine ceste vyrovnati, tim ale, ze se obyvatele tak 



') Wilhelm Kartwig Beseler, slesvicko-holstynsky statnik źil 
V 1. 1806 — 1884. R. 1844 stal se ćlenem shromdź.denf ślesvickych 
stavu a stal se jeho presidentem. Vystupoval prikre proti prehmatum 
■^ladniho komisare von Scheela a zastdval myślenku nerozlućnosti 
Holitynska a Slesviku. 



Zahranićne zpravy. 313 

hrube a nevzdelane proti krali chovaji, nedovedou 
nic jineho, neź dokazati svetu svou nevzdelanost a 
hrubost. Ten jeśte jest daleko vzdalen od prave svo- 
body, ktery ji hleda v neurvalosti a v hrubosti proti 
predstavenym. 

e) (Praźske Noviny z 11. dubna r. 1847, c. 28. S. 130) 

S nekter3>ch stran psalo se o tom, ze svolan budę 
do Kodane vśeobecny snem dansky, do ktereho by 
se i Slesvicko-Holśtynśti Nemci povolali. Korrespon- 
dent z Kielu do jistych nemeckych novin piśe, ze to 
jest vec nemoźna zvlaśte z ohledu na jazyk pri jed- 
nani snemovnim. »Nebof pry nehledic na to, ze by 
snad YŚichni deputovani dansky a nemecky mluviti 
neumeli, nemuźe miti nikdo ani Danum ani Nemcum 
za zle, chteji-li jen v narodnim svern jazyku mluviti, 
naopak jeśte za to chvaly zasluhuji.« 

Divna vec ! budou-li se Połaci z Poznańska na 
nynejśim YŚeobecnem snemu Pruskem (zacne li, dubna) 
dle teto zasady riditi, nestojime jim za to, ze od pp. ne- 
meckych novinai^u velike pochvaly dojdou. Jine nam 
jeśte bliźśi pfiklady pro uvarovani mrzutosti ani uvesti 
nechceme. Tolik jenom zapnti se neda, źe maji Nemećti 
redaktofi a spisovatele dvoji moralku : jednu postni 
pokorno u, dle ktere se fidi mluvice o Dansku, 
Ostsejskych provincich ruskych, Francouzsku, Uhfich, 
Severni Americe a jinych mistech, kde Nemci utlaćeni 
jsou, a druhou masopustni bujno u, dle ktere 
se ridi V Cechach, v Poznani atd. atd. atd. atd., kde 
nemćina panuje a prevlada. My jakoźto lid chudsi mamę 



314 Kareł Havlicek: 

jen jedinkou mor alku na vśedni den i na svatek^ 
bilou tak jako ona ovćićka, o ktere mluvil prorok 
V pisme k hreśivśfmu Davidovi (viz Liber Regum XII.) 
a ta zni : »Co sam nemaś rad, nećiń jinemu.« 



E. V NEMCICH. 
f) (Prazske Noviny z 4. njna r. 1846, c. 77. S. 322.) 

Spolećnost nemeckych vlastericu neb germanistu 
ve Frankfurte, mela dne 24. zan v 9 hodin rano prvni 
schuzku V cisafskem salu, ku ktere se asi 160 ćlenu 
a mnoho posluchaću sjelo. Pritomni byli mnozi nej- 
hlavnejśi nemećti ućenci, a za pfednostu vybrali sobe 
Grimma.') Tento veliky jazykozpytec ve sve vstupni 
reći hned z poćatku odpovedel na otazku : Co jest 
naród? a sice »Narod jest poćet vśech lidi 
jednim jazy kem mluvicich«, a projevil nadeji 
V budoucnost, ze jednou ne feky a hory, nybrź feći 
budou tYofiti hranici narodu. Radost take projevil 
z toho, ze nekolik Flemu pfftomnych było. Strany 
zkoumani jazyku podotknul Grimm, aby se jazyk ra- 
deji V ćistote a presnosti udrźoval neź nasilne ćistil 
t. j aby se radeji bez potf-eby ciza slova do jazyka 
neuvadela, avśak ta, ktera jiż behem casu v feći za- 
starala jsou, nahle a nasilne se nevypuzova]a, coź 
zde pfileźitostne nekterym naśincum, jakoźto slova 
zkuśeneho muźe, zvlaśte uvadime, aby i oni od pfi'- 



') Jakub Ludvi'k Kareł Grimm jest zakladatelem nemecke filo- 
logie a starożitnictyi. Źil vi. 1785 — 186J. 



Zahranicne zpravy. 31S 

liśneho a nasilneho ćisteni jazyka a uvadeni zle tvo- 
renych novych slov za stara ciza, ale jiź zdomacnela 
upustili. 

g) (Praźske Noviny z 18. Hjna r. 1846, c. 81. S. 341.) 

— Slovenske noviny podavaji'ce zpravu 
o schuzce germanistu ve Frankfurte dodavaji konećne: 
»Nam tu jenom napada: Gern:ianiste drźi vśeobecnou 
vedeckou schuzku, a proti tomu se ani duśe neozve; 
dobre! ale jaky by to byl krik po celem germanskem 
svete, kdyby se ućeni Slovane seśli nekde v Praze, 
ve Vidni, ve Varśave, v Srbskem Belehrade, v Peśti 
aneb zrovna v Moskve o slovanskem umeni a naukach 
pohoYofit. To by snad svobodomyslny Dahlmann ') 
yyhlasil za zradu svobody a osvety, a vśecky nemecke 
ućene paruky by se zjezily nad tou opovażlivosti slo- 
yanskych barbaru, kteri by chteli myslit a mluvit 
o vedach, o umenich a osvete ducha.« My ćinfme 
redakci Slovenskych Novin na tu okolnost pozornu, 
ze kdyby se opravdu ruśti, rusinśti, polśti, ilirśti, srbśti, 
ćeśti, luźićtf (zapomeli jsme, s 1 o v e n ś 1 1) ućenci ne- 
kde, kdekoli, seśli na vedecke rokovani, by jiź nebylo 
to co jest schuzka germanistu, nebof zapominali ne- 
sluśi, ze Nemci maji j ed n u literatur u ajsoujeden 
naród, co Rusove, Połaci, Rusinove, Ilirove, Srbove, 
Cechove, Luźićane a (abychom zas nezapomeli) Sio- 
vaci nejsou, aspoń v tom smyslu ne jako Nemci. Ne- 
myslime tedy, ze by schuzka slovanskych ućencu na 

') Friedrich Christoph Dahlmann, nemecky dejepiseo a statnik 
narodil se r. 1785 a zemrel 1860. 



316 Karci Havlićek : . 

■skodu b^da (aćkoli by se pri ni nepochybne nemecky 
mluviti muselo), nemyslime take, ze by se nasi pani 
sousedeNemci na ni tak tuze hnevali pfi n3^nejśich okol- 
nostech, ale jsme ubezpećeni aspoń o tom, ze by se 
pfi ni o politice ani slova promluviti nemohlo z te 
pfićiny, ze slovanśti narodove neinaji stejnou politiku, 
stejne interesy jako Nemci. Jenom dva slovansti na- 
rodove Cesky a Ilirsky maji stejne interesy. 

h) (Prazske Noviny z 8. listopadu r. 1846, c. 87. S. 363—364.) 

— SlesYik-Holstyn aHolśtyn-Slesvik, Eduard und 
KunigLinde, Kunigunde und Eduard — poi^ad jeśte 
straśi v nemeckych novinach. Nebylo toho dosti, że 
srdnati muźove ze vśech koutu Nemecka posiali adresy 
k Slesvicko-Holśtynskym, dodavajfce jim smelosti proti 
krali Danskemu ^) — nastały krutejśi ćasy, i źenske 
chopily se — ne meće, ale per a papiru a napsaly 
adresu. Hamburske hrdinky totiź napsaly-- źenam hrdinu 
Slesvicko-Holśtynskych statećny dopłs, v kterem jim 
za projevene jiź hrdinstvi jejich mużu sluśnou po- 
chvalu a uznalost projevuji, napominajice je, aby 
i o budouci statećnost panu manźelu svych peći mely. 
Jake śtesti, ze jest prave vynalezena sti^elni bavlna! 
Tu budou moci nemecke damy, aź vojna s Dany na- 
stanę, ze vśech svych zbytećnych śatu munice nade- 
lati, a povaźime-li, jak mnoho damy zb3'tećnych satu 
mivaji, musime nahlidnouti, ze v nemecke fisi nebude 
nedostatek munice ! 



') Kristian VIII. (1839—1848). 



Zahranicne zpravy. 317 

eh) (Praźske Noviny z 19. listopada r. 1846. C. 90. S. 374.) 

— V KraloYci v Prusich otevfen jest novy ve- 
rejny ustav k cvićeni telesnemu (Turnanstalt). Była 
hlavni siń ćiste ozdobena, a na jedne strane visel 
obraz statećneho nemeckeho vlastence Jahna.^) Nad 
nim vlaly tri korouhve s napisy: »Svetla hlava — 
Smele srdce — Silne rame«. — Takovatelesna 
cvi ceni by zvlaśte naśe veleb. duchovenstvo a ući- 
telstvo venku v mladeźi uvadeti melo, aby majic uźi- 
tećnou a nevinnou zabavu, jinych śkodnych nehledala. 
a telesne nezakrnela. Avśak, bohuźei ! v tomto ohledu 
mnozi nasi p. paedagogove jeśte tak dalece pozadu 
jsou, ze by dite, kdyby si poskoćilo neb nekde na 
strom lezlo, jeśte pro skotactvi potrestali ! tak ze deti, 
kdyź hrajice si, pana ucitele z daleka pfichazeti vidi, 
rychle se rozutikaji. Takovy ućitel jest pak misto 
vudce, straśidlo mladeźe. 

i) (Praźske Noviny z 17. prosince r. 1846. Ć. 98. S. 406.) 

— Jiź kolikrate se nam pfihodilo, vysmivati se 
nemeckym źurnalistum a politikum projejich zbytećny 
strach Rusky, na ktery nyni zvlaśte stonavaji. 
V ć. 339. »Deutsche Allgemeine Zeitung« '^) konećne 
do nich vstoupiI duch prorocky, zjevne jiź vidi v duchu 
tahnout divoke Moskvany, ba coź, vedi jiź, kolik 

') Friedrich Ludwig Jahn (1778-1852) byva nazyvan otcem 
turneiu. Snaźil se probuditi v Nemcich narodniho ducha podporo- 
vanim vzrustu sfly telesne a mravni. Dovedl vyborne agitovati slovem 
i pismem a za snahy sve v dobę reakćnf take mnoho trpel. 

^) Allgemeine Zeitung z 5. prosince r. 1846. Ć. 339. S. 2707-2708. 



318 



pośle bily car vojsk proti Nemecku, a kudy ktere po- 
tahne. Jedno pry pres Vislu k Berlinu, druhe pres 
Vratislavu do srdce Nemecka (t. j. do Lipska, ve kterem 
vśak misto krve inkoust kołuje). Na Krakov pry żadne 
z techto vojsk nepfijde, to jiź vedi. Treti vojsko po- 
tahne do jiźnfch Nemec, a sice bud skrze vychodnf 
Halić anebo skrze Sedmihradsko. Ostatne musime pfi- 
loźiti, ze YŚelike toto proroctvi jen k tomu smefuje, 
aby se dokazalo, ze by nic płatno nebylo, Krakov 
upevniti proti Rusum. A tak jeśte mnohe jine moudre 
rady podavaji nam Lipske noviny strany upevneni 
Krakova a strany napadu Ruskeho. My jen radime 
Severo Nemeckym novinarum, by se modlili, aby 
tento vpad Husky se stal v ćas postu, v kteryźto ćas, 
jak znamo, Rusove źadneho masa, ani hoveziho ani 
ćIoveći'ho nejedi. 



21. PRAZSKY DENNIK. 

ROK 1846. 

a) (Prazske Noviny z 23. ledna r. 1846. Ć. 8. S. 31.) 

Za ućelem, aby se budilo a utvrzovalo ćeske vśdomi 
ndrodni v Praze, były pofadany ćeske bały. Zarodkem 
ćeskych balu były soukrome zabavy ochotnicke spolećnosti 

V Kajeta.iskem dome na Małe Stranć, pofadane zasłuliou 
J. K. Tyla. Prvni ćesky bał był r. 1840. 5. unora v sale 
konviktskem na Starem Mśste Praźskem. Na bały tyto meli 
pfistup jen Yzdćłanci, a zadało se, aby se tam ćesky mlu- 
viło, aćkoliy nśmćina a jine jazyky z liovoru vyIoućeny 
nebyły. Prvni bały, v jicłiż pofadatelstvu mimo _;ine były 
Dr. Piclil, F. L. Riegcr, A P. Trojan a j., zdariły se a 
teśiły se oblibe. Avśak jiź r 1845 nadśeni pro ćeske bały 
utucłiało ponekud, pozdeji vśak zase se yratilo v nove sve 
siłe. Z ćeskych balu vznikly »besedy ćeske*, pfi nicłiź 
se schiazela ćeska sp )łcćnost, zpivalo se, deklamovało a 
tanćiło. (Zibrt Ć. : Jak se kdy v Cecłidcli tancovalo. 

V Praze 1895. 306 ad) 

Cesky narodni bal. Nejvice naśf a ponekud 
take cizi vinou stało se, ze narodnost naśe łiluboce 
kłesla V poniżeni, a jazyk nas vyloućen jsa ze vśech 
yyśśich a duleźitycli sfer naśełio żivota, zavrżen byl 



320 Kareł Havlicek: 

na dlouhy ćas jen do nejniźśi domacnosti. Abychom 
reći sve matefske ve vyśśim obecenstve opet nejakeho 
pnstupu vyjednali, byli jsme nuceni uchopiti se veci 
a prostredku aź posud neslychanych, a k takovym 
neobyćejnym neslychanostem naleźeji take ćeske 
bały a ćeske besedy. Vodu jsme museli prosit, aby 
aspoń jednou za rok była mokra, led aby aspoń 
jednou byl studeny, oheń aby aspoń jednou byl horky, 
a Cech aby aspoń jednou do roka nekolik hodin 
m]uvil u vefejnosti ćesky. A uposlechly nas voda, led 
i oheń ; ale Cechove jeśte ne vśichni uposlechłi. 

Pani yybofi usporadavśe letośni tri skvele besedy 
nenazvali je jiź ćeskymi, nybrź naprosto jen bese- 
dami, a to z logickych pfićin : jakoby totiż było 
smeśne a zbytećne nkati mokra voda, chladny led, 
teply oheń, tak se jim zdało nepotrebnou veci, jme- 
novati besedy v Praze drźane ćeske besedy, proto 
ze se ani v Praze jine besedy neź ty ćeske drźeti ne- 
mohou a nemaji. Referenti vśak v mnohych ćasopisech 
a mnozi jini nereferenti zteźuji si na naśe Bały a 
Besedy ustavićne, ze pry se tam mnoho nemecky 
mluvi! Povaźme si, misto co by se z toho meli ra- 
dovat a povdećni byt, jeśte se jim to nelibi. — Kdo 
jiny tam muźe nemecky mluviti neź rodily Nemec, 
ktery ćesky neumi?! Kd3'ź ale na bały a na besed}'', 
ktere se j en ćesky ohłasuji, do kterych se j e ri ćeske 
Ystupni listky davaji, kde jest tanećni poradek, zpev, 
deklamaci, ba i jidelni listek jen ćesky, ja fku, kdyź 
na takove bały a besedy rodiłi Nemcove s nejvetśim 
sveho źaludka nebezpećenstvim prece prichazeji: jest 
to jen dukazem, ze se bud jiź trochu ćesky naućili ) 



Prażsky dennik. 321 

aneb vśechno nepohodli a źaludka sveho nebezpećen- 
stvi radi podstoupiti chteji, jen kdyź ćeskeho vyraźeni 
ućastni byti mohou. Z druhe stranj^ jest znamo, ze 
se besedy a bały jen proto nejvic davaji, aby se do- 
kazalo, ze i Cechove mohou skvele a nadherne vy- 
stoupiti, kdyź tedy rodili Nemcove osobou i jmenim 
svym jeśte k vetśi nadhernosti pfispfyaji, proc se 
budeme horśiti ? Radujme se, a ćim vice se tam tedy 
nemecky mluvi, tim vice to je narodnosti nasi k slave 
a prospechu. Jedine takovych padu se trochu lękam, 
kdyb}^ se dve strany z rozlićnych narodu do sebe za- 
milovaly, jak by si porozumely? — — — 

Patrne tedy vidime, ze pani vybon davajice do 
balu a na besedy pristup i rodilym Nemcum, nejen 
zdvonle a snaśelive, leć take k slave a prospechu 
nasi narodnosti tak ućinili. 

Abychom tu vec jiź dukladne a z każde strany 
povaźili, pfipustime zde take ovsem jen tak ku pri- 
kladu ten nepodobny pravde pad, ze by take rodili 
Cechove na nasich balech a besedach nemecky mluvili. 
Nemoźna to vec neni, ale velmi pravde nepodobna ! 
Ktery Cech budę tak nemoudry a prevraceny, aby 
zrovna na besedu śel nemecky mluviti, kdeźto k tomu 
vśude jinde a v każde hosp'ode vice a lepsi prileźitosti 
ma (obzvlaśte na tandlmarku, na kterem se cela kon- 
versace nejvice jen nemecky vede). Jak praveno, jest 
takovy pad nemoźny. Ponevadź se vśak ćlovek dle 
polskeho pnslovi nićeho odfikati nema, leć toho, ze 
by si nos ukousnouti mohl : dejme tomu, ze by tam 
prec nekteri Ćechove ćesky mluviti nechteli. Za takove 
lidi vśak radim, abychom se stydeli a je mezi sebe 

Haylićek: Politicke spisy I. 21 



322 Knrel Havlicek: 

nepoćitali, pro hrubou nevzdelanost. Nebo 
budto ze potrebu nenahliźeji, aby se ceska vyśśi kon- 
yersace zavedla, aproto jsou nevzdelani. aneb 
se za svuj ćesky rod stydi, a tu zase neznajfce hi- 
storii jsou nevzdelani. Zajiste se Cech vedle ka- 
źdeho jineho z evropejskj>ch narodu smele postaviti 
muźe, a komu se to marnym vychloubanfm zda, viz 
nasi historii. Velike a skvele ćiny nasich otcu dobyły 
nam ślechtickeho prava mezi naród}'' evropejskymi. 
Letośni ba] vynikal nadherou, upravnosti ahlućnou 
navśtevou znamenite; obzvlaśte osviceni a ćalounicke 
prace pochyal}'- dośly. Popisovati, jak vlastne vśechno 
znzeno było a vyhh'źelo, zda se mi tuze malicherne 
a kuchyńske, bez toho to krome mne velike mnoźstvi 
yidelo, a mnozi si vśechno lepe pamatovali. Jenom 
jsem pozoroval, ze se letos na Źofinskem ostrovu 
tuze śpatne muselo urodit obih', obzvIaśf jećmen a 
pśenice : houska, ktera je v Praze za 1 kr. plati se 
tam za 3 kr. stf, a fiaska piva ne zcela masova za 
10 kr. stf . ! ^) A to jiź ted pfed hromicemi, jak pak 
o Jakubu ! ? Tof ti ubozi obyvatele toho ostrova v lete 
YŚichni hladem pomrou. Chudaci ! Ale nechf, sami 
jsou toho vinni, proc nevj'zdvihnou O b i 1 n i zakony, 
jako ted chteji na ostrovech britskych. Kdyby se tam 
odjinud chleb pfiyaźeti smel, byl by tak łaciny jako 
V Praze a v Cechach! — Navśteva b^^la tak hlućn;i, 
ze se z poćatku temer ani tancovati nemohlo : mezi 
nejyazenejśfmi hosty byl nas miloyany zemesprayce^ 
J. C. V. pan arcikniźe Stepan, ktery pres dye-l 
hodiny setrvati raćil, jak se zda, spokojen s upravou,. 

<) 4 kr. str. = 14 h; 10 kr. stf. = 35 h. 



Praźsky dennik. 323 

a pak hojny poćet nejvyśśich panu a ślechty nasi 
i cizozemske, kten vśichni velnni śetrne k nasi narod- 
nosti se chova!i. Obyćejne vśak to byva, ze se pani, 
kteri svym pnchodem spolećnosti ke cti slouźi, mnohem 
setrneji chovaji, neź ti, kteri b}'' si z toho velikou ćest 
delati meli, ze byli do spolećnosti pripuśteni. 

H. Borovsky. 



b) (Praźske Noviny z 1. unora r. 1846. C. 10. S. 39— 40 = Schwarz 

F. V. Pamatnik Besed}' Aleśtanske v Praze na oslavu padesatilete 

cinnosti spolku 1845;6— 1895 6. V Praze 1896. S. 7.-9.) 

Otevreni Meśfanske Besed y. 

Ctenafi naśich Novin pamatovati budou jeśte, co 
jsme V kratkosti jiź drive o ustavu tomto pronesli : *) 
źadost naśe vyplnila se jiź uplne. Vcera većir ^) slavilo 
se hlućne prvni otevfeni besedy meśfanu Praźskych. 
Jiź po 6. hodine poćali se udove do ćiste zrizeneho 
domu schazeti a sjiźdeti, a każdy dychtive prochazel 
obśirne mistnosti besedni. Zvlaśte ćitarna obracela na 
se pozornost pro vkusne a upravne zfizeni; vubec 
YŚechny pokoje cisty, ne zbytećne nadherny raz do 
sebe maji, jak se sluśi. 

Pfed sedmou hodinou byli jiź zvani pani hoste 
jakoż i ostatni ućastnici besedy pohromade, naćeź je 
pani yybofi, ukazavśe jim vśechny pokoje, do ćitarny 
uvedli. 

Do pul kola u stołu v prostfed ćitarny postave- 



') Viz str. 251—256. 
^31. ledna r. 1846. 

21* 



324 Kareł Havli'cek: 

neho usedli pozvani hoste besedy : Mestsky pan 
hejtman/j pan purkmistr Praźsky,**) pan Jungmann,^) 
pan Palacky,*) pan Safank ; *) około stało meśfanstvo 
a udove, naćeź prednosta p. Dr. Frić ^) nasledujici reć 
raźne pronesl : 

»Vysoce urozeni, urozeni, vysoce ućeni Pani a Pani! 
Velevaźeni panove a spolumeśfane ! 

Dneśniho dne jsme se k tomu ciii shromaźdili, 
abychom besedy meśfanske zapoćali, ktereź na ob- 
drźene k tomu povoleni pricinenim spolećnym zriditi 
nam poprano było. 

Vyhledava meśfanstvo Praźske tim toliko pro- 
stredku k vespolnemu se pribliźeni, k uślechteni srdce, 
a k zotaveni ducha po pracech sveho povolani, kdeźto 
se pod otcoYskou ochranou sveho nejmilostivejśihio 
krale a pana, veskere zeme mocnarstvi Rakouskeho 
ze svateho miru tesi. — 

Vdećni za tento dar milosti Bozi, nezapomenou 
vśak nikdy meśfane Praźśtf na svate povinnosti ku 
krali a panu svemu, a drahe viasti sve, a hotovi jsou, 
kaźdeho casu, za prikiadem slavnych svych praotcu, 
za ne źivoty i statky nasaditi, dobre o tom vedouce, 
kterak predkove jejich pri krali a panu svem vźdy 
verne stali a setrvali, a zvlaśte to ve sve pameti cho- 

') Hr. z Deymu byl tehdy mestskym hejtmanem. 

-) Jos. ryt. z Miilleru byl purkmistreni Praźskym. 

3) Vi z str. 302. 

'') Nejduleźitejśi dilo Fr. Palackćho (1798—1876), dcjepisce 
ćeskeho naroda a statnika jest: »Dejiny narodu ćeskeho v Cechach 
a na Moraye*. 

*) Viz str. 42. 

") Dr. Jos. Frić, advokat a politik cesky źil v 1. 1804—1876. 



i 



Praźsky dennik. 325 

vajice, źe meśtane Praźśtf, osiraleho sveho krale 
Vacslava II. z nespravedliveho zajeti vysvoboditi ne- 
lenovali, źe milovane kralovne sve Eliśce a choti je- 
jimu kralovi Janovi brannou rukou pristup do mesta 
zjednali, źe prava dedićna krale Ladislava a kralovny 
Marie Terezie verne hajili, źe navalu Śvedskemu muźne 
odolali, ano i v ćasech nedavno minulych svou vernost 
a oddanost krali a panu svemu Frantiśkovi, slavne 
pameti, pri każde pfileźitosti dokazali, aby hodnymi 
zustali jmena toho, jeźto jim nekdy cisaf Kareł IV. 
udelil, fka: źe jsou oka jeho zfitelnice. 

Tuto cnost vernosti, co dedictvi predku svych, jiź 
vice neź tisicilete, vźdy nepośkvrnenou zachovati, ano 
i skutkem dokazati vźdy hotovo zustavajic, mesfanstvo 
Praźske se zajiste pficini, aby se cile chvalitebneho, 
sobe pfi techto besedach vytknuteho neminulo, nybrź 
jej ouplne a v plne mffe dosahlo ! 

Zapoćinajice tedy dneśnim shromaźdenim me- 
sfansky tento spolek, kde rovnost a svornosl heslem 
jest, a ve vśem se vźdy jeviti ma, spolek, ktery do 
dneśnfho dne 19 zakladatelu, 193 ćinnych a 120 pri- 
spivajicich udu poćita, naśim vysoce vaźenym p. p. ho- 
stum nejvroucnejśi diky vzdavame, źe se k prosbam 
naśim nakłonili a spolećnost nasi svou vzneśenou pn- 
tomnosti poctiti racili, społu je co nejuctiveji źadajice, 
aby i pamatku teto milosti a pfizne, zapsanim jmen 
svycłi V knihu pameti, nam zustaviti, sebe laskave 
|propujćili.« 

Po ukonćene reći poćało YŚecłi pet panu hostu 
Ijmena sva do pamatni knihy besedy vpisovati, pri 



326 Kareł Havlfcek: 

ćemź z vedlejśiho pokoje hlućny sbor nzenim naśeho 
Jelena ^) mistrne prednasel tato slova : 

Zavzni plese po vśi Praze ; Jedna duśe v jednom tele, 

Jednot}'' zde stoji chram : Jeden vśecky vaźe pas : 

Kdo ji chovaś v dusi draże, Pntel stań se z nepntele, 

Pristup sem a vi'tej nam! Pak se postav mezi nas. 

Rovnost a svornost Rovnost a svornost 

Jsou naśe prava: Jsou naśe prava: 

Kdo znaś je ctiti, Kdo znas tak źfti, 

Slava ti, slaval Slava ti, slava! 

Bud' si velky, bud' si mały, 

Jen kd}'ż ćestnou mysi mas, 
Srdce verne vlasti, krali: 
Dej nam ruku: ty jsi nas! 
Rovnost a svornost 
Jsou naśe prava; 

Pro ne umHti, 
Slava je, slava! 

Po zapsani utichl sbor, a z list vśech pntomnych 
zavznelo: Slava, Slava! — 

Na to se zasedalo v '/jS. k tabuli, ktera zaroveń 
pro 103 osoby priprayena była ve tfech pokojich: pres 
cely prostrednf nejdelśi śel jediny dlouhy stul, za 
kterym na cestnem miste nadfećeni jiź vysoce vaźeni 
pani hoste, ted p. Preslem rozmnożeni, umistcni byli, 
ostatek ćinni udove zaujimali. 

Pri skvostne a vesele hostine, kterou zde zevrubneji 
popisovati, ćasu nam do rana nezbyva, slyśeti było 



') Cesky hudebni skladatel Alois Jeleń (1801 — 1857) cinne se 
sucastnil nzeni hudebniho ruchu v kostelich a spolcich. Jeho nej- ■ 
popularnejśi sbory jsou: »My ćeśti manove« a »Vśe jen ku chvdle 
vlasti a kralec. 



I 



Prazsky dennik. 327 

vźdy Ćas po ćase ćeske zpevy sboru, aź se većefe ku 
konci chyliti poćala. Tu nastały slavne toast}' śumnymi 
ćfśemi śampańskeho. Pfednosta besedy p. Dr. Frić 
povstal s cisi a pronesl ke cti Zemepana takto : 

Nejjasnejśimu kiali a panu naśemu nejmilostivej- 
śimu Ferdinandu V., pod jehoź otcovskym pano- 
vanim, vedy, umeni a prumysl kvetou a prospivaji; 
Jehoźto skutkove milosti, z neskonale dobrotivosti srdce 
Jeho yychazejici Jemu v ćasech pritomnych i budoucich 
ujistili prijmi: »Dobrotiveho«, a kteryź nejyyśśi zpravu 
kralovstvi Ceskeho, na jeho zdar a błaho, Yzneśene 
ratolesti slaymeho kmene kralovskeho sveriti a tim nej- 
tiiźebnejśi prani svych vernych Cechu yyplniti raćil, 
z celeho srdce budiź volano : Slava, slava, slava ! 

A po YŚech pokojich piło se na zdravi Cisare 
Pana, a odevsud znela: Slav-a! 

Na to pan Prokop Richter tento toast pronesl 
J. C. V. naśemu milovanemu Zemezpravci : 

Jeho Cisarske vysosti nejosvicenejśimu Arcikniźeti 
Ste p an u, jemuź nejmilostivejsi cisar a kral nas spravu 
nasi mile vlasti svefil, aby vernost v^śech prav3>ch Cechu 
u nejvysśiho trunu osvedćil, jemuź, an v povoiani 
svem slasti miru i horkosti trudnych dob s nami 
nejlaskaveji dehti zna, budiź Slava, Slava ! 

Potom pan stavitel Rypota panu mestskemu Hejt- 
manu : 

Nas vśevaźeny, milovany mestsky hejtman vy- 
soce urozeny pan hrabe z D ey m u, stejne spravedlivy 
jak laskavy prostfednik mezi vśemi stavy nasi staro- 
slavne Prahy, blahomyslny ctitel narodu sveho, af 
śfastne a dlouho mezi nami źije ! — 



328 Kareł Hevlicek: 

Panu Purkmistru Praźskemu pan Fr. Pśtros tento 
toast : 

Nas yysoce cteny appelacni rada a primator mest 
Praźskych, pan J o s e f rytir z M ii 1 1 e r u, velikomyslny 
podnikatel vśeho prospechu meśfanskeho, jehoź zna- 
menite zasluhy nejmilostivejśi Cfsar a kral nas co nej- 
dustojnejł odmeniti raćil, at! mezi nami dlouho jeste 
setrva a źije ! 

Po kaźdem toastu rozlehaly se pripitky po vśech 
pokój ich. 

Kdj^ź ale konecne pan Dittrich povstana, raznou 
reci pronesi : 

I ja se chopim cisę, abych v teto radostne dobę 
proudu upnmneho srdce sveho vylev ućinil. Cii a my- 
slenka, jenź nas spojila v tento stred, jest krasna a 
predustojna! — Zotaveni sil starostmi vezdejśimi skli- 
ćenych, vzdelani ducha k obcovani s muźi, kteri 
okrasou Ylasti a Naroda sveho jsou, bratrske pfichy- 
leni se meśfana k meśfanu, Cecha k Cechu : to jsou 
ty pokłady, jichź każdy zde najdę, kdo jich nalezti 
chce a hledati zna. — 

Neuchylme se nikdy od tohoto vzneśeneho cile ! 
Budme V srdci rovni, v myśli svorni, a potrva nas 
spolek co zvestovatel po vśi Ylasti, ze jsme cenu svou 
poznali, ze Praha ve svem meśfanstvu posud Cechy 
chova ! 

Proćeź spolek nas v rovnosti a svornosti af na 
veky źije — Af źije ! — 

Tu teprv volani a radostni pHpitkove ani końce ne- 
meli, ze vśech pokoju schazeli se udove a pripijeli si 
Yzajemne na Slavu narodu a Ylasti nasi. 



Praźsky dennik. 329- 

Jeśte dlouhou chvili trvalo vśeobecne nadśeni, aź 
pak je, kdyź umdlevati melo, opet nenadale povzbudil 
milovany a vśeobecne vaźeny pan mestsky hejtman 
hrabe z Deymu. Ystana pronesl ćesky pnpitek v tato 
slova : 

Na ustavićne zkvetani me dedin}^, a na svornost 
mezi vśemi Cechy, mymi miłymi krajany ! 

Lehko si pomyslit, jak vdećne city slova tato 
V prsou kaźdeho povzbudila. Pan purkmistr Praźsky 
pronesl nemecky toast na zdareni teto zaloźene besed}^ 
pak nasledoval jeśte jeden nemecky toast proneśeny 
od p. Dra Kaspara. Na to nas Palacky promluvil mnoho 
vaźnych sIov o dejinach narodu naśeho a Prah}'', 
kterak se, jak z teto slavnosti videti, duch narodni 
opet zvedati poćina a pripil na slavu Prahy i Praźanu. 
Za nim nas Safarik pripil na snaśelivost vśech narodu 
a jazyku v Rakouskem mocnarstvi, aby jeden druhemu 
neprekaźeli v lepśim vznikani. Oba pnpitky vzbudily 
opet velke ućastenstvi a spokojenost. 

Na to se asi k 11. hod. vaźeni hoste z besedy 
odebrali, ostatnich vśak besedniku vetśi ćast jeśte 
mnohem dele se bavila. 

Podali jsme zde bez vśelikych uvah jenom pouha 
fakta, myslice, ze jiź dustatecne za sebe mluvi. Tolik 
se rici musi, ze meśfanstvo Praźske yystoupilo poprve 
ve vetśi slave v duchu uplne ćeskem, ućinivśi tak statny 
krok k budoucimu ustavicnemu vyznavani narodnosti 
sve pred svetem. Dnes jiź jest beseda v ćinnosti sve, 
aćkoli snad uplne zrizeni a usporadani vśelikych ma- 
lićkostf teprv za nejaky ćas ukonćeno buda, jako pri 
tak velike veci jinace byti nemuźe. H. Borovsky. 



330 Karci Haylfćek : 

c) (Prażske Noviny z 15. unora r. 1846. C. 14. S. 56). 

Takto pravi pan profesor Stransky ve svem 
»Slove o tanci« v Pfiteli mladeźe 1845, sv, 1.:^) 

>'Baby zahuba jsou deti nejlepsich, 

Moroyy jed cistę nevinnosti, 

Peleś lotroYska duśim, hrob cnosti, 

Hody pfemile a slavne duchu złych : 

Jsoute śkola pekla, v niźto puch 

Jizliyych zarazi nepravosti', 

Vśe tu jde na zkazu duśe: hosti. 

Noh}', ruce, usta, srdce, zrak i słuch. -i 

nejyfce ale stfevice, dlouhe śaty aplice 
trpi — dodavam jeśte ja ze sve prakticke moudrosti, 
ćine pri tom laskave ćtenafe pozorny na śpatny rytmus 

V techto verśich, ktery i sam bez obsahu dokazuje, 
ze pan profesor neraći byt veliky umelec v taktu a 

V tanci. 

Każdy si muźe pomyslit, jak pevne a nevyvratne 
zasady moje o balech byti musi, ktery jsem veda 
dobre o techto straśnych verśich pfece jeśte dne 10. 
Unora v outery cesky spolećensky bal ve Sv. 
Vaclavske lazni navśtiviti neopominul. Tento 
bal ostatne dobrym usporadanim (vśechno v narodnich 
barvach, z jedne strany ve vyklenku mezi kvitini 
socha J. C. V. naśeho milovanelio Zemespravce a pred 
nim lev, toilleta pro slećny rovneż tak vkusne ajedno- 
duśe okraslena) nenucenou veselosti a vubec vsemi 



') Prof. Slransky, redaktor casopisu pro ćeskoslovanske na- 
rodni skol\' »Pntel mladeźe*, vydavaneho od biskupske konsistofe 
KraloYĆhradecke, napsal do 1. cisla sveho casopisu r. 1846 »Slovo 
o tanci«. Na str. 53 uvedl vyśe uvedenou verśovanou yystrahu. 



Praźsky dennik. 331 

krasnymi vlastnostmi opet yynikal, na ktere jsmc jiź 
V sale Sv. Vaclavskem priyykli. Mezi vśemi ostatnimi 
bały (i narodni na Zofine nevyjfmajic) yyznamenal se 
take tim, ze se tam jen vyh radne ćesky mluvilo. 
Mezi velevitanymi hosty byli zaslouźili pestitele nasi 
literatury a narodniho jazyka. 

Cokoli se proti balum a besedam ceskym namita 
sluśne a nesluśne : tolik vśak jisto jest, ze se to schva- 
lovati musi, pakli se vźdy i ve vetśich spolećenskych 
zabavach na jakysi ślechetnejśi ućel a vyznam neza- 
pomina a myślenka pfeduleźita narodnosti s oći ne- 
spouśti. Skoly atd. ovśem duleźitejśi jsou, avśak i pro 
ty a pro ostatni potreby narodu naśeho ćini se co można. 
A abychom te prisne veci opet masopustni obrat dali, 
pfipomeneme, ze jsou bały take duleźitepro 
narodni v y c h o v a n i. 

Neverite ? V balech pry se ćinivaji prvni znamosti 
a kroky k sńatkum, a z dobrych sńatku byva dobre 
vychovani, ted}' z dobrych balu dobre v3^chovani na- 
rodu. — Neni-li to pravda, aspoi^ by to melo pravda 
byti. 

Ostatne jeśte o naśem bale v Sv. Vaclavske lazni 
dodati musim, ze se do sytosti tancovati mohlo, co 
je pro nemirne tanećniky (ku kterym nas sameho 
bohda źadny zlomyslne nepiipoćte) velmi mila, avśak 
na Praźskych velikych balech neslychana vec. K ne- 
mirnym tanećnikum vsak poćitame jen ty, kten tri 
noci po sobe tanćiti dovedou. 

H. B. 



332 Kareł Havlicek: 

d) (Prazske Noviny z 26. unora r. 1S46. Ć. 17. S. 70.) 

Naśe merenda, kterou jsme opet letos, jako jiź 
po nekolik let v pondeli pred popelcem (letos dne 
23. Unora) slavili, ma s źivotem naśim vubec 
jednu velikou podobnost, a jednu velikou nepodobnost. 
V źivote se totiz vydavaji' mnozi Cechove za Nećechy 
po cely rok, a na merende se vydavaji jenom ti Će- 
chove, kten po cely rok pravi Cesi jsou, za Nećechy. 
Cim vice ubyva tech, kten po cely rok na prestro- 
jenou hraji, tim vice pnbyva costumovanych na me- 
rende. Letośni ve sv. Vaclavske lazni pfevysila opet 
lonskou jak hojnou navśtevou tak vybranymi a vkus- 
nymi obleky. Yideli jsme rozlićne narody a pronarody, 
kroje rozlićnych veku, komicke figury (kterych vśak 
by vice śkoditi nemohlo), ale tuze mało vyznamneho, 
charakteristickeho, s hlubśim smyslem. Każdy se oby- 
ćejne pfi takovych pfileźitostech snaźi, ukazati se jen 
vubec jinak neź opravdu jest, a nejvetśi zani'mavost 
pro navśtevovatele leźi prave v kontrastech mezi tim, 
co kdo V źivote jest, a tim co v costume predstavuje. 
Nejlepe se tento kontrast dle naśeho zdani podani 
jednomu panu, ktery prestrojiv se za vtipneho ćloveka, 
neco deklamoval o śvingulacich. Nevim, jestli to było 
proto aneb pro jinou pfićinu, ze se jaksi nechtel roze- 
hfati veselejśi, drobet dovadivy duch, ktery pfi tako- 
vych pfileźitostech vanouti ma. Zpozorovav to jeden 
pfitomny »blazen«, chtel za vśechny ostatni dova- 
deti, a tim se stało, ze rozpustilost jeho była tuze 
koncentrovana, tuze intensivni. Krasnych, veru kras- 
nych, a tuze krasnych dam było tołik, ze jsem si 



Praźsky dennik. 333 

V nadśeni odtud povstaleho byl uminil, ś e s t nej- 
krasnejśich pro većnou pamatku zejmena nazvati. 
Potom vśak potazav se s rozumem, nahledl jsem ne- 
chytrost sveho kvapneho predsevzet,', a zustal jsem 
na tom, że tech o s m nejkrasnejśich dam (ponevadź 
jsem k nim po dobrem rozvaźeni jeste z dobrych 
prićin dva velmi krasne oblećene zname sve mużskeho 
pohlavi pfipoćital) ze jmena nepovim, abych tak 
u vśech kandidatek dobreho oka ziskal. 

A tento referat je pośledni masopustni kousek. 

H. B. 

e) (Praźske Noviny z 1. brezna r. 1846. Ć. 18. S. 73.) 

Referat o merende ve vćerejśich Kvetech (ćis. 25.) ') 
strany deklamace vtom ponapraviti musime, źese 
mfsto »prednaśela se deklamovanka, ktere vśak pro 
neśetrnost rozliceneho harlekina a nekolik jemu po- 
dobnych pouze ti oućastneni byli, jenź se na blizku 
deklamatora nachazeli«, — radeji melo fici : pfedna- 
śela se deklamovanka, kterou vśak pro roztrźitost 
obecenstva, vzniklou z nezanimavosti te deklamovanky 
jenom ti suźovani byli, kteri se u sameho deklamatora 
nachazeli. — Mezi temito neśfastniky byl take jisty 
Cerkes, jenź pri cele deklamaci tak bolestne a vśak 
po t i c h u zfval, ze by se i sami Rusove vidouce to 
nad nim byli slitovati museli, a od ktereho Ćerkesa 
take tuto zpravu marne, a kteremu ta deklamace na 
celou noc dobry humor pokazila, jak se o tom ve 

1) Kvety z 23. linora r. 1846. Ć. 25. S. 100. 



334 Kareł Havlicek : 

YĆerejśich »Ost und West« doćisti muźeme. Nevenli 
tomu vaźena redakce Kvetu, muźe tu deklamaci tak, 
jak na merende prednaśena była (a ten Ćerkes si ji 
dobre pamatoval), vytisknouti, pak af obecenstvo samo 
rozsoudf. 

Dle narodni povesti Cerkes5ke zceśtil 

H. Borovsky. 



f) (Prażske Noviny z 5. bfezna r. 1846. Ć. 19. S. 79.) 

Staroćeske hodiny na nasi radnici staromestske,') 
ktere jiź po nejaky ćas zkaźeny były a nesly, budou 
nyni opet znzeny a sice tak uplne, ze i zname figury 
tak jako drive se pohybovati budou. Jest to dobra 
znamka naseho ćasu, ze si opet upominek na staro- 
davne ćasy vaźiti poćiname. Dejź Buh ! aby se nam 
jeśte vice navratilo staroćeskych cnosti a staroćeskych 
statećnosti. 



g) (Prażske Noriny z 5. listopada r. 1846. Ć. 86. S. 359.) 

B e s e d a na Z o f i n e d n e 28. R f j n a. 

Muźe byt, ze snad se referat po tydnu budę zdati 
opozdeny, ale — jenom zdati, nebof i opozdeny re- 
ferat muźe mit ćasto krasne povolani. A krasnef jest 
zajiste povolani bliźniho sveho poućovati — kdo ale 

') Jest to tak zvany staromestsky orloj, za jehoz strujce se 

pokłada Mistr Hanuś, professor na yysokem uceni praźskem kol 

r. 1490. Viz: Steinich K. : .Staromestsky orloj na radnici v Praze. 
V Praze b. r. 



Prażsky dennik. 335 

jest nas bliźni ? Kaźdjź^ ćlovek, tedy i referent ve Kvetech ') 
— neni-li — vyśśi tvor. 

Ze pry byl na te besede »duch do maci*! Pan 
Buh s nami a zle pryć ! Tedy chodi jiż na besedy 
straśidla ! Jaka to neprozretelnost referenta ve Kvetech, 
takoYou vec verejne do tisku dati a slecinky straśiti 
duchem. Ja sam o sve smelosti nepochybuji, ale 
pfiznayam se, ze bych s duchy nerad tancoval, a 
jelikoź V kaźdem krasnem tele duch byti nemuźe, 
tancuji aspoń pfece radeji s pouhym telem, neź 
s pouhou dusi. Ostatne jsme toho ducha nikde nevi- 
deli — nebyl-li to ten p. referent k posledu .sam — 
na horę v pokojich arci behalo nekolik domacich duchu, 
ale se servitky pod paźi. Zkratka cela ta vec je nejaka 
yymyślenost. 

Druhy poklesek tohoto svrchujmenovaneho bliź- 
niho naśeho jest v I a s t e n e c k e ś o s a c t v i, ktere 
s barometrem v ruce leve, a se źiźkovici v prave 
vsude obchazi po besedach, meric ve vzduchu pomer, 
V jakem mluvena ćeśtina k mluvene nemćine stoji. 
Nemuźe se napsati referat o bale ani o besede bez 
podotknuti, ze se tam t a k e nemecky mluvilo — za- 
staraly to jiź obyćcj referentsky. 

Za onoho ćasu, kde se snad lidi za jazyk nas 
stydełi, kde se myslilo, ze po ćesku v lepsi a vyśśi 
spolećnosti mluviti neni możno, ani dovoleno : tenkrat 
arci poćaly bały ćeske a besedy, aby se nimi doka- 
zalo pochybnikum, ze se na ćeske pozvani a ohla- 



') Nadśeny referat o besede na Żofine dne 28. rijna pfinesly 
Kvety z pera referenta S. v cisie 130. ze dne 31. rijna roku 1846. 
S. 524. 



336 Kareł HavliĆek: 

śeni dosti honetni lide sejdou, że se po ćesku privitatł 
daji nevrćice, ze dovedou byti nekolik hodin pohro- 
made, aniź se jim po obvykle nemecke kaśićce za- 
steskne. Ale nyni jiź jest obecenstvo naśe vychovano, 
jiź jsme dospeli, a proto nam jakoźto jiź rozumnym 
a dospelym povoleno byti musi, uźivati vecijinak za- 
kazanych (t. j. nemćiny), kde toho zapotfebi. Budiź 
nam tedy dovoleno bez predhuzek v ćasopisech mlu- 
viti i na ćeske besede nemecky s temi, kten ćesky 
nerozumi, a pokavad źiti budeme v nynejśich okol- 
nostech nemuźe każdy obyvatel Praźsk3> umeti cesky. 
Dosti toho, kdyż i Nemec nasi besedu rad navśtevuje, 
treba napred v^edel, że se tam nejvfce jen cesky mluvi. 
Zkratka rozśii-me jiź ponekud prsa sva, a ućme se 
reći sve dostojne a muźne uźfvati, kde slusno, ne 
ale nedospele, detinsky, s kapricemi. Budme radi 
z toho, co se nam v tom ohledu podarilo, a ćeho 
nam tato beseda podała nejkrasnejśi dukaz, totiź ze 
jazyk nas neni jazyk helotsky, jazyk nizkych poro- 
bencu. Obecenstvo na ni było yybrane a bavilo se, 
jak myslime dle vśeho zdani, yyborne. Pani podnikatele 
priprayili nam i hudebnf lahudku,poprosivśe slećnuGau- 
covu o krasne pisne a mladeho umelce pana L au ba 
(znameho jiź z predeśleho cisla Novin) o mistrne t(3ny, 
kterym jsme se zvlaśt v Carnevalu Benatskem podivili. 
Jeśte V jednom ohledu musfme nadrećeneho 
bhzniho sveho a referenta ve Kvetech poopraviti, 
totiź że se mu spolećnost nećetna zdała. Tof musel 
prijit bud hncd z pocatku aneb brzy pred końcem : 
mj' ale nejmenujeme spolećnost, ktera pri ąuadrilach 
cely sal vyplni', nećetnou. H. B. 



Praźsky dennik. 337 

k) (Praźske Noviny z 3. ledna r. 1847. Ć. 1. S. 4.)' 

— Znamy budou naśemu ćtena.fstvu besedy pra- 
telske, jiź po kolik let v sale Sv. Vaclavskem davane: 
letos pfenesli spanilomyslni podnikatele tuto zabavu 
svou do ćiste obnoveneho salu konviktskeho, ktery byl od 
spolećnosti same k teto prileźitosti pfimefene a v duchu 
narodnim ozdoben. V cele skvel se veliky znak nas 
zemsk}?- b i I y 1 e v, a po stranach vlaly korouhve barev 
narodnich teź ćeskymi lvy ozdobene, a na sloupech 
salovych postaveny byl}^ soŚky panovnikuv naśich 
ćeskych. Spolećnost była velmi hlućna, a udrźoval se 
pri vśem nejp6knejsi pofadek. Zabava była nenucena, 
srdećna, zcela jina neź o besedach na Zofine, kdeźto 
panuje vice obmezenost a suchota. Hlavni vśak zasluha 
usporadatelu teto besedy jest smyśleni ćeske narodni^ 
ktere se vśude i v pfatelske rozmluve u zhusta obsa- 
zenych stołu i v łiojnycłi deklamacech a zpevichi jevilo. 

Pisni zpivano jest cłiorem od cele spolećnosti ne- 
kolik i narodnich i od basniku; jmenovite ale s pru- 
vodem hudby velmi raźna piseń meśtanska, ktera 
ve zvlaśtnich otiscich rozdavana była, a dvakrate opa- 
kovana bytł musela. O pulnoci ozvały se Jełenovy ^) 
sbor}^ Yeselost a rozmar panovaly dlouho jeśte pres 
piilnoc aź do noveho Roku, v kterem si pfati musime, 
aby smyśleni tak pekne objevene v teto besede vźdy 
dale a vźdy vice po vlasti nasi se śirilo, a hojneho 
ovoce vydavało. Nesmime zapominati, ze smyś eni 
narodni jest jenom poćatek vśełikeho budouciho po- 
kroku a osvety, kterych bychom se radl ve vlasti sve 
doćekali. Nezustavejmeź tedy jen pfi poćatku stati. 



>) Viz str. 326. H. B. 

Havlićek : Politicke spisy I. 22 



338 Kareł Harhcek: 

eh) (Prazske Noviny z 20. cervna r. 1847. Ć. 46. S. 210.) 

Dne 19. cervna r. 1847 bj^l Frantisek Ladislav Rieger, 
r. 1818 (10. prosince) v Semilech narozeny, promovan za 
doktora prav. Rieger jiź tehdy byl muz zaujimajici vyznamne 
postaveni ve vefejnem źivote ceskem. Byl znam svymi lite- 
rarnimi pn'spevky v Kvetech od r. 1835 otiskovanymi, ziskal 
si jmena jako podporovatel ceske literatury, pofadatel ceskych 
plesu, neohroźeny bojovnik s policejnimi lifady, vyborny rec- 
nik, snaziyy pracovnik myslenky znditi ceske narodni di- 
vadlo, jako cinny clen Prumyslovć jednoty, spoluzakladatel 
Mesfanske Besedy atd. (Jahn J. V., Frantisek Ladislav Rieger. 
V Praze 1889.) Havh'cek o promoci Riegrove promluvil temito 
slovy : 

Vćera meli jsme pHjemnou slavnost v nasich staro- 
slavnych vysokych skolach Praźskych. Nas Fr. Ladislav 
Rieger povysen jest toho dne na stupeń doktora veś- 
kerych prav. Rieger naleźi do i-ady muźu, jejichźto 
snaha o zvelebeni narodu naseho mnohymi skuiky 
osvedćena jest, muźu, kteri sobe za prednejsi povinnost 
yytknuli, dbati o rozsireni slavy jmena ćeskeho. Neni 
źadny druh snaźeni vlasteneckeho za poslednejsich 
dob, ve kterem by Rieger dobreho oućastenstvi byl 
nemel, v mnohych a to diileźitych podniknutich ale 
stoji on mezi nejpfednejsimi. Coź tedy divu, że vće- 
rejsiho dne velika sine slavneho Karolina naplnila se 
hostmi osvedcujicimi pozornosti touto uznani zasluh 
jeho : bylaf tu cela temer nase literatura shromaźdena, 
a muźe se rici, ze krasna, durazna feć p. Riegrova, 
s kterou se ku konci slavnosti k pfatelum svym a k ce- 
lemu shromaźdeni obratil, a ve ktere vrelymi slovy 
osvedćil pravo-ćeske smysleni sve, muźe se nci, ze 
tato feć nasla myśli a srdce ourodne. Radi mamę, 
kdyź se i slavnosti zevsednele a stfedovekosti svou 



Prazsky dennik, 339 

nam odcizele, jako jsou naśe promoce, udeli smer 
srdećnejśi, smer k źivoiu. Nepochybujeme, ze nyni 
p. Rieger dosahnuv hodnosti doktora veśkerych prav 
tim vice pnleźitosti nabude, pracovati dale v tom smeru, 
ve kterem YŚłchni pracujeme : na ceste prava a spra- 
vedlnosti kraćeti tam, odkud vzejde błaho narodu na- 
semu, vyhledavati a braniti svata prava narodnosti a 
jazyka naśeho, kraćeti dale s dobrym svedomim a proto 
beze YŚelike lidske bazne. H. B. 

i) (Praźske Noviny z 5. prosince r. 1847. C. 94. S. 402.) 

Divadlo Praźske. Obecenstvu ćeskemu podava 
se nyni pochoutka za pochoutkou, novinka jedna za 
druhou, dnes budę se ve prospech naśeho vytećneho, ob- 
libeneho herce pana Kask 3^ ponejprv provozovati: 
PosYiceni vKrkonosskych horach ciii Pośledni 
prazdniny. Yeselohra ve 3 dejstvi od V. Klicpery. Vime 
jiź napred, ze budę dum preplnen, a jinak by se ani 
nesluśelo. Pan KaŚka dela po cely rok nam zabavu. 
ućińme my ji jemu aspoń jednou za rok. H. B. 

j) (Praźske Noviny z 5. prosince r. 1S47. C. 94. S. 402.) 

SmichoYska beseda dne 28. listopadu. Jest to 
veru ukaz neobyćejny ale miły, jak nase predmesti 
Praźska »Smichov a Karlin* vzmahajice se o zavod 
horli ve vśem, co se vzneśenejśich uloh naśeho źłvota 
dotyka. Tato beseda usporadana jsouc ku prospechu 
knihovny tamejśi (cisty vynos byl 26 zl. 30 kr. ve stf.)^) 
podała nam toho zase krasny dukaz, tim vitanejsi nam, 



») 26 zl. 30 kr. str. =: Ó5-66 K. 

22* 



340 Karel Ha\iicek: 

źe jsme se jim jaksi pochlubili mohli miłemu hostu 
svemu, p. O h er al o vi ^) z Brna, jenź v zaleźitostech 
budouciho ćasopisu »Tydennika« prave do Prahy zavł- 
tal, a srdećne se teśil z tohoto dukazu, jak se smysleni 
narodni vsech trid obecenstva naseho ujima, v jake 
SYornosti rozlićni stavove tuto v jedinem nam nyni po- 
tfebnem se shoduji — zkratka jak Cechove pooinaji 
byt zase pravymi Cechy. 

Podnikatele byli vlastne ćlenove spolećnosti ćtenaf- 
ske, ale mezi hostmi była cela Praha i s Karlinem 
dobie zastoupena, mnozi oudove besedy meśfanske, 
velika ćast literatoru a hojnost mladeźe Praźske naplnili 
krome Smichovskych prostoru velikeho salu v Eggen- 
berku, k teto piileźitosti narodnim spusobem ozdobe- 
neho. 

Oheralovi a v jeho osobę brati'im Moravskym vo- 
lala se hlućna »Slava« od cele spolećnosti doprovazena 
jsouc hfmotnou slavnostni hudbou. — Ostatne stiidaly 
se deklamace dobre volene i prednaśene, s hudbou 
a zpevem, k jehoźto oźiveni hlavne pfispivali co hoste 
pp. Strakaty a Meyer, a p. Jakub Derdelinx 
odevzdal ve jmenu poradku sklenarskeho naśemu Karlu 
Strąk a te mu cti a darem pekny skleneny pokal 
s obrazem Karla IV. za uteśene chvile a za mnohe 
nadseni, ktere jiź tento nas vlastenecky zpevec hlasem 
svym muźnym ve spolećnostech nasich spusobil. 

Nikdo neopustil besedu bez srdećneho podekovani 
pp. poradatelum za tuto srdećnou pravo-ćeskou zabavu. 
Kyź b}'' duch takovy po cele vlasti se śifil ! H. B. 

') Viz str. 282. 



Prazsky dennik. 341 

ROK 1848. 

h) (Prażske Noviny z 13. linora r. 1848. Ć. 13. S. 52.) 

Tentokrat truchlivou neseme zpravu o ztrate muźe, 
jenź uźitećne misto zaujimal ćinnosti svou, pfi vśelikem 
nelehkem stavu sveho povolani. Dne 10. linora skonał 
zde pan Yincenc Sohaj, tajemnik zdejśiho c. k. mest- 
skeho hejtmanstvi a policejni direkce, muz, jakych neni 
snadno shledati veliky poćet. Vedle schopnosti svych 
nevśednich vynikal pfi veskerem oufadovani prikladnou 
ylidnosti a obezfetnosti. Zvlaśte redaktor techto listu 
a s nim tedy vsichni pfatele literatury nasi maji dosta- 
tecne pfićiny, s vdećnosti sobe pHpominati onoho muźe, 
jenź pfi vedeni censury umel pismenu zakonu vlidne 
a rozvaźlive vykonavati. Doufame, źe pfi pohfbu, ktery 
se dnes ve 4 hodiny odpoledne z Konskeho trhu na 
Malou stranu povede, hojny poćet shromaźdenych do- 
każe svetu, kterak si umime vaźiti muźu zaslouźilych 
V oufadu : oudove nasi meśfanske besedy alespoń dle 
YŚeobecneho usneśeni shromaźdivśe se v besede od- 
tamtud ve valnem poćtu k pruvodu se pfipojiti hodlaji. 

H. B. 



22. DOPISOYATEL. 

V teto rubrice sveho listu K. Havli'cek uvefejnil velice 
mało. Vysvetluje se to obsahem rubriky same. Co Havh'cek 
zde pfece podava. sveho, jsou vetsinou bud' na zaklade informaci 
cizich podana sdeleni, bud* dodatky k uverejnenym dopisum. 

ROK 1846. 

a) Praźske Noviny z 29. ledna r. 1846. Ć. 9. S. 34. 

Z Moravy. Z dopisu soukromych dovidame se, ze 
na Morave pilne jednaji o zarażeni zabavneho ćasopisu 
ćeskeho, budto v Brnę nebo v Olomuci. ^) Konećne 
jednou ! Mimo v^śeobecna poteśeni, ktereź zprava tato 
zde spusobila, marne take my jeśte sve zvlaśtni poteśe- 
nićko, ze dostaneme koUegu, od nehoź jiste vice zprav 
o YŚelikem źivote na Moraye budeme]dostavati, neź od panu 
sovatelu, jeź jsme za ćastejśi a ouplnejśi dopisy snaźne 
zadali. Nicmene vytyka se nam jeśte, ze si Moravy 
nevśimame ! Naśe redakce objednala si za tou pfićinou 
z brusu nove botj^ sedmimilove, a jakmile je obdrźi, 
budę każdy tyden v touristicke prochazce milou Mo- 
ravou i se Slezskem obchazeti; dokud ale zazraćnych 
techto bot nedostaneme, źadame opet a opet, aby sobe 
skoupozYUci pfatele nasi te prace nesteźovali, nam ćas 
po ćase nejake zprayj^ poslati o tom, co pohyba srdce 
i rozumy jejich. — Pisę se nam take dale, ze je ^^śelika 

») Sr. str. 282. 



Dopisovatel. 843 

nadeje, ze bratii nasi povoleni k vydavani ćasopisu do- 
stanou. A kdoź b}- o. tom pochyboval ! Nevime \-eru, 
proc by jim milostiva a moudra vlada nase povo- 
leni odepriti mela, pro zemi, kteraź ma bezmala dva 
miliony ob3'vatelu ćeskoslovanskych, aspoń jeden ća- 
sopis zaloźiti? Jeśte pry je rozchazi, kdo by se v re- 
dakci uvazati mel. Jakysi śelma pry litoval, ze je Fabius 
Cunctator jiź neboźtikem, ten ze bj'' se był zajiste jiź 
davno do toho dal. A coź by ouradu tomu po vśi zemi 
vaźeny a k tomu takorka povolany p. prof. Sembera;^) 
u vececech redaktorskych nemalo zkuśeny p. Oberal ; 
p. Miksićek, -) kteryź svymi spisj' dosvedćil, ze do- 
statećne perem vladnouti' umi, anebo i nektery jiny 
nedostal? \'i'met zajiste, ze takovy ćasopis z poćatku 
nektere nedostatk}- miti budę, jak v obsahu tak i v reći. — 
Kdoź by pro nejakou clij^bićku, ktere se vyhnouti za- 
ćatećniku ani nelze, celou vec odstrkoval ! Nebud to 
to nikomu na pińkoi- povedino, ale jesti to vec nechybna, 
źe zde nebylo tolik muźu ućenych schopnych, a tak 
obratne perem vladnoucich, jako jich nyni na Moraye 
nalezneme, .kd3'ź Kramerius '') se Većerni \'yraźeni 
a jini jine ćasopisy vydavati pocali. A prece to byli 
śfastni poćatkove ćeske źurnalistiky. A Sychra*) V3'daval 



*) Alois Yojtech Sembera (1807-1882) był od r. 1839 v Olo- 
mouci a od r. 1847 v Brne, professorem na stavovske akademi. Pfi- 
spival hojne pfed r. 1848 do ćasopisu ćeskych: CechosIava, Ćaso- 
pisu ces. musea, Kvetu, \'ćely atd. 

■^) Matej Mikśićek pochazel z Dacie na Jihlavsku. studoval 
V Litomyśli a pak se oddal kupactyf. V'ydal nekolik sbirek narodnich 
bachorek a povesti'. 

•') Vaclav Rodomil Kramerius (1792 — 1861) vydaval v letech 
1830 — 1834 ćasopis »Većerni Vyrażeni«. 

") Matej Josef Sychra (1776-1830) piisobil od r. 1808 — 1824 



344 Kareł Havlićek: 

jednou ćasopis sam a sam, aniź pH tom farni svuj 
ourad zanedbaval. Jęli strach o rukopisy, snad by se 
aspoń pfekladu a prekladatelu nedostavalo. A umi-lł 
redaktor z cizich literatur aspoń dobre vybirati a usta- 
novovati, co by se pro obecenstvo jeho hodilo, muźe 
mu tim vice prospeti, neź podavanim nedospelych ori- 
ginalu. A nektere ćlanky, vedouci o zaleźitostech na- 
rodnich — anebo aspoń zpravy lokalni o probuzovani 
se narodnosti, osvety a o vśem tom, co v srdci nosime, 
se jiste naleznou, byt by i śpatnym pravopisem psane. 
Pan Buh patiu vice k srdci neź na pravopis. Yśechnu 
lictu gramatice, ale żivot plati vic neź gramatika! 

c) Praźske Noviny z 26. a 29. brezna r. 1846. Ć. 25. 26. S. 103 aź 
104. 107 — 108.) 

Tento dopis jest satyrou na malomestske pomery ceske. 
Havlicek v nem pfedstira dopisovatele venkovskeho, kterym 
nade vsi pochybnost jest sam. 

Pane Redaktore! Dlouho jiź ćekame, poda-li 
nekdo take o naśem meste zpravu v nekterem ćaso- 
pise. Jak sam rozumite, nechteli jsme se sami taki^ka 
chlubiti a slavu svou po sirem svete hlasati: proćeź 
jsme porad ocekavali aź nekdo z cizincu, kterych k nam 
tak velke mnoźstvi zabluzuje, a kterym se u nas aź 
posud vźdy dobre libilo, neco chvalitebneho o nas na- 
pise. Ale marne ćekani: nehodlajice tedy jiź dele ve 
vlasti sve nepoznani źiti, piseme Vam sami. — 



na Jihlavsku v Jimramove jako farar, a pak aż do sve smrti v Pred- 
klaśteri u Zcfaru. Od r. 1812 byl ćinny też literarne. Fsal spisy 
obsahu naboźenskeho, naucneho a kratochvilneho. V letech 1815 aź 
1817 vydaval ćasopis >Povidatel«. 



DopisoYatel. 34S 

Pfedevśim neoćekavejte ode mne zpravu o ćeskem 
bale neb o ćeskem divadle aneb konećne o besede ćeske, 
o ćeskych śtitech, o vlastencich a vlastenkach atd. 
O vśem tom nevime ani u nas, co to je, a proto se 
tuze divime, ze se v novinach a ćasopisech tak ćasto 
o tech vecich deji zminky ! Jeden mlady svihak z Prahy 
nam to sice tak vysvetloval, ze se to »ćeske« jmenuje, 
pfi ćem se ćesky mluvi ! Ale my jsme se mu vysmali t 
Tof by se u nas, ja fku, vśude muselo »ćesky« piidayat: 
ćeske ufady, ćeske skoly, ćeske kostely, ćeske schiizky, 
ćeske obedy, ćeske većefe atd., proto że my vśude skoro 
mezi sebou mluvime ćesky, a vźdy jazyka ćeskeho uźf- 
vame, krome kdyź jedname s cizozemci. U nas se ve 
śkolach ući vśechno ćesky, na uradech se jedna a piśe 
ćesky, a każe se ćesky, śtity na domech mamę ćeske, 
dopisujeme si po ćesku, protoźe każdy z nas ćesky 
psati umi, divadlo hrajeme po ćesku, mamę v meste 
ćeskou knihovnu, v bale a v besede jinak neź ćesky 
nemluvime. 

A nemame od nas daleko do Nemec: 4 mile od 
nas je nemecke mesto, tam zas maji nemecke śkoly, 
nemecke lirady, nemecke kazani, nemeckou knihovnu, 
nemecke śtity atd. a vsichni mezi sebou mluvi nemecky, 
a kdyź my tam prijedeme i my s nimi nemeck}' mlu- 
vime. Nebof nesmite myslit, pane redaktore! ze snad 
jinych jazyku krome ćeskeho nezname. — 

A jeden z nas, ktery mnoho a daleko cestoval, 
rika, ze ve Francouzich zrovna tak s francouzskym ja- 
zykem, v Anglićanech s anglickym, v Śpanelich s śpa- 
nelskym atd., jak vy pane redaktore! snad o tom take 
nejakou znamost miti budete. ^) Nedavno sem k nam 

') [Żadnou znamost nemame, ba pochybujem. Vśak jsou preci 



346 Kareł Harlićek; 

priŚel jisty ćlovek, ktery na tom stal, ze si nyni dle nove 
mody Anglićane vsechny ućitele a uredniky z Francouz 
vypiśou, a Francouzove z AngliĆan, a sice z te pfićiny, 
aby urednikum a ućitelum svym nerozumeli. Ale toho 
ćloveka dali jsme pod ochranu dvou silnych lidi na 
\'Liz a posiali jsme ho do Praźskeho blazince, vśak ho 
tam najdete, jmeniije se . . . -) jen se poptejte. 

Ale o tech viastencich a vlastenkach prece jeste 
posavad nevime s jistotou, co vyznamenavaji. Slyśime 
o nich tuze ćasto mluvit, a mnoho ćteme o nich take 
V ćasopisech (nebot vśechny drźime v mnohych vy- 
tiscich) a prave ten veliky poćet ylastencLi a vlastenek 
nam je ćini jaksi podezrele a plete nas. \'źdyck3' jsme 
aź posud mj^slili, ze je vlastenec jenom ten, kdo se pro 
cely svuj naród obetuje, neco velikeho, znameniteho, 
zasluźneho proń podnikne a vyvede, kdo zvlaśte vy- 
nika velikymi vlastnostmi nad jine atd. Veite mne, 
pane redaktore! taivOvych lidi je mało: mne se zda, 
pane redaktore! ze jich ani v Praze tolik neni, aby se 
baiy nimi naplńovati mohly! Prosim Vas tedy, pane 
redaktore! raćte nam laskave vysvetlit, jak to ti lide 
mysH s temi vlastenci a vlastenkami,-') i-eknete mi 



1 

I 



Anglićane a Francouzi vśude ve svete co rzdelane narody znami, 
jak by se byli jinak mohli vzdelat neź pomoci nemeckeho jazyka? 
Myslime tedy upfimne, że se v takoWch Yzdelanj-ch zemich jinak 
neź nemecky mliwiti, ufadovati a ve skolach ućiti nemuźe. 

H. B.] 

^) [Jmeno jsme naschval v\'nechali. chtejice se vj'hnout osob- 
nostem. H. B.] 

') [Nesnesitelny, mrzuty dopisovaŁel ! Sama otazka! co pry to 
je ylastenec a vlastenka?! Siaka ja vi'm sam: vlastenec je mużskeho 
a ylastenka źenskeho pohlari. My vśichni jsme tecT vlastenci a punktum. 

H. B.] 



Dopi50vateI, 347 

uprimne, neni-li to snad nejaka mylka. Tot by była 
ślakovłta vec, takovych vlastencu a vlastenek! Tof by 
b}1o V Cechach vic vlastencu a vlastenek neźli lidi ? ! 

My si u nas vlastence zcela jinak piedstavujeme: 
u nas ma to slovo poi-cid vetsi kurs neź v Praze. Ne- 
Limim se vśak o tom, jak naleźi, vyjadHt, proćeź Vam to, 
pane redaktore ! radeji v'ysvetlim pnkladem. — Nas pan 
dekan je ylastenec. On ma 6000 roćnich duchodu, z kte- 
rych vśak pro svou osobu a vyźivu jenom 1000 vyna- 
klada : ostatek vsechen obetuje dilem na vzdelani mesfanu 
na rozmnożeni zdejśi knihovny, na zvelebeni śkol, dilem 
na podporu nuznejśich ob3^vatelu. Krasne povinnosti 
svateho stavu sveho v kostele, ve skole a vśude jinde 
vykonava yźd}' take sam, aćkoli dva mladśi pomoc niky 
ma. Neuyerite, jak milo jest se na toho ctihodneho starce 
podivati, kdyź sam ve śkole naśe ditky nejen v nabo- 
źenstvi, n3^brź i v mnohych jinych piedmetech vyućuje. 
On sam ćasto iikava, ze se proto duchovnim jmenuje, 
aby był jako dusi celeho mesta, aby o vśechno dbał, 
co se naseho vzdelani a osvety dotyće. Jsa pri tom 
muz ućeny a ve svete sbehly, sleduje ustavićne pokrok 
ve vśech zemich a jakmile se o nećem novem, pro- 
speśnem doćte, ćeho jeśte u nas nezname, neopomine 
nam ihned uźiteonost veci pi-edstaviti, a neustane dfive, 
aź je neco podobneho i v nasem meste uvedeno. Ne- 
muźete si ani uctu pomyslit, s jakou nań cele mesto 
hledi, jeho jedine slovo dovede nejuhlavnejśi nepi-atele 
smifit, chj'bujiciho ponapravit; jeho slovo plati u nas 
jako zakon, jako naiizeni, vime, ze jen vźdy o naśe 
dobre peći ma. On źije pro nas, a ne mj' pro neho; 
on je pravy spravce naśich dusi, on je vlastenec! 

Mladsi duchovni a ućitelove (o kterych nas pan 



348 Kareł Havlicek : 

dekan nkava, że take k duchovenstvu patii, ponevadż 
hlavni povinnost duchovni to j. vyućovani, konaji) uplne 
se ve vsem dle jeho navodu a prikladu chovaji. Avsak 
vidime krasny prospech na ditkach : ćemu se jinde ani 
na yyssich śkolach nenaući tomu naśe małe ditky dobre 
rozumeji. Nasi ucitelove nejsou uciteli jen od 8—10 
a od 2—4, nybrź cely den a cely svuj źivot. Kdekoli 
se jim pfileźitost naskytne poućiti dite (aneb i vyrost- 
leho), neopominou to uciniti. Skrze nase osvicene du- 
cliovenstvo a UGitelstvo rozśiieno jest v celem nasem 
meste pi-esvedćeni, ze kdo psat a cist se na u cii, 
jeśte nic neumi, nybrź teprv prileżitosti na- 
był nećemu se naućiti. — Svet a źivot marne 
ve śkolach poznati, i-ikava nas pan dekan : musime 
vedet, kde co dobreho a uźitećneho ve svete jest, aby- 
chom si pf-iklad vziti, a kde co chybneho, śkodneho, 
abychom yystrahu miti mohli. Pokavad nezname jenom 
sve, budeme vźdy v pi-edsudcich (kdo nevńdel Prahu, 
myśli że je jeho Kocourkov velke mesto) a kdyż o ni- 
ćem jinem nevime, drźime sve za nejlepsi. Nevzdelanost 
je matka povery. — A myslite, pane redaktore ! że je 
u nas poti^eba deti do śkoly honit, jako leckde jinde? 
Naśe deti se ani te hodiny doćkati nemohou, ponevadź 
vźdy ve śkole neco noveho, nece krasneho slyśi, a tedy 
je tam piirozena zvedavost Idka. Kde deti jenom jako 
śpalikove vedle sebe tiśe sedeti, a jednotvarne slabiko- 
vani jinych poslouchati musi, kde ćasto kolik dni ani 
jednou si jich ućitel nevśimne: tam je arci uradem do 
śkol nutiti zapotfebi jest. Vźdyf by ani yyrostli lide 
nedovedli tak pokojne jako vezńove v źalaii sedeti ! 
Kdyż jsem se jiź o liradech zminil, musim Vam 
oznamiti, że prave lak dobre uredniky marne, jako du- 



Dop;sovatel. 349 

chovni a ućitele. Nas pan purkmistr jest v jistem 
ohledu zrovna takovy muz jako pan dekan, jenom źe 
mladsi, pruźny a vice jeśte pri silach. On nkava, źe 
jsou uradove pro pohodli a ne k obtiźnosti obćanu 
a zeme, źe jest lifednik sluźebnikem zakonu a ne pa- 
nem podrizenych svych. Horlive pri tom hledi na po- 
radek, dba o zvelebeni mesta v kaźdem ohledu, o zvy- 
śeni duchodu, ale co hlavni vqz take o sveiofnite vy- 
naloźeni tech duchodu takovym zpusobem, aby z toho 
mesto pravy uźitek melo. Jeho pfićinenim zavedeny jsou 
V nasem meste mnohe velmi krasne a prospeśne ustay}'', 
z kterych hlavnejsi Vam zde uvedu : 

1. Yseobecna dilna mestska, velike staveni 
tak zi-fzene, aby tam v zimę v lete veliky poćet lidu 
rozlićne prace konati mohl, k ćemu se tam take vseli- 
keho spusobu nafadi a phleźitost nachazi. Usazeno 
tam jest nekolik yytećnych mistru, rozlićnych f-emesel, 
dohliźitelu a dohliźitelkyń, kteri prace rozdeluji, na 
pracujici dohliźeji atd. V teto dilne vźdy każdy, kdo 
pracovati chce, dilo najdę, tak źe nikdy bez prace 
a bez yydelku zustati nemusi. Obec udrźuje tuto dilnu 
na sve utraty a prodava yjTobky tam zhotovene : a każdy 
k prąci schopny ćlovek, ktery se o podporu vei-ejnou 
totiź o almuźnu hlasi, pozvan byva misto daru do nasi 
dilny. 

2. Hospital mestsky, v kterem każdy k prąci 
neschopny, ktery se sam ze sveho jmeni udrźeti ne- 
muźe, na obecni utraty vyźivu dostava. 

3. Nemocnice, v ktere se obsluha a lećeni vśem 
chudym zdarma dostane, a na źadost i mohovitym, 
pakli doma takoveho ośetieni nemaji, za sluśnou na- 
hradu. 



350 Kareł Ha\iicek : 

4. Dve opatrovny małych di tek, v nichz se 
małym ditkam, ktere doma z jakychkoli prićin dohlidky 
miti nemohou, utoćiśte, zabava, pouceni a dohlidka 
venuje. 

5. Mestsky pojiśfo v'aci ustav, do ktereho 
każdy, jenź spoluoudem byti chce mesićne mały pri- 
spevek vklada, odkud se pak, potkali nekoho nesfastna 
nahoda, skoda utrpena nahradi. 

A krome toho vice jeśte podobnych ustavu, ktere 
Vam ćasem svym snad obsirne popisu. Nas pan purk- 
mistr rikava, że proto lide żiji v obci, aby se vespolek, 
kdyż toho potreba jest, podporovali : sice że by i stado 
było obci, ktere pastyi" żene ! 

Jeden z nejlepśich ustavu je take vybor meśf an- 
stva pecujici o spusobnost a dobre mravy. Vybor 
tento sestaveny z nejvaźenejsich a nejućinłivejsich 
starych meśtanu nema sice żadne zakonni moci, prece 
vsak se nil^do neosmełi protiviti se jeho vyrokum. Vse- 
obecna potiipa by była nasłedkem. Vybor tento urćuje 
małe tresty za chyby, ktere zakonem nejsou zakazany : 
jako za nepracovitost, za zbytećne śvihactvi, za po- 
mlouvani, za marnotratstvi, za tyrani zvifat (spółek prod 
nemu nemame, ałe za to spółek proti tyrani łidi, 
a verte mne, pane redaktore! ze se na svete łidi po- 
savad pi-ece jeste vice tyraji, neź zvii-ata), za neuctivost 
k i-ćidnym lidem atd. Z penez tak nabytych okraśliije 
se vśelijak mesto, a tak ośkIive vłastnosti nekterych 
mesfanu pfispivaji aspoń k okrasę mesta. Mnoho bych 
Vam jeste meł co psat, jak zde vsechno dłe możnosti 
dobre zrizeno mamę, ale radeji nas sam navstivte, a 
pak se podivate na nasi knihovnu, na ostatni rozlićne 



Dopisovatel. 351 

sbirky a na cele zrizeni. Ja se bez toho bojim, ze jiź 
za to, co jsem psal, budu muset vyboru meśt'anstva 
pokuta zaplatit, pro marnost a chloubu, ze jsem pred 
celou Ceskou zemi mesto naśe vychvaloval. Nemohl 
jsem se vsak zdrźet, a jedine, co k pojiśteni syemu 
ućiniti mohu, jest, ze jmeno sve nepodepisu. 

Vytisknete to jen bez jmena v Novinach a za od- 
menu Vam dam jeśte ku konci dobrou radu. Vase 
Noviny a Vćela (ktere zde take ćitame) maji krome 
mnoha jłnych menśich chyb (nemyslim zde chyby 
tisku, których tam matę taky dost) jednu nejhlaynejsi. 
Tato nejhlavnejśi chyba jest, ze se tuze mnoho starate 
o chybne a mizerne lidi, vic neź o poradne. Dbejte 
radej o to, jak byste hodne a radne lidi poućil a po- 
tesil, neź o napravovani hlupaku a prostaku, kterym 
se tak rad posmivate, satyricky je sbirajice. Verte mne, 
miły pane redaktore ! ze je nenapravite, nybrź je pouze 
na sebe rozlobite. A nebylo by divu, aby Vam pak 
nekde po tme neposvitiIi. Ostatne ale svet nepredelate, 
jiź pismo pravi: »Bezpecneji jest ćloveku potkati se 
s medvedici, ktere pobraU mlade, neź s blaznem dou- 
fajicim V blaznovstvi sve.« — 



Poznamenani. Tu lo marne! nepodepsal se, 
a mesto, odkud je dopis zaslan, take zapomnel udat, 
a jeste ke vśemu tomu,'se ku konci do redakce pustil. 
Co je tedy delat? Zadam toliko uctive, aby mi, kdo 
o tom meste nejakou znamost ma, jmeno udał jen z te 
pi-ićiny, abych se tam na tohoto nezdvoHleho dopiso- 
vatele poptati, a jej za tu smelost nejak Yj^platiti mohl. 

H. B. 



352 Karel Havlićek: 

d) (Praźske Noviny z 26. dubna r. 1846., ć. 33. S. 142.) 

Na poYŚimnuti. 
Stało se jiź nekolikrate, ze nektery venkovsky pan 
dopisovatel najednou (a sice jednou postou) i do redakci 
Novin ^) i do redakci Kvetu stejnou zpravu s sice do- 
slovne zasiał. Podotknouti zde musime pro budoucnost 
a poźadati, aby se to nestavalo, a aby każdy zpravu 
svou bud' do Novin neb do Kvetu zasiał dle sve libosti, 
ponevadź jiź dosti toho kdyź se takove zprayj'' jenom 
jednou tisknou. Jinak ale, se stati muźe, żeby takova 
ćasto nevelmi patrna zprava tehoź dne v obou ćasopisech 
najednou a doslovne stalą, nebof Praha je velika a od 
redakce Novin k redakci Kvetu je daleko, także jedna 
o druhe napfed nevi, co do budoucich óisel svych po- 
staviti zamyśli. 

e) Praźske Noviny z 18. ćervna r. 1846., ć. 46. S. 197.) 

Do Karlina a tak dale. Podana jest nam dosti 
obśirna zprava o sveceni noveho obrazu v kaplićce ta- 
mejśi, kterou vsak piijmouti nemuźeme. Af vaźeni pani 
dopisovatele povaźi, jak ohromne by naśe Noviny byti 
musely, kdyby se o podobnych, ostatne vśude stejnych, 
udalostech v Novinach psati melo. »Co nechceś, aby 
tobe jini ćinili, nećiń i jim.« — O besede dne 1. ćervna 
tamteź drźane, ani z dopisu vyrozumeti nemuźeme, 
k jakemu ciii vynos obracen jest, co pi^ec nejhlavnejśi 
veci takove zpravy byti musi. Nebof ze lide tancuji a se 
bavi, neni vec ani duleźita ani nova : ale ze pri rado- 
vankach svych neco podstatnejśiho, neco uźitećneho, 
uślechfujiciho na zreteli maji, to se każdemu libiti musi. 
to se hodi pro vśeobecnost, to se muźe oznamiti. 

^) Rozumćj »Prażskych Novin.« 



Dopisovatel. 353 

f) (Prażske Noviny z 16. cervence r. 1846. c. 54. S. 229.) 

Havlicek uvefejnil dne 16. cervence r. 1846 v Praź- 
^kych Novinach dopis z Pribyslavi, kde dne 21. ćervna r. 1846 
na uvi'tanou biskupa postavili branu s nemeckym napisem 
»Willkommen«. K tomuto dopisu Havlicek pripojil: 

Podobny, ba jeśte mrziitejśi dopis strany nehodneho 
pfijeti p. biskupa Brnenskeho, spusobem papouśkovit3>m, 
dostali jsme z Dacie (na Morave), tak ze se tam, jak 
pravi nas p. dopisovatel, ditky ćeske na zpamef ućiti 
musely nemeckou piseń k uvitani p. biskupa, ktere 
pranie nerozumely, tak ze si ji teprv dom a ćeskym pra- 
vopisem napsati musely, aby se ji na zpamef naućiti 
mohly, jak nam i sdelena jest: Hoher her cu dajnr 
frajdę — Las uns bunte blimchen śtrajn — Und im 
vajsn unśulcklajde — Unzr rajnes herc dir vajn atd. 

Jaka prevracenost ? Coź pak neni lepe (kdyź uź 
jinak byt nemuźe), aby radeji ditky rozumely tomu, co 
zpivaji, neź p. biskup? Zajiste deje se visitac' pro po- 
yzbuzenf a ponaućeni ditek, ne pak pana biskupa, ktery 
se takovym prevracenym a nevćasne podlizavym je- 
dnanim s detmi co nejvyśśi duchovni pastyi' jenom 
urazi. Lito nam jest, ze jsme onen dopis z Dacie pro 
jistou nepfijemnou okolnost yytisknouti nemohli. 

Naopak sdelil nam dopisovatel nas Polensky, ze 
tam Hradecky p. biskup od dltek i od lidu pHrozenym 
jazykem pfiyitan jest; na vitezne brane skvel se napis: 
»Slava'<, a pfi slavnostnim osvetleni były ve śkole i na 
jinych domech napisy jen ćeske, a J. Exc. pan biskup 
proehazeje se većir po meste, se zalibenim a s vdeć- 
nosti to pfijal. Take dali pani Polensti, ktefi vubec 
narodnost svou s chloubou a radi vyznavaji, k teto pri- 

Havlićek : Politicke spisy I. 23 



354 Kareł Havlićek : 

leźłtosti peknou kantatu tisknouti, ktera se od muźskych 
sbom pfed dekanstvim zpivala. Redakce. 

g) (Prażske Novin\' z 2. srpna r. 1846. c. 59. S. 249.) 

V dopise z Chrudimi sdeloval dne 2. srpna r. 1846 
V Praźskych Novinach Jos. Paulus, ze meśtane tamnejsi » realni 
skolu ve vlastnim narodnim jazyku zaloziti chteji.« Havlićek 
k dopisu Paulusove ucinil tento dodatek redakce : 

Nenif nam sice posavad nic dukladne znamo o bliż- 
śich okolnostech pii zrizoyani nove realni neb vyśśi 
mestske skoly v Chrudimi, leć to, ze se vlastnim na- 
kładem mestskym zriditi ma. Aćkoli njmejśl okolnosti 
naśe nepochybne i tam yjmiahati budou, aby se i ne- 
meckemu jazyku sluśne misto ponechalo, a ted}' se 
ani mysliti neda, by vsechno pouze ćesk}^ vedeno było : 
nadejeme se vśak s druhe strany od zdraveho a soud- 
neho smyśleni panu Chrudimskych tolik, ze s dobrym 
ohledem na pokroky novejśich ćasu svemu narod- 
nim u jazyku veliky a zaslouźeny okres naznaći, ob- 
zvlaśte ve śkole, kterou si na vlastni nakład zrizuji, 
pro sve potomstYO a tedy ne pro cizozemce. Mysiime 
proto, ze se na nove śkole Chrudimske ćeska reć nejen 
co pfedmet zvlaśtni povaźovati, nybrź ze i jine pred- 
mety po ćesku vykladati budou. Bez tołio było by za- 
poti-ebi, abychom miłostivou vładu o to poźadałi, by 
se i na ostatnicłi jiź znzenycłi ale uplne po nemecku ve- 
denych, mestskych śkołacli nas narodni jazyk, jak slusno 
jest, zavedl : a prave proto mysiime, ze by se to pri 
nove śkole hned od poćatku mnoliem snadneji zpósobiti 
dało a tedy i zpusobłti melo. 



Dopisovatel. 355. 



h) (Praźske Noviny z 13. srpna r. 1S46. c. 62. S. 262.) 

Vilem Dusan v dopise nadepsanem »Z Morav3'« v Praz- 
skych Novinach ze dne 13. srpna r. 1846 steźoval si, ze na 
piaristickem gymnasiu v Kromefizi jmena studujicich »ha- 
nebnym jakymsi pravopisem ci nesvaropisem jsou zpotvofena.« 
Havlićek k dopisu poznamenal : 

Divna vec, ze jedine proti gymnasiim velebnym 
Otcum z radu pobożnych śkol sverenym takove stiź- 
nosti se ozyv'aji, kdeźto ostatni gymnasia, tfebas v Ne- 
meckych konćinach poloźena v roćnich \'ykazech svych 
svedomiteji ćeskeho pravopisu śetn. Tu se naskytuji 
źasnoucimu oku jmena skoro aź k nepfećteni zoha- 
vena. Domnivame se, ze bj^ ti, kteri mladeź k vys- 
śimu a dokonalejśimu vzdelani vesti maji, nemeli daleko 
za ćasem svym zustav^ati, nebof toto każdy moudry 
dosvedći, ze takova netećnost ućitelstva nej\ice źakum 
jejich na śkodu byv^a. Takove smyśleni bychom ovśem 
o vel. Otcich neradi kojili, o nichź dobre vime, ze ve 
vecech ostatnich velmi opatrne vuli svych s\'ei-encu 
ostrihati, a o jejich vzdelani upi-imne pećovati se snaźi. 



eh) (Prazske iSoviny ze 27. zdri r. 1846. c. 75. S. 315.) 

Z okoli Preloućskeho zaslan jest nam dopis 
se stiźnosti, ze tam p o u h y N e m e c za śkolniho po- 
mocnika ustanoven jest. Musime vsak neznamemu p. 
dopisovateli oznamiti, ze v takovem padu mnohem lepe 
jest zrovnauoufadu naleźite si s tiźnost vesti, 
ponevadź takovy nerozum, pfijmouti pouheho Nemce 
co ućitele pouhych ćeskych deti, nikterak trpen byti 

23* 



356 Kareł Havli'cek : Dopisoratel. 

nemuźe. Pouhym oznt.menm iakove veci u veiejnos 
neni nic odpomoźeno. 

Dale źadame vsechny P. T. p. dopisovatele, aby 
vźdy sve jmeno redakci udali, bychom aspoń v ćas po- 
tfeby vedeli, kym se doloźili. Zajiste oćekavame, ze 
nam jen pravdive veci oznamovany budou, a tu se 
źadny pro pravdu bati nemusi. Zbytećnym vsak a ne- 
poYolanym malomestskym klepai^um, kteri pro 
kaźdou nepatrnost radi cele mesto poboufi, a dopiso- 
vateli jen mrzutosti spusobi, umime a dovedeme vźdy 
jmeno dopisovatele zatajiti, kdykoli toho źadati budę. 

Redakce. 



23. ZERTOYNE NOYINKY. 

ROK 1846. 

a) (Prażske Novinj' z 29. ledna 1846. c. 9. S. 36.) 

Pro yystrahu zde uvedeme truchlłvou udalost, ktera 
se nedavno na chore v jednom kostele Praźskem s b as ou 
pfihodila: a ktera nam patrne ukazuje, jak zahubne na- 
sledky obruće na źenskych mivaji, zvlaśf pro basy. 
Uboha zadusnf basa v tłchosti a skromnosti dle srdećne 
sve dobrot}' u stenj' stalą, na nic zleho nemyslic. Tu 
se s śustenim a rachotem naśkrobenych sukni pozne- 
nahlu v'ali bliź a bliźe obrovsky rozsahly raj f rok, 
s obrućemi z Heidlberskeho sudu. Nebezpeći se bliźi 
k base, a tato uboha, bezelstna netuśi tajneho, pod suk- 
nem! skryteho nepritele. Rozhodny krok ! — hrda 
obruć se neuhne, basa se uhnouti nemuźe — bac! a 
jiź tu basa leźi, tepla krev' za duśicii tece za otletlu, 
rozti^iśtena je basa na tisice kusu, a jenom pośledni źa- 
lostny zvuk nesl se po klenuti, jako pośledni labuti 
piseń stareho nemeckeho basnika. H. Borovsky. 

b) (Praźske Norin}' z 5. unora r. 1846, ć. U. S. 44.) 

V patem rocniku roćenky »Libussa« vydavane P. A. 
Klarem otisteno je pokracovani autobiografie hudebniho skla- 
datele Vaclava Jana Tomaśka (1774 — 1850), V autobiografii 



358 Kareł Ha\iicek : 

Tomasek pnznava, ze jest Cech a k r. 1814 poznamenava 
14 — 353: »Um meine Muttersprache nicht ganz undgar 
zu yergessen, schrieb ich : Sestero pisni v hudbu uvedenych 
pro jeden hlas pfi Fortepianu.* Tato slova vytkly Tomaskovi 
Praźske Noviny z 8. ledna r. 1846. Ć. 3. S. 11. v clanku 
»Divne veci v Cechach«. Tomasek na vytku mu cinenou od- 
povedel v casopise »Ost und West«. Havhcek o odpoyedi 
te napsal : 

Yaźena redakci ćasopisu »Ost und West« podała 
nam od p. Tomaschek-a odpoved a nadavky na refe- 
renta naśeho * v 3. cisie Novin, proto ze se v clanku 
»Divne veci v Cechach« dotćeny p. Tomaschek pro ne- 
śetrnost, s kterou se ve sve vychloubave a samolibe 
autobiografii k narodnosti nasi choval, zdvorile napo- 
mina. Kdyby ta odpoved' p. T. tak dlouha nebyla, po- 
dali bychom ji celou puvodne naśim ćtenafum, aby 
sami videli cvićenost umelce v Cechach v polovici XIX. 
stoleti, takto ale povime, ze v ni piichazi: alte Hader- 
weiber, auf alten Fetzen, ganz Unberufene, ohne Logik, 
ohne alle Kombinationsgabe, beschniiffeln, ihrem ver- 
trackten Sinne, albernes Gewasch, Wischi— Waschi, 
sinnlose Art, ganz unschuldige Kinder der Natur, No- 
titzler, aufgeblahteste Arroganz. 

Pfeloźime, jen aby każdy take o rozumu a logice 
p. T. naleźite poneti dostał, nektere kousky svobodne 
do ćestiny: »Nejmenovany spisovatel, ktery z meho źi- 
YOtopisu ten kousek hrubosti proti Ceske narodnosti 
yybral, a do Praźskych Novin vsadil: podoba se stare 
hadrnici, ktera se \' hromade starych hadru drape, aby 
z nich aspoń neco uźitećneho vybrala, a za malou mzdu 
do papirny (k vyćiśteni) donesla. — Onen spisovatel 
chtel napsat nejakou placaninu, jenom ze tu schazel 



Żeitovne novinky. 359 

Kotzebue-uv vtip ! Zkratka onen spisovatel nedovede 
napsat placaninu!« 

Z toho vidime, ze p. T. zaslepen zunvosti svou 
sam sebe k starym hadrum prirovnava, Kotzebue-a pla- 
calem (Wischi— Waschi) naz^^^a, a protivnika sveho ne- 
vedomky sam chyali. A ze ona jeho zurivost mała 
nebyla, vidime i z toho, ze misto Fallmerayer ćetl za- 
kalenym zrakem: Hoffmann von Fallersleben ! ! ! ! — 

Nepochybujeme, ze p. T. i hrubeji odpovi a odpo- 
vedeti dovede, a radime jen Redakci »Ost und West«, 
aby jindy takove veci kladla do Kalobiotiky, weil sie 
auch ais Zeichen von Selbstbewustsein zu loben sind, 
jak V tez tom ćisle 13. tateź redakci hrubianstvi zastava. 

Redakce. 

c) (Prażske Noviny z 19. unora r. 1846, c. 15. S. 62.) 

V pokoji bohatce śtedfe krmeny papouśek v nad- 
herne kleci se houpaje brłskavym hlasem naućena slova 
a jednotlive sady śtebetal. Zadumćivy skalni vrabec, 
jenź V nepatrne kleci u dvefi visel, takto papouśka 
osloYil: »Povez mne, mil^ papouśku, zdaliź tomu roz- 
umis, o ćem nyni śtebetaś?« »Mily soudruhu«, odpo- 
vedel papouśek, »ty jsi se velmi mało ve vyśśich stridach 
źivota spolećenskeho pohybovati musel, sice bys tak 
marne otazky nedaval. Ja tebe litovati musim, ze se 
V jinem jazyku, neźli v tobe prirozenem vyjadnti ne- 
umiś!« »Politovani tvoje neni bez duvodu, avśak pfece 
pochopiti nemohu, kterak tebe śtebetani klopotne na- 
ućenych prupovedi, jimźto nerozumiś, teśiti muźe!« 
Naćeź papouśek se ozval, »kdyby mne i neteśila, pu- 
sobim alespoń radost chlapcum pod okny stojicim. 



860 Kareł Havlićek: 

Ostatne ale mi nepochopitelno, ze se mne diviś, coź ti 
neznamo, kde źijeme?« »V Cechach«, zadumćive od- 
povedel vrabec, a obadva umlkli. 

Nauce ni. Źadny diśkurs neni bez uźitlai, a umlk- 
nuti ćasto mnoho znamena. H. 



d) (Praźske Noviny z 8. bfezna r. 1846. c. 20. S. 84.) 

Brr ! brrr ! bum ! bum ! bum ! brr ! brr ! bum ! bum ! 

Na naśem diradle budę se dnes provozovati v prospech 
p. Grana lidskou, kouzelni, himotni a zvifeci silou, se 
zpevy, deklamaci, tańcem, obrazy, skupenimi, s lam- 
pami, se suflerem, s tureckou muzikou, na provaze, 
per śpas kratochvilna komedie na tyatru 
o źidech a o cikanech, mezi kterymi se pimprle co 
śpadsky kun neb kaval producirovati budę, s baśtony, 
denary, spady a kopami. Ku konci budę z vdećnosti 
k slavnemu publikum neboliźto kuntsoftu : »Slavnost 
divochu V pralesich amerikansky ch.^^ Zadny 
śpas, vśecko natirlich. — — — Br! brrrr! bum! bum! 
Kyź by ti divochove chteli pana beneficianta snist ! 
Jak by zaplesaly dramaticke musj^ a gracie. Amen. 

H. B. 

e) (Praźske Noviny z 26. dubna r. 1846. Ć. 33. S. 141.) 

Kterak by dvema najednou po może no 
byt i mohlo. Jsou v Praze dve chybne veci tak div- 
neho spusobu, ze by jedna chyba druhou chybu na- 
praviti mohla. A jake pak ? — Dva nakladnicke domy, 
jeden na Konskem trhu, druhy v Zitnobranske ulici, 
maji oba dva krasne zlate ćeske napis}': U Primasu 



Żertovne novinky. 361 

a U Lajblu ; tedy jeden o koleóko vic, druhy o kolecko 
miń. Kdyby tedy od Lajblu dali jedno, to prvn\ kolecko 
Primasum: pomoźeno by było i Lajbluni i Primasum, 
a jedna chyba by druhou napravila. To je dobra rada! 

H. B. 



24. (POZNAMKY REDAKCE.) 

Rok 1846. 

a) (Prażske Noviny z 18. ledna r. 1846. Ć. 6. S. 24.) 

P r O V 1 a n i od R e d a k c e. 

Z yyslych jiź ć-isel Praźskych Novin a Ceske Vćely 
zajitte se jiź projevil system redakce, dle ktereho (yy- 
jimaje totiź chyby tisku a stylu, ktere jsou sice pfi 
zaćatku jak nkame v kraji, kterym se ale budoucne 
dle moźnosti vyhybati hodlame) oba ćasopisy budoucne 
vedeny byti maji. Noviny totiź maj i miti interes ćasnf, 
maji byt krome zahranićnych politickych zprav, hlavne 
organem a hlasatelem vśeho, co se ve vlasti nasi deje, 
maji napomahat k dobremu a hanobit zle, a stati se 
tak jakymsi svedomim cele vlasti. Aby se vśak potrebna 
k tomu YŚestrannost docilila, każdy sam nahliźi, źe vśe- 
obecna pomoc a spolupusobeni zapotfebi jest, a źe re- 
daktor sam pri vśi starosti v stavu neni, o vśem vedeti, 
co se kde deje a zpravy o tom podavati. Zadame tedy 
YŚechny pfiznivce v rozlićnych krajich, zvlaśte take na 
Morave, aby nam o vśem, jakkoli duleźitem, zpravy 
podavati raćili. Jenom tak mohou se opravdu Noviny 
Ceske stati takovymi, jak zapotfebi: a redaktor ovsem 
hotOY jest, ve vśem, co sam zafiditi muźe, prace ne- 
setfiti. 



Poznamky redakce. 363 

Pany AIoravany ve Vidni, jakoż v Brnę a Holomuci 
zvlaśte o rychle sdileni vśeho duleźiteho na Morave 
źadame, ponevadź bychom rad i zvlastni rubriku ve svych 
novinach Morave venovali, pokavad tam jeśte źadneho 
ćasopisu V narodnim naśem jazyku nestava. Od nich 
jedine zaleźeti budę, aby ta rubrika vźdy hojne na- 
plnena była. 

Pfidati ovsem musime, ze dle naśeho mineni, pouhe 
tancovani a podobne veci takove duleźitosti pro naród 
nemaji, aby se jen vźdy o nich v ćasopisech psalo. 

Założeni bibliotek, vyućovani, zlepieni vśelike, po- 
krok V ćemkoli dobrem, okraśleni mest atd. zdaji se 
nam mnohem vetśi puvab miti. Do Vćely żadnych 
podobnych zprav prijimati nemuźeme, ponevadź jeji 
tendence hlavne jest literaturni a beletristicka VLibec. — 

Ostatne nam każdy dobry pfispevek jak do Vćely 
tak do Novin vżdy vitan jest, jak se samo rozumi, a 
źadame v tom ohledu ode vśech P. T. panu spisovatelu, 
ktefi se jinak s nasi tendenci shoduji, uctive podporu. 

b) (Praźske Noviny z 30. srpna r. 1846. Ć. 67. S. 279.) 

Niźe otistena poznamka pfipojena była Hav]ickem k clanku 
»0 YZdelani narodniłio ucitelstva«. 

Pochlebovati a zdyorile nepravdy, tak zvane kom- 
plimenty delati, zvykli jsme jen slabochum, jen detem 
se pilulky cukruji, pravemu muźi mluvi se hola pravda 
zrovna do oći bez ocukrovani, a mezi prave muźe smime 
snad nase ućitelstvo smele poćitati. Zvlaśte kdyź se 
z reći nasich vśude prava ucta k stavu ućitelskemu 
jevila, kdyź jsme teżkosti a obtiżnosti nynejśiho posta- 



364 Kareł Havlicek: 

veni naśeho ućitelstva dobre uznavali, a pri każde pri- 
leźitosti zlepśeni pfipominali : nabyli jsme s druhe strany 
prava po pfatelsku bez pochlebovani i mnohe vady 
ućitelstva sameho neschvalovati, majice YŹd}^ na zreteli 
ućel ten, aby i ućitelstvu i nam a vychovani naśemu 
pomoźeno było. Red. 

ć) (Prażske Noviny z 8. rijna r. 1846. Ć. 78. S. 325.) 

Nize otistene fadky jsou redakcni poznamka k clanku 

»0 prostonarodni vzdelanosti«, v nemź se uvaźovalo mimo 

jine o tom, zda by se nedalo naboźen3tvi »v sestfensky svazek 
se svetskymi vedomostmi pojmouti«. 

Proc by se nedalo? Naboźenstvi zajiste se vśemi 
svetskymi naukami velmi dobre se spojiti da, vźdyf pak 
jest naboźenstvi take svetska nauka. Pokud źijeme 
ve svete, jsou vśecky naśe veci svetske, a to prave jest 
chyba, ze se nabożenstva od ostatnich veci obyćejne 
oddeluje. Kdo ma naboźenstvi opravdu v srdci a v hlave, 
tomut se samo i s ostatnimi jeho vedomostmi a city 
spoji, a dobre vśechno pohromade obstoji. — Neco ji- 
neho jest, kdybynekdo pouhe pover\' za nabo- 
ź e n s t V i v y d a v a 1, t}' se pak, co nepravda, ovśem 
nedaji spojiti s ostatnimi pravdami. Pravda ale nikdy 
pravde neuśkodi. Pozn. Red. 



d) (Prażske Noviny z 10. prosince r. 1846. Ć. 96. S. 398—399.) 

V Prazskych Novinach ze dne 12. listopadu r. 1846. 
C 88. S. 365, uvefejnil K. Havlicek v rubrice >>Domaci 
zależitosti« staf »Neco pekneho o p. Śturovi« (viz str. 33.), 
pochazejici z pera M. B. L. Śtur v casopise Orlu v polemice 



Poznamky redakce. 365 

vyslovil podezrenf, ze si redakce Praźskych Novin sdeleni 
ono sepsala sama dle zprav vyslanych od slovenskych vy- 
zvedacu. V Praźskych Novinach z 10. prosince 1846. proti 
podezreni L. Śtura ohradil se M. B. K ohraźeni pficinil 
Havhcek tento dodatek od redakce : 

Pfitomny ćlanek zaslan nam jest od naśeho corres- 
pondenta v ćfsle 88. AL H., katolickeho Slovaka. Pan 
Ljudevit Stiir odpovedel na jeho dopis v ćisle48. Orla 
Tatranskeho zcela po śturovsku, zhola jenom vy- 
tykaje redakci techto novin, ze si onu correspondenci 
sama sepsala dle zprav vyslanych odsud do Slovenska 
vyzvedaću. Pane Stiire ! kdo sam v te dire byva, jineho 
tam hleda! V redakci Praźskych Novin nefabrikuji 
se dopisy, a abychom Vam svedomitost svou dokazali, 
UYolujeme se dvema hodnovernym muźum v Praze, 
ktere si sam naznaćiti muźete, dukazy podati, odkud 
a od koho dopis onen na V''as mamę. Jmeno dopiso- 
vatele z duleźitych prićin vefejne oznamiti nemuźeme. 
Doufame vśak, ze snad pfece budou v Cechach dva 
muźove, ktere Vy sam za hodnoverne uznate. 

Że my Cechove ntkdy Slovensko a Slovaky jsme 
netupili ani netupime, jest vec patrna, nybrź jen p. S t ii r a 
co śkudce a separatisty v narode nasem tykaji se naśe 
pfedhuzky. Pan Stur jenom te chytrosti se uchopil, ze 
V Novinach a Orlu svem Slovakum naśe casopisy ne- 
ćitajicim veci tak predstavuje, jako bychom my Slovaky 
nenavideli: takovymto spusobem hledi on kmen proti 
kmenu podraźditi, aby semeno separatismu, ktere on 
rozsil, dobre se darilo. Jaka ale zasluha, takova mzda 
pfed Bohem! — 



366 J'^'arel Haylicek: 

Rok 1847. 

e) (Praźske Noviny z 4. brezna r. 1847. Ć. 18. S, 76.) 

Dne 4. brezna r. 1847 v Praźskych Novinach potvrzen 
je pnjem sbirky udu evangelickeho sboru aug. vyzn. na Ko- 
vanci v Boleslaysku pro Praźskou vzorni' prumysIovou śkolu. 
Odesilatelem sbirky byl pastor Pavel Strąka, ktery k zasilce 
pfipojil oniluvu, ze sam pro »odmerene duchody* mene pfi- 
spiva neźli mel vuli pfispeti. Havh'cek k omluve poznamenal : 

K duleźitejśim tez pokrokum ve vlasti nasi naleźi 
zajiste i to, ab}^ dosavadni velmi bidne a chude posta- 
veni evang. slova Boźiho kazatelu slusne zlepseno było. 
Neź doufame, ze jiź doba tato priliś vzdalena neni, 
jejiźto brzke zjeveni-se ve vlasti i my co katolici si 
musime pfati. 

/) Praźske Noviny z 28. brezna r. 1847. Ć. 25. S. 112.) 

V clanku »Ćesky ucednik ve Vidni« v Praźskych No- 
yinach z 28. brezna r. 1847 steźoval si autor F. W. na na- 
sledky zanedbaneho vychovani a touźil, aby ve Vidni zfizena 
była »poHdna ceska skola, zvlaste ale jeste jeden kostel«. 
Havli'ćek k tuźbe te poznamenal : 

V tomto ohledu radime hoiiivym naśincum ve Vidni, 
aby se strany techto zaleźitosti k wys. velebne konsi- 
stori Yidenske a na jina mista, kde zapotfebi jest, 
s dobre sepsanymi a oduvodnenymi źadostmi obratili, 
ktere źadosti, kdyź od muźu usedlych a vaźnych pode- 
psany budou, s dobrym prospechem nikterak se ne- 
minou. Neslusno zajiste jest (jak każdy nahliźi), ab}^ 
se ufadove z ćasopisu o poti^ebach lidu dovidali ; ćaso- 
pis3^ rozsiruji znamosti takove jen v obecenstvu, aby 
se tak snadneji naśli muźove, ktefi by pak veci techto 
se ujmouti a u ouradu je vyj^dnati si neobteźovali. 

Red. 



Poznamky redakce. 967 

g) (Praźske Noviny z 9. zaH r. 1847. Ć. 69. S. 302.) 

Praźske Noviny z 9. zafi r. 1847 prinesly obsirny re- 
ferat o prvni' narodni besede pofadane dne 1. zafi r. 1847 

V Prostejove. K oduvodneni obsirnosti referatu pfipojil Havlicek 
poznamku : 

Morave, nasi verne druźce ve vśelikych osudech 
narodnich, nastała nyni pfiznivejśi doba. Zaslepenost, 
nevśimajici si sama sebe, poćina odtamtud poznenahla 
ustupovati a misto delati narodnimu vlasteneckemu 
smyŚleni. Nahlidne tedy każdy, ze nemohouce jiź po- 
davati obśirne zpravy o podobnych vlasteneck3i'ch za- 
bavach v Cechach, pi-ece s velikym ućastenstvim sde- 
lujeme moravske. Take vśak ihned z popisu każdy na- 
hKdne, ze se podobne narodni slarnosti na Morave 
mnohem hlućneji a skvostneji konaji neź v Cechach, 
coź uphie schvalujeme. Ma-li naśe narodnost z jakehosi 
opovrźeni, do ktereho vinou nasi upadla, vyvaznouti, 
musi se vźdy slavne a co można nadherne jeviti. Ze- 
vniti-ni blesk nejlepśi jest rekomandaci ve svete. Ne- 
mużeme nikterak chvaliti, że v Cechach a jmenovite 

V Praze besedy, bały ćeske atd. jaksi jen po domacku 
se nyni odbyvaji, neni jeste ćas delati »pane Ma tej, 
jako doma«, ovśem ale tfeba nam zachovati sluśne 
2f r a t i o s o. Red. 



Rok 1848. 

h) (Praźske Noviny z 2. dubna r. 1848. Ć. 27. S. 106.) 

Proti druhemu bodu prvni petice praźske »aby svazek 
mezi Cechy, Moravou a Slezskem był utuźen pospolitymi 
stavy techto zemf«, na Morave vznikl neoćekarany odpór. 



368 Kareł Harlićek: Poznamky redakce. 

O nalade teto psal z Brna do Praźskych Novin M. Miksicek 
(sr. str. 343.). K jeho dopisu byl pfipojen dodatek redakce : 

Co se spojeni opetneho zemi komny nasi tyce, 
ktere proti vsemu pravu roztrźeny jsou od nespravedli- 
veho systemu, aby tak rozdelenim naród nas seslabnul, 
a tim snadneji v poddanosti udrźen byti mohl, co se 
tohoto prirozeneho spojeni tyce, vidime jiź, ze strana 
narodni jak na Morave, tak v Cechach toto spojeni za 
hlavni oućel svuj povaźuje, kdeźto se nasi stari od- 
purcove, ktefi jiź dnve vźdy nam prekaźeli i nyni proti 
tomuto spojeni stavi. Bratfi ! z toho jiź poznavame, kde 
naśe spasa ! Proti ćemu mluvi a piśi nepi-izniycoye nasi, 
to nam zajiste uźitećne. Drźme se dohromady ! Co Buh 
spojil, olovek at nerozlućuje ! ! Toto spojeni jest nase 
pravo, o ktere nemusime prositi, nybrź ktereho co 
prava sveho poźadovati muźeme. Vysvetlete ostatne vy 
nasincove na Morave mene vzdelanym krajanum svym, 
ktefi si V zaśti proti Cechum, (zlomyslne vzbuzenem a 
udrźovanem), libuji, źe proti sve vlastni krvi broji; vy- 
loźte jim, źe spojeni Moravy a Cech v jednu korunu 
nebude nejake pokoi^eni a zahubeni Moravy, nybrź źe 
tak jako posavad domaci samostatnost svou udrźi, 
jenom źe budeme napfed my CechosIovane v jeden 
pfirozeny celek spojeni, a pak teprva co takovy budeme 
ćast cisaf-stvi Rakouskeho. 

Konec prvniho dilu. 



NeyyliMtelne knihy 

pro jednotlivoe i knihovny spolkov6: 

Liaichtepuv 

Vybor nejlepśich spisu poućnych. 

Dosud vysly: 

DEJINY VEDY POLITICKE se zfetelem k mravovede. Napsal 

Pa vel Janet. Pfelozil Dr. Br et. Fo ustka. (Dva svazky.) 

Svazek prvn{ XXXIII, a 388 stran K 4-20, vazany K 5-40. 

Svazek druhy 531 stran K 6--, vaz. K 7-20. 
KL^REL HAYLIĆEK. Napsal T. G. M a s a r y k. 4<36 stran. (Rozebrano.) 
UVOD DO STUDIA ĆLOYEKA A CIYILISACE. (Anthropologie.) 

Napsal Ed. B. Ty lor. Se 78 vyobrazenimi. Prel. Fr. Rai chi. 

500 stran K 5-60, vaz. 6-80. 
YZNIK NARODNIHO HOSPODARSTYI. Napsal K. B ii eh er. Prelożil 

Dr. Josef Gruber. 245 stran K 2-60, vaz. K 3-80. 
YYCHOYATELŚTI REFORMAtORI. Napsal R. H. Quick. Prelożil 

Dr. Bret. Foustka. 415 stran K 4-80,, vaz. K 6. — . 
RIM A KRESTAN-STYI. Napsal Theodor Keim. Prelożil Dr. Bfet. 

Foustka. 740 stran K 8-—, vaz. K 9-20. 
OTAZKA SOCIALNI. Napsal T. G. Mas ary k. Zakłady marxismu 

sociologicke a filosoficke. 701 str. K 9-—, vaz. K 10-20. 
ZKOUMANI o ZASADACH MRAYNOSTl A ZKOUMANI O ROZUMU 

LIDSKEM. Napsal David Hume. Prelożil Prof. J. Śkola. 

368 stran K 4-—, vaz. K 5-20. 
DEJINY NOYO\'EKE FU.0S0F1E. Od Mikulase Cusana 

ćasy. Napsal Dr. R. Falckenberg. Prelożil Dr. Fr. X. Pro- 
ch azka. 8e4 stran'K 9-—, vaz. K 10'20. 
ZAKLADY SOCIOLOGIE. Rozbor jevu, tykajicich se associace a 

spolecenske organisace. Napsal Franklin Henry G i d d i n g s. 

Prelożil Dr. B. Foustka. K 5-60, vaz. K 6'SO. 
UYAHY, yybrane z literarnich, politickych a nabożenskych spisi; 

JosefaMazziniho. S uvodem W. Clarkea. Prelożili Josef 

David a Dr. G. Źd'arsky. 512 stran K 5-40, vdz. K 6-60. 
PRIRODNI YYBER. Napsal J. B. Haycraft. Prel. Dr. G. Źdarsk: 

150 stran K 180, vaz. K 3'—. 
PRIROZENE DEJINY NABOŻENSTYf a ROZMLUYY O NAbOŻEN- 

Sl /I PR1R0ZENEM. Napsal Da vi d Hume. Prel. J. Śkola. 

208 str. K 2-40, vaz. K 3-60. 

Kterykoli z tćchto spisu Ize obdrżeli v kazdem kmhkupeclYi 
jakoż i V 

NalflatótelstYi JANA LAICHTERA na Kral Yiiioliraiecli, 

:<ova ul. 10. 

Na Havlićkovy Spisy vydame vkusne, pevne desky. 



ft-^-^-9